Vojenská chirurgie ve vojenské nemocnici
Autoři:
Radek Pohnán
Působiště autorů:
Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN, Praha
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2021, roč. 100, č. 5, s. 211-212.
Kategorie:
Editorial
Per aspera ad astra
V září 2020 uplynulo 15 let od ustanovení Chirurgické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice Praha. Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) vznikla jako Masarykova vojenská nemocnice na základě zákona č. 68/1925 Sb. [1]. Deset let trvaly přípravy a stavba zcela nové nemocnice byla dokončena až v červenci 1938. Chirurgické oddělení zahájilo svou činnost v září 1938 po dokončení stěhování z původní I. divizní nemocnice z Karlova náměstí [2]. Za dobu své více než 80leté historie se toto pracoviště vždy zaměřovalo na chirurgii v širokém rozsahu. Rozvíjela se chirurgie krku, hrudníku, břišní a cévní chirurgie. Profesor Bedřich Placák zde od roku 1957 prováděl operace chlopenních vad a od roku 1960 také operace na otevřeném srdci v mimotělním oběhu. Odborná angažovanost oddělení vedla k založení jednoho z prvních pooperačních pokojů s monitorováním základních životních funkcí operovaných pacientů. V roce 1976 byla v ÚVN provedena první urgentní endoskopie. S odstupem dvou let byla zavedena endoskopická diagnostika chorob pankreatu a žlučových cest [3].
V porevoluční historii, kdy se celá ÚVN i chirurgické oddělení plně otevřely i pro civilní pacienty, je třeba připomenout osobnost profesora Miloše Hájka, který vedl toto pracoviště v letech 1993 až 1996 a rozvíjel zde chirurgii plic, mediastina a jícnu.
Zatím poslední etapa rozvoje je spjatá s působením profesora Miroslava Rysky, který přišel do ÚVN se svým týmem v roce 2004 z IKEM. Zejména jeho zásluhou a pod jeho vedením byla vybudována Chirurgická klinika, která se pevně etablovala a stala se jedním z předních univerzitních chirurgických pracovišť s mezinárodním významem. Se vznikem kliniky se dynamicky rozšířila operativa v oblasti HPB chirurgie, miniinvazivní operativa a již od roku 2005 i robotická chirurgie.
ÚVN je od roku 2012 fakultní nemocnicí (Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice, ÚVN-VFN) a specifikem Chirurgické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a ÚVN Praha je zabezpečení potřeb zřizovatele, to je Ministerstva obrany České republiky.
Již mezi lety 1952 a 1953 působila část personálu chirurgického oddělení v rámci Československé polní pohyblivé chirurgické nemocnice v Koreji (pod vedením Bedřicha Placáka) [4,5]. Od 90. let se vojenští chirurgové z ÚVN účastní zahraničních misí v rámci chirurgických polních nemocnic a polních chirurgických týmů na území bývalé Jugoslávie, Albánie, Iráku a Afghánistánu [6,7].
Dovednosti a znalosti získané během dekád válek a ozbrojených konfliktů vždy vedly k rozvoji chirurgie a posouvaly možnosti chirurgické léčby i v dobách míru. Specifika vojenské (válečné) chirurgie, poskytování chirurgické péče v nepříznivých podmínkách, za hromadného přísunu raněných, při nedostatku materiálu a zdravotnického personálu vedly naše učitele k zařazení alespoň elementárních principů válečné chirurgie do učebních osnov v rámci pregraduální výuky i postgraduálního specializačního vzdělávání. Požadavky na vojenského chirurga jsou dosti rozsáhlé a jeho profesní příprava musí být komplexní. V odborné zdatnosti je výhodou praktická erudice ve dvou specializacích: chirurgie a úrazová chirurgie, chirurgie a cévní chirurgie nebo chirurgie a hrudní chirurgie [8]. Zatímco v civilním prostředí směřuje vzdělávání ke specializaci a superspecializaci přímo na odborném pracovišti, v našich podmínkách se vojenský chirurg připravuje na situace, s nimiž se v běžné praxi v ČR nesetkává [9]. Připravuje se na situace, které jsou vysoce stresující, v nichž je nutné prokázat vysoký stupeň odolnosti a zároveň projevit iniciativu a schopnosti převzít zodpovědnost, často je nutná i dovednost improvizace. Předpokládá se efektivní využití medicínských znalostí a praktických dovedností za mimořádných podmínek ozbrojeného konfliktu nebo hromadného neštěstí včetně schopností velení a řízení zdravotnického týmu [8]. Nezbytné je vojensko-odborné vzdělání, znalosti příslušné legislativy s ohledem na místo (zemi) nasazení a naprosto obligátní je schopnost komunikace minimálně v anglickém jazyce [9].
Kromě pregraduální výuky studentů lékařských fakult a postgraduální přípravy školenců v oboru chirurgie a onkochirurgie zabezpečuje Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN i resortní vzdělávání pro příslušníky Armády České republiky. ÚVN-VFN je výcvikovým, vzdělávacím, výzkumným a odborným zdravotnickým zařízením Armády České republiky a klinická činnost a odborné zaměření chirurgické kliniky vychází z požadavků zřizovatele na vysoce specializované centrum pro traumatologii, onkochirurgii, miniinvazivní a robotickou chirurgii. Díky zkušenému týmu se mj. podařilo zavést do praxe i komplexní onkochirurgické výkony v rozsahu celého zažívacího traktu, od resekcí jícnu po rektum, prováděné na robotickém systému.
Při možnosti podílet se na sestavování tohoto čísla časopisu bylo jedním z cílů představit rozsah dosavadní klinické praxe a vývojové trendy na chirurgickém pracovišti vojenské fakultní nemocnice, ale zároveň i poukázat a vyzdvihnout nesmírné úsilí všech, kteří budovali toto pracoviště.
plk. doc. MUDr. Radek Pohnán, Ph.D.
přednosta Chirurgické kliniky 2. LF UK a ÚVN, Praha
U vojenské nemocnice 1200
160 00 Praha 6
e-mail: radek.pohnan@uvn.cz
Zdroje
1. Vodák V. Poznámky k historii Ústřední vojenské nemocnice. Voj Zdrav Listy 1998;67(6):209−214.
2. Dohnal F. Z historie pražského vojenského zdravotnictví. In: 60 let Ústřední vojenské nemocnice, Praha, Pražská vydavatelská společnost 1998:1−11.
3. 80 let ÚVN (online). Available from: https:// www.uvn.cz/cs/historie-uvn/80-let-uvn.
4. Kolektiv. Vojenské dějiny Československa, díl V., 1945–1955, Praha, Naše vojsko 1989.
5. Pilát V, Českoslovenští vojenští lékaři v korejské válce. Historie a vojenství 1994;43(2):132−161.
6. Roubal J, Benda M, Páral J, et al. Krátké ohlédnutí za působením polní nemocnice Armády České republiky v Afghá- nistánu v letech 2007–2008. MMSL. 2010;2:83−85.
7. Pohnan R, Hana L. Czech field surgical team in Afghanistan. MMSL. 2019; 88(2):63−70.
8. Ferko A, Klein L. Válečná chirurgie na přelomu století. Některé aspekty výchovy a pří pravy chirurga. Rozhl Chir. 2004;83(8):387−390.
9. Klein L, Ferko A. Charakteristika a perspektivy oboru válečné chirurgie. Voj Zdrav Listy. 2005;74(5–6):151−174.
10. Lochman P, Novotný A. Vojenský chirurg – ohrožená profese v AČR? Vojenské rozhledy 2020; 29(2):049− 061.
Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicínaČlánek vyšel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2021 Číslo 5
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Cinitaprid – nové bezpečné prokinetikum s odlišným mechanismem účinku
- Cinitaprid v léčbě funkční dyspepsie – přehled a metaanalýza aktuálních dat
- Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
Nejčtenější v tomto čísle
- Update podtlakové terapie pro rok 2021
- Posttraumatická interkostální plicní herniace – kazuistika
- Penetrující poranění břicha – vybrané kazuistiky
- 10 let laparoskopické tubulizace žaludku v Ústřední vojenské nemocnici Praha