Dětská gastroenterologie a hepatologie

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

je opět mou milou povinností přivítat vás v posledním čísle GH tohoto roku za dětskou gastroenterologii. Jsme velmi vděční, že můžeme přinášet každý rok vhled do problematiky, která je mnohdy dost podobná, jindy naopak velmi rozdílná. A právě to uvidíme i ve dvou pediatrických článcích tohoto čísla.

Kazuistika Hrunky et al. se věnuje tématu achalázie jícnu, se kterou se u dospělých pacientů setkáváte jistě častěji (prevalence 10 na 100 tis.) [1]. Zlatým standardem diagnostiky je vyšetření jícnovou manometrií, běžně v centrech dostupné a prováděné. Má ovšem jedno úskalí, kterým je spolupráce pacienta. V předkládaném případu se jednalo o velmi malé dítě, proto bylo nutno využít jiné metody k potvrzení diagnózy. Stejně tak je složitější rozhodování o léčbě, protože u dětí zatím máme velmi málo dat.

Přehledová práce Bajerové et al. se zabývá souborem dětských pacientů s chronickou nebo akutní rekurentní pankreatitidou. Jako jeden z největších rizikových faktorů pro naplnění kritérií těchto dvou jednotek je udávána genetika [2]. To se potvrzuje i v uvedeném souboru, kde mutace v genech, jako jsou PRSS1 nebo SPINK1, byla nalezena u velké části hodnocených pacientů.

Článek autora Kollára se dotýká pediatrické problematiky jen velmi okrajově – zabývá se hemochromatózou. V praxi se ale setkáváme jak s dotazy ohledně postupu u dětí rodičů, které toto onemocnění mají, nebo ohledně sledování již diagnostikovaných pacientů s dědičnou formou.

Pro mne velmi zajímavou studií přispěli Kolář et al., ve které se retrospektivně hodnotila adherence pacientů se zánětlivým střevním onemocněním k biologické léčbě. I pro nás jako pediatry je velmi dobrou zprávou, že adherence ke stále častěji využívaným subkutánním preparátům je vysoká.

V časopise najdete ještě mnoho dalších zajímavých článků, včetně témat našeho tradičního souputníka – bariatrie.

Přeji vám klidný závěr roku a vše nejlepší v roce 2025.