Hospicová péče v Olomouci

Overview

Hospic na sv.
Kopečku patří mezi 11 lůžkových zdravotnických zařízení v ČR, které vznikly v posledních letech. Hospicová zařízení uvedly do praxe teorii hospicové péče se zaměřením na všechny dimenze člověka. Provoz Hospice na sv. Kopečku byl zahájen v roce 2002. Jedná se o lůžkové nestátní zařízení, které za dobu své existence přineslo některé zkušenosti. Především využitelnost zařízení, spektrum nejčastějších nádorových onemocnění, věkový průměr a zkušenosti s aplikováním základních principů péče o terminálně nemocné.

Klíčová slova:
hospicová péče, základní lidské dimenze, paliativní péče, terminálně nemocný.

Úvod

V původním smyslu byl tímto termínem označován útulek, útočiště pro pocestné, obvykle zřízený nebo obývaný řeholníky. Ve středověku byl tento termín používán pro domy odpočinku, které sloužily zejména poutníkům při jejich cestách.

Začátkem šedesátých let minulého století dr.Cecilly Saundersová jako první založila v Londýně St. Christoper hospic. Ve světě je nyní přes 2 000 hospiců. Podstatné je, že ve všech zemích, ve kterých vznikly hospice, se postupně zlepšil přístup celé společnosti ke smrti a umírání. Vývojem prošlo od šedesátých let icelé hospicové hnutí. Zpočátku byl hospic chápán jako něco méně než nemocnice. S rozvojem paliativní medicíny a postupnou integrací hospiců do systému zdravotnictví je dnes uznáván jako speciální nemocnice. Poskytuje zdravotní péči a ještě něco navíc.

Myšlenka hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti az potřeb pacienta:

• biologických,
• psychických,
• sociálních, a
• spirituálních.

Hospic je alternativou pro nevyléčitelně nemocné. Poskytuje pacientovi paliativní, především symptomatickou péči, asoučasně se snaží uspokojit ijeho ostatní potřeby alaskavým způsobem doprovází nemocného a jeho blízké těžkým úsekem života. Neslibuje vyléčení, slibuje léčitelnost. Pacient v hospici ví, že nebude trpět nesnesitelnou bolestí, za všech okolností bude respektována jeho lidská důstojnost, v posledních chvílích života nebude osamocen. Jasně je zaměřena péče na zachování důstojnosti umírajících jako osobnostně respektovaných lidských bytostí (3).

Definice pojmu hospicová péče

Hospicová péče je dle Ministerstva zdravotnictví ČR komplexní multidisciplinární paliativní péče, kterou tvoří souhrn odborných lékařských, ošetřovatelských a rehabilitačních činností, poskytovaných preterminálně a terminálně nemocným, u kterých byly vyčerpány možnosti kauzální léčby, ale pokračuje léčba symptomatická s cílem minimalizovat bolest a zmírnit všechny potíže vyplývající ze základní diagnózy i jejich komplikací a zohledňující biologicko-sociální potřeby nemocného.

Za předpokladu uznání celostního principu člověka jsme oprávněni a nuceni uvažovat o čtyřech dimenzích lidské osoby, a to biologické, psychické, sociální aspirituální. Důraz je kladen na poskytování komplexní symptomatické a podpůrné léčby v celém rozsahu průběhu závěru života. Je nutno, aby personál uměl tyto potřeby nemocných identifikovat, o všechny pečovat současně; jedno nesmí být izolováno od druhého. Potvrdilo se, že psychická dimenze prožívání terminální fáze života a umírání je důležitá a ovlivňuje jak obavy z fyzického strádání, tak obavy ze sociálního pádu, ze ztráty soběstačnosti a důstojnosti (5).

Duchovní dimenze má daleko širší dosah, než jaký je se jí obvykle přikládá. Obecně platí, že každá těžká nemoc vyvolává existenciální prožitky, mění osobnostní dimenze a vyvolává ztráty životních jistot. Nastává konfrontace s pomíjivostí života, vzniká prostor pro otázky smyslu života, které se stávají stále naléhavější, otázky podstaty existence, naděje. Nemoc mění mezilidské vztahy, ovzduší, bezpečí, důvěru, a opravdový lidský vztah pomáhá překonat úskalí terminální fáze života. Blízkost druhého člověka je velmi přínosná. Naproti tomuto názoru odborníci dokládají, že osamění v procesu umírání nebylo nikdy tak velké, jako je tomu v dnešní době. V hospici jde opřekonání této izolace aokvalitu až do konce, o kvalitu péče o terminálně nemocné a umírající s nabídkou blízkosti a pomoci druhé osoby (6).

Uspokojení fyzických, sociálních a duchovních potřeb včetně eliminace osamělosti, doprovázení jsou základem při poskytování hospicové péče. Vytváří podmínky ke smíření nemocného a k přijetí dané situace. Správně pojatá duchovní služba by měla být organizovanou složkou komplexní péče o člověka v nouzi .

Kdo jsou terminálně nemocní?

Za terminální stádium nemoci považujeme to období, při kterém se pacient musí vyrovnat s postupným zhoršováním svého zdraví v důsledku progrese vážného nádorového či jiného chronického onemocnění a které je svou konečnou prognózou letální. Koncept kvalitní péče o terminálně nemocné a umírající je velmi subjektivní. Přesto jsme jak v zahraničí, tak u nás svědky pokusů definovat určité minimální standardy, ke kterým by se jako k cíli dalo blížit. Kvalita péče není cílem sama o sobě, je pouze jedním z důležitých příspěvků ke kvalitě života. Kvalita péče se vztahuje především k vlastnímu procesu a přímým výsledků péče. Kvalita života se týká toho, jak pacient celou svou situaci vnímá a hodnotí.

Každoročně v ČR umírá více než 100 000 lidí. Demografická data o počtech zemřelých a příčinách úmrtí jsou základním zdrojem informací o zdravotním stavu populace a nejčastějších příčinách úmrtí. Vedou ke statistickým ukazatelům a potažmo kdefinování potřebnosti hospicové péče, která je v ČR stanovena 5 lůžek na 100 000 obyvatel, za předpokladu fungující domácí hospicové péče. Péče o umírající aterminálně nemocné by měla být významným tématem veřejného zdravotnictví.

Umírání a smrt je velké lidské a obtížné odborné téma. Oba fenomény je možné uvažovat z filozofických, teologických, psychologických i sociálních hledisek. Prakticky je však údělem především člověka: obojí nás v individuální budoucnosti čeká a nemine. Člověku je život dán s podmínkou smrti (1).

Formy hospicové péče

V různých fázích choroby mohou střídavě vyhovovat tři základní formy hospicové péče:

• domácí,
• lůžková,
• denní stacionář.

Ve světě i u nás lze nalézt speciální poradenské služby, ambulance léčby bolesti, paliativní týmy (2).

V širším pojetí můžeme rozlišit formy:

• domácí hospicová péče laická,
• domácí hospicová péče odborná,
• ambulantní hospicová péče,
• semiambulantní stacionář, a
• lůžková zařízení.

Indikace lůžkové hospicové péče

Do hospice jsou obvykle přijímáni nemocní, u kterých postupující choroba ohrožuje nemocného na životě a není možná kauzální léčba, kteří momentálně nepotřebují akutní péči, ale vyžadují paliativní, symptomatickou péči, pokud nestačí, nebo není-li možná domácí péče.

Hlavní cíle hospicové péče

Na podkladě teoretických znalostí i zkušeností lze vytipovat hlavní cíle hospicové péče o terminálně nemocné pacienty:

• Zmírnit utrpení nevyléčitelně nemocných, zabezpečit odpovídající péči o umírající s respektem k jejich rodině.
• Zajistit utišující léčbu bolesti tak, aby nepříjemné symptomy provázející onemocnění byly pod kontrolou a bylo jim předcházeno.
• Respektovat jedinečnost pacienta a jeho svobodné rozhodnutí o léčbě, jeho potřeby apřání i v rovině náboženského vyznání.
• Nabídnout jistotu, že v posledních chvílích života nezůstane nemocný osamocen.

Tyto hlavní cíle a obsah hospicové péče byly uplatněny v rámci prvního hospicového lůžkového zařízení v Hospici Anežky České v Červeném Kostelci, který vznikl v roce l995. Z jeho zkušeností čerpají všechna další hospicová zařízení. Velmi důležitý je výběr personálu, neboť najít správně motivovaný personál s dobrými profesními i charakterovými vlastnostmi je základní podmínkou pro vytvoření pracovního týmu. Je nutná správná slovní i mimoslovní komunikace s nemocným i s jeho nejbližšími (4).

Zkušenosti z Hospice na sv. Kopečku

Jako první v Olomouckém kraji byl Hospic na. Sv. Kopečku zřízen Arcidiecézní charitou Olomouc. Původní poutní dům, který patřil Matici svatokopecké, byl rekonstruován a stavebně přizpůsoben k provozování zdravotnického zařízení.

Jedná se o nestátní zdravotnické zařízení, které svým celostním přístupem umožňuje nevyléčitelně nemocným kvalitně a důstojným způsobem prožít závěrečné období jejich života. Toto lůžkové zařízení o kapacitě 30ti lůžek nedisponuje ambulantním provozem, stacionářem a ani není organizačně propojeno s domácí hospicovou péčí.

Hospicové lůžkové zařízení je zaměřeno na klienty v terminálním stádiu života. Cílovou skupinou jsou nemocní, u kterých byly vyčerpány všechny možnosti léčby, jejich onemocnění se dále progresivně vyvíjí a není naděje na vyléčení. Nejčastěji se jedná o osoby s progredujícím maligním onkologickým onemocněním. Hlavní důraz je kladen na potlačení symptomů, zvláště bolesti, která nepříznivě ovlivňuje celkový stav nemocného. Symptomatická léčba je uplatňována dle současných postupů a principů paliativní medicíny.

Celý hospic je koncipován bezbariérově a s důrazem na kompenzační ošetřovatelské pomůcky v intencích dnešní doby. Pokoje jsou většinou jednolůžkové, vybavené přistýlkou pro příbuzné, kteří mohou být přítomni po celou dobu pobytu a nemocné doprovázet v posledních chvílích života.

Návštěvy u nemocných bývají umožněny nepřetržitě. Pacienti mohou trávit se svými blízkými tolik času, kolik si sami přejí. Klientům a jejich rodinám stojí po boku odborný personál, který tvoří lékaři, vrchní sestra, staniční sestra, zdravotní sestry, ošetřovatelé a pečovatelé, sociální pracovnice, psycholog, duchovní a v neposlední řadě také dobrovolníci.

Ze složení pracovního týmu je patrno, že pozornost je zaměřena na všechny aspekty osobnosti, tedy také na psychický, sociální aduchovní rozměr lidské bytosti, a je uznávána lidská jedinečnost a důstojnost každého člověka, a to i v období jeho umírání. Smrt je respektována jako nedílná součást lidského života. V hospici je snaha zajistit lidskou a profesionální péči (3).

Klient je přijímán na základě podané žádosti, která obsahuje kromě ostatních údajů vyjádření ošetřujícího lékaře a informovaný souhlas nemocného. Přesto nastávají komplikace způsobené nedostatečnou informovaností. Umírající člověk by měl být se svým stavem seznámen a měl by také vědět, co je poslání a funkce hospice. Počet žádostí převyšuje trvale kapacitu zařízení, má vzestupný charakter, přesto však jsou klienti přijímání do několika dnů od podání žádosti.

Přestože hospic zajistí v maximální možné míře vše, co člověk v terminální fázi potřebuje, lidé se mnohdy přijetí obávají, protože to pro ně znamená potvrzení konce nadějí na uzdravení. Většina lidí si přeje umírat doma v kruhu svých blízkých.

Indikace k přijetí do hospice jsou shodné s výše uvedenými indikacemi hospicové péče, v malém procentu je hospitalizace umožněna pro tzv. realitní pobyty nemocných.

Statistické údaje z pětiletého provozu Hospice na sv. Kopečku

V hospici bylo od r.2003 do konce r.2007 bylo v rámci 30ti lůžkové kapacity hospitalizováno celkem 1 665 klientů. Jejich celkový počet, rozložení dle pohlaví a pohyb ukazuje tabulka 1 (tab 1.). Obložnost zařízení je 95 %. Poměr úmrtí a propuštění domů či překladů do jiného zdravotnického zařízení odpovídá rozložení diagnóz, které ukazuje tabulka 2.

Jasně převažují pacienti s onkologickými diagnózami (74 %). Jen omálo více než čtvrtina jsou nemocní s neonkologickou diagnózou (28 %), kteří využívají hlavně ošetřovatelskou, případně rehabilitační péči a jsou propuštěni domů či překládáni do jiného zařízení. Věkové složení klientů v letech 2003–2007 je vyjádřeno v grafu 1, který dokumentuje, že maximum hospitalizovaných nemocných je v sedmé a osmé dekádě života.

V tabulce 3 je vyjádřeno zastoupení četnosti onkologických diagnóz v letech 2003–2007. Z tabulky je zřejmé, že nejčastějšími diagnózami byly novotvary zažívacího systému, dále nádory dýchací soustavy a prsu.

Průměrná délka hospitalizace činí 32 dnů. Financování zařízení je vícezdrojové. Podílí se jednak zdravotní pojišťovny klientů, dotace a platby klientů dle smluvních podmínek při nástupu k hospitalizaci.

Veškeré informace včetně statistických dat jsou uveřejněny se souhlasem vedení Hospice na sv. Kopečku.

Závěr

Zkušenosti z pětileté činnosti Hospice na sv. Kopečku ukazují potřebnost a funkčnost zařízení a dokladují vysokou obložnost, zvyšující se počet žádostí k přijetí. Spektrum pacientů s nejčastějšími diagnózami koreluje se statistickými údaji nejčastěji se vyskytujících nádorových onemocnění v populaci ČR. To je i významný apel na preventivní opatření a včasnost záchytu v období léčitelnosti nádorových onemocnění. To by paradoxně mohlo vést ke snížení potřebnosti hospicové péče, ale vývojové trendy jsou zatím opačné.

MUDr.Milena Bretšnajdrová

Arcidiecézní charita Olomouc

Křížkovského 6/505

779 00 Olomouc

E-mail:

milena.bretsnajdrova@seznam.cz