MUDr. František Kriegel, CSc. (1908–1979) – vzpomínka na lékaře a kontroverzního politika

V loňském roce jsme si připomněli tzv. „osmičková výročí“, která se zapsala do dějin našeho státu. Připomněli jsme si i osobnosti, které v těchto významných událostech, ovlivňujících osudy milionů obyvatel naší republiky, hrály významnější roli. Takovou osobností byl i MUDr. František Kriegl, jehož jméno je spojeno přinejmenším se dvěma z těchto výročí.

František Kriegel se narodil v rodině haličských Židů v Haličsko-Vladiměřském království na teritoriu tehdejší rakousko-uherské monarchie v městečku Stanislaviv (dnes Ivano-Frankivsk na západní Ukrajině) 10. dubna 1908. Otec byl drobným stavitelem, stěží uživil svoji rodinu. Zemřel, když Františkovi bylo jedenáct.

Na univerzitě ve Lvově tehdy pro svůj židovský původ nebyl na studia přijat, proto v roce 1926 odjel do Prahy, kde se zapsal na lékařskou fakultu německé části Karlovy univerzity. Vedly jej k tomu pragmatické důvody – na české části již nebylo místo a nadto v Kriegelově rodině se mluvilo německy a polsky, studium v němčině pro něj tedy bylo snazší. Za velmi skromných materiálních podmínek dokončil v roce 1934 lékařská studia. Již jako student sdílel levicové názory, které jej záhy přivedly do Komunistické strany Československa. Jako stranický instruktor pracoval v řadě pražských dělnických organizací.

Po promoci nastoupil na I. interní kliniku v Praze jako asistent. To již uměl česky jako rodilý Čech a Československo se mu stalo domovem. Na vlastní žádost odešel v listopadu 1936 do Španělska, aby se tam jako lékař na straně republikánů zúčastnil občanské války. Stal se frontovým lékařem na madridské frontě, od roku 1937 dokonce šéflékařem 45. di-vize interbrigády, složené z dobrovolníků z celé Evropy.

V únoru 1939 ze Španělska jako jeden z posledních interbrigadistů odešel a nějaký čas pobýval ve francouzských internačních táborech v St. Cyprien a Gurs. Když v březnu 1939 došlo k okupaci okleštěné republiky nacistickým Německem, bylo antifašistovi Kriegelovi jasné, že domů se vrátit nemůže.

Na výzvu KSČ a Internacionály se jako dobrovolník přihlásil u Čínského červeného kříže, aby jako člen dvacetičlenné skupiny lékařů odcestoval do Číny a zapojil se do čínsko-japonské války. Po měsíční plavbě vystoupil s ostatními v září 1939 v Hong-Kongu a zakrátko již za svízelných podmínek organizoval zdravotní službu a plně se zapojil do bojů na frontě v Chu-nanu.

V té době již Japonci obsadili všechny čínské přístavy a odřízli tak čínská vojska od spojeneckých dodávek vojenského materiálu a zásob. Poslední zbylá cesta pro vojenské transporty, která vedla přes indický Assam do jihozápadní Číny, se také ocitla v nebezpečí odříznutí. Vzhledem k životní důležitosti této assamské (barmské) cesty tam poslala čínská armáda své oddíly, aby společně s americkými, britskými a indickými vojsky odrazily japonskou ofenzivu. S čínskými oddíly odlétla podle pokynu Komunistické strany Číny na toto bojiště v tropických džunglích i řada lékařů-dobrovolníků ze Španělska. Mezi nimi byl i dr. Kriegel. Protože dr. Kriegel ani ostatní dobrovolníci nebyli příslušníky čínské armády a vedení celé barmské operace bylo v rukou americké armády, vyjednal čínský Červený kříž jejich zařazení jako smluvních lékařů (contract surgeon) americké armády u čínských jednotek. Jeho odborné znalosti, obětavost a hrdinství byly oceněny nejvyšším americkým vyznamenáním pro civilisty – obdržel Emblem for Meritorious Civilian Service.

V reportáži, uveřejněné v roce 1944 v americkém listu The Saturday Evening Post, se o jeho činnosti psalo: „…plukovník Brown charakterizuje dr. Kriegla jako jednoho z nejstatečnějších mužů, kterého poznal... byl tři roky s republikánskými vojsky ve španělské občanské válce a další tři roky jako lékař v čínské armádě. Jde hned za tanky a poskytuje pomoc raněným přímo pod palbou. V jedné bitvě nedávno poskytl pomoc 46 čínským vojákům na bitevním poli, zatímco kolem zuřil urputný boj…“František Kriegel zůstal na barmském bojišti až do konce války, která na Dálném východě skončila až v září 1945.

Po návratu do Prahy se chtěl dr. Kriegel původně věnovat medicíně. Staří političtí přátelé jej však přemluvili k jiné kariéře. Dr. Kriegel se rozhodl věnovat se cele politické činnosti. Stal se jedním z čelných funkcionářů KSČ. V únoru 1948 byl dokonce organizačním tajemníkem pražské organizace KSČ a zástupcem velitele Lidových milicí, které sehrály významnou úlohu při komunistickém převratu, označovaném před rokem 1989 jako „Vítězný únor“.

Od roku 1949 do roku 1952 pracoval jako náměstek ministra zdravotnictví Josefa Plojhara (1902–1981). Pod Kriegelovým vedením se uskutečňoval proces zestátňování a sjednocování zdravotnictví podle sovětského vzoru – byly likvidovány lékařské komory a stavovské organizace zdravotníků. Významné změny začínaly i v lékařské vědě, která byla jednoznačně orientována na vědu sovětskou, a byly direktivně utlumovány tzv. buržoazní pavědy (např. genetika apod.).

Již v roce 1951 však začaly jeho potíže. Kriegel spolu s dalšími byl vyšetřován pro svou předchozí činnost – ve Španělsku, v Číně, na závadu byl najednou jeho původ, odborné a jazykové znalosti, mezinárodní styky a známosti. Prověrky skončily v březnu 1952 a znamenaly jeho pád. Tehdejší ideologická vlna „boje proti sionismu“ a také prohlášení Klementa Gottwalda, že španělští interbrigadisté jsou zrádci, kteří napomáhali nepřátelům, spolu se všeobecným hledáním nepřátel socialismu znamenalo, že F. Kriegel byl z ministerstva propuštěn s odůvodněním, že sabotuje péči o dělnickou třídu a výrobu léků.

Získal poté místo závodního lékaře továrny Tatra, pak vystřídal několik dalších míst, nakonec se stal sekundářem ve vinohradské nemocnici. Získal specializaci v revmatologii, později místo primáře a náměstka ředitele revmatologického ústavu profesora F. Lenocha (1913–1990). V roce 1960 obhájil kandidátskou disertaci.

Do těchto let spadá i jeho postupná politická rehabilitace. V roce 1957 je odměněn Řádem 25. února I. stupně za účast v únorových událostech, o něco později dostává Řád rudé hvězdy za boje v mezinárodních brigádách a k 1. květnu 1958 Řád práce.

V roce 1960 jeden z členů kubánské vládní delegace vyhledal Kriegela, kterého znal ještě ze Španělska, s lukrativní nabídkou. Krátce na to odjel MUDr. F. Kriegel do Havany jako poradce kubánské vlády pro otázky zdravotnictví.

V letech 1964–1967 František Kriegel opět začal vyvíjet aktivní politickou činnost. Zanedlouho se stal jedním z nejaktivnějších členů předsednictva Národního shromáždění – snažil se ze všech sil přeměnit Národní shromáždění z loutkového divadla, jakým dosud bylo, ve skutečný parlament, tedy politický orgán, který by hrál patřičnou úlohu ve státě a nebyl pouze poslušným vykonavatelem vůle stranického aparátu.

Po návratu v roce 1963 přijal nabídku prezidenta republiky (a především prvního tajemníka ÚV KSČ) A. Novotného (1904–1975) stát se členem ÚV KSČ. Po zvolení poslancem se stal též členem předsednictva Národního shromáždění (dnešní parlament) a předsedou jeho zahraničního výboru. Z titulu své funkce se účastnil zasedání Valného shromáždění OSN a schůzí Meziparlamentní unie.

Z Krieglovy iniciativy začaly v parlamentu např. interpelace ministrů. Podle stenogramu schůze předsednictva Národního shromáždění z 8. prosince 1965 Kriegel požadoval „zvýšit kontrolní a kritickou funkci parlamentu, i když se to ministrům nebude líbit ...“ a kritizoval praxi, podle které se „...o závažných vládních změnách a rozhodnutích často poslanci, ba i ministři dozvídají z předsednictva ÚV KSČ půl hodiny před schůzí parlamentu ...“.

Podobně kritická byla i Krieglova vystoupení na zasedáních ÚV KSČ. Snažil se o otevřenou politickou analýzu naší situace a navrhoval změny. V roce 1967 mluvil o hluboké krizi ve straně a vycházel přitom z výsledků jednoho z prvních sociologických průzkumů v KSČ, mluvil o nutnosti radikální nápravy situace.Po zkušenostech z padesátých let však pokračoval i v práci lékaře. V roce 1965 se stal primářem interního oddělení Thomayerovy nemocnice v Krči.

V krizi, která v KSČ vyvrcholila počátkem roku 1968, byl Kriegl zvolen za člena předsednictva ÚV KSČ a stal se předsedou ÚV Národní fronty. Stal se zastáncem Dubčekovy linie ve straně i ve společnosti. Požadoval urychlené svolání mimořádného sjezdu KSČ, který by mohl obrodit ÚV, a zajistit tak základnu pro reformní politiku. Pražské jaro považoval za vyvrcholení své politické kariéry. Po XIV. sjezdu KSČ již nechtěl kandidovat za člena předsednictva, aby nezabíral místo mladým. V té době mu bylo 60 let.

V noci 21. srpna 1968 v den invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl Kriegel jedním z autorů prohlášení předsednictva KSČ o nelegitimnosti tohoto aktu. Spolu s několika dalšími čelnými politiky byl poté násilně transportován okupační mocí na ruzyňské letiště a vojenským letadlem převezen do Moskvy. Na rozdíl od ostatních členů tehdejšího ÚV KSČ byl držen v izolaci a do Kremlu byl převezen až poté, kdy měl podepsat předložený text tzv. moskevského protokolu.

Plným názvem Protokol o jednání delegace SSSR a ČSSR je dokument podepsaný 27. srpna 1968, shrnující výsledek jednání mezi SSSR a ČSSR probíhající od 23. do 26. srpna 1968. Sověty diktované body protokolu znamenaly ideové popření celého pražského jara, přijetí „bratrské pomoci SSSR“ a otevření cesty k budoucí normalizaci, která trvala až do sametové revoluce. Přes naléhání ostatních členů delegace včetně prezidenta Ludvíka Svobody zůstal MUDr. František Kriegel jediným, který předložený dokument nepodepsal.

Před odjezdem čs. delegace oznámil Brežněv Dubčekovi, že si Kriegela v Moskvě nechají. Údajně proto, aby z něj doma neudělali národního hrdinu. Alexandr Dubček (1921–1992) president Ludvík Svoboda (1895–1979) však trvali na společném odletu celé delegace, a to se nakonec podařilo prosadit.

Na podzim roku 1968 byl Kriegel podle pokynů sovětské strany odvolán z předsednictva ÚV KSČ a přestal být předsedou Národní fronty. Jako jeden ze čtyř poslanců ještě stačil hlasovat proti smlouvě o pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. V květnu 1969 byl vyloučen z KSČ. Ve svém posledním projevu na zasedání KSČ řekl: „Odmítl jsem podepsat tzv. moskevský protokol. Odmítl jsem to proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v rozporu s cítěním lidu této země...“

V roce 1970 byl Kriegel zbaven primariátu a penzionován. Byl poté pod trvalým policejním dohledem, jeho pošta kontrolována a konfiskována, byl předvoláván k výslechům. V listopadu 1975 ještě spolu s dalšími adresoval Federálnímu shromáždění výzvu, aby ve smyslu závěrů konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě byla z čs. území odvolána sovětská vojska a obnovena státní suverenita. O dva roky později se stal signatářem Charty 77.

Poslední tři léta života strávil MUDr. F. Kriegel prakticky v domácím vězení. V září roku 1979 jej postihl těžký infarkt. Zemřel 3. prosince 1979. Vládnoucí režim znemožnil jeho oficiální pohřeb. K uložení urny s jeho prachem došlo až prosinci 1989 v motolském krematoriu.

Ačkoliv je František Kriegel na jedné straně vysoce hodnocen pro svoji odvahu říci své záporné stanovisko samotnému Leonidu Brežněvovi (1906–1982), na druhé straně je vnímán jako jeden z těch, kteří u nás zaváděli zdravotnictví sovětského typu, kteří museli být přinejmenším informování o politických procesech proti generálu Helidoru Pikovi, Miladě Horákové a dalším, patřil k těm, kteří se aktivně podíleli na budování totalitního komunistického režimu, a jen je časem začal pronásledovat systém, který sami aktivně zaváděli. Jeho životní osudy příslušníkům mladé generace mohou připomenout, v jakých poměrech vyrůstali jejich rodiče a dnes již spíše prarodiče, zejména budou-li chtít dobu nedávno minulou srovnávat se současností.

Osobní statečnost MUDr. Františka Kriegela, CSc. v průběhu moskevských jednání v roce 1968 ocenila Nadace Charty 77 zřízením Ceny Františka Kriegla za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody, národní nezávislost, suverenitu a demokracii. Cena byla zřízena v roce 1987 a je vyhlašována vždy 10. dubna, v den jeho narození.

V letošním roce obdrželi Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost ústecký komunální politik Karel Karika a spoluzakladatel neziskové organizace Ara Art David Tišer. Ocenění získali za své úsilí v boji za práva lidí, odsouvaných na okraj společnosti, tedy Romů, bezdomovců a sociálně vyloučených. V loňském roce ji získal Ilja Hradecký, pečující dlouhodobě o lidi bez domova, nemohoucí a bezbranné.

Prezident Miloš Zeman vyznamenal 28. října 2015 MUDr. Františka Kriegla, CSc. in memoriam Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

MUDr. Jaroslav Novák, Ph.D.

Ústav tělovýchovného lékařství LF UK