Měření kvality života u seniorů

Overview

Kvalita života ve stáří je ve vyspělých zemích v posledních letech velmi diskutované téma. Cílem následující práce je seznámit čtenáře s nejzávažnějšími rizikovými faktory v životě seniorů, zdravotními, sociálními a sociálně psychologickými determinantami, které ovlivňují kvalitu jejich života a nástroji užívanými k měření kvality života ve stáří.

Klíčová slova:
senioři –  kvalita života –  zdravím podmíněná kvalita života –  měření kvality života u seniorů

Úvod

Demografické stárnutí je historicky nevratným fenoménem, který má za následek zásadní proměnu věkových struktur populací ve vyspělých zemích. Stále větší část dospělého života budou lidé prožívat ve stáří. Nejde však jen o narůstající počty seniorů, ale zejména o jejich životní podmínky. S prodlužující se střední i maximální délkou života je nezbytné položit si otázku kvality těchto let.

Ve většině sledovaných zemí dochází ke zlepšování funkčního stavu seniorské populace. I charakteristiky budoucích seniorů budou v mnohém odlišné od jejich dnešních vrstevníků. Dožijí se vyššího věku v lepším zdravotním stavu, budou vzdělanější a pravděpodobně i aktivnější. V budoucnu by modifikace životního stylu mohla významně prodloužit střední délku života bez postižení [1– 2].

Charakteristiky seniorské populace

K obecným charakteristikám současné seniorské populace patří kromě převahy žen především heterogenita a ohroženost. I když bývá seniorská populace vnímána jako zdánlivě stejnorodá, představuje nejrůznorodější skupinu lidí v naší společnosti. Liší se mezi sebou navzájem velmi výrazně věkem, zdravotním stavem, funkční zdatností, rodinnou situací a sociálním zázemím, ekonomickými podmínkami, vzděláním, životními zkušenostmi a hodnotovým systémem. Ze vzájemné odlišnosti vyplývá také rozdílnost priorit, přání a potřeb, a to ve zdraví i v nemoci [3].

Přestože ve stáří vzrůstá vliv individuálních rozdílů, lze nalézt charakteristiky, které jsou pro toto období typické: ukončení profesní dráhy, změna životního stylu v důsledku zhoršování finanční situace a ubývání sil, zpomalení psychomotorického tempa, zhoršení zdravotního stavu a případná závislost a také ztráta partnera nebo poslední blízké osoby [4]. Stárnutí ale může být i úspěšné a stáří zdravé a i velmi pokročilého věku se lze dožít ve výborné kondici, pro niž je pak třeba také nalézt smysluplné uplatnění.

Rizikové faktory v životě seniorů

Zdraví je jednou z nejdůležitějších hodnot v životě člověka. Stáří není nemoc, ale část starých lidí má zdravotní a funkční problémy. Postupné ubývání samostatnosti a narůstání závislosti je závažným rizikovým faktorem ve stáří. Počet samostatných osob klesá s věkem. Pro klinickou praxi a pro potřeby sociální péče je důležité nejen diagnostikovat a léčit určitou nemoc, ale především posoudit funkční schopnosti a soběstačnost staršího nemocného [5].

Soběstačnost je schopnost samostatné existence v daném prostředí. Je dána vhodným poměrem mezi zdatností (výkonností) člověka a nároky jeho prostředí. Má složku fyzickou (především pohyblivost), psychickou (zejména schopnost zařizovat si svoje věci samostatně), sociální (vazby na rodinu i širší společenství) a hmotnou (dostačující příjmy) [6].

Příčinou zhoršené soběstačnosti starého člověka ne­jsou tedy jen chronické choroby a ubývání tělesných a duševních schopností. K nejzávažnějším „nemedicínským“ rizikovým faktorům závislosti patří špatné bytové podmínky, nízký důchod, nedostupnost pečovatelské služby a také nemožnost nebo neochota v poskytování pomoci ze strany rodiny [5]. Rodina představuje pro staré osoby nejdůležitější zázemí a dobře fungující vztahy v rodině jsou pro většinu seniorů zdrojem radosti a pocitů jistoty a bezpečí.

V průběhu lidského života dochází ke změnám sociálních rolí u každého jedince. Důležitým sociologickým faktorem a mezníkem ve stáří je penzionování. Přináší změnu dosavadního životního stylu zpravidla s převahou volného času, kdy chybí struktura dne a mnohdy i profesní prestiž. Odchod do důchodu bývá provázen i poklesem životní úrovně. Narušení sociálních vazeb v důsledku penzionování je i jednou z příčin osamocenosti seniorů.

K nejtěžším životním zkouškám v životě staršího člověka patří ztráta životního partnera, která je ve stáří téměř nenahraditelná. Ovdovění může vést až k pocitům opuštěnosti a osobní bezvýznamnosti [7]. Osamělost, znásobená postupným umíráním vrstevníků a osamostatněním dětí, představuje značnou psychickou zátěž a ztrátu jistot a zvláště ve stáří se s ní lidé velmi těžko vyrovnávají. V ně­kte­rých případech přispívá k prohloubení jejich pasivity, vystupňování úzkosti, depresivitě a somatizaci.

Pokud už pro starého člověka není možné nebo bezpečné žít v domácím prostředí, je postaven před jednu z psychicky nejnáročnějších situací celého života –  odchod do ústavního zařízení. V tomto prostředí se musí přizpůsobit novým podmínkám a hledat nové kontakty. Je ohrožen ztrátou intimity, adaptačním šokem, „syndromem poslední štace“.

Nejzávažnějšími problémy stáří jsou tedy nesoběstačnost spojená s osamělostí, jejichž důsledkem může být až sociální izolace.

Zdraví, sociální prostředí, mezilidské vztahy, životní styl, hmotné zabezpečení, aktivita a také zdravotní péče a sociální služby patří k faktorům, které výrazně ovlivňují spokojenost seniorů a kvalitu jejich života.

Kvalita života ve stáří

Kvalita života je velice široký a nejednoznačně definovaný pojem. S jistým zjednodušením lze říci, že koncept kvality života má dvě dimenze, a to objektivní a subjektivní. Subjektivní kvalita života souvisí s psychickou pohodou a všeobecnou spokojeností se životem. Objektivní kvalita života znamená naplnění požadavků, které se týkají sociálních a materiálních podmínek života a fyzického zdraví [8].

Měření kvality života u seniorů

Nejčastěji je kvalita života zjišťována pomocí dotazníků a strukturovaných rozhovorů. Jak ve své práci uvádí Dragomirecká [4], z podnětu Světové zdravotnické organizace zahájila na počátku 90. let svou  činnost mezinárodní pracovní skupina WHOQOL (World Health Organization Quality of Life) a vyvinula dotazníky pro měření kvality života. Pracovní skupina WHOQOL, složená ze zástupců 15 výzkumných center z celého světa, vytvořila nejprve instrument, který se dělí na 6 oblastí (fyzické zdraví, prožívání, nezávislost, mezilidské vztahy, prostředí a spiritualita), dále členěných na 24 podoblastí. Dotazník má celkem 100 položek a označuje se zkratkou WHOQOL- 100.

Potřeby klinické praxe vedly k vytvoření zkrácené verze tohoto dotazníku s názvem WHOQOL- BREF (Abbreviated version of the World Health Organization Quality of Life Assessment). Při výběru 26 položek pro WHOQOL- BREF se vycházelo ze struktury se 4 doménami: fyzické zdraví, prožívání, sociální vztahy a prostředí (tab. 1). Dotazník je v současnosti k dispozici v padesáti jazycích.

U nás se od poloviny 90. let měřením kvality života a validizací instrumentů kvality života zabývá Psychiatrické centrum v Praze. Pro výzkumnou a klinickou praxi byla validizována česká verze dotazníku WHOQOL- 100 i WHOQOL- BREF.

S prodlužující se délkou života nabývá na významu otázka, které faktory příznivě ovlivňují stárnutí a kvalitu života ve stáří. V rámci mezinárodního projektu „Měření kvality života u seniorů a její vztah k zdravému stárnutí“, který probíhal v letech 2001– 2004, byl vyvinut mezinárodně srovnatelný Dotazník kvality života pro starší populaci –  WHOQOL- OLD. Tohoto projektu se zúčastnila i pracovní skupina z Psychiatrického centra v Praze. Dotazník WHOQOL- OLD hodnotí 6 oblastí, které jsou důležité pro osoby vyššího věku: fungování smyslů, nezávislost, naplnění (ve smyslu dosažení cílů v minulosti, přínosu v přítomnosti a v budoucnosti), sociální zapojení (kontakty s lidmi a dostatek smysluplných činností), postoj ke smrti a umírání a intimita (tab. 2). Instrument není určen pro samostatné použití, ale jako dodatkový modul k dotazníkům kvality života WHOQOL- 100 nebo WHOQOL- BREF.

V závěru své práce konstatuje Dragomirecká, že u seniorů byl prokázán významný vztah kvality života k jejich zdravotnímu stavu, vyššímu věku, rodinné situaci, vzdělání a hmotnému zabezpečení. Subjektivní hodnocení kvality života výrazně ovlivňuje depresivita [4].

Depresivní poruchy ve stáří nebývají správně rozpoznány ani léčeny, přestože zhoršují průběh somatických onemocnění a snižují kvalitu života. Pro vyšetření pacientů-seniorů lze použít dotazník Škála deprese pro geriatrické pacienty (Geriatric Depression Scale), jehož nejčastěji požívanou verzí je dotazník s 15 otázkami (GDS- 15).

Měření kvality života u geriatrických pacientů

Zdravotní stav zásadním způsobem ovlivňuje veškeré aktivity, kterým se senioři věnují. Ústava WHO definuje zdraví jako „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody“, ne pouze jako nepřítomnost nemoci. Lékaři se zaměřují na zdravím podmíněnou kvalitu života, která je charakterizována hlavními ukazateli zdravotního stavu –  především přítomností zdravotních obtíží, skutečností, zda tyto potíže vyžadují léčbu, nakolik jsou omezující a provázeny bolestmi či dalšími nepříjemnými vedlejšími efekty [9]. Skutečnost, že se zdravotníci zajímají o kvalitu života svých pacientů, naznačuje, že se do centra jejich pozornosti dostává nejen fyzický stav jejich pacientů a výsledky léčby, ale také dopady indikované terapie na jejich každodenní život [10].

Měření kvality života nemocných seniorů může přinést lékařům navíc mnoho důležitých informací, které se v běžné klinické praxi u pacientů nezjišťují, ale často jsou pro ně z hlediska zvládání života s nemocí rozhodující. U geriatrických pacientů narůstá význam subjektivního hodnocení zdraví. Kvalita života je dokonce považována za významnější a vhodnější indikátor zdraví než mortalita a morbidita [11].

K měření nemocí ovlivněné kvality života byla vyvinuta celá řada dotazníků. Nástrojem široce používaným ke zjišťování kvality života v souvislosti se zdravím je dotazník SF- 36 (36 –  Item Short Form). Byl navržen k použití v klinické praxi, zjišťuje subjektivní zdravotní stav a je i v ČR využíván ke zkoumání kvality života u pacientů s různými diagnózami. Existuje také řada testů specificky zaměřených na zjišťování kvality života lidí s určitým onemocněním (např. pro onkologické pacienty, pro nemocné v terminálním stadiu v paliativní péči, duševně nemocné apod.).

Dotazníky vyvinuté speciálně pro geriatrické pacienty jsou v přehledu uvedeny v databázi dotazníků PROQOLID (http://www.proqolid.org), kterou provozuje Mezinárodní výzkumný ústav pro měření kvality života – MAPI Research Institute (http://www.mapi-research-inst.com) [12–13]. Tyto testy jsou zaměřeny na zjišťování kvality života u seniorů s nemocemi typickými pro stáří, např. demencí, osteoporózou, inkontinencí, hyperplazií prostaty atd.

Příklady speciálních dotazníků pro geriatrické pacienty jsou uvedeny v tab. 3 [13]. 

Závěr

Kvalita života ve stáří zahrnuje vždy více dimenzí. Ačkoli je většina dotazníků kvality života určena pro klinické studie, seznámení s jejich obsahem napomáhá lékařům porozumět mnohorozměrnosti kvality života. Struktura dotazníků může posloužit i jako určitá osnova k rozhovoru o problémech, které jsou pro pacienty významné, ale při běžném vyšetření se nezjišťují [14]. Uvedené informace tak mohou lékaři využít při řešení konkrétních obtíží svých geriatrických pacientů.

Doručeno do redakce 16. 1. 2009Schváleno k publikování 26. 1. 2009

MUDr. Jiřina Ondrušová
Husitská te ologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

ondrusova.j@seznam.cz

MUDR. Jiřina Ondrušová (1959)

Promovala na FVL UK v Praze v roce 1985. Po složení atestace ze všeobecného lékařství v roce 1994 pracovala v ambulantních zařízeních. Od roku 2001 přednáší na Katedře psychosociálních věd a etiky HTF UK v kurzech zaměřených na zdravotní problematiku a vyučuje sociální gerontologii. Na 1. LF UK v Praze se zabývá gerontologií v rámci postgraduálního studia.