S laureátom Lamblovej ceny za rok 2016

MUDr. Michael Michal v roce 2014 dokončil studium na plzeňské Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tentýž rok nastoupil do Bioptické laboratoře Plzeň s.r.o. a od roku 2015 pracuje také na plzeňském Šiklově ústavu patologie. Nyní je ve druhém ročníku postgraduálního studia na plzeňské Lékařské fakultě. Jako hlavní autor zpracoval deset odborných prací, z nichž devět bylo otištěno v časopisech s impact faktorem, stejně jako dalších 11 publikací, na kterých se podílel jako spoluautor.

Lamblovu cenu udeľuje Spoločnosť českých patológov za najlepšiu prácu autora vo veku do 35 rokov. V krátkosti, o čom boli Tvoje práce?

První se týkala skupiny benigních histiocytárních proliferací, které se na peritoneu nazývají obvykle jako nodulární mezoteliální/histiocytární hyperplazie, v srdci jsou označovány zkratkou MICE, v dalších orgánech se pak uvádějí pod ještě roztodivnějšími názvy. O vzájemné příbuznosti některých z nich se již dlouho vědělo či spekulovalo. Naší prací jsme se snažili dokázat, že se opravdu jedná o identické léze a dát jim společný název. Rovněž jsme do skupiny těchto lézí zařadili některé další jednotky, u kterých se o tomto vztahu nevědělo, především pak kožní intralymfatickou histiocytózu. Druhá práce se zabývala morfologickými podobnostmi myxoinflamatorního fibroblastického sarkomu a pleomorfního hyalinizujícího angiektatického tumoru.

Aká bola Tvoja cesta na patológiu? Neuvažoval si o inom odbore? Čím je patológia atraktívna pre začínajúceho doktora?

Dlouho jsem váhal mezi medicínou a studiem mezinárodních vztahů, velmi mě bavilo učit se jazyky a cestovat. Když jsem se rozhodl pro medicínu, tak následná volba oboru už byla poměrně jednoduchá. Jakmile jsem ve vyšších ročnících okusil stáže na klinických odděleních, byl jsem si naprosto jistý, že pro mě bude vhodnější nějaký laboratorní obor. Nebudu zastírat, že rozhodnutí vybrat si potom právě patologii bylo ovlivněno i prací mého otce a obecně možnostmi v tomto oboru v Plzni. Díky tátovi jsem měl o tomto oboru dokonalé informace, které má málokterý mladý lékař. Mě osobně nejvíce lákal podstatně příjemnější pracovní režim než na klinikách, možnost dělat důležitou a smysluplnou práci a především pak možnost podílet se na výzkumné činnosti. Vyhlídka, že možná budu mít jednou možnost převzít vedení soukromé laboratoře rozhodně nebyla lákadlem, spíše naopak, a i nyní, když mohu vidět z první ruky kolik je to práce a starostí, mě tato eventualita zatím vůbec nepřitahuje. Velmi si však vážím možností, které nám všem tato laboratoř poskytuje, hlavně ve vztahu k publikační činnosti a odbornému růstu. Každý kdo u nás chce publikovat, může zítra začít a dostane se mu veškeré podpory, nepotřebuje žádný grant ani povolení nadřízeného, to je málokde na světě možné.

Nebojíš sa v budúcnosti porovnávania so slávnym otcom?

Pokud si někdo vybere stejnou kariéru jako rodič, je úplně normální, že je pak srovnáván. Je jedno jestli jde o mistra ve Škodovce nebo lékaře. Beru to tak, že mám možnost působit na pracovišti světové úrovně, učit se od vynikajících kolegů a především pak od mého táty. Srovnávaní a další komplikace z toho plynoucí jsou prostě daní za tyto nesporné výhody. Osobně si ale myslím, že srovnávat nás nikdy nebude úplně možné. Můj otec začínal ve zcela jiných podmínkách. První roky strávil na tom nejposlednějším pracovišti patologie v Dobřanech u Plzně, takřka bez prostředků, odkud však zvládl ještě jako rezident publikovat svoje první publikace v zahraničí a doslova se odtamtud vyškrábat tam kde je dnes. Při tom ještě stihl vybudovat velmi úspěšnou soukromou laboratoř. Já mám výhodu úplně jiného zázemí.

Zrejme je priskoro hovoriť o budúcej špecializácii, ale máš už predstavu čomu by si sa chcel špeciálne venovať? Čo Ťa na tom najviac láka?

Chtěl bych být především dobrý všeobecný patolog pro rutinní bioptický provoz. Počítám s tím, že v blízké budoucnosti se i v Evropě minimálně na univerzitních pracovištích budeme muset všichni superspecializovat a věnovat se jen některým orgánovým systémům. Dobrý všeobecný přehled v bioptické diagnostice však bude vždy základ jak pro rutinní práci, tak pro výzkumnou činnost. I proto mě zatím nejvíce baví měkkotkáňová patologie a obecně léze, které se vyskytují napříč orgány. Tomu bych se tedy i do budoucna chtěl věnovat co nejvíce a vlastně i většina mých publikací zapadá do tohoto schématu. Nyní na našem ústavu spolu s kolegy vytváříme z konzultačního registru sbírku nádorů měkkých tkání pro publikační a vzdělávací účely, nyní je přibližně z poloviny hotová. Využil bych proto této příležitosti a případné zájemce o shlédnutí všech těchto často velmi vzácných nádorů tímto zvu k nám do Plzně.

A čo robíš vo voľnom čase, keď nepracuješ?

Od malička rád sportuji a dodnes bez sportu nemůžu být. Do osmnácti let jsem hrával fotbal za plzeňskou Viktorii a i dnes se snažím aspoň občas dorazit k nám do Dolní Bělé na zápas, ačkoliv se už jedná pouze o okresní přebor. Více času dnes trávím sporty, které jsou časově flexibilnější, především cyklistikou, občas zajdu do posilovny. Vždy jsem rád četl beletrii, ale dnes už na další čtení po práci není taková chuť jako dřív. Dále mě velmi baví filmy a snažím se také nezanedbávat své přátele. Mé zaměstnání s mými koníčky ale mohu skloubit jen díky tomu, že jak práci, tak (kromě fotbalu) všechny mé záliby mohu sdílet se svoji manželkou, bývalou vrcholovou atletkou a moji kolegyní. Jiná by mi tohle všechno netrpěla.