Konvenční léčba fibrilace síní řízená ambulantními kardiology v ČR: přehled diagnostických a léčebných výkonů, medikamentózní léčby a hospitalizací

Souhrn

Cíl:
Cílem práce byla analýza všeobecných zdravotních údajů, diagnostických a terapeutických výkonů, farmakologické léčby a hospitalizací u pacientů s fibrilací síní (FS), kteří nepodstoupili katetrizační ablaci FS a kteří byli v ambulantní péči kardiologů.

Metodika:
Údaje o 306 pacientech (94 žen, 64 ± 11 let) za poslední 2 roky byly získány metodou dotazníku tvořeného souborem standardizovaných otázek na jednoduchém formuláři, který byl rozeslán ambulantním kardiologům.

Výsledky:
FS byla paroxyzmální, perzistentní nebo permanentní u 141 (46 %), 77 (25 %), resp. 88 (29 %) pacientů. S narůstajícím věkem ubývalo paroxyzmální a přibývalo permanentní formy FS. FS byla asymptomatická u 122 (39 %) pacientů. Z kardiovaskulárních onemocnění byla nejčastější hypertenze u 220 (72 %) pacientů, ICHS byla přítomna u 83 (27 %) pacientů. EF LK byla průměrně 55 ± 11 %, u pacientů s permanentní FS byla EF LK signifikantně nižší než u pacientů s paroxyzmální FS (Ø 51 ± 13 % vs Ø 58 ± 9 %, P < 0,001). Příčný rozměr levé síně byl průměrně 47 ± 7 mm, u pacientů s permanentní FS byl významně vyšší než u pacientů s paroxyzmální FS (50 ± 8 mm vs 44 ± 6 mm, P < 0,001). Antikoagulační léčbu mělo 230 (75 %) pacientů a antiagregační léčbu 43 (14 %) pacientů. Antiarytmika (AA) užívalo 274 (90 %) pacientů; 1 AA užívalo 93 pacientů, 2 AA 168 pacientů a 3 AA 13 pacientů. Elektrickou kardioverzi podstoupilo 167 (55 %) pacientů ve 362 výkonech, farmakologickou kardioverzi 106 (35 %) pacientů ve 239 výkonech. Koronarografie byla provedena u 79 (26 %) pacientů, z nichž u 59 (75 %) byl zjištěn normální nález na věnčitých tepnách. Kardiostimulátor z indikace současné dysfunkce sinusového uzlu byl implantován u 27 (9 %) pacientů. Ablace pro současný flutter síní I. typu byla provedena u 42 (14 %) pacientů. FS a související stavy byla příčinou 250 hospitalizací u 144 (47 %) pacientů. Průměrné trvání hospitalizace bylo 4,2 ± 3,2 dne. Z důvodu kardioembolizační příhody bylo hospitalizováno 25 (8 %) pacientů ve 29 hospitalizacích s průměrnou délkou hospitalizace 8,2 ± 2,9 dnů.

Závěr:
Studie prokázala velmi dobrou úroveň především antikoagulační a antiarytmické léčby. Současně prokázala poměrně častou indikaci koronarografie, implantace kardiostimulátoru pro relativní dysfunkci sinusového uzlu nebo ablace současného flutteru síní I. typu, tedy intervenčních výkonů s omezeným přínosem pro pacienty s FS.

Klíčová slova:
fibrilace síní - diagnostické výkony - léčebné výkony - farmakologická léčba - hospitalizace

Úvod

Fibrilace síní (FS) je nejčastější poruchou srdečního rytmu. Její prevalence vzrostla za posledních třicet let téměř třikrát a v současné době se odhaduje, že dosahuje téměř 1% v celé populaci [8,13,15]. Vzhledem ke stárnutí populace a prodlužování průměrné délky života se bude toto onemocnění vyskytovat u stále většího počtu pacientů. FS je příčinou zvýšené morbidity a mortality především v důsledku tromboembolických komplikací a navození či zhoršování srdeční insuficience [1,16]. Přestože katetrizační ablace FS je v současné době již jasně účinnější než farmakologická léčba [9,10,12,14,18,19] ekonomická omezení i personální a provozní limity samotného zdravotního systému ještě dlouho neumožní všem indikovaným pacientům tuto léčbu.

Cílem práce byla analýza diagnostických a léčebných výkonů, farmakologické léčby a hospitalizací u neselektované populace pacientů s FS, kteří nepodstoupili katetrizační ablaci pro FS a kteří byli v ambulantní péči kardiologů.

Metodika

Sběr dat pomocí dotazníku pacienta

Údaje o pacientech byly získány pomocí dotazníku tvořeného souborem standardizovaných otázek na jednoduchém formuláři. Byly zaznamenány údaje týkající se zdravotního stavu pacienta a různých diagnostických a léčebných výkonů, medikamentózní léčby a hospitalizací za poslední 2 roky. Dotazník byl rozeslán 100 ambulantním kardiologům náhodně vybraným v internetové databázi a ambulantním kardiologům z klinických pracovišť krajských a fakultních nemocnic. Návratnost dotazníku od ambulantních kardiologů byla 30 %, což činilo 150 pacientů a od kardiologů pracujících v kardiologických ambulancích nemocnic 62 %, což činilo 156 pacientů.

Definice

Forma FS

Paroxyzmální FS byla definovaná jako FS, která při dané léčbě po svém vzniku spontánně končí, přičemž trvání jednotlivých epizod zpravidla nepřevyšuje několik dní.

Perzistentní FS byla definovaná jako FS, která při dané léčbě spontánně nekončí a k jejímu ukončení je nutná farmakologická nebo elektrická kardioverze, přičemž trvání epizody do jejího ukončení převyšuje 7 dní a nepřevyšuje 6 měsíců.

Permanentní FS byla definovaná jako FS, která při dané léčbě bez přerušení trvá více než 6 měsíců a je rezistentní na elektrickou kardioverzi nebo po ní časně recidivuje.

Hodnocené položky

Kardiovaskulární a jiná onemocnění: z kardiovaskulárních onemocnění se sledovaly arteriální hypertenze (AH), ischemická choroba srdeční (ICHS), dilatační kardiomyopatie (DKMP), aortální nebo mitrální vada (MV) a hyperlipidemie (HLP). Z jiných nemocí se hodnotila přítomnost diabetes mellitus (DM) a hyperfunkce štítné žlázy (HŠŽ).

EKG dokumentace: počet Holterova EKG monitorování.

Symptomy: přítomnost symptomů a jejich zastoupení.

Echokardiografické vyšetření: rozměr levé komory na konci diastoly (ED LK), ejekční frakce levé komory (EF LK) a transversální rozměr levé síně (LS).

Antiarytmická léčba: hodnotila se léčba antiarytmiky (AA) I. a III. třídy a tzv. uzlovými AA ke kontrole frekvence komor (digoxin, beta-blokátory, blokátory Ca kanálu).

Antikoagulační a antiagregační léčba: sledovala se léčba warfarinem případně jiným derivátem dikumarolu a léčba kyselinou acetylsalicylovou (ASA), případně jinými preparáty ovlivňujícími trombocyty.

Elektrická a farmakologická kardioverze: počet elektrických a farmakologických kardioverzí intravenózním podáním antiarytmika.

Selektivní koronarografie: celkový počet výkonů a počet výkonů, které potvrdily normální nebo téměř normální nález na věnčitých tepnách.

Trvalá kardiostimulace: indikace implantace kardiostimulátoru pro současnou dysfunkci sinusového uzlu (tachy-brady forma sick sinus syndromu).

Katetrizační ablace flutteru síní I. typu: počet provedených výkonů.

Hospitalizace: hodnotil se počet hospitalizací pro FS a její přímé následky, počet hospitalizací pro kardioembolickou příhodu a počet hospitalizačních dnů.

Soubor nemocných

Do studie bylo zahrnuto 306 pacientů (94 žen), průměrného věku 64 ± 11 (33-92) let, s diagnózou FS. Charakteristika souboru nemocných je uvedena v tab. 1.

Statistické zpracování

Data z dotazníků byla editována v programu Microsoft Excel verze 9.0.2812. Základní popisné statistiky byly zpracovány v programu Statistika CZ verze 6.1. Číselné hodnoty byly vyjádřeny jako průměr ± směrodatná odchylka. Pro statické porovnání dvou závisle proměnných byl použit párový t-test. K porovnání dvou nezávislých proměnných byla použita Kruňkal-Wallis analýza dat. Počty pacientů v jednotlivých skupinách byly srovnány pomocí χ² testu s Yatesovou korekcí. Hodnota P ≤ 0,05 byla považována za statisticky významnou.

Výsledky

Výskyt FS podle věku pacientů

V souboru 306 pacientů byla FS přítomna u 29 (9 %) pacientů ve věku pod 50 let, u 84 (27 %) pacientů v věku 50-59 let, u 92 (27 %) pacientů ve věku 60-69 let, u 74 (24 %) pacientů ve věku 70-79 let a u 26 (8 %) pacientů ve věku nad 80 let.

Byl zaznamenán posun od převažující paroxyzmální formy FS v mladším věku k permanentní formě FS ve starším věku. V jednotlivých věkových skupinách se procentuální výskyt paroxyzmální FS postupně snižoval (55 % vs 62 % vs 38 % vs 39 % vs 31 %) a výskyt permanentní FS s věkem naopak narůstal (24 % vs 19 % vs 23 % vs 45 % vs 42 %). Zastoupení perzistentní FS oscilovalo bez jakéhokoli trendu (21 % vs 19 % vs 39 % vs 16 % vs 27 %) (graf. 1). Ve statistickém hodnocení věkových skupin s větším počtem pacientů byl nárůst permanentní FS mezi 5. a 7. dekádou, respektive 6. a 7. dekádou statisticky významný (19 % vs 45 % pacientů; P = 0,02, respektive 23 % vs 45 % pacientů; P = 0,05).

Trvání FS a výskyt jednotlivých epizod při paroxyzmální FS

Trvání FS od prvního záchytu činilo 4,1 ± 4 (1-26) let. Celková doba, během které byly zaznamenány epizody FS, byla u pacientů s paroxyzmální FS 3,6 ± 2,8 (1-18) let, u pacientů s perzistentní FS 3,7 ± 3,5 (1-16) let a u pacientů s permanentní FS 5,4 ± 5,6 (1-26) let. Proti pacientům s permanentní FS byla doba výskytu arytmie signifikantně kratší jak u pacientů s paroxyzmální FS (P = 0,002), tak i u pacientů s perzistentní FS (P = 0,02).

U pacientů s paroxyzmální formou byla četnost jednotlivých epizod arytmie poměrně velká, denně mělo potíže 72 (51 %) pacientů, týdně 56 (40 %) pacientů, potíže nejméně jednou měsíčně mělo dalších 12 (8 %) pacientů a méně než jednou měsíčně 1 (1%) pacientů.

Přítomnost kardiovaskulárních a jiných onemocnění podle formy FS

Nebyl zaznamenán žádný statisticky významný rozdíl ve výskytu jednotlivých kardiovaskulárních a jiných onemocnění ve vztahu k formě FS. Jen u mitrální vady byl trend k častější permanentní FS proti paroxyzmální FS (51 % vs 28 %) (tab. 2).

Symptomy

Z jednotlivých symptomů z FS trpělo 91 (29 %) pacientů palpitacemi, 53 (17 %) pacientů mělo dušnost, 20 (6 %) pacientů mělo palpitace spojené s dušností, u 13 (4 %) se rozvinulo srdeční selhání s doprovodnými symptomy a 17 (6 %) pacientů udávalo jen únavnost a nevýkonnost. Naopak FS byla asymptomatická u 122 (39 %) pacientů.

Echokardiografické parametry

Průměrný ED LK byl 54 ± 6 mm a průměrná EF LK byla 55 ± 11 %. Nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v ED LK mezi skupinami s paroxyzmální, perzistentní a permanentní FS. Ve srovnání s pacienty s paroxyzmální FS byl u pacientů s perzistentní FS trend k nižší EF LK (55 ± 9 % vs 58 ± 9 %, P = 0,11) a u pacientů s permanentní FS byla EF LK signifikantně nižší (51 ± 13 % vs 58 ± 9 %, P < 0,001) (tab. 3).

Průměrný příčný rozměr LS byl 47 ± 7 mm a zvyšoval se s rozvojem perzistentní a permanentní formy arytmie. Signifikantní rozdíl byl zaznamenám mezi pacienty s permanentní a paroxyzmální FS (50 ± 8 mm vs 44 ± 6 mm, P < 0,001) (tab. 3)

Antikoagulační a antiagregační léčba

Dvě stě sedmdesát tři (89 %) pacientů mělo antikoagulační nebo antiagregační léčbu. Warfarin užívalo 230 (75 %) pacientů a 43 (14 %) pacientů mělo antiagregační léčbu, většinou ASA. Warfarin užívalo 89 (63 %) pacientů s paroxyzmální FS, 66 (86 %) pacientů s perzistentní FS a 75 (85 %) pacientů s permanentní FS (tab. 4). Pouze 21 % pacientů s paroxyzmální FS a 3 %, respektive 1 % pacientů s perzistentní a permanentní FS nemělo žádnou antikoagulační či antiagregační léčbu.

Antiarytmická léčba

Antiarytmika (AA) užívalo 274 (90 %) pacientů. Zcela bez AA bylo 32 (10 %) pacientů (9 pacientů s paroxyzmální FS, 8 pacientů s perzistentní FS a 15 pacientů s permanentní FS). Jedno AA užívalo 93 pacientů, 2 AA bralo 168 pacientů a 3 AA užívalo 13 pacientů.

Žádný z pacientů užívajících AA I. C třídy neměl EF LK nižší než 45 %. Celkem bylo za sledované období zaznamenáno 24 komplikací související s léčbou amiodaronem, a to především dysfunkce štítné žlázy u 15 (63 %), fotosenzitivita kůže u 7 (29 %) a amiodaronová plíce 2 (8 %) z těchto pacientů.

Holterovo EKG monitorování

Holterovo EKG monitorování bylo provedeno u 229 (75 %) pacientů v celkovém počtu 348 vyšetření; u 87 % pacientů s paroxyzmální FS, u 69 % pacientů s perzistentní FS a u 61 % pacientů s permanentní FS. U pacientů s paroxyzmální FS připadlo jedno EKG Holterovo vyšetření na 1 pacienta, ve skupině s perzistentní a permanentní FS připadlo na 1 pacienta 2,1 EKG Holterových vyšetření (tab. 5).

Elektrická a farmakologická kardioverze

Za poslední 2 roky podstoupilo 167 (55 %) pacientů minimálně jednu elektrickou kardioverzi v celkovém počtu 362 výkonů. Nejméně 2 elektrické kardioverze byly provedeny u 99 (32 %) pacientů, 3 a více elektrických kardioverzí podstoupilo 51 (17 %) pacientů. Elektrická kardioverze byla provedena u 48 % pacientů s paroxyzmální FS, u 43 % pacientů s permanentní FS a u 81 % pacientů s perzistentní FS (tab. 6).

Farmakologická kardioverze byla provedena u 106 (35 %) pacientů s FS ve 239 výkonech. Nejméně 2 kardioverze byly provedeny u 59 (19 %) pacientů, 3 a více kardioverze u 35 (11 %) pacientů. Farmakologická kardioverze byla provedena u 42 %, 38 % a 20 % pacientů s paroxyzmální, perzistentní, a permanentní FS (tab. 6). U 56 (18 %) pacientů byla provedena elektrická i farmakologická kardioverze.

Selektivní koronarografie

Za poslední 2 roky byla selektivní koronarografie provedena u 79 (26 %) pacientů. Normální nález na věnčitých tepnách byl zjištěn u 59 (75 %). Průměrný věk pacientů s koronarografií, jejíž nález neprokázal postižení věnčitých tepen, byl 60 ± 11 let (33-84). Mezi pacienty s negativní koronarografií mělo 24 pacientů paroxyzmální FS, 10 pacientů perzistentní FS a 14 pacientů permanentní FS.

Implantace kardiostimulátoru

Za poslední dva roky byla provedena primoimplantace trvalého kardiostimulátoru z indikace současné dysfunkce sinusového uzlu u 27 (9 %) pacientů. U 8, resp. 9 pacientů se do konce sledovaného období rozvinula perzistentní nebo permanentní FS.

Katetrizační ablace pro flutter síní I. typu

Ablace pro flutter síní I. typu byla provedena u 42 (14 %) pacientů. U 30 pacientů přetrvávala nadále paroxyzmální FS, u 7, respektive 5 pacientů se do konce sledování rozvinula perzistentní nebo permanentní FS.

Hospitalizace z důvodu FS

FS a její přímé následky byly za poslední dva roky příčinou 250 hospitalizací v trvání 1 095 hospitalizačních dní u 144 (47 %) pacientů. Průměrné trvání hospitalizace bylo 4,2 ± 3,2 (1-31) dnů. Jedna hospitalizace byla zaznamenána u 74 (25 %) pacientů, 2 hospitalizace u 42 (14 %) pacientů a nejméně 3 hospitalizace 24 (8 %) pacientů.

Celkově, respektive v jednotlivých skupinách pacientů s paroxyzmální, perzistentní a permanentní FS, bylo procentuální zastoupení hospitalizovaných pacientů podobné (48 %, resp. 49 %, 51 % a 44 % pacientů). Na každého pacienta v celém souboru, respektive v jednotlivých skupinách pacientů připadla 0,85; resp. 0,94; 0,82; 0,72 hospitalizace. Nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v délce hospitalizace mezi pacienty s paroxyzmální a perzistentní či permanentní FS.

Nejčastější příčinou hospitalizace byl příjem pro epizodu FS s provedením kardioverze u 67 (47 %) pacientů. Jako další nejčastější důvod hospitalizace následovalo srdeční selhání, které bylo navozené nebo zhoršené vlastní arytmií u 34 (24 %) pacientů.

Hospitalizace z důvodu kardioembolizační příhody

Z důvodu kardioembolizační příhody bylo hospitalizováno celkem 25 (8 %) pacientů v počtu 29 hospitalizací. Průměrná délka hospitalizace činila 8,2 ± 2,9 (4-14) dní. Dokonaná cévní mozková příhoda (CMP) se vyskytla v 8 případech, transitorní ischemická ataka (TIA) v 16 případech a embolická příhoda v jiné než mozkové lokalizaci vznikla v 5 případech. Nebyl rozdíl v hospitalizacích mezi pacienty s paroxyzmální, perzistentní a permanentní FS (tab. 7).

Diskuze

Tato retrospektivní studie poprvé přináší zdravotní charakteristiku a hodnotí rozsah a kvalitu péče u neselektovaných pacientů s FS, kteří nepodstoupili selektivní katetrizační ablaci pro FS a kteří byli v ambulantní péči kardiologů v České republice. K porovnání získaných výsledků je k dispozici poměrně omezený počet studií založených na sledování pacientů s FS v ambulantní péči [6,7].

Základní zdravotní údaje

Zastoupení pacientů v jednotlivých věkových skupinách bylo podobné jako ve studii COCAF [6], přestože se lišilo vyšším zastoupením pacientů ve skupině 50-59 let a nižším zastoupením ve skupině 70-79 let. Pokud by se smísila skupina s perzistentní a permanentí FS, bylo by rozložení jednotlivých forem FS stejné jako v uvedené studii [6]. U 46 % pacientů dominovala paroxyzmální forma, v jejíž patofyziologii má nejdůležitější roli ektopická aktivita z ústí plicních žil [3]. Ačkoli již první dokumentovaná epizoda FS může být hodnocena jako perzistentní, případně forma paroxyzmální přechází časně do formy permanentní, je evidentní, že se FS často vyskytuje mnoho let ve formě frekventních paroxyzmů. Souvisí to zřejmě s absencí potřebných strukturálních změn v LS, které by umožnily přechod do formy permanentní.

Srovnání výskytu forem FS podle věku ukázalo trend k úbytku paroxyzmální FS a naopak nárůstu permanentní FS s věkem. Výskyt perzistentní formy FS ve 3 věkových skupinách s největším zastoupením pacientů byl 19 %, 39 % a 16 %. Tuto formu, jejíž definice je závislá na tom, kdy je arytmie zachycena, lze chápat jako přechodnou mezi formou paroxyzmální a permanentní. Vyšší výskyt perzistentní formy v 6. dekádě lze vysvětlit i tím, že u těchto relativně mladších lidí je více symptomatická, bývá dříve zachycena a je prováděno více pokusů o udržení sinusového rytmu. Jinak by za několik dalších měsíců trvání již byla hodnocena jako arytmie permanentní.

Mezi kardiovaskulárními onemocněními dominovala hypertenze u 72 % pacientů, což se shodovalo s nálezem ve studii AFFIRM [17], i když jiné studie demonstrovaly její nižší prevalenci [2,6,7]. ICHS, která, přestože nebývá jasně prokázaná, se často dává v diagnostických závěrech v souvislosti s FS. V této studii byla přítomna u 1/4 pacientů zcela v souladu s výsledky studií AFFIRM a RACE [2,17], ačkoli ve francouzských studiích byla prevalence ICHS ještě nižší [6,7]. Tento nález byl dále podpořen i výsledkem provedených koronarografií, při nichž bylo významné postižení věnčitých tepen prokázáno u 25 % pacientů. Potvrzuje to skutečnost, že FS má své vlastní patologickoanatomické a patofyziologické příčiny a nemusí nezbytně souviset s přítomností významnějšího strukturálního postižení srdce.

Forma arytmie nebyla specifická pro žádnou ze sledovaných diagnóz. Srovnání bylo ovlivněno i malými čísly v jednotlivých skupinách. Častější výskyt paroxyzmální formy v některých skupinách si lze vysvětlit častějším výskytem této formy obecně. Jedinou výjimkou byli pacienti s mitrální vadou, z nichž polovina měla permanentní FS, ve statistickém hodnocení ovšem tento rozdíl nebyl při malých číslech významný. Výskyt permanentní FS zde logicky souvisí se závažností strukturálních změn LS.

Mezi příznaky převažovaly palpitace, celková slabost, nevýkonnost, dušnost při námaze. Práce prokázala poměrně vysoký výskyt tzv. asymptomatické FS, který byl v tomto souboru 39 %, což bylo sice mnohem více než ve studii ALFA [7], ale naopak potvrdilo výsledky jiných studií [4]. Přesto se označení „asymptomatický pacient“ musí hodnotit opatrněji, neboť tito pacienti zvláště s perzistentní nebo permanentní FS často přizpůsobí přítomnosti arytmie svůj životní styl a rozdíl v dušnosti a fyzické výkonnosti si uvědomí teprve po úspěšném obnovení sinusového rytmu.

Průměrný ED LK a EF LK byly v celém souboru v normálním rozmezí, i když nižší než ve studii ALFA [7]. Průměrná EF LK byla pod dolní hranicí normy u pacientů s perzistentní a permanentní FS a u pacientů s permanentní FS byla dokonce významně nižší než u pacientů s paroxyzmální FS. Tento nález lze vysvětlit globální srdeční remodelací vyúsťující v systolickou dysfunkci LK narůstající s trváním arytmie [11]. Na nižší hodnotě EF LK se u pacientů s perzistentní a permanentní FS může podílet i její podhodnocení při běžící FS, zatímco podstatná část pacientů s paroxyzmální FS mohla mít echokardiografické vyšetření při sinusovém rytmu.

Průměrný příčný rozměr LS byl, na rozdíl od studie ALFA [7], ve všech skupinách nad hranicí normálního rozmezí a zvyšoval se od paroxyzmální k permanentní FS. Ve skupině s permanentní FS byl rozměr LS již 50 mm, signifikantně vyšší než u pacientů s paroxyzmální FS. Dokladuje to progresi procesu strukturální remodelace LS v závislosti na celkovém výskytu a trvání arytmie.

Farmakologická léčba

Výsledky studie prokazují správnou indikaci antikoagulační léčby u pacientů s FS v České republice, lepší než v předchozích studiích [6,7]. U pacientů s perzistentní a permanentní FS měla většina pacientů (86 %, resp. 85 %) nastavenou antikoagulační léčbu a jen 3 %, resp. 1 % pacientů byli bez jakékoli antikoagulační nebo antiagregační léčby. Léčba byla ve většině případů založena na správném zhodnocení individuálních rizikových faktorů pro vznik tromboembolické a krvácivé komplikace.

Nejužívanějším AA I. a III. skupiny byl amiodaron, který bralo celkem 43 % pacientů, podobně jako v dřívějších francouzských studiích [6,7]. Poměrně překvapivé bylo jeho časté užívání u pacientů s chronickou FS (33 %), u nichž byl pravděpodobně ponecháván k lepší kontrole frekvence komor. Dalším nejužívanějším AA byl propafenon, zatímco sotalol byl nasazován jen zřídka a v České republice nekategorizovaný flecainid byl podáván jen výjimečně. Pozitivní je skutečnost, že propafenon jako nejužívanější AA I C třídy, nebyl užíván žádným z pacientů s EF LK pod 45 %. Z uzlových antiarytmik byl nejčastěji podáván beta-blokátor, na rozdíl od předchozích studií, ve kterých převažoval digitalis [6,7].

Z kombinací AA I. a III. třídy, které jsou rizikovější z proarytmie, jen 10 pacientů užívalo současně amiodaron a propafenon. Žádná kombinace AA I. a III. třídy neobsahovala sotalol. Kombinovaly se správně AA I. nebo III. třídy a uzlová AA ke kontrole frekvence komor při ev. paroxyzmu arytmie a k prevenci deblokovaného flutteru síní, nejčastěji amiodaron s beta-blokátorem a/nebo digoxinem.

EKG monitorace

Holterovská EKG monitorace, indikovaná u pacientů s paroxyzmální FS k identifikaci arytmie jako takové, ke stanovení četnosti a trvání epizod a případně k odhalení asymptomatické FS po nasazení léčby, byla provedena u téměř 90 % pacientů s paroxyzmální FS, z nichž měl průměrně jeden pacient jeden záznam. U pacientů s perzistentní a permanentní FS slouží dlouhodobé EKG monitorování spíše k hodnocení frekvence komor při zavedené AA léčbě. Zde podstoupilo Holterovo vyšetření jen 69 %, respektive 61 % pacientů, ale na 1 pacienta připadla průměrně 2 vyšetření, indikovaná zřejmě k hodnocení medikace u pacientů s tendencí k rychlejší frekvenci komor.

Elektrická a farmakologická kardioverze

Elektrická kardioverze byla provedena u více než poloviny pacientů, častěji než ve studii ALFA [7]. Nejčastěji byla provedena u pacientů s perzistentní FS (81 %). Méně často byla elektrická kardioverze provedena u pacientů s permanentní FS (43 %), zřejmě proto, že u těchto pacientů se častěji rezignovalo na obnovení sinusového rytmu. Počet elektrických kardioverzí byl poměrně vysoký u pacientů s paroxyzmální FS (48 %), u nichž si časnou kardioverzi do 7 dnů vynutila výraznější symptomatologie a 48hodinová lhůta bez nutné antikoagulační léčby.

Farmakologická kardioverze se provedla méně často než kardioverze elektrická (u 35 % pacientů). U necelé pětiny pacientů byla provedena farmakologická i elektrická kardioverze. Práce potvrdila, že se elektrická kardioverze používá častěji pro svou vyšší účinnost buď primárně nebo poté, kdy selhala farmakologická kardioverze.

Intervenční diagnostické a léčebné výkony

Výsledky ukazují, že se koronarografie indikuje u pacientů s FS poměrně často, přestože mnohdy nemají symptomy vedoucí k důvodnému podezření na přítomnost ICHS, ale jen nespecifické symptomy z arytmie. V 75 % vyšetření byl prokázán normální nebo téměř normální nález na věnčitých tepnách. Indikace koronarografie u pacientů s FS si v mnoha případech zaslouží pečlivější rozvahu a prostředky mohou být efektivněji vynaloženy např. na cílenou ablační léčbu.

Implantace kardistimulátoru z důvodu současné často relativní dysfunkce sinusového uzlu byla provedena u 9 % pacientů, což bylo častěji než v předchozích studiích [2,7]. Sinusová bradykardie bývá dále potencována masivní AA medikací. Představa, že kardiostimulace ovlivní mechanizmus spouštění FS a současně umožní účinnější AA léčbu, se ovšem často míjí účinkem. Naopak, katetrizační ablace pro FS může, kromě trvalé eliminace FS s vysazením AA, účinkem mírné vagové denervace pomoci odstranit sinusovou bradykardii a pauzy a uchránit pacienty před implantací kardiostimulátoru [18,19]. Proto by měla být katetrizační ablace u mladších pacientů s bradykardií indikována přednostně před implantací kardiostimulátoru a kombinovanou antiarytmickou léčbou. Kromě toho je trvalá stimulace pravé komory spojena s větší zátěží FS a s častým přechodem do perzistentní nebo permanentní FS než přirozená aktivace komor [5], čemuž odpovídá i vývoj u 17 pacientů v tomto souboru.

Ablace pro flutter síní I. typu byla v provedena u 14 % pacientů. FS a flutter síní se vyskytují často společně. Pokud je flutter síní v době ablace dominantní arytmií, je šance, že po jeho odstranění potlačí pokračující AA výskyt FS. V případě, že se obě arytmie vyskytují současně, aniž by flutter síní dominoval, je klinická účinnost samotné ablace flutteru síní minimální a správně by se měla hned indikovat ablace obou arytmií. V tomto souboru se u 12 pacientů v krátké době po ablaci flutteru síní rozvinula perzistentní, respektive permanentní FS a u ostatních pacientů pokračovala paroxyzmální forma FS.

Hospitalizace

V našem souboru byl za poslední dva roky pro FS a její přímé následky hospitalizován prakticky každý 2. pacient (celkem 143 pacientů) a při celkovém počtu 250 hospitalizací vycházela téměř jedna hospitalizace na každého pacienta. Nejvyšší počet 129 hospitalizací byl zaznamenán ve skupině pacientů s paroxyzmální FS (0,91 hospitalizací na 1 pacienta). Průměrná délka hospitalizace byla asi 4 dny. Nejčastější příčinou hospitalizace byla epizoda FS spojená s kardioverzí (47 %) následovaná příznaky srdečního selhávání (24 %) a příjmem k nastavení AA léčby (18 %). Počet hospitalizovaných pacientů se příliš nelišil od studie COCAF, kde bylo v průběhu necelého roku hospitalizováno 31 % pacientů a také hlavní důvody přijetí jako kardioverze a srdeční selhání byly v této studii identické. Podobně byla hospitalizace častější ve smíšené skupině perzistentní a permanentní FS než u pacientů s paroxyzmální FS. Pouze doba trvání hospitalizace byla u našich pacientů nejméně dvakrát kratší [6].

Pro kardioembolickou příhodu bylo hospitalizováno celkem 25 (8 %) pacientů. Není bez zajímavosti, že výskyt embolické příhody byl víceméně rovnoměrně rozdělen mezi všechny 3 skupiny pacientů (7-9 %), ačkoli by se dal předpokládat daleko vyšší výskyt embolických příhod u pacientů s perzistentní a permanentní FS než u pacientů s paroxyzmální arytmií. Incidence i rozložení embolických komplikací potvrzuje nálezy ze studie ALFA [7].

Závěr

Práce ukázala, že kvalita péče o pacienty s FS je v České republice na velmi dobré úrovni, především co se týká správného používání antiarytmické a antikoagulační léčby. Současně ukázala, že ve sféře intervenčních výkonů je tendence předsunout před selektivní ablaci FS výkony méně přínosné, jako je koronarografie s negativním výsledkem nebo implantace kardiostimulátoru pro relativní dysfunkci sinusového uzlu nebo ablace flutteru síní, která neovlivní výskyt FS.

Přestože je dnes již katetrizační ablace jasně nejúčinnější metodou trvalé léčby FS, zdravotní a ekonomický systém ještě dlouho nebude schopen tuto léčbu poskytnout všem. Na druhé straně je konvenční léčba FS v důsledku přirozeného vývoje nemoci celoživotní a v horizontu pacientova života dražší než jednorázový výdaj na ablaci. Naše snahy musí vést k definici takových postupů a strategií, které budou optimalizovat individuální profit pacienta a perspektivně dlouhodobě snižovat zdravotní a sociální náklady na léčbu FS a jejích následků, jako jsou CMP a srdeční selhání.

Poděkování za spolupráci

MUDr. J. Bolek, MUDr. P. Bouchal, MUDr. Z. Cícha, MUDr. Z. Dupal, MUDr. L. Fišer, MUDr. S. Furšová, MUDr. J. Gandalovičová, MUDr. H. Gutwirth, MUDr. L. Haman, MUDr. M. Hedelková, MUDr. M. Jakubjak, MUDr. F. Joza, MUDr. F. Juráň, MUDr. A. Káňa, MUDr. F. Kercl, MUDr. P. Kolmáš, MUDr. M. Kubíčková, MUDr. V. Kučera, MUDr. J. Malecha, MUDr. R. Mikulec, MUDr. H. Minářová, MUDr. J. Nagel, MUDr. Z. Nejedlá, MUDr. P. Pařízek, MUDr. P. Peichl, MUDr. S. Pešatová, MUDr. L. Piskač, MUDr. R. Polášek, MUDr. V. Popová, MUDr. A. Pučelíková, MUDr. J. Radotínský, MUDr. V. Říha, MUDr. J. Skopeček, MUDr. V. Strejc, MUDr. L. Šedivá, MUDr. J. Šimek, MUDr. P. Šťovíček, MUDr. M. Trochtová, MUDr. S. Zajíčková, MUDr. K. Zeman

Mgr. Veronika Bulková

II. interní klinika 1. LF UK a VFN

U nemocnice 2

128 21 Praha 2

e-mail: bulkova@centrum.cz

Doručeno do redakce: 30. 7. 2007

Přijato po recenzi: 30. 9. 2007