Dopis redakci k problematice meningitid

Dopis redakci k problematice meningitid

V časopise Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie byla nedávno publikována práce zabývající se etiologií meningitid u pacientů po úrazech hlavy a po neurochirurgických intervencích [1]. Domnívám se, že pro čtenáře bude užitečný krátký komentář k této problematice, který jsem se vám rozhodl předložit.

U akutních purulentních meningitid získaných v komunitě (community-acquired) jsou v současné době dominujícími patogeny pneumokoky nebo meningokoky. Zavedení očkování proti Haemophilus influenzae typu B v 90. letech 20. století vedlo k výraznému poklesu onemocnění způsobených tímto původcem, vč. purulentních meningitid. Naproti tomu hlavními patogeny u nozokomiálních meningitid (v literatuře bývají označovány také jako „healthcare-associated meningitis/ ventriculitis“) jsou gramnegativní bakterie –  především Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter spp., nebo Enterobacter spp. a z grampozitivních koků to jsou stafylokoky (S. aureus a S. epidermidis) nebo enterokoky [2,3].

Při léčbě purulentní meningitidy je zapotřebí, aby antibio­tikum mohlo dobře proniknout do likvoru, což umožnují antibiotika rozpustná v tucích a s nízkou molekulární hmotností. Průnik antibiotika je také ovlivněn zánětlivě změněnou hematoencefalickou bariérou a průnik (penetration rate) antimikrobiálních agens do zánětem změněného likvoru je udáván takto: u ceftazidimu 20– 40 %, ceftriaxonu 10 %, cefepimu 20 %, meropenemu 30 %, linezolidu 70 %, ciprofloxacinu 40 %, mofifloxacinu a levofloxacinu 80 %, tigecyklinu 50 %, rifampicinu 30 %, vankomycinu 20 %, teicoplaninu 10 % a daptomycinu 5 % [2].

Acinetobacter baumannii je velmi zřídka příčinou komunitně získané purulentní meningitidy, ovšem stále častěji se tento patogen uplatňuje u případů meningitid po neurochirurgických intervencích. Acinetobakterová meningitida se nejčastěji manifestuje po neurochirurgickém zákroku v rozmezí 1– 40 dní, medián je 12 dní [4]. Velký problém v léčbě ovšem představuje narůstající MDR (Multidrug Resistance), kdy dochází k rezistenci nejméně na tři skupiny antibiotik. V recentním doporučení k léčbě z roku 2014 se uvádí, že u případů, kde je citlivost k cefepimu nebo ceftazidimu, lze jeden z těchto cefalosporinů k léčbě použít. Léčba meropenemem je úspěšná, pokud je acinetobakter citlivý. Pokud se ovšem jedná na karbapenem rezistentní Acinetobacter spp., což je v současnosti stále častější, doporučuje se použít sulbaktam, intratékální aplikaci aminoglykosidů, i.v./ intratékální podání kolistinu, případně salvage terapii tigecyklinem i.v. [2]. V literatuře jsou dostupné informace o aplikaci kolistinu intraventrikulárně nebo intratékálně [4,5]. Infectious Diseases Society of America např. doporučuje v těchto případech den­ní dávku pro dospělé 10 mg u kolistinu nebo 5 mg u polymyxinu B [6].

prof. MUDr. Pavel Chalupa, CSc.

Klinika infekčních nemocí 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce,

Praha

e-mail: pavel.chalupa@lf1.cuni.cz