Vrozené vady v České republice – prenatální diagnostika

Birth Defects in the Czech Republic – the Prenatal Diagnostic

Aim of study:
An analysis of the efficiency of prenatal diagnostic of selected birth defects in the Czech Republic and its dynamics in past 30 years according to birth defect type and prenatal diagnostic methods.

Type of study:
Retrospective epidemiological analysis of selected birth defects, prenatal diagnostics efficiency.

Material and methods:
Data from the National Birth Defect Register (Institute for Health Information and Statistics) in the Czech Republic in the 1975 – 2005 period were used along with data on prenatally diagnosed and terminated pregnancies from the same period. Mean prenatal diagnostic efficiency values of selected types of defects were analyzed in 5-year periods and minimal/maximal values were assessed.

Results:
During 1975 – 2005 period, totally 3 935 209 children were born, out of which 83 970 were with a birth defect. Mean incidence was 213.38 per 10 000 live births (with the highest value of 414.58 in 2003). In 1985 – 2005, 7398 cases of prenatally detected birth defects (resulting in pregnancy terminations) were registered, which made (in relative numbers) a span from 4.9 defects per 10 000 live births in 1985 to 65.2 per 10 000 live births in the year 2005. During this period, an important increase of diagnostics of prenatally detectable defects occurred.

Conclusions:
The study gives results of relative efficiency of prenatal diagnostics of particular birth defects. The highest efficiency was in anencephaly and encephalocele (100%), the other defects showed the following numbers: spina bifida 81 %, congenital hydrocephalus 67%, omfalocele 67%, gastroschisis 92%, cystic kidney 59%, renal agenesis 50%, diaphragmatic hernia 35% and Down syndrome 74%.

Key words:
birth defect, incidence, prenatal diagnostics, anencephaly, spina bifida, encephalocele, congenital hydrocefalus, omfalocele, gastroschisis, cystic kidney, renal agenesis, diaphragmatic hernia, Down syndrome, Czech Republic

Autoři: V. Gregor ^1,2; A. Šípek ^3,4; J. Horáček ^1,2
Působiště autorů: Oddělení lékařské genetiky, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha, ředitel MUDr. P. Malý ¹; Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha, Katedra lékařské genetiky ředitel MUDr. A. Malina, Ph. D. ²; Ústav pro péči o matku a dítě, Praha, ředitel doc. MUDr. J. Feyereisl, CSc. ³; 3. lékařská fakulta UK, Praha, děkan doc. MUDr. B. Svoboda, CSc. ⁴
Vyšlo v časopise: Ceska Gynekol 2007; 72(4): 262-268
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Cíl studie:
Analýza úspěšnosti prenatální diagnostiky vybraných typů vrozených vad v České republice. Zmapování vývoje prenatálního záchytu těchto vrozených vad v České republice v průběhu předchozích 30 let v závislosti na typu vrozené vady a metodě prenatální diagnostiky.

Typ studie:
Retrospektivní epidemiologická analýza efektivity prenatální diagnostiky vybraných typů vrozených vad v České republice.

Materiál a metodika:
V práci byla použita data z celorepublikové registrace vrozených vad vedené v Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky v období 1975 – 2005 a údaje o prenatálně diagnostikovaných a pro tuto vrozenou vadou předčasně ukončených těhotenství v období let 1975 – 2005. Byly analyzovány průměry efektivity sekundární prevence vybraných vrozených vad v pětiletých obdobích a stanoveny maxima a průměry za celé období.

Výsledky:
V období let 1975 – 2005 bylo v naší retrospektivní analýze zachyceno celkem 3 935 209 narozených dětí, z toho bylo 83 970 dětí s vrozenou vadou. Průměrná incidence byla 213,38 na 10 000 živě narozených (s maximem 414,58 v roce 2003). V období 1985 – 2005 bylo 7398 případů pozitivní prenatální diagnostiky a ukončených těhotenství, v relativních počtech to bylo 4,9 na 10 000 živě narozených (rok 1985) až 65,2 na 10 000 živě narozených (rok 2005). V průběhu tohoto období došlo k významnému zlepšení prenatální diagnostiky v případech prenatálně diagnostikovatelných vrozených vad v České republice.

Závěr:
Práce předkládá aktualizované výsledky analýz procentuálního záchytu vrozených vad prenatální diagnostikou. Maximální úspěšnost sekundární prevence byla v případě anencefalie 100 %, u spina bifida 81 %, u encefalokély 100 %, 67 % u kongenitálního hydrocefalu a u omfalokély, 92 % u gastroschízy, 59 % u cystických ledvin, 50 % u ageneze ledvin, 35 % u diafragmatické hernie a 74 % v případě Downova syndromu.

Klíčová slova:
vrozená vada, incidence, prenatální diagnostika, anencefalie, spina bifida, encefalokéla, kongenitální hydrocefalus, omfalokéla, gastroschíza, cystické ledviny, ageneze ledvin, diafragmatická hernie, Downův syndrom, Česká republika