Pooperační únavový syndrom

Stáhnout PDF

Autoři: D. Astapenko ¹; V.- Černý ^{1 5}
Působiště autorů: Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Fakultní nemocnice Hradec Králové ¹; Centrum pro výzkum a vývoj, Fakultní nemocnice Hradec Králové ²; Klinika anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem ³; Department of Anesthesia, Pain Management and Perioperative Medicine, Dalhousie University, Halifax, Nova Scotia, Canada ⁴; Technická univerzita v Liberci ⁵
Vyšlo v časopise: Anest. intenziv. Med., 32, 2021, č. 4-5, s. 245-246
Kategorie: Klinická fyziologie

Úvod

Únavové syndromy se stávají stále častěji zájmem odborné, ale i laické veřejnosti. Ve spojitosti s některými klinickými stavy jiných oborů/odborností (imunologie, revmatologie, onkologie, psychiatrie, neurologie) se s nimi můžeme setkat i v rámci oboru Anesteziologie a intenzivní medicína, přestože jako samostatné diagnózy nejsou uznávány [1]. Na vzniku únavových syndromů se podle současných názorů podílí zejména dlouhodobé a perzistující přetěžování imunitního a hormonálního systému organismu. Prezentovat se mohou širokou škálou symptomů – neschopnost ranního vstávání, nesnesitelné migrény, bolesti kloubů, nechutenství, palpitace a svalové křeče. Podobně různorodý je i jejich nástup – od pozvolného, který mnohdy uniká pozornosti, až po zcela náhlé změny klinického stavu jednotlivce [2].

Dělení únavových syndromů

Popisuje se čím dál více druhů únavového syndromu, mezi nejčastěji zmiňované patří:

jarní únava (dávána do souvislostí s nedostatkem slunce a karencí vitaminu D, virovými onemocněními a menší pohybovou aktivitou)
únava v těhotenství (změna hladin hormonů a signalizací v imunitním systému, snížení pohybové aktivity)
únava v dospívání (změna hladin hormonů, psychické a fyzické změny organismu)
únava v souvislosti s prodělaným onemocněním (např. po prodělání onemocnění covid-19 v rámci imunopatologického procesu nastartovaným virem SARS‑CoV-2 [3])
únava v souvislosti s operací

Pooperační únavový syndrom

Únavový syndrom po operaci je multifaktoriální. Byl jedním z předních témat klinického výzkumu perioperační medicíny v 90. letech minulého století [4–6]. Projeví se víceméně u každého pacienta jako důsledek bio‑psycho‑sociálních změn v souvislosti s operačním výkonem, kde hrají role zejména rozsah a doba trvání operačního traumatu a operací indukovaná imunitní reakce [6]. Anesteziolog se s tímto syndromem setká jen vzácně, jelikož se nejčastěji rozvíjí až ve fázi domácího ošetřování po propuštění ze zdravotnického zařízení.

Rizikovými faktory vzniku pooperačního únavového syndromu jsou: celkově špatný zdravotní stav jedince, nízké orgánové rezervy, malnutrice, poruchy imunitního systému a pokročilý věk. Mezi faktory asociované s operací anebo s anestezií se mimo samotný typ operativy a/nebo anestezie řadí další faktory (souhrnně obrázek 1):

**Obr. 1. Schéma vztahu rizikových a modifikovatelných faktorů rozvoje pooperačního únavového syndromu**

Deficit spánku a dysrytmie biologických cyklů

Spojováno nejen s operací a anestezií, ale i s pooperační fází zejména na jednotce intenzivní péče [7].

Anémie

Snižuje výkonnost nedostatečnou transportní kapacitou krve pro kyslík.

Nežádoucí účinek léků (anestetika, benzodiazepiny, betablokátory, antibiotika atd.)

Metabolity některých anestetik a opiátů mohou v těle přetrvávat i několik týdnů a ovlivňovat organismus na subklinické úrovni. Anestetika sama jsou schopná alterovat mozkovou neurotransmisi na různě dlouhou dobu. Predikce těchto účinků je prakticky nemožná, nicméně dané riziko by mělo být v přiměřené míře zmíněno mj. i v rámci získávání informovaného souhlasu s anestezií.

Deprese

Operační trauma, stejně tak jako základní diagnóza, ovlivňuje v různé míře psychiku jedince. Deprese se řadí k dalším faktorům, které mohou přispět rozvoji pooperačního únavového syndromu [8].

Hladovění a minerálový rozvrat

Operace je spojena s více či méně dlouhým obdobím nemožnosti/neschopnosti příjmu per os. Při opětovném navyšování kalorického příjmu dochází k různě vyjádřenému realimentačnímu syndromu (refeeding syndrome), který je charakteristický poklesem hladiny elektrolytů (zejména fosfátů a draslíku), což vede ke snížení výkonnosti a svalové síly [9].

Léčba pooperačního únavového syndromu

V medikamentózní léčbě postoperačního únavového syndromu se klade důraz na kontrolu bolesti, anxiolytickou/antidepresivní terapii a adekvátní kalorický příjem, včetně mikronutrientů podporujících krvetvorbu. Často je třeba upravovat režim jedince, než se „navrátí“ synchronizace hormonálních cyklů a dalších biologických dějů s denní dobou. Alterace neuronální transmise anestetiky a její případné nežádoucí klinické projevy se v současnosti nedají účinně ovlivnit, což ve stejné míře platí i pro snahy modifikovat farmakologicky projevy únavového syndromu [10]. I při maximální snaze a spolupráci specialistů různých lékařských i nelékařských oborů může postoperační únavový syndrom perzistovat řadu měsíců a v dlouhodobém měřítku ztížit či dokonce znemožnit plnohodnotné zotavení z provedeného výkonu.

Body k zapamatování

Pooperační únavový syndrom je projevem perzistující dysregulace tkáňové homeostázy organismu s variabilními klinickými projevy.
Prevencí rozvoje pooperačního únavového syndromu je minimalizace operačního traumatu a eliminace výkyvů homeostázy v perioperačním období.
Specifická prevence ani terapie neexistuje.

KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA:
prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., FCCM
cernyvla1960@gmail.com

Zdroje

Hickie I, Davenport T, Vernon SD, Nisenbaum R, Reeves WC, Hadzi‑Pavlovic D, et al. International Chronic Fatigue Syndrome Study Group. Are chronic fatigue and chronic fatigue syndrome valid clinical entities across countries and health‑care settings? Aust N Z J Psychiatry. 2009 Jan; 43(1): 25–35.
Jason LA, Evans M, Brown M, Porter N. What is fatigue? Pathological and nonpathological fatigue. PM R. 2010 May; 2(5): 327–331.
Ferraro F, Calafiore D, Dambruoso F, Guidarini S, de Sire A. COVID-19 related fatigue: Which role for rehabilitation in post‑COVID-19 patients? A case series. J Med Virol. 2021 Apr; 93(4): 1896–1899.
Christensen T, Kehlet H. Postoperative fatigue. World J Surg. 1993 Mar‑Apr; 17(2): 220–225.
Schroeder D, Hill GL. Predicting postoperative fatigue: importance of preoperative factors. World J Surg. 1993 Mar‑Apr; 17(2): 226–231.
Salmon P, Hall GM. A theory of postoperative fatigue: an interaction of biological, psychological, and social processes. Pharmacol Biochem Behav. 1997 Apr; 56(4): 623–628.
Pisani MA, Friese RS, Gehlbach BK, Schwab RJ, Weinhouse GL, Jones SF. Sleep in the intensive care unit. Am J Respir Crit Care Med. 2015 Apr 1; 191(7): 731–738.
Corfield EC, Martin NG, Nyholt Dr. Co‑occurrence and symptomatology of fatigue and depression. Compr Psychiatry. 2016 Nov; 71: 1–10.
Chiappetta S, Stein J. Refeeding Syndrome: An Important Complication Following Obesity Surgery. Obes Facts Karger Publishers 2016; 9(1): 12.
Yancey JR, Thomas SM. Chronic fatigue syndrome: diagnosis and treatment. AmFam Physician. 2012 Oct 15; 86(8): 741–746.