Politika jako poslání

Zklamání z politiky a politiků je dnes v naší zemi všeobecné. Těžko najdete občana, který by nad naším vývojem v uplynulých dvaceti letech cítil uspokojení a nebyl jím v té či oné míře frustrován. Současně není vůbec jednoduché jednoznačně identifikovat příčinu tohoto stavu a nalézt způsob, jak zjednat nápravu. Jednou z hlavních příčin naší dnešní krize je zřejmě  ta skutečnost, že politika se v naší zemi stala hlavně prostředkem k obohacení, k posílení osobní moci, k získání osobního vlivu a kontaktů. V důsledku toho politikové ztratili důvěru občanů. Chápání politiky jako služby ideálům, služby spoluobčanům a vlasti v naší zemi bohužel téměř vymizelo.

Proto je důležité vracet se do naší historie a učit se z příkladů našich významných politiků. Jedním z politiků, ze kterých si můžeme brát příklad, byl nepochybně lékař a politik MUDr. František Kriegel, jehož nedožité 102 narozeniny jsme si nedávno připomněli.

MUDr. František Kriegel se narodil se 10. dubna 1908 v Haličském Stanislawowě v chudé rakousko-židovské rodině. Do Prahy přišel studovat lékařství, protože na polských univerzitách tenkrát existoval přísný numerus clausus, omezující přijetí židů na univerzity. V Praze získal lékařský diplom a začal pracovat. V prosinci 1935 odjíždí jako dobrovolník do Španělska, které opouští koncem roku 1938 již jako šéflékař mezinárodních brigád. Do konce druhé světové války bojuje a léčí ve válce proti  Japonsku v Číně a spolu s americkou armádou i v Barmě. Po druhé světové válce se vrací do Prahy.

František Kriegel prošel složitým politickým i myšlenkovým vývojem. Národnostní a rasový útisk, které zakoušel jako židovské dítě v polském Stanislawowě, sociální nespravedlnost a bída, kterou jako mladý lékař měl možnost pozorovat v Praze, později boj proti fašismu a nacismu ve dvou světadílech, kterého se deset let účastnil, ho přivedly ke komunistickému hnutí. V druhé polovině šedesátých let a zejména v krátkém údobí Pražského jara, kdy se stal členem předsednictva ÚV KSČ, předsedou Národní Fronty a poslancem, se marně pokoušel komunistickou ideologii modifikovat: učinit ji svobodnější, dynamičtější a lidštější.

Když pochopil, že to je úkol nesplnitelný, začal proti komunistické ideologii bojovat se stejnou vervou, jako v letech 1935–1945 bojoval proti fašismu.

Dr. Kriegel byl jedním z hlavních protagonistů pražského jara. Již na společné schůzce československého a sovětského vedení v srpnu 1968 v Čierné se stal terčem Brežněvových útoků i urážek; 21. srpna 1968 byl spolu s ostatními členy československého vedení zatčen a odvlečen do Moskvy. Brežněv mu nedovolil, aby se zúčastnil takzvaných jednání v Kremlu. Kriegel byl do Kremlu přivezen pouze k podpisu protokolu diktátu.

„To nepodepíši, řekl. „To by byl konec československé samostatnosti.“

Brežněv si ho chtěl v Moskvě nechat, ostatní českoslovenští vůdci se však obávali vrátit se bez Kriegla do Prahy.

V našich dějinách se nestává často, aby vedoucí představitel našeho státu v cizím zajetí odmítl požadavky svých věznitelů. Známý český filozof Karel Kosík jednou řekl, že Krieglovo NE Brežněvovu diktátu má v českých dějinách snad pouze jedinou paralelu: Husovo NEODVOLÁM v Kostnici v roce 1415.

Je smutným paradoxem moderních českých dějin, že historické NEPODEPÍŠI zaznělo ne z úst Dubčeka, Smrkovského, Svobody či Husáka, ale z úst přistěhovalce, který v dvacátých letech přišel do Prahy studovat lékařství a pro kterého se Československo se stalo druhou vlastí.

Kriegel byl člověkem všestranně vzdělaným (mj. znal osm řečí), energickým, rozeným organizátorem a vůdcem. Byl dobrým a obětavým lékařem. Během druhé světové války se stal zkušeným chirurgem a radiologem. Již ve zralém věku zvládal s neuvěřitelnou energií novou oblast medicíny, revmatologii, obhájil kandidátskou dizertaci a stal se primářem v Thomayerově Fakultní nemocnici v Krči.

V údobí normalizace byl Kriegel postupně zbaven poslaneckého mandátu, vyloučen z KSČ, vyhozen ze zaměstnání. Podepsal Chartu 77. Byl nepřetržitě hlídán a sledován policií: dokonce i v nemocnici, kam byl v září 1978 přivezen s těžkým infarktem. Když 3. prosince 1979 zemřel, Husákův režim ani nedovolil uspořádat mu pohřeb.

RNDr. František Janouch, CSc.

E-mail: janouch@telia.com