Chirurgové platní, poplatní, záplatní, placení a platící

Máme v chirurgické komunitě latentní, leč doutnající problém. Někteří kolegové nelnou k chirurgické cechovní, stavovské či, moderněji řečeno, odborné společnosti prostou úvahou nebo srdcem nebo i měšcem. U odcházejících se to přežije, u činných a přicházejících to budí neradostnou perspektivu. Zkusme se na tím zamyslet, byť s razancí jen plachou.

Platnost chirurgie jako oboru dějinami zpochybňována jistě nebyla, není ani nebude. Pravil již klasik Aulus Cornelius Celsus, že „chirurgiae effectus inter omnes partes medicinae evidentissimus“. Lidstvo válčí trvale, a žijeme tak ve válkách krvavých i mírových, tedy též ve válkách přeneseného významu, při bojích třeba se záněty, obstrukcemi či rakovinou nebo ve zvláště tuhých šarvátkách s byrokracií.

Nemalý význam má v životě pospolitost a symbolika. Česká chirurgická společnost ČLS JEP je ve skutečnosti česko-moravsko-slezská, protože každý díl vlasti má ve znaku své zvíře, tedy kromě dvou statečných lvů ještě i dva ptáky. Etnicita se v chirurgii nenosí, takže odbornou společnost si mohou užívat také kolegové slovenští, židovští, ukrajinští, vietnamští, syrští a další, kteří se důvodně namanou. Jednotným symbolem chirurgů je prý skalpel, byť jeho praktické užití v rámci vícehodinových operací bývá pouze iniciační a několikavteřinové. Nůžky by však společnost vnímala spíše jako symbol holičů, peán zase jako nástroj rybářů k vytahování háčků z tlamiček úlovků, robota jako symbol AI doby robotů. Symboly jsou i nepřiléhavé, třeba ve znaku černé Ostravy je bílý, nikoli černý koník. Ve znaku Plzně je zase velbloud, podobně jako ve znaku Čeljabinska, byť se váže jen k náhodnému příběhu, nikoli k obvyklosti a frekvenci využívání exota v místě. Vnímáme leccos jen skrze příběhy, nahodilé ale hlavně opakované. Platnost oboru ve státní struktuře se ovšem vnímá a posuzuje podle jeho existence v tabulce, razítka, schůzování a masovosti. Masovostí je zde míněn počet členů v oboru, nikoli jejich svalovina. Chybí-li masovost, je však zpochybňována svalovost, která je zase symbolem síly. A to i návaznými „stejkholdery“ čili držiteli steaků, správně však stakeholdery jako držiteli vlivů, dopadů a plateb.

Poplatnost chirurgů dané době není hříchem ani defektem charakteru, nýbrž nutnou adaptací na aktuální potřeby trpících a nese rysy inteligence i pokroku. Lze vést nekonečné debaty, zda chirurg naší doby má být operatérem spíše univerzálním a všeznalým nebo specialistou užším, úzkým až detailním, a komu to prospívá. Snad ne nepříteli. Jiné nároky jistě budou kladeny na tým v menší podhorské nemocnici, jiné na skladebné LEGO z četných pater meganemocnic v metropolích. Nejen získané dovednosti, ale také možnosti přípravy musejí být pestré a přizpůsobené potřebám, tu v rurální pustině s minimem tažných jedinců, onde při přemíře nabídek velkoměstské džungle. Bohužel v soutěži s požadavky centrálních regulací jako by nyní ztráceli vliv a kredit tátové a mámy týmů, tedy primáři, vedoucí a vychovatelé s delší zkušeností v lokálních podmínkách. „Be as flexible as possible“ říkali mi kdysi ve vzdělaném zahraničí, aniž tím mínili fyzickou ohebnost. Povídat si nejen o tomto tématu lze nejlépe ve společenství věci znalých a podobně postižených.

Záplatnost chirurgů čili záplatovost neboli záplatování kdejaké paračinnosti chirurgy bychom naopak připustit neměli. Už se tak stalo, když jsme zejména mladší kolegy pověřovali kodérstvím čili výkaznictvím s každodenním překladem českých a latinských odborných termínů do číselných kódů, abychom ulevili času i duším účetních. Že prý nám jinak nic nedají nebo dají méně, jistě, nikoli darem, ale za odvedenou práci. Mnohé civilizace přinášely oběti. Jak zvířecí, volské, ovčí, drůbeží, tak ovšem i lidské. Pouze hinduisté a buddhisté moudře volili jen oběti vonné, kouřové a květinové. Poučme se, jak být spíše hinduisty než Aztéky. Záplatnosti s pomocí v úřednické agendě plátců a činitelů je třeba se koordinovaně bránit, neboť ti nám recipročně v operativě nepomohou.

Viděno v čase jsou u nás za mnohé uplynulé dekády nyní chirurgové placeni nejlépe, jak kdy byli. Nelze říkat, zda dosti a přiměřeně prospěchu. Porovnávat to s kolegy z Kuby nebo hned vedle z Floridy ztrácí smysl. Rozumnější je už srovnávat, jak jsou placeni třeba naši v Aši nebo pak o pár kilometrů dále na západ, kam výhodně zajíždějí za prací, dovzděláním nebo nákupy. Finanční a příjmová diverzita světa je větší než biodiverzita přírody, a tak lze jen konstatovat, že roční příspěvek za členství v České chirurgické společnosti je značně pod hodnotou jedné promile průměrných chirurgických příjmů. S tím souvisí otázka, jaká je cena pospolitosti a vlivu profesní komunity či bubliny v bublajícím světě konkurencí. Jistěže v pospolitosti má cenu spíše aktivita, i pouhá tisícina strávená pasivitou je drahá. Dělit však chirurgy na klony členů a nečlenů klanu se nám asi příčí.

Člen klanu, platný, poplatný, odolný vůči záplatnosti, nicméně placený, má být také platící, aby své druhy ne­uváděl v pokušení upomínat, vylučovat a vyvolávat asociální tenze. Chirurg má být denně zatížen spíše zážitky, radostmi a moudrostí. Tož doplaťte vy, co neplatíte, ať už jste členy prostou úvahou, nebo srdcem. A vy, řádní platiči, zůstaňte pyšní, že se máte, neboť jen tak vás nerozeberou na izoláty a dezoláty. Ostatně i skvělý fotbalista bez spoluhráčů a protivníků ztrácí smysl, hru sám nezajistí a tribuny ani večerní zprávy nenaplní.

Snad jsem se dost vyagitoval a vyjádřil na zadání výboru i redakce citlivě.

Chirurgové, bděte,

odbornou společnost ctěte 

a její časopis a upomínky stran příspěvků, členských i pub­likačních, čtěte!

prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
Klinika operační onkologie, MOÚ, Brno