Jubileum profesora Vladimíra Vonky

Uprostřed roku 2020 se dožívá v plné duševní svěžesti a stálé vědecké a společenské aktivitě uznávaný český vědec a lékař prof. MUDr. Vladimír Vonka, DrSc., významného životního jubilea.

Narodil se v Praze dne 31. 7. 1930. Studoval na Anglickém gymnáziu v Praze a již tehdy se zajímal o přírodní vědy. Jak sám připomíná, od dětství rád experimentoval v chemii včetně zkoumání světelných a výbušných efektů. Inspirován knihami P. de Kruifa se nadšeně zajímal o mikrobiologii a infekční nemoci. Po maturitě začal v roce 1949 studovat na Fakultě všeobecného lékařství Karlovy univerzity. Po jejím absolvování byl umístěnkou přidělen na svou první pozici jako sekundární lékař v KÚNZ Ústí nad Labem. Infekce a mikroby jej stále zajímaly, a proto se v roce 1956 přihlásil na konkurz do oddělení virových neuroinfekcí v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie. Pracoval zde pod vedením zkušeného virologa MUDr. Karla Žáčka. V této době se podařilo připravit očkovací látku proti poliomyelitidě a pomocí ní tuto nemoc v České republice eradikovat. Jak sám Vladimír Vonka říká, bylo pro něj velké štěstí, že mohl s těmi, kterým se to podařilo spolupracovat. Byli to: Vilém Škovránek, Karel Žáček, Dimitrij Slonim a Ervín Adam.

Ve virologickém výzkumu virů poliomyelitidy a chřipky pokračoval od roku 1957 ve Výzkumném ústavu imunologickém, který později splynul s Ústavem sér a očkovacích látek. Zde založil a vedl skupinu, jejíž výsledky byly vysoce ceněny v mezinárodním měřítku. Vladimír Vonka se během té doby setkal s mnoha významnými světovými vědeckými osobnostmi a byl jimi uznáván jako mimořádně talentovaný vědec a organizátor. V 60. letech navštívil řadu renomovaných virologických pracovišť na západě i na východě. Nejvýznamnějšími byly laboratoř prof. A. Sabina na University of Cincinnati v Ohiu, oddělení prof. J. Melnicka na Baylor College v Houstonu v Texasu, mikrobiologické oddělení F. Rappa na Pensylvánské univerzitě v Hershey. V 60. letech byla objevena role virů při vzniku některých nádorů u zvířat. To odstartovalo světový hon na možné virové původce lidských malignit. Vladimír Vonka zorganizoval v Čechách prospektivní studii, která měla potvrdit nebo zavrhnout hypotézu o infekci virem herpes simplex 2 jako příčině vzniku karcinomu děložního čípku. Do studie bylo zařazeno zhruba 10 000 žen, které byly dlouhodobě sledovány a vyšetřovány. Výsledky této studie měly mimořádný dopad na globální výzkum rakoviny děložního čípku, neboť spolehlivě vyloučily HSV2 jako etiologické agens této malignity. Pracovní kapacita mnoha laboratoří ve světě se od tohoto momentu mohla zaměřit na jiné možné infekční původce tohoto typu nádorového onemocnění. Opravdu se ukázalo, že řada jiných virů a bakterií přispívá ke vzniku některých lidských nádorů a hematologických malignit.

V průběhu 60.–80. let vedl oddělení experimentální virologie v Ústavu sér a očkovacích látek. Ve svém týmu vždy podporoval mladé začínající vědce, dbal, aby se naučili základy virologické experimentální práce, zásady i etiku vědecké činnosti ale poskytoval jim i dostatek prostoru pro realizaci vlastních nápadů a projektů. Díky této průpravě vzešlo z jeho pracoviště několik desítek virologů, kteří se později uplatnili ve špičkových laboratořích po celém světě i u nás. Patří mezi ně Hana Závadová, Jaroslav Roubal, Ivan Hirsch, Luďa Kutinová, Libor Grubhofer, Jaroslav Brouček, Beda Břicháček, Kateřina Roubalová, Dušan Bartsch, Eva Hamšíková, Pavel Boštík, Ruth Tachezy, Michal Šmahel a další. Prostředí na oddělení bylo přátelské, nálada radostná a intenzita práce a intelektuální úroveň vysoce nadprůměrná. Díky respektu, který mělo vedení ústavu vůči osobnosti Vladimíra Vonky, dopadala tehdejší režimní šikana na virologické oddělení pouze výjimečně.

V roce 1991 Vladimír Vonka a jeho tým přešli do Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze (ÚHKT). Skupina se dále věnovala výzkumu virové etiologie lidských nádorů v souvislosti s lidskými papilomaviry i vývojem vakcín. Vladimír Vonka okamžitě pochopil, že hematologické malignity, které se na ÚHKT léčí, mohou být podobně jako virové infekce zasažitelné pomocí imunitního systému. Se svými spolupracovníky na zvířecích modelech vyvinuli vakcíny proti antigenům leukemických buněk, studovali imunitu pacientů a možnosti vývoje celobuněčných vakcín proti leukemii. Vladimír Vonka vedl svůj výzkumný tým v ÚHKT až do roku 2016.

Kromě experimentálního výzkumu se Vladimír Vonka zajímá i o filosofické aspekty vědy a problematiku příčinnosti v medicíně i o etické otázky související s moderními technologiemi. Jeho vědecká produktivita je úctyhodná. V letech 1963–2020 publikoval 262 vědecký prací, které byly 2691krát citovány, jeho H-index činí 30.  Během své vědecké dráhy získal řadu ocenění, mezi nejvýznamnější patří státní vyznamenání Medaile za zásluhy v oblasti vědy (2005), cena Praemium Bohemiae (2007), medaile Učené společnosti České republiky (2004) a pětkrát Cena ministra zdravotnictví za vědeckou práci. Sám si nejvíce váží jmenování Visiting Profesorem v Department of Virology and Epidemniology, Baylor University, Houston vedené profesorem J. L. Melnickem, cti být zakládajícím členem Učené společnost a České lékařské akademie a zvolení za člena Academia Scientiarum et Artium Europea a za člena American Academy of Microbiology. Vědu ani po roce 2016 neopustil. Své bývalé spolupracovníky z ÚHKT stále zásobuje novými podněty z oboru onkohematologie. Vytrvale pokračuje jak v teoretické činnosti, tak i ve vytváření a zlepšování podmínek (zejména na půdě České učené společnosti), za kterých by naše věda mohla co nejvíce vzkvétat. Moc mu za všechno děkujeme. Ad multos annos, pane profesore, Vám přejí Vaši kolegové a žáci.

Šárka Němečková

Po dohodě šéfredaktorů byl příspěvek otištěn i v časopise Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie a v dalších odborných časopisech.