Souhlas s výkonem u nezletilé a jeho problémy

Úvod

Základním předpokladem poskytování zdravotní péče, který je v současné době akcentován, je souhlas pacienta s doporučenou zdravotní péči. První zmínky o tom, že v ČR byl pacient poučen a na základě poučení dává souhlas s doporučeným  výkonem, je možné doložit již od roku 1913.

Validní souhlas dává pacient po poučení o poskytované péči. Za osoby zbavené svéprávnosti dává souhlas jejich opatrovník, určený soudem. Za děti dávají souhlas jejich zákonní zástupci, což jsou rodiče. Pokud jeden z rodičů s výkonem souhlasí a druhý s výkonem nesouhlasí, pak v praxi jsou tyto případy řešeny tak, že u výkonu odkladných, kdy se rodiče nemohou dohodnout, je vhodné se obrátit na soud, aby spor rodičů rozhodl. U neodkladných výkonů rozhoduje ošetřující lékař.

Za dospělého nemůže dávat souhlas s výkonem jeho rodinný příslušník, či lépe řečeno nemůže za pacienta podepsat informovaný souhlas. Právní předpis také stanovuje, kdy je možné bez souhlasu nemocného provádět výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného do ústavní péče. Že problém souhlasu nemusí být v praxi vždy jednoduchý a život a praxe přináší věci a problémy neobvyklé, si dovolujeme ukázat na konkrétním případě.

Popis případu

Do zdravotnického zřízení byla přijata nezletilá 14letá matka k porodu císařským řezem. Abúzus drog v prvním trimestru, HBsAg, HIV, BWR byly negativní. Rodiče dívky souhlasili s provedením císařského řezu i způsobem anestézie. Tento postup byl v souladu s platnými předpisy, neboť 14letá dívka není způsobilá k právnímu úkonu, a proto souhlas dávali oprávněně rodiče dívky. Medicínsky byl postup také lege artis. Porod proběhl bez rušivých příhod a hospitalizace bez medicínských komplikaci, dítě bylo HIV, BWR, HBsAg negativní.

Problém nastal v okamžiku, kdy Policie ČR vznesla požadavek na speciální vyšetření narozeného dítěte. Matka nezletilé rodičky souhlas s vyšetřením novorozence dala, otec nezletilé rodičky souhlas odmítl, rodička jako nezletilá dát souhlas nemohla, stejně jako souhlas nemohl dát novorozenec. Souhlas s odběrem nemohl dát ani ošetřující lékař, neboť se nejednalo o neodkladný výkon, který je důležitý pro zachování zdraví či života.

Ještě před porodem 28. 1. 2008 zaslala Policie ČR zdravotnickému zařízení žádost o spolupráci, ve které požaduje aby „v případě narození dítěte byl neprodleně kontaktován policejní orgán, neboť bude nutné provést bukální stěr z úst novorozence, aby v případě nenadálé události – potrat či úmrtí novorozence – byl zajištěn biologický materiál, ze kterého bude taktéž možné provést analýzu DNA. Tento požadavek je zdůvodněn prováděním prověřování ve věci podezření ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 trestního zákona a podezření ze spáchání trestného činu nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1 odst. 3., písmeno b, trestního zákona, u poškozené, která je v současné době v lékařské péči Vašeho zdravotnického zařízení v souvislosti s graviditou“.

Dne 16. 1. pracovnice orgánu sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD) dopisem dává svůj výslovný souhlas, aby v souvislosti s prověřováním podezření ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání spáchaných na nezletilé, policejní orgán provedl bukální stěr úst novorozence, neboť nezletilá matka a její zákonný zástupce dají souhlas k adopci nezletilého dítěte a v této souvislosti, vzhledem k tomu, že matka novorozeného dítěte je nezletilou osobou, je orgán OSPOD příslušný v zájmu dítěte činit neodkladné úkony. Stěr z ústní sliznice na DNA analýzu na žádost kriminální policie u dítěte proveden byl.

Nepochybné je, že stěr bukální sliznice je odběr biologického materiálu. Diskutabilní je, zda je to výkon, který je ve zdravotnickém zařízení oprávněna provádět policie, nebo zda výkon odběr biologického materiálu má provádět výhradně zdravotnický zaměstnanec zařízení, kde je pacient hospitalizován, a zda odběr biologického materiálu lze provést bez souhlasu pacienta či jeho zákonného zástupce. Dle našeho názoru, samotná skutečnost „je prováděno prověřování ve věci podezření“ neopravňuje Policii ČR provádět odběr biologického materiálu od hospitalizovaného, zejména pokud pacient sám není podezřelým. Stěr bukální sliznice v tomto případě nesleduje medicínské důvody a vzhledem k tomu, že dítě bude dáno k adopci, není ani v zájmu dítěte, ale je činěn z důvodů objasnění podezření ze spáchání trestného činu. Tyto skutečnosti zpochybňují oprávnění pracovnice OSPOD dávat souhlas policii k odběru biologického materiálu u hospitalizovaného dítěte, zejména také proto, že bylo akceptováno, že zákonný zástupce, rodiče nezletilé rodičky, rozhoduje o adopci.

Závěr

Dle našeho názoru ve zdravotnickém zařízení u hospitalizovaných mohou provádět výkony, včetně odběrů biologického materiálu, pouze a bezvýhradně a bez výjimky jenom zdravotničtí zaměstnanci zdravotnického zřízení, které má pacienta v péči. A nikdo jiný. Tedy i stěr z bukální sliznice u dítěte v tomto konkrétním případě mohl provádět pouze zdravotnický zaměstnanec, nejlépe lékař a nikoliv příslušník Policie ČR. Ten mohl být pouze přítomen odběru.

Matka dítěte, která byla nezletilá, a tedy nezpůsobilá k právnímu úkonu, souhlas k odběru biologického matriálu u svého dítěte dát nemohla. V době hospitalizace novorozence a nezletilé matky dítěte nebyl soudem stanovený opatrovník, a v této době dala matka nezletilé rodičky souhlas s adopcí dítěte. Tedy bylo akceptováno, že může a je oprávněna rozhodovat ve věci novorozence. Pak je logické, že v této době mohla také rozhodnout ve věci souhlasu s odběrem biologického materiálu pro nemedicínské účely.

Pracovnice OSPOD dala souhlas Policii ČR k odběru biologického materiálu u novorozence, tedy dala souhlas tomu, kdo není oprávněn zdravotnický výkon provést.

Prameny práva

1. Úmluva o lidských právech a biomedicíně.

2. Listina základních práv a svobod.

3. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění.

4. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění.

5. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění.

6. Zákon č, 101/200Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.

7. Zákon č. 108/2006Sb., o sociálních službách v platném znění.

8. Zákon č 283/1991 Sb., o policii ČR, v platném znění.

9. Zákon č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění.

JUDr. Jan Vondráček

Advokátní kancelář Jansta –Kostka a spol.

Těšnov 1

110 00 Praha 1

E-mail: kancelar@jansta-kostka.cz