Evžen Ponča

Primář MUDr. Evžen Ponča je dalším z řady Hennerových žáků, který odešel z kliniky, aby budoval neurologii v hennerovském duchu na českém venkově. Narodil se 8. prosince 1908 v Slezské Ostravě jako syn důlního ostravských dolů. V Ostravě i maturoval, lékařskou fakultu vystudoval v Brně. Ve studentských letech cestoval po Polsku, naučil se dokonale polsky. Po promoci pracoval krátce jako sekundární lékař v Zemském ústavu pro léčení chorob duševních a nervových v Opavě. Zde pracoval do roku 1938, kdy nastoupil na neurologickou kliniku profesora Hennera v Praze. Byl postupně demonstrátorem, pomocnou vědeckou silou, nehonorovaným a posléze honorovaným asistentem kliniky. V té době se mu stala původní budova kliniky ve staré „divizní“ nemocnici nejen pracovištěm, ale v plném slova smyslu i příbytkem – domovem. Označení „Pončárna“ pro lékařský pokoj, které dlouho přežilo i jeho odchod z neurologické kliniky, bylo neobyčejně výstižným výrazem jeho intimního vztahu s klinikou. V roce 1941 se stal odborným lékařem chorob nervových, za okupace byl vedoucím lékařem oddělení chroniků, což bylo detašovaným pracovištěm neurologické kliniky v Krči.

Koncem roku 1945 odchází byť s těžkým srdcem z kliniky a stává se primářem krajské nemocnice v Ústí nad Labem. Ústecké neurologické oddělení vzniklo jako první neurologické pracoviště na sever od Prahy. Ponča zde postupně vybudoval vynikající pracoviště zahrnující všechny úseky neurologie – přes likvorologii, elektroencefalografii, dětskou neurologii, neuroradiologii, rehabilitaci, poradnu pro záchvatové nemoci, ordinaci pro nervosvalové onemocnění a ordinaci průmyslové neurologie. Vybudoval i překrásnou sbírku separátek, která se stala pověstnou a sloužila po tři desetiletí jeho spolupracovníkům a následovníkům, kteří pokračovali v jeho práci nejen po celém Severočeském kraji, ale i na jiných pracovištích po celé republice.

Na oddělení založil též odbornou knihovnu, obsahující prakticky všechny dostupné monografie, z celého širokého spektra neurologických věd. Ponča přitom stále udržoval styky s Hennerovou klinikou, zúčastňoval se pravidelně jejích středečních seminářů. Zastával i četné společenské a stranické funkce, byl i velkým bojovníkem proti alkoholismu, a to od svého mládí, kde viděl, co alkohol může působit mezi pracovníky dolů a šachet na Ostravsku. Po odchodu do důchodu v roce 1972 působil nadále v nemocnici v Ústí nad Labem na neurologickém a posléze psychiatrickém oddělení.

Mimo odbornou činnost se pokoušel se všech sil působit k záchraně životního prostředí v severočeských pánevních oblastech, byl i předseda komise pro čistotu ovzduší a vod. V tomto bodě však jeho síly moc nestačily, podobně jako v boji proti alkoholismu.

K jeho koníčkům patřila i hudba, výtvarné umění a literatura, hlavně historická.

Byl vždy vážný, plně soustředěný na svou neurologii, nemám o něm žádné historky humorného rázu, snad stojí za zaznamenání, jedna jediná, ještě z jeho působení na Moravě:

Taky zaměstnání

Vyšetřoval pacienta, jenž si v opilosti způsobil poranění hlavy. Do nemocnice s ním přijela i jeho manželka. Když se jí doktor Ponča ptal, čím je její manžel, dostalo se mu jasné odpovědi: „Vožralou, pane dochtore, všechno, co vydělá, zase prochlastá!“

Primář MUDr. Evžen Ponča zemřel po delší nemoci ve věku 73 let dne 5. března 1983.

MUDr. Svatopluk Káš, CSc.