35th Annual Meeting of European Society for Dermatological Research Tübingen, 22.–24. září 2006

V září roku 2006 proběhl 35. meeting ESDR, nejvědečtější z vědeckých meetingů evropských dermatologů, který se tentokráte konal v Kupferbau Aule ve staroslavném německém Tübingenu. Místní, 500 let stará prestižní univerzita pamatuje mnoho slavných jmen, jako je Johannes Kepler, Walther Kossel, Friedrich Hölderlin. Většina je zachována na uličních tabulkách nebo jako památná místa, např. Miescherova laboratoř, kde v poměrně primitivních podmínkách byla objevena DNA. V současnosti by se na ulici mohl objevit zdejší rodák a současný papež Ratzinger a s ním také veliké množství mladých studentů ze všech koutů světa. Pobyt v Tübingenu mimo vědu nabízel mnoho k vidění, např. místní hrad nad Neckarem nebo cisterciánský klášter v Bebenhausenu, kde se odbýval slavnostní gala večer.

Nynější prezident ESDR Lars E. French i hlavní organizátor tübingenského setkání Martin Röcken si dali záležet na organizační stránce kongresu i na vědecké náplni. Odborný program byl skvělý, naplňoval beze zbytku současný vědecký pokrok na úrovni molekulární biologie, čímž se jako vždy odlišoval od jiných celosvětových podniků, které jsou spíše obrovským „doškolovákem“ bez opravdu nových poznatků. Obojí je asi třeba, ale v ESDR se posluchač dotýká tepu současné a budoucí vědy.

Hlavních témat bylo hned několik. Především byl na programu melanoblastom a jeho velká malignita. Přítomnost vídeňské školy zaručila zbrusu nové informace o vakcinačních možnostech v terapii melanomu. Přitom se poněkud otřásla důležitost sentinelových uzlin. Byla však věnována pozornost funkci lymfatických uzlin obecně, zejména činnosti chemokinů při určení pracovní náplně aktivovaných T  a B-buněk. Jako vždy byly významné přednášky hostů. Imunologickým hostem byl Kurt Blaser, alergolog, či spíše „astmatolog“ z Davosu, který pomocí regulačních T-buněk u včelařů, každoročně atakovaných jejich včelími chovanci, vysvětlil své názory na rovnováhu tolerance a imunity jako základu přežití živého organizmu a poukázal také na možnost preventivní vakcinace. Každoroční přednáška k uctění Rudi Cormana, kterou tentokráte přednesl populární John Vorhees z Ann Arboru v Michiganu, zasypala posluchače novými informacemi o slunečním stárnutí. To podle Vorheese spočívá především na „napnutém“ nebo „relaxovaném“ fibroblastu. Je zajímavé, že když ten stav vidíte na elektronmikroskopických obrázcích, nejsou to pojmy nijak absurdní. Stejně fascinující byla i fotografie Johna Vorheese z přelomu 60. a 70. let minulého století, tedy z údobí Dětí květin, na které byl ctihodný profesor Vorhees zastižen při přednášce s „máničkovým“ účesem. Přednášky běžely v několika souběžných sezeních, a proto není v lidských silách o všech referovat. A ani to není třeba, neboť souhrny jsou publikovány ve sborníku J. Invest. Dermatol., tedy jsou snadno dosažitelné. Jako zajímavost lze vyzdvihnout přednášku nottinghamské skupiny, kde je vyvracena pověra o nebezpečí chlupatých miláčků v domovech atopiků, nebo hrozba narůstajícího počtu atopiků v celosvětovém měřítku. Obojí doloženo dost věrohodně. V terapii byly zdůrazněny makrolidy, dokonce v podobě samostatného sponzorovaného sympozia. Na něm münsterský Luger skvěle zdůraznil zabedněnost úřednických autorit, které se zatím s úspěchem snaží omezit věkový limit tohoto jedinečného léku pro kojenecký věk – aniž se zmínil o výjimečném nadání českých autorit v tomto ohledu.

S lítostí je třeba podotknout, že na velice významné setkání dermatologické vědy bylo navštíveno početnými delegacemi Maďarů, Poláků, Ukrajinců, ale pouze 2, slovy dvěma Čechy – a to ještě jeden z nich byl internista. Však možná proto se nám ta dermatologická věda tak trochu vyhýbá.

prof. MUDr. Pavel Barták, CSc.

186 00 Praha 8, Jirsíkova 4

tel./fax: +420 224 818 700, e-mail: pbartak@volny.cz