INFORMOVANOST MATEK O MOTORICKÉM VÝVOJI DÍTĚTE DO OBDOBÍ DOSAŽENÍ BIPEDÁLNÍ LOKOMOCE

Overview

Práce se věnuje problematice motorického vývoje dítěte v prvním roce života. Bylo provedeno anketní šetření, kterého se zúčastnilo 253 respondentů. Dotazované matky psaly o svých zkušenostech s 324 dětmi. Byly zjišťovány návyky matek během denního režimu při péči o dítě a jejich názory na problematiku motorického vývoje dítěte, primárně se zaměřením na používání chodítek, využívání autosedaček, posazování dítěte a o „vodění“ dítěte za ruce. Bylo zjištěno časté nerespektování dynamiky motorického vývoje dítěte. Výsledky ankety ukázaly, že dochází ke snaze urychlovat vývoj dítěte např. jeho posazováním na úkor kvality dosažených dovedností. Odpovědi matek nekorelovaly se všeobecně známými principy motorického vývoje dítěte.

Klíčová slova:
vývojová kineziologie, anketní šetření, péče o dítě, dětské chodítko, motorický vývoj

ÚVOD

Psychomotorický vývoj dítěte až k dosažení bipedální lokomoce je základem pro motorický rozvoj dítěte v další budoucnosti. Jedná se o velmi důležitou etapu v životě dítěte. Je proto nutné umožnit dítěti správný vývoj. Matky by tedy měly znát klíčové milníky (resp. měly by mít možnost se s nimi seznámit) psychomotorického vývoje svých dětí, aby se naučily vnímat řeč těla svých dětí a aby si samy včas dokázaly všimnout odchylek a patologií v pohybovém vývoji jejich dítěte. Neboť v případě patologie pohybového vývoje je pouze včasná léčba, využívající maximální plasticity CNS, léčbou dostatečnou. Při setkávání s jinými rodiči jsme denně svědky jejich nevhodného zacházení s dětmi jako je například nevhodné nošení miminek či posazování dosud samostatně nesedících dětí. Dalším příkladem je vodění dětí, které ještě stěží stojí u opory, natož aby se pokoušely o první samostatné krůčky za jednu či obě ruce. Dále nadměrné používání autosedaček v denním režimu dítěte či používání dětských chodítek na kolečkách, jež jsou přes zlepšující se osvětu stále oblíbeným „pomocníkem“ některých matek. Příkladů by bylo možno vyjmenovat ještě mnoho. Všechny tyto běžné praktiky dle našeho názoru mohou negativně ovlivnit kvalitu motorického vývoje dítěte, zvláště pak u téměř 30 % dětí, kde nedozraje držení páteře do optimálního statického nastavení a vidíme u nich poruchy v držení (svalové dysbalance) již od rané fáze vývoje (6). Častým argumentem rodičů při diskusích s nimi (a nutno podotknout, že pádným argumentem) je nedostatek informací, eventuálně jejich špatná dostupnost. Osobní zkušenosti jsou takové, že v laických publikacích věnovaných dětem do jednoho roku a v časopisech pro matky je věnována většina prostoru výživě a kojení. Problematika psychomotorického vývoje je zmiňována jen okrajově, informace jsou kusé a někdy navíc neodpovídají současnému stavu znalostí problematiky.

CÍL PRÁCE

Cílem práce bylo u náhodně vybrané skupiny matek zjistit anketním šetřením jejich návyky během denního režimu při péči o dítě a jejich názory na problematiku psychomotorického vývoje v průběhu prvního roku života dítěte, primárně se zaměřením na používání chodítek, využívání autosedaček, posazování dítěte a vodění dítěte za ruce.

Hypotézy: Předpokládali jsme, že odpovědi matek nebudou korelovat s všeobecně známými principy psychomotorického vývoje a anketní šetření prokáže časté nerespektování dynamiky motorického vývoje dítěte ve smyslu snahy o jeho urychlování, ať již lidmi z nejbližšího okolí dítěte nebo používáním technických vymožeností, na úkor kvality dosažených dovedností.

Metodika: Data byla zjišťována formou dotazování na postoje anketním šetřením prostřednictvím vyplnění nestandardizovaného dotazníku (dále jen anketní šetření). Anketní šetření bylo vytvořeno na základě rešerše o psychomotoric-kém vývoji dítěte, vlastních zkušeností s chováním matek a vytipováním nejproblematičtějších okruhů a bylo určeno matkám dětí ve věku od jednoho roku do čtyř let. Byly oslovovány pouze matky, protože ty v tomto období prožívají s dětmi nejvíce času a nejvíce mohou ovlivňovat sledované skutečnosti. Anketní šetření bylo anonymní, jednotlivé „dotazníky“ byly pro účely vyhodnocení očíslovány a vyhodnoceny pomocí funkcí aplikace Microsoft Excel. Výzkumný soubor čítal 253 matek, jež psaly o svých zkušenostech s 324 dětmi. Průměrný věk matek byl 30,8 let. Většina matek měla středoškolské (46 %) nebo vysokoškolské(40 %) vzdělání.

Výsledky: Anketní šetření bylo poměrně rozsáhlé a sdělení všech výsledků by přesáhlo možnosti tohoto příspěvku. Kompletní práci možno zájemcům poskytnout e-mailem, adresa je uvedena v závěru příspěvku. Budou předloženy a diskutovány pouze stěžejní výsledky věnované zjištění o pohybovém režimu dítěte (posazování, pomáhání při chůzi, využití autosedaček).

Posazování dítěte: V dotazech cílených k této problematice bylo zjišťováno, zda se matky nebo kdokoliv z okolí dítěte snažil dítěti umožnit sedět v době, kdy se ještě samo posadit nedokázalo. V případě, že ano, byly sledovány důvody posazování a také věk, od kterého bylo dítě posazováno. Taktéž byly vyhodnoceny důvody, proč se matky dítě nesnažily posazovat. Ukázalo se, že 101 dětí (31 %) bylo posazováno dříve než se dokázalo samo posadit. Věk těchto dětí ukazuje graf 1. V 74 % případů byly děti posazovány v kočárku, v 30 % případů, aby si mohly hrát a měly větší rozhled. 220 dětí (68 %) dle matek posazováno nebylo. V 31 % případů proto, že se rodiče dočetli v literatuře, že posazování dítěti neprospívá. Ve 24 % případů matky uvedly, že dítě sedělo samo tak, jak mělo, takže nebyl důvod je posazovat.

Trend pomáhat dítěti při chůzi: V této části ankety bylo sledováno, zda matky nebo kdokoliv z nejbližšího okolí dítěte, dítě vodil za jednu či obě ruce v době, kdy ještě samo v prostoru nechodilo. V případě, že ano, byly zjišťovány důvody tohoto počínání a věk dítěte, od kterého bylo za ruce voděno. Dále byly vyhodnoceny důvody, proč dětem rodiče při chůzi nepomáhali. Bylo zjištěno, že 202 dětem (62 %) bylo při chůzi pomáháno a 120 dětí (37 %) nikdo za ruce nevodil. Nejčastěji matky pomáhaly dětem ve věkovém rozmezí osmi až třinácti měsíců, a to za obě ruce (graf 2). Důvody kladných odpovědí jsou uvedeny v grafu 3. Z výsledků vyplývá, že největší vliv na matky, které své děti za ruce nevodily, mělo odrazování od této aktivity v literatuře. Tato možnost byla zvolena u 62 dětí (52 %). Dále v 48 případech (40 %) to matkám nebylo doporučeno odborníkem-pediatrem, fyzioterapeutem, neurologem. Dále bylo sledováno, zda matky v domácnosti využívaly polohovací lehátko či autosedačku. Matky byly požádány o vymezením doby, kterou v některé z pomůcek dítě využívalo. Z výsledků vyplývá, že u 232 dětí (72 %) bylo některé z pomůcek využíváno, a to v nejčastěji na dobu kratší než 30 min. denně (41 %) a v rozmezí 30 až 60 min. denně (42 %). Nejdelší uvedenou dobou, jež dítě denně v autosedačce strávilo, bylo 8 hodin (1 dítě). U otázky používání chodítka na kolečkách bylo kladných odpovědí 22 %, nejčastěji pro zabavení dítěte a snahu umožnit dítěti se pohybovat.

DISKUSE

Posazování dosud samostatně nesedících dětí je jedním z nejčastějších prohřešků rodičů či prarodičů proti principům motorického vývoje z pohledu vývojové kineziologie. Na základě zkušeností s chováním rodičů, a zejména prarodičů, jsme očekávali poměrně vysoké procento kladných odpovědí v otázce posazování dítěte. Odhad se pohyboval na hranici 60 %. Předpokládáme, že zjištěných 31 % kladných odpovědí je důsledkem nejednotnosti v chápání významu pojmu „dítě samo sedí“. Bylo těžké formulovat otázku tak, aby přesně vystihovala problematiku předčasného posa-zování a zároveň byla rodičům srozumitelná. Domníváme se, že některými maminkami nebyla otázka pochopena tak, jak byla myšlena. Troufáme si tvrdit, že realita ohledně posazování dětí je jiná než vyplynulo z výsledků anketního šetření. Většina rodičů vůbec nezná pojem „šikmého“ sedu a nerozlišuje mezi podélným sedem a sedem na židli. Dále někteří lidé pojem „dítě samo sedí“ chápou jako „dítě se udrží v sedu, poté co jej posadím“. Jiní jej správně chápou, jako „dítě se dokáže samo posadit“, ale často neznají kineziologický obsah tohoto pojmu. Nevědí, jakým způsobem by se dítě do sedu mělo dostat. Mnozí rodiče si myslí, že se dítě posadí z lehu na zádech přitažením za ruce, což by pravděpodobně mohla být desinterpretace Vojtova trakčního testu laickou veřejností. Rodiče nevědí, že dítě se spíše posadí až během lezení, kdy se při zaujetí hračkou přetočí z polohy na čtyřech do podélného sedu nebo přetočením ze šikmého sedu (tento pojem rodiče téměř vůbec neznají). Nutno podotknout, že k nejednotnosti chápání zde diskutovaného pojmu přispívají mnohé články v časopisech a publikacích pro rodiče, kde se často objevuje kritická věta: „posazeno, samo sedí“ (občas již u věku čtyř měsíců). V příloze zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého (4), což je oficiální dokument vydaný ministerstvem zdravotnictví a podporovaný např. Českou pediatrickou společností ČLS JEP, se v pojednání o dovednostech dítěte v prvním roce života dočteme, že dítě se v pěti měsících přitahuje do sedu, v sedmi měsících se při posazení v sedu udrží, v osmi měsících, je-li posazeno, pak samo sedí (s obrázkem sedícího dítěte) a v devíti měsících se dítě samo posadí. Vlach (1987) k problematice sedu u kojence uvádí, že pokud posadíme 6měsíční dítě, umí se chvíli udržet v sedu, ale sedí s nápadnou bederní kyfózou, lehce předkloněno. Rovnováhu v sedu neudrží, takže při sebemenším vychýlení těžiště nebo při pokusu o otočení hlavy padá. V sedmi měsících se kojenec, je–li posazen, udrží v sedu již delší dobu, ale stále ještě s bederní kyfózou. Na konci třetího trimenonu se dítě umí posadit samo bez dopomoci. Teprve tehdy, když je dítě schopno samostatně se posadit, zvládá dokonale i sed, v němž již není patrná bederní kyfóza (12). Považujeme za problém, že se v nejrůznějších přehledech a návodech pro rodiče objevuje zkrácený výtah z publikací dětských neurologů, ovšem heslovitě a bez souvislostí. Důsledkem je, dle našeho názoru, chybná interpretace, zvláště když rodiče přijmou testy neurologů ke stanovení zralosti vývoje dítěte (např. test posazení dítěte) jako normu vývoje a v horším případě jako návod, jak s dítětem dovednosti cvičit (např. trakční zkouška). Dle Vojty (1995) se podélný sed objevuje obvykle v 9. měsíci. Aktivní snahu dítěte dostat se do sedu samo pokládá Vojta za vývojově výhodnější, než aby bylo pasivně posazováno. Jsou tím více aktivizovány vzpřimovací mechanismy. Je jen otázka času, kdy se dítě dostane při své snaze poznat vše nové k podélnému sedu. Ten je však zcela vedlejším a okrajovým jevem (13). Častým důvodem posazování dítěte je vliv babiček, které mají dlouhodobě zakořeněný názor, že pokud dítě v půlroce sedí, je to známkou toho, že se dobře vyvíjí. Pokud nesedí, tak musí být posazováno, aby se sedět naučilo. Tento názor ale není dle současného stavu vědomí odborné veřejnosti přijatelný. Je proto žádoucí jej postupně rozbourat i v očích laické veřejnosti. U zjištění o pomáhání dítěti při chůzi výsledek dle našeho názoru lépe odráží realitu než předchozí diskutované téma posazování. Pravděpodobně proto, že zde není problém s terminologií. Snad každý chápe, co znamená, že dítě samo chodí. Domníváme se ale, že existuje problém v chápání souvislostí vertikalizace dítěte. Mnohé matky si myslí, že chůze v prostoru by měla následovat brzy poté, co se dítě dokáže postavit u nábytku. Často slyšíme, jak se maminky podivují, že dítě již v osmi měsících stálo, ale chodit začalo až ve třinácti měsících. Matky i v anketě své počínání zdůvodnily tím, že už se dítě umělo postavit a tak chtěly vyzkoušet, zda bude umět i chodit. Podobná situace je s chůzí okolo nábytku. Dalším častým zdůvodněním, proč rodiče či prarodiče dítě za ruce vodili, bylo, že se činnost dítěti líbila a samo si ji vyžadovalo. Zde si dovolíme oponovat, že pokud by dospělí dítěti tuto aktivitu neukázali, samo by na ni nepřišlo. Dospělí sami dětem ruce nabízejí a tyto pak až následně začnou vodění za ruce vyžadovat, protože se jedná o novou činnost, při které se dospělí dítěti věnují a ještě jej chválí, jak je šikovné, když už tak dobře dokáže chodit. Pro ilustraci uvádíme několik příkladů z ankety:

Dcera měla radost, že dělá něco nového.; Připadalo nám, že se syn jen bojí pustit se sám.; Syn nechtěl sedět, raději chodil za ruce. Věděli jsme, že se nemá vodit za ruce, ale dělali to hlavně příbuzní. Dítěti se to pak zalíbilo a samo si to začalo vymáhat.

I zde se domníváme, že počínání matek je podněcováno a v jejich očích snad i legalizováno návody v nejrůznější literatuře pro rodiče. Například v již zmiňované příloze očkovacího průkazu je v popisku dovedností 11. měsíce uvedeno, že dítě chodí s držením za jednu ruku. Opět je nutno upozornit, že snaha dítěte pokoušet se o první kroky v prostoru samo je považována za výhodnější, než aby mu byla dávána pasivní opora a bylo mu pomáháno (1).Argumentovat lze tím, že dítě při narození není formativně ani morfologicky zralé. Růst a dozrávání závisí na CNS. Např. kost roste z růstové chrupavky a tlak má formativní vliv na vývoj kosti. Abnormální tah svalů má abnormální formativní vliv a vzniká patologie úhlů v kloubech (7).Chybně založené držení těla nese také důsledky pro morfologický vývoj jako je anteverze kyčelních kloubů, plochá noha, valgozita kolen (6, 7, 8). Matky by se měly dozvědět, že v případě, že své dítě vodí za ruce, mohou zvyšovat riziko vadného držení těla a chybný stereotyp chůze se špatným nastavením úhlů v jednotlivých kloubech. Není žádoucí učit dítě chodit vedením za ruce ani využívat chodítka, protože tím je snížena možnost aktivace přirozených svalových souher v přirozené dyna-mice vývoje. Výsledky prokazující používání chodítka u 22 % dětí, odpovídají odhadu České pediatrické komory, že asi 20-30 % dětí je ukládáno do chodítek (3). Tento odhad je ale cca 5 let starý a, bohužel, přes poměrně dobrou osvětu o nevhodnosti chodítek jejich obliba a prodej přetrvává. Používání autosedaček v denním režimu dítěte je v dnešní době velkým trendem. Matky mají pocit, že dítě nemohou ani chvíli nechat bez dozoru. Jakmile si potřebují odskočit na toaletu nebo konají nejrůznější domácí práce, dávají dítě do autosedačky nebo do ohrádky. Mnohé matky mají dítě v autosedačce i několik hodin denně, protože potřebují uvařit a chtějí, aby s nimi bylo dítě v kuchyni. Stále častěji se objevuje, že maminky během „mateřské dovolené“ pracují, takže umístění dítěte do autosedačky je pro některé z nich zjednodušením. Dítě je z jejich pohledu bezpečně v autosedačce a ony mohou pracovat. Oblibu autosedaček lze vidět i v zahraničí, což dokazuje i havajská studie (2), kde byl zkoumán rozsah používání autosedaček a jiných lehátek a sedátek („seating devices“) u dosud samostatně nesedících dětí. Tuto anketu vyplnilo 187 rodičů dětí mladších pěti měsíců. 94 % dětí strávilo více než 30 minut denně v autosedačce (mimo auto) nebo v jiném podobném zařízení. Průměrná doba byla 3,5 hodiny a nejdéle strávilo dítě v autosedačce alarmujících 16 hodin. Závěrem bylo zhodnoceno, že dochází k nadměrnému využívání autosedaček mimo účel použití a tento fakt velmi pravděpodobně negativně ovlivňuje psychomotorický vývoj dětí. Použití dětské autosedačky v autě je samozřejmě neoddiskutovatelné, ale často je autosedačka využívána také v domácnosti či při nákupech a doba strávená dítětem v autosedačce se tak kumuluje, někdy i na několik hodin za den. Takovéto nadužívání autosedaček považujeme za problematické z hlediska přirozeného pohybového vývoje dítěte. Je třeba si uvědomit, že při pohybu dítěte v dětské autosedačce není možné zapojení ideálních svalových souher. Dítě je omezeno v pohybu, ale protože je mentálně zdravé (je uvažována pouze skupina zdravých dětí) je motivováno se i přesto pohybovat (např. chce uchopit hračku, otáčí se za matkou, zkoumá své tělesné schéma). Není ale v přirozené poloze a tak musí hledat, vytvářet a používat náhradní (převážně neideální) pohybové vzory, které, jsou-li používány často, a tudíž fixovány, mohou být omezujícím prvkem v dalším vývoji dítěte a mohou být zdrojem obtíží v pozdějším věku. V údobí pohybového vývoje je nutno zajistit bohatost senzorické i motorické stimulace, aby nedošlo k motorické a senzorické deprivaci, která motorický vývoj zpomaluje nebo  i ohrožuje (11). Proto by dítě nemělo být příliš v pohybu omezováno.Využití autosedačky v dnešní době nelze zabránit, ale používání by mělo být omezeno téměř výlučně na cesty autem, a pokud se někdy stane, že dítě stráví ve „vajíčku“ i několik hodin během jednoho dne, mělo by toto být kompenzováno dostatečnou volností dítěte ve smyslu pohybu v přirozených pohybových vzorcích odpovídajících věku dítěte. Je nutné uvažovat v kontextu celého dne a celého pohybového režimu dítěte.

ZÁVĚR

Výsledky anketního šetření ukázaly u všech sledovaných skutečností v různé míře nerespektování principů a dynamiky motorického vývoje dítěte. Za nejvýraznější prohřešky považujeme snahu o urychlování vývoje dítěte na úkor jeho kvality posazováním a voděním za ruce a využíváním chodítek. Dále pak nerespektování významu motivace a nutnosti zajistit bohatost přirozené motorické stimulace nadměrným omezováním dítěte v pohybu využíváním autosedaček a uzavíráním dětí do ohrádek. Výsledky šetření ukázaly, že byť mají matky pocit dostupnosti informací, stále je velké procento matek, které tyto informace nevyužily v praxi. Navíc lze jen spekulovat jaká byla kvalita informací, jež byly matkami označeny za dostatečné a dostupné. Mohlo by se zdát, že téma bylo zbytečné znovu rozebírat, vždyť pro odbornou veřejnost nebylo řečeno nic nového, pouze byla zopakována známá fakta. Ale je nutné si uvědomit, že děti mají statisíce matek v České republice, pro které znalost problematiky pohybového vývoje zdaleka tak samozřejmá není. V roce 2007 se dle údajů Českého statistického úřadu v České republice narodilo 114 600 dětí (9). Dle Koláře (8) nedozraje u téměř 30 % dětí držení páteře do optimálního statického nastavení a lze u nich již od rané fáze vývoje pozorovat poruchy v držení těla. Nedodržování zásad dynamiky psychomotorického vývoje ohrožuje nejvíce tyto děti Důležitost diskutovaného tématu podtrhuje skutečnost, že výše uvedených 30 % každoročně představuje zhruba 40 000 nově narozených dětí se sklonem k neideálnímu vývoji a poruchám držení těla. Lze tedy konstatovat, že nedodržování principů a zásad přirozeného pohybového vývoje každoročně ohrožuje nezanedbatelnou část dětí ve sledovaném věku. Nikdy nelze zabránit tomu, aby se na trhu vyskytla nekvalitní a matoucí literatura. Je na odbor-nících, aby matkám dali možnost se ke kvalitním informacím jednoduše dostat. Přestože vždy bude záležetna vůli matek se udanými doporučeními řídit. Na základě pozitivních ohlasů matek k tématu doufám, že i mezi odbornou veřejnostíse časem podaří otevřít diskusi o nutnosti předání informací o vývojové kineziologii matkám.

Příspěvek vznikl s podporou VZ MSMT č. 0021620864.

Mgr. Michaela Šebelová

Fyzioterapie a masáže, Nestátní zdravotnické zařízení

739 13 Kunčice pod Ondřejníkem 70

e-mail: m.sebelova@fyzioterapie-beskydy.cz