Vyšší věk matky – rizikový faktor pro nízkou porodní váhu

Souhrn

Cíl:

Zjistit, zda odkládání reprodukce v české populaci je spojeno se zvýšením podílu novorozenců s nízkou porodní hmotností. Typ studie: Populační studie.

Metody:

Data byla převzata z Demografických ročenek ČSÚ za období 1986 až 2015. Pro analýzu vztahu mezi nízkou porodní váhou živě narozeného dítěte a věkem matky byla zvolena metoda jednoduché lineární regrese.

Výsledky:

V České republice se mezi roky 1990 a 2015 zvýšil podíl dětí narozených ženám ve věku 35 a více let ze 4 % na 21 %. Ve sledovaném období je zřejmý nárůst podílu živě narozených dětí s nízkou porodní hmotností z 5,7 % na 7,6 %. Koeficient determinace, který udává poměr vysvětlené variability k celkové variabilitě podílu novorozenců s nízkou porodní hmotností, dosáhl hodnoty R2 = 0,88. Závěr: Nárůst podílu živě narozených dětí s nízkou porodní hmotností je z 88 % způsoben nárůstem podílu starších matek.

Klíčová slova:

odkládání reprodukce, nízká porodní hmotnost

ÚVOD

S vyšším věkem matek je spojována celá řada zdravotních rizik, která mohou ohrožovat zdravotní stav matky, a zejména plodu. Následky těchto zdravotních rizik pak dítě ovlivňují nejen během raného dětství, ale mohou se projevovat i v dospělosti. Mezi taková zdravotní rizika patří i nízká porodní váha novorozence, ať je způsobena předčasným porodem, nebo se jedná o SGA (small for gestational age fetus) či IUGR (intrauterine growth retardation) [11].

Za vyšší věk žen při narození dítěte je považováno 35 let a více. Řada studií [3, 7] se shoduje, že právě po 35. roce života ženy dochází k prudkému nárůstu zdravotních rizik, která mohou ohrozit zdravotní stav matky i dítěte a mohou mít řadu krátkodobých, ale i dlouhodobých následků.

Za zdravotní rizika žen spojená s vyšším věkem matky se považují neplodnost, časné těhotenské ztráty a mimoděložní těhotenství, interní onemocnění, jako je gestační diabetes mellitus, hypertenzní onemocnění, antepartální krvácení, porodní komplikace, jako předčasný porod či akutní císařský řez [5, 10, 13]. Z hlediska novorozence je vyšší věk matky spojen s častějším výskytem vrozených vývojových vad, jako je zejména Downův syndrom, nebo s rizikem nízké porodní váhy [4, 15].

Nízká porodní váha novorozence je podle Světové zdravotnické organizace definována jako váha při narození nižší než 2500 g. Tato hodnota, stanovená pomocí epidemiologických studií, vychází ze zjištění, že děti narozené právě s váhou nižší než 2500 g mají dvacetkrát vyšší riziko úmrtí než děti s váhou vyšší. Nízká porodní hmotnost může nastat v případě předčasného porodu, před 37. týdnem těhotenství, nebo se může jednat o následek nitroděložní růstové restrikce [18], ať již symetrické, nebo asymetrické na podkladě uteroplacentární insuficience [5].

V České republice se mezi roky 1990 a 2015 zvýšil podíl dětí narozených ženám ve věku 35 a více let ze 4 % na 21 %, tedy více než čtyřnásobně. Zajímalo nás, zda se tento posun projevil i v počtu novorozenců s nižší porodní váhou.

SOUBOR A METODIKA

Pro analýzu vztahu mezi nízkou porodní váhou novorozence a věkem matky byla po­užita data z Českého statistického úřadu (ČSÚ) z Demografických ročenek ČSÚ za období 1986 až 2015 [1]. K provedení výpočtu byla využita data o struktuře živě narozených dětí podle jejich porodní hmotnosti a podle věku matky při narození dítěte. Pro analýzu vztahu mezi nízkou porodní váhou živě narozeného dítěte a věkem matky byla zvolena metoda jednoduché lineární regrese.

VÝSLEDKY

Ve sledovaném období let 1986 až 2015 je zřejmý nárůst podílu živě narozených dětí s nízkou porodní hmotností z 5,7 % na 7,6 % (tab. 1). Dále je patrný vyšší podíl živě narozených dětí s nízkou porodní hmotností u žen ve věku 35 let a více. Tento podíl ve sledovaném období kolísal mezi hodnotami 7,5 % a 10 %, ale nerostl. Nejvíce zřetelný je nárůst relativního zastoupení matek s věkem 35 let a vyšším. Na základě zvyšování podílu žen ve věku 35 a více let, kterým se narodilo živé dítě, zvyšování podílu živě narozených dětí s nízkou porodní hmotností a vyššího podílu živě narozených dětí s nízkou porodní hmotností u matek ve věku 35 a více let lze vyslovit předpoklad o souvislosti růstu podílu novorozenců s porodní váhou nižší než 2500 g s růstem podílu rodiček ve věku 35 let a více.

Korelační diagram naznačuje lineární závislost zvyšování podílu novorozenců s nízkou porodní hmotností na zvyšování podílu starších rodiček (graf 1). Z provedené lineární regrese vyplývá, že pokud by se zvedl počet matek ve věkové skupině 35 let a více o 10 %, narostl by podíl dětí s nízkou porodní hmotností (méně než 2500 g) o 1 %. Koeficient determinace, který udává poměr vysvětlené variability k celkové variabilitě podílu novorozenců s nízkou porodní hmotností, dosáhl hodnoty R2 = 0,88. Nárůst podílu živě narozených dětí s nízkou porodní hmotností je tedy z 88 % způsoben nárůstem podílu starších matek. Ačkoliv se na zvyšování podílu novorozenců s nízkou porodní hmotností podílejí i další faktory, z uvedené analýzy vyplývá, že věk matky 35 let a vyšší je významným faktorem.

DISKUSE

Odklad mateřství do vyššího věku má negativní konsekvence nejen z demografického hlediska, kde snižuje pravděpodobnost splnění reprodukčních plánů [8], ale je spojeno i s vyšší mateřskou a neonatální morbiditou, což si však ženy odkládající reprodukci neuvědomují [16, 17].

Na vzniku nízké porodní váhy se mohou podílet faktory zdravotní, faktory související s prostředím, jiné sociodemografické charakteristiky matky a také kvalita zdravotní péče [6]. Ze zdravotního hlediska se jedná o faktory genetické, kdy ze 40 % má na nízkou porodní váhu vliv konstituce (malý vzrůst) matky a také nízká porodní váha rodičů [2], přičemž tyto faktory nezvyšují riziko perinatální morbidity a mortality [5]. Z genetických onemocnění se dále na vzniku nízké porodní váhy podílí například ageneze ledvin, a především chromozomální aberace, jako jsou Downův, Edwardsův nebo Turnerův syndrom [5]. Z onemocnění matky se na vzniku nízké porodní váhy dítěte podílejí autoimunitní onemocnění, těhotenský diabetes, hypertenze, preeklampsie, abrupce placenty, vcestné lůžko a řada dalších [2]. Tato onemocnění snižují uteroplacentární průtok, což způsobuje změny na placentě a její předčasné stárnutí [19].

Mezi sociodemografické rizikové faktory se řadí vzdělání, socioekonomický status, etnicita, věk matky a rodinný stav. Vyšší vzdělání a socioekonomický status matky se odrážejí například v dostatečné a vhodné výživě v těhotenství, vyhovujícím bydlení nebo přístupu ke kvalitní zdravotní péči. Nižší úroveň vzdělání je spojena s častějším výskytem rizikového chování, jako je kouření, konzumace alkoholu a užívání návykových látek [12].

Rizikový je zejména nízký věk matky, mezi 15 až 19 lety, a věk vyšší, od 35 let. Nízký věk matky není ovšem rizikovým faktorem sám o sobě, je spojen s dalšími aspekty, které výsledně vedou k nízké porodní váze novorozence. Adolescentní matky často nemají dokončené vzdělání, jsou ve špatné sociální situaci, jsou svobodné, a protože je těhotenství mnohdy neplánované, později vyhledávají prenatální péči odborníků. Po fyzické stránce mají ještě neukončený růst, váha je vzhledem k výšce nízká a může docházet k nedostatečnému příjmu energie. Také jsou více ohroženy rizikovým chováním (kouření, užívání alkoholu a návykových látek), které je v adolescenci častější [9].

Ženy ve věku 35 a více let bývají oproti adolescentním matkám vzdělané, finančně zajištěné, zadané a zodpovědné z hlediska lékařské péče. Rizikovým faktorem je tedy samotný vyšší věk ženy a s ním spojený častější výskyt některých onemocnění, který může vést k nízké porodní váze dítěte.

Například podle americké studie [9] měly ženy ve věku vyšším než 35 let v porovnání s mladšími čtyřikrát vyšší riziko chromozomálních abnormalit (ženy od 40 let dokonce 9,9krát vyšší) a 1,8krát vyšší pravděpodobnost těhotenského diabetu a vcestného lůžka. Ženy ve věku 40 a více let pak měly 2,3krát vyšší riziko abrupce placenty, 1,6krát vyšší riziko nízké váhy a 1,4krát předčasného porodu. Současně se zvyšuje riziko rozvoje hypertenze, které narůstá s věkem a v těhotenství pak může také být příčinou nízké porodní váhy [4].

Nízká porodní váha novorozence je asociována s řadou krátkodobých i dlouhodobých následků, které mohou dítě ovlivňovat i v dospělosti. Váha novorozence mezi 1500 a 2500 g je spojená s pětinásobně až třicetinásobně vyšší perinatální mortalitou a morbiditou než u novorozenců přiměřeného vzrůstu [2], dále s rizikem předčasného porodu a císařského řezu. Nízká porodní hmotnost se dále považuje za příčinu až 50 % nevysvětlených případů mrtvě narozených dětí a za nejsilnější rizikový faktor pro mrtvorozenost. Po porodu je novorozenec ohrožen hematologickými a metabolickými poruchami, které vedou k hypoglykémii [14], a také je ohrožen hypotermií způsobenou redukcí svalové tkáně a chybějícím podkožním tukem [5]. Mezi další vážné komplikace patří nekrotizující enterokolitida, infekce, retinopatie nedonošených dětí, která může vést k slepotě a syndrom dechové tísně novorozence způsobený nezralostí plic. Dochází také k poškození mozku následkem hypoxie, k záchvatovitým onemocněním a k dětské mozkové obrně. Všechny tyto komplikace ohrožují plod na životě a jsou příčinou až 60 % novorozeneckých úmrtí [14].

Při porovnání desetiletých dětí, dochází u dítěte s nízkou porodní váhou k mírnému snížení IQ, k problémům v exekutivních funkcích, kreativním myšlení, pozornosti a v jazykových schopnostech, které pramení z pozměněného vývoje frontálního laloku [2, 14]. Děti s nízkou porodní váhou mají v dospělosti vyšší incidenci rozvoje metabolického syndromu, obezity, diabetes mellitus 2. typu [18], hypertenze a kardiovaskulárních onemocnění [14].

ZÁVĚR

Odklad mateřství do vyššího věku žen, které je v České republice častější od počátku 90. let, se již výrazně projevil ve zvýšeném relativním zastoupení matek ve věku 35 let a vyšším. Analýza prokázala souvislost s růstem podílu živě narozených dětí s nízkou porodní hmotností.

Článek vznikl v rámci projektu GAČR č. 18-08013S Posun rodičovství do vyššího věku: individuální perspektivy versus společenské náklady.

Článek vychází z diplomové práce (Vlachová T. Zdravotní rizika odkladu rodičovství do vyššího věku. diplomová práce, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Praha, 2017).

Korespondující autor

doc. MUDr. Tomáš Fait, Ph.D.

Gynekologicko-porodnická klinika

2. LF UK a FN Motol

V Úvalu 84

150 00 Praha 5

e-mail: tfait@seznam.cz