#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Leukémie u dětí ve 21. století


Authors: J. Starý
Published in: Čes-slov Pediat 2015; 70 (2): 67-69.
Category: Acute leukemias in children

Akutní leukémie je u dětí nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním, každoročně postihne v České a Slovenské republice dohromady cca 120 dětí a dospívajícíh do 18 let věku. 85 % akutních leukémií u dětí tvoří akutní lymfoblastická leukémie (ALL), 15 % akutní myeloidní leukémie (AML), jednotlivé případy nesou znaky obou onemocnění (leukémie smíšeného fenotypu). ALL postihuje nejčastěji malé dětí mezi 2–5 lety života, k prvnímu poškození genetické výbavy nezralého lymfocytu dochází většinou již v nitroděložním životě plodu a po narození jsou spouštěcím momentem vzniku leukémie další genové aberace způsobené běžnými infekcemi a náhodou. Incidence leukémie mírně narůstá v čase a je častější v rozvinutých zemích. Klinické projevy nemoci odpovídají změnám v krevním obrazu (anémie – únava, neutropenie – infekce, trombocytopenie – krvácení), velmi časté jsou bolesti končetin a páteře. ALL je fatálním onemocněním, neléčena vede rychle k smrti dítěte na krvácení, infekci, multiorgánové selhání.

Historie její léčby je příkladem pokroku lékařské vědy druhé poloviny dvacátého století. První klinické zkušenosti s citlivostí leukemických buněk ALL na chemoterapii publikoval profesor Sidney Farber v New England Journal of Medicine v roce 1948. Dosahoval krátkodobých ústupů leukémie podáváním cytostatika metotrexát. První vyléčené případy dětské ALL byly dokumentovány počátkem šedesátých let, počátkem sedmdesátých let dvacátého století se dařilo vyléčit jednu třetinu dětí, v osmdesátých letech dvě třetiny, v současnosti 90 % všech dětí s leukémií, pro některé vzácnější typy ALL je úspěšnost léčby nižší. Jako nejvýznamnější rizikový faktor se prokázala časná odpověď na léčbu detekovaná metodami molekulární genetiky (polymerázová řetězová reakce) a průtokové cytometrie (imunofenotyp blastů), které hodnotí úbytek leukemických blastů v prvních měsících léčby s citlivostí nálezu jedné leukemické buňky mezi deseti- až statisíci buněk normálních. Řazení pacientů do rizikových skupin podle časné odpovědi na léčbu se stalo rutinní součástí léčebných protokolů, umožňuje individualizovaný léčebný postup a má nepochybný přínos k trvalému zlepšování léčebných výsledků a hlubšímu poznání biologie leukémie. Daní za mimořádnou úspěšnost chemoterapie a stále se zvyšující intenzitu léčby je narůstající výskyt akutních, i život ohrožujících komplikací léčby, mezi kterými dominují bakteriální sepse a systémové mykózy. Ilustrací uvedeného jsou grafy 1 a 2, ukazující na souboru více než 1500 českých dětí s ALL pokles výskytu relapsů během posledních 25 let o dvě třetiny, pod deset procent, zatímco výskyt smrtí na komplikace léčby se daří snižovat méně výrazně, v současnosti umírá na toxicitu kolem 5 % dětí.

Graph 1. Vývoj kumulativní incidence (CI) relapsů ALL v období 1985–2010, doba sledování k 31. 10. 2014. Časová období uvedena podle délky léčebných studií v daném období v České republice používaných. V období 1985–1990 léčeno 269 dětí s 6letou CI relapsů 23,7 %, 1990–1996 léčeno 350 dětí s CI relapsů 16 %, 1996–2002 393 dětí, CI relapsů 19,9 %, 2002–2007 314 dětí, CI relapsů 13,7 %, 2007–2010 216 dětí s CI relapsů 7,6 %.
Vývoj kumulativní incidence (CI) relapsů ALL v období 1985–2010, doba sledování k 31. 10. 2014. Časová období uvedena podle délky léčebných studií v daném období v České republice používaných. V období 1985–1990 léčeno 269 dětí s 6letou CI relapsů 23,7 %, 1990–1996 léčeno 350 dětí s CI relapsů 16 %, 1996–2002 393 dětí, CI relapsů 19,9 %, 2002–2007 314 dětí, CI relapsů 13,7 %, 2007–2010 216 dětí s CI relapsů 7,6 %.

Graph 2. Kumulativní incidence (CI) úmrtí na toxicitu léčby v období 1985–2010, doba sledování k 31. 10. 2014. Časová období uvedena podle délky léčebných studií v daném období v České republice používaných. 6letá CI 1985–1990 10,8 %, 1990–1996 9,1 %, 1996–2002 6,4 %, 2002–2007 3,2 %, 2007–2010 5,1 %.
Kumulativní incidence (CI) úmrtí na toxicitu léčby v období 1985–2010, doba sledování k 31. 10. 2014. Časová období uvedena podle délky léčebných studií v daném období v České republice používaných. 6letá CI 1985–1990 10,8 %, 1990–1996 9,1 %, 1996–2002 6,4 %, 2002–2007 3,2 %, 2007–2010 5,1 %.

Transplantace kostní dřeně zachraňuje životy dětí s relapsem leukémie a předchází relapsu u dětí s mimořádně nepříznivými typy leukémie. Daní za její účinnost je vysoký výskyt akutních i pozdních následků léčby, které ovlivňují kvalitu života vyléčených dětí. Výše uvedené je důvodem, proč se děti s leukémií soustřeďují do center v rámci dětských klinik velkých nemocnic (8 pracovišť v České a 3 ve Slovenské republice), přičemž léčba velmi komplikovaných případů a transplantace jsou ještě více centralizovány. Mimořádný pokrok v poznání etiologie a patogeneze dětské ALL nastal se zavedením celogenomových metod do výzkumu genetických změn v leukemických buňkách. ALL je definována jako komplexní genetické onemocnění, které vzniká kombinací poškození genů účinkujících v regulaci krvetvorby, lymfoidní diferenciaci, buněčném cyklu a proliferaci. Jedním z cílů současného výzkumu je odhalení změn v buňce ovlivnitelných moderními léky cílené léčby („drugable targets“), jakými jsou například inhibitory tyrosinových kináz (imatinib, dasatinib a další). Příkladem je tyrosinkinázová aktivita fúzního protoonkogenu bcr-abl, důsledku translokace t(9;22), tzv. Philadelphského chromozomu. Nachází se nejen u chronické myeloidní leukémie, ale i u ALL. Přidání imatinibu k intenzivní chemoterapii významně zlepšilo prognózu tohoto jinak obtížně ovlivnitelného onemocnění a omezilo indikaci k transplantaci kostní dřeně. Obdobné změny jsou nalézány i u jiných podtypů ALL. Cílená léčba v kombinaci s chemoterapií tak v budoucnu zlepší prognózu některých dosud neúspěšně léčených dětí. Velkou výzvou pro budoucnost je snížit cílenou léčbou intenzitu chemoterapie a tím redukovat akutní i pozdní toxicitu léčby. Na tomto místě je nutné ale zdůraznit, že naprostá většina vyléčených dětí, které neprodělaly relaps nemoci, žije normální životy, nachází v dospělosti profesní uplatnění, zakládá vlastní rodiny a rodí zdravé potomky. 

AML je onemocněním odlišným od ALL. Její výskyt stoupá s věkem a děti tvoří pouze zlomek počtu dospělých. Biologie dětské AML je v řadě vlastností odlišná od stejného onemocnění dospělých. Významné zastoupení mají malé děti s leukémií vznikající z monocytů, s přestavbou MLL genu na 11. chromozomu. Jejich prognóza se liší podle partnera translokovaného MLL genu. Zvláštní postavení má myeloidní leukémie malých dětí s Downovým syndromem, která má u tohoto genetického onemocnění vysoký výskyt a je charakterizována u AML neobvyklou citlivostí leukemických buněk vůči chemoterapii, umožňující vyléčení i při zvýšeném výskytu akutní toxicity léčby u takto handicapovaných jedinců. Stejně jako u ALL, i u AML nebyl v posledních 30 letech do iniciální léčby zařazen nový lék, který by účinností překonal standardně používaná cytostatika. Přesto se i výsledky léčby AML v dětském věku stále zlepšují. Blasty AML jsou méně citlivé vůči chemoterapii, než je tomu u ALL, spektrum účinných cytostatik je omezené a léčba je založena na opakování krátkých, velmi intenzivních bloků vedoucích k aplazii kostní dřeně. Léčba je ve srovnání s ALL kratší, s vyšším výskytem akutních infekčních komplikací. Transplantace kostní dřeně hraje v iniciální léčbě větší roli, než je tomu u ALL. Rozdělení do rizikových skupin podle výše minimální reziduální nemoci nabývá i u AML na klinickém významu. Celogenomové metody v dohledné době naše poznání biologie nemoci významně prohloubí.

Česká republika a Slovenská republika zaujímají ve výzkumu a léčbě dětských leukémií tradičně silné postavení i v mezinárodním měřítku a poskytují svým pacientům moderní a účinnou léčbu, která dosahuje výsledky v souladu se současným vědeckým poznáním. Šanci na vyléčení u ALL 90 % a AML 70 % může poskytnout jen malý počet nejrozvinutějších zemí, protože se jedná o léčbu nákladnou, vyžadující systémový přístup k diagnostice a výzkumu. Velkou zásluhu na tomto postavení mají zakladatelé moderní české a slovenské hematologie, profesor MUDr. Otto Hrodek, DrSc., a profesor MUDr. Ján Čáp, DrSc., kteří jako první prosazovali zásady moderní léčby leukémií a vedli k tomu i své žáky. Léčebné studie diagnostiky a léčby dětské leukémie jsou založeny na úspěšné a vstřícné mezinárodní a národní spolupráci jednotlivých pracovišť, využití referenčních laboratoří pro speciální diagnostiku, ochotě rodičů a pacientů podstupovat randomizovanou léčbu srovnávající standardní postupy s experimentálními.

Následující články předních českých a slovenských odborníků na výzkum, diagnostiku a léčbu tohoto onemocnění poskytnou čtenáři ucelený pohled na historii a současnost jednoho z velkých úspěchů moderní medicíny. Kapitola věnovaná transplantantaci kostní dřeně u ALL informuje i o volbě optimálního dárce štěpu, monitorování a léčbě potransplantačních komplikací.

Prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.

Klinika dětské hematologie a onkologie

2. LF UK a FN Motol

V Úvalu 84

150 06 Praha 5


Labels
Neonatology Paediatrics General practitioner for children and adolescents
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#