Životní jubileum prof. MUDr. Vladimíra Bencka, DrSc.

Téměř každý článek psaný k životnímu jubileu se na samém začátku neobejde bez okřídlené fráze „nechce se věřit, že...“. Marně jsem se snažil této větě vyhnout, ale prostě já tomu opravdu nemohu věřit, že profesoru Benckovi bude osmdesát.

Kdo pana profesora zná, dá mi jistě za pravdu. Marně přemýšlím, proč tomu tak je. Proč my mladší (i když jen o málo) se po světě doslova ploužíme a stále si stěžujeme, zatímco on je neustále v pohodě a v pohybu: píše, přednáší, zkouší, odjíždí kamsi do světa a vrací se, aby opět odjel. Snad je to tím, že je prostě nezmar a nadšenec, který miluje svou práci. Snad je to geneticky zakódováno (dříve se to nazývalo zdravým kořenem). Ten zdravý kořen je pravděpodobně spojen s krásou jeho rodné krajiny – Slovenska a jeho láskou k horám. Touha věnovat se medicíně ho přivedla přes Brno do Prahy. Studoval na vinohradské lékařské fakultě. Pro jeho celý život je příznačné, že tato fakulta měla v té době přívlastek – hygienická.

Po absolvování lékařské fakulty nastoupil na krátkou dobu 2 let na Okresní hygienickou stanici v Popradu, ale touha věnovat se vědecké práci ho při vedla zpět do Prahy. Pracoval na fakultě jako aspirant a v roce 1967 obhájil kandidátskou dizertační práci. Po obhajobě se začal na Institutu hygieny a epidemiologie (nynějším Státním zdravotním ústavu) pod vedením prof. MUDr. Karla Symona, svého dřívějšího školitele, ještě intenzivněji věnovat vědecké práci. Po 7 letech se vrátil zpět na lékařskou fakultu a v roce 1980 obhájil doktorskou disertační práci. V roce 1986 založil oddělení hygieny tropů v Ústavu tropického zdravotnictví při Ústavu pro doškolování lékařů a farmaceutů v Praze vedeného prof. MUDr. Vladimírem Šerým. Uplatňoval své zkušenosti v postgraduální výchově lékařů i v oblasti hygienické praxe a výzkumu. Opakovaně se účastnil mezinárodních expedic na smetiště Káhiry, zabývajících se zdravotními problémy dětské populace „smetištních lidí“, kteří recyklují městské odpady největší metropole Afriky.

Dramatické politické změny v naší zemi mu umožnily, aby po návratu na univerzitu konečně zastával postavení odpovídající jeho vynikajícím vědecko-pedagogickým schopnostem. V listopadu 1990 se stal přednostou Ústavu hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Plně se věnoval výchově mediků, vědecké práci a přednáškové činnosti u nás i v zahraničí. V letech 1990–1992 se aktivně účastnil práce ve Federálním výboru pro životní prostředí jako poradce ministra Josefa Vavrouška.

Profesor Bencko dosud publikoval nebo byl spoluautorem více než 200 publikací v našem i zahraničním tisku, je spoluautorem řady monografií a skript. Jeho citační index je bez autocitací 5804 a jeho h-index dosáhl hodnotu 39 (k 1. listopadu 2017). Od roku 1972 pracoval jako dočasný poradce Světové zdravotnické organizace, především pro Mezinárodní program chemické bezpečnosti (IPCS), a od roku 1994 byl konzultantem výboru CCMS/NATO. V letech 2001–2008 zastupoval Českou republiku ve stálém výboru European Medical Research Councils, European Science Foundation, se sídlem ve Strasbourg cedex.

Mezinárodní aktivity profesora Bencka jsou obdivuhodné: zakládající člen International Society of Indoor Air Quality and Climate, člen výkonného výboru International Society of the Built Environment, čestný člen Hungarian Society of Occupational Medicine, čestné členství ve Slovenské společnosti hygieniků, člen International Society for Environmental Epidemiology a doživotní člen Society for Environmental Geochemistry and Health. Je místopředsedou redakční rady časopisu Central European Journal of Public Health a spolueditorem Central European J. of Occupational Medicine and Environmental Health. Jeho vědecká i didaktická činnost byla oceněna jak u nás (Cena Společnosti hygieny a komunitní medicíny ČLS JEP za vědeckou a výzkumnou práci), tak i v zahraničí (Outstanding Scholarly Achievement od Institute for Advanced Studies in Systems Research and Cybernetics). V letošním roce byl poctěn čestnou medailí prof. MUDr. Jaroslava Teisingera, DrSc., udělenou Společností pracovního lékařství ČLS JEP za zásluhy o rozvoj oboru pracovního lékařství.

Přestože dobře víme, že toxické kovy patří mezi jeho favorizovaná témata, sféra jeho zájmu je nesmírně široká. V současné době v ní dominují – kromě biologického monitorování expozice a epidemiologie zhoubných nádorů – problematika automobilových emisí, nemocniční hygiena a epidemiologie, problematika odpadů, působení perzistentních xenobiotik v prostředí na zdraví člověka a etické problémy epidemiologie prostředí. Velmi rád vzpomínám na naše společné začátky v experimentální toxikologii. Oba bychom se asi rádi vrátili k laboratorní práci. Čas je však neúprosný. Vedení ústavu předal prof. Bencko po dvacetiletém (bez několika měsíců) vedení svému nástupci a bývalému žákovi prof. MUDr. Milanovi Tučkovi, CSc. a sám se nadále věnuje své oblíbené výzkumné a pedagogické aktivitě v omezeném úvazku.

Profesor Bencko je jedním z posledních ryzích hygieniků s ohromným přehledem a zkušenostmi. Kdyby měl tento obor více takových představitelů, nemusel by mít dnešní obavy o svou budoucnost. Nikdy nesouhlasil s hledáním nových „nálepek“, případně přebíráním cizích názvů pro tento lékařský obor. Vždy tvrdil, že hygiena, pokud je dělána kompetentně a poctivě, je spolu s epidemiologií klíčovým oborem preventivního lékařství.

Milý Vlado, přejeme Ti mnoho zdraví, elánu a spokojenosti do dalších let.

prof. MUDr. Miroslav Cikrt, DrSc.