Benáková N. Ekzémy a dermatitidy. Praha: Maxdorf 2006. 125 stran. ISBN-80-7345-078-X.

10. svazek edice Farmakoterapie pro praxi je uveden předmluvou editora, ve které se poukazuje na dlouhou historii pojmu ekzém sahající po 1. stol.n.l., koncem 19. století potom Besnierův popis vztahů mezi ekzémem, sennou rýmou a astmatem a impakt rodící se imunologie na problematiku ekzémů a dermatitid. Je zde zdůrazněn velký podíl těchto onemocnění na počtu návštěv u dermatologa a naznačena složitost jejich léčby.

Následuje vlastní publikace rozdělená do 6 kapitol, doplněná seznamem doporučené literatury, přehledem použitých zkratek, seznamem ilustrací, medailónkem autorky a rejstříkem.

V části Úvod autorka upozorňuje na jisté zvláštnosti těchto chorob, např. jejich zjevnost, což s sebou nese psychosociální i psychosomatické důsledky. Důležitý je také aspekt chorob z povolání. Diagnostika ekzémových onemocnění je poměrně snadná již na základě důkladného klinického posouzení stavu. V léčbě existují obecně doporučované postupy, je však nutno postupovat individualizovaně a využívat i připravovaných zevních léků, brát ohled na biopsychosociální přístup apod.

Ve druhé kapitole Repetitorium autorka užitečným způsobem předkládá základní rozdělení ekzém-dermatitid na exogenní a endogenní a poté s důsledným uplatněním nového názvosloví stručně a výstižně charakterizuje hlavní nozologické jednotky této skupiny: kontaktně iritativní dermatitidu, kontaktně alergickou dermatitidu, atopickou dermatitidu, mikrobiální dermatitidu, dyshidrotickou dermatitidu, seboroickou a stasis dermatitidu. Povšimněme si, že označení ekzém tu úplně mizí. Domnívám se, že autorka příklonem k „angloamerické“ terminologii učinila správně pro její rozhodně větší přehlednost a také zdůvodnitelnost. Největší pozornost je zde logicky věnována kontaktně alergické dermatitidě a dermatitidě atopické. V prvním případě je na malé ploše dostatečně vysvětlen vztah lokalizace k možné příčině i k pracovnímu odvětví. U atopické dermatitidy autorka nezapře svou profesní provázanost a odborný zájem o toto onemocnění a pregnantně pojednává jeho kliniku.

V třetí kapitole, nazvané Diagnostika, je popsán diagnostický postup od anamnézy přes status localis po pomocná vyšetření, u kterých je patřičně zdůrazněna problematika epikutánních testů. Následně jsou vyšetřovací postupy uvedeny pro jednotlivá onemocnění.

Čtvrtá kapitola Farmakoterapie je svými 38 stranami v celé publikaci nejrozsáhlejší. A opět jsou tu zúročeny hluboké znalosti, ale také velká klinická zkušenost autorky. Jsou popsány zásady léčby u ekzém dermatitid, léčba zevní, léčba fyzikální, léčba celková, režimová a dietní opatření, terapeutické zvláštnosti u jednotlivých onemocnění, psychoterapie a doplňková léčba.

V páté části Chyby a omyly jsou uvedeny hlavní chyby ze strany lékaře i pacienta. Je tu zdůrazněn pacientský nešvar - střídání lékařů a pracovišť. Zvláště u nemocných atopickou dermatitidou to skutečně někdy nabývá až charakteru turistiky.

V kapitole šesté Přehledy jsou vypsány složky hlavních diagnostických sad pro epikutánní testy a režimová opatření s doporučením rodičům dětí s atopickou dermatitidou - velmi užitečné pro praxi.

V obrazové příloze je celkem 23 vydařených a instruktivních barevných obrázků. Literární odkazy jsou dostatečné. A v medailónku prim. MUDr. Niny Benákové je explicitně uvedeno, že pojímá ekzém dermatitidy komplexně a zúročuje své znalosti také v odpovídající osvětě.

Knihu lze plně doporučit nejen praktickým lékařům, ale i široké lékařské veřejnosti.

doc. MUDr. Vladimír Vašků, CSc.

I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv. Anny

Pekařská 53

656 91 Brno

e-mail: vladimir.vasku@fnusa.cz

Doručeno do redakce: 22. 5. 2006