Ženy a chirurgie

Musela skrývat své ženství a byla pohřbena jako muž. James Miranda Steuart Barry, narozena 1789. Promovala jako muž v roce 1809 v Edinburghu. Promoce pro její mladistvý vzhled musela být odložena. Pracovala jako vojenský chirurg a později zastávala druhou nejvyšší funkci ve zdravotní službě britské armády. Jako první provedla císařský řez na africkém kontinentě. Medicínu mohly v Británii studovat ženy až od roku 1876. Ostatně chirurgické výkony již od starověku prováděli pouze muži a například ještě v bitvě u Waterloo v roce 1815 amputace prováděli ranhojiči a muži, kteří „uměli zacházet s pilou a dlátem“. Asi truhláři a tesaři. V rakousko-uherské monarchii mohly ženy studovat až od roku 1900!

To vše je minulost. A jaká je přítomnost? V ČR je v současné době podle registru Lékařské komory 3430 chirurgů, z nichž žen je 579, tedy 17  %. Ještě před padesáti lety byla žena na chirurgickém oddělení vzácná. Vývoj je však nezadržitelný. Muži ztrácejí o studium medicíny zájem. V prvním ročníku na 1. lékařské fakultě UK v Praze je už jenom jedna třetina mužů a dvě třetiny žen a na jiných fakultách je situace stejná. To bude mít nepochybně dopad i na operační obory. Lze tedy očekávat jejich postupnou feminizaci. Proč klesá zájem mužů o chirurgickou specializaci? Všeobecná chirurgie, podobně jako všeobecná interna, není pro mladou generaci tak atraktivní jako užší specializace. Zvládnutí velkého rozsahu vědomostí a praktických dovedností je náročné. Všichni si uvědomují, že čtyřletý výcvik v oboru po absolvování kmene není dostatečný a nestačí k samostatné činnosti. Také pouze malá část mladých lékařů atestuje po těchto čtyřech letech. Navíc chirurgie je z velké části týmová práce a pro privátní podnikání u nás nevhodná. Přestože od revoluce uplynulo již více než třicet let, nebyly vytvořeny podmínky pro jeho realizaci.

Že obecně zdůrazňované velké fyzické zatížení chirurga není vhodné pro ženy, nesdílím. Podobně je to například na gynekologicko-porodnických odděleních. Z mých životních zkušeností je jistá síla potřebná snad pouze u některých ortopedicko-traumatologických výkonů. Představa chirurga jako mohutného extroverta v zakrváceném plášti je minulostí, respektive přítomností v některých televizních seriálech… Žena pracuje jemněji a je obdařena větší empatií k pacientovi. Ta naopak chybí u většiny chirurgů-mužů. Při pohledu na přítomnost našeho oboru jsme nakonec rádi, že vůbec někdo, bez ohledu na pohlaví, má o práci na chirurgii zájem. Je třeba obdivovat kolegyně, které se na dráhu chirurga dají. Problém „duálního zaměstnání“, tedy rodiny a profese, je i na západ od našich hranic a mnoho publikací je mu věnováno. Není to tedy pouze problém český.

Pohled do budoucna na pracovištích s nepřetržitým provozem bude problematický, pokud nedojde k zásadním změnám v jeho financování. Tedy odměňování za práci přesčas, za noční či víkendové služby. Bude-li například noční služba na chirurgii hodnocena stejně jako na dermatologii, bude mladé kolegy těžké přesvědčit, aby volili chirurgii poté, co se v rámci kmene seznámí s provozem nemocnice. Stavět systém jenom na nadšencích nelze!

Postupná feminizace našeho oboru v nemocnicích pravděpodobně povede u žen, které budou mít malé děti, k tomu, že budou preferovat částečné pracovní úvazky. Plánovat a zajistit provoz bude pro ty, kteří za to ponesou odpovědnost, značně složité. To již dnes na mnoha místech je. Jiná je otázka kontinuity péče. Jak se na to bude dívat pacient, kterého někdo odoperuje, druhý den ho uvidí někdo jiný a pak přijdou další… Jak se prodlouží při částečných úvazcích doba edukace chirurga?

Neprosadíme-li větší atraktivitu našeho oboru, který je atraktivní pouze pro autory televizních seriálů (kdo by ukazoval dermatology), přemýšlejme o době, kdy budou na rozdíl od Jamese Mirandy Steuart Barry pohřbívat chirurgy-muže v ženském oblečení.

Prof. MUDr. Pavel Pafko, CSc.

e-mail: pafkopavel@seznam.cz

P.S. Jak pohlížejí na chirurgii ženy, které v oboru pracují, zveřejníme po vyhodnocení dotazníkové akce.