Německý seznam nejvýše přípustných koncentrací a biologicky tolerovaných hodnot průmyslových látek 2007

Senátní komise zřízená ke sledování zdraví škodlivých látek v pracovním procesu vydala prostřednictvím Německé vědecké společnosti „Seznam nejvýše přípustných koncentrací látek na pracovištích (MAK-Werte – Maximale Arbeitsplatzkonzentrationen) a biologicky tolerovaných hodnot průmyslových látek (BAT-Werte – Biologische Arbeitsstofftoleranzwerte), platný od l. 7. 2007, který nahradil seznam z roku předcházejícího. Manuál má 245 stránek základního textu, 25 stran příloh a CD ROM č. 43 (MAK und BAT Werte – Liste 2007).

Oddíl MAK zabírá podstatnou část publikace (195 stran), protože jeho součástí je abecedně uspořádaný seznam jednotlivých chemických škodlivin, který mj. obsahuje: vzorec dané látky, MAK v ml/m³ (ppm), mg/m³ (vypočteno z uvedeného vzorce), údaje o přípustnosti překročení základní MAK, možnosti resorpce kůží, možnosti senzibilizace dýchacích cest a kůže, možnosti ovlivnění plodu těhotných žen, nebezpečí fotosenzibilizace, zákazu používání k ochraně rostlin, stupni kancerogenity, působení na zárodečné buňky a také tlak par v hPa při 20 °C. Tyto jednotlivé ukazatele jsou buď vyjadřovány numericky, nebo odkazem na příslušnou samostatně zpracovanou stať, popř. vynechány, pokud nebyly k dispozici ověřené údaje.

Za nejvýše přípustné koncentrace (MAK – Maximale Arbeitsplatzkonzentrationen) se pokládají hodnoty plynů, par a aerosolů, které ani při opakované expozici (8 hodin ve směně a 40 hodin týdně) nevyvolávají u exponovaných zaměstnanců zdravotní obtíže či smyslově nepřijatelné vjemy

MAK-Werte jsou chápány jako střední hodnoty osmihodinové expozice. Přitom je však třeba brát též v úvahu kolísání expozic v praxi. Hraniční hodnoty lze určovat podle klíče a tabulky v odstavci VI manuálu (Begrenzung und Expositionspitzen – Hraniční a mezní expoziční koncentrace látek). Této problematice jsou věnovány i speciální odstavce v rámci jednotlivých látkových skupin, např. odstavec g) o překračování MAK-Werte u prachu. Vychází se tu z mnoha pozorování střední hodnoty, které neměly zdravotní důsledky (NOAEL – no observed effect level). Soudí se, že jednotlivý nález překročení NPK se nemohl negativně projevit.

Vedle abecedně uspořádaného seznamu látek s výše uváděnými poznámkami obsahuje manuál i specificky zaměřené dílčí seznamy látek. Zajímavou skupinu tvoří látky, u kterých podle názoru Komise tč. chybí dostatek znalostí pro vypracování NPK. Je to více než 70 látek, k nimž se dále řadí stejný počet látek jako součásti chladicích kapalin.

Obsáhlou a značně členěnou skupinou jsou látky kancerogenní. Pod č. 1 je zde zařazeno více než 50 látek s účinky výslovně kancerogenními.Ve skupině č. 2 je cca 150 látek, jejichž karcinogenitu potvrzují pokusy na zvířatech a výsledky epidemiologických studií. Ve skupině č. 3a jsou látky patřící do skupin č. 4 a 5, u nichž však chybí podklady pro odvození hodnoty MAK neb BAT (15 látek), ve skupině č. 3b jsou látky, u nichž je třeba dalších pokusů a pozorování k zařazení (80 látek). Ve skupině č. 4 jsou látky, u kterých genotoxické účinky nestojí v popředí a při dodržování hodnot MAK a BAT nehrají tyto účinky významnější roli (více než 20 látek). Ještě méně významné riziko umožňuje zařazení do skupiny č. 5. Vedle těchto skupin jsou v manuále rozváděny a diskutovány i některé specifické látky s karcinogenními účinky, jako jsou některá léčiva, amino- a nitro-sloučeniny, azobarviva, produkty destilace organických materiálů a vláknité prachy. Zvláště posledně uváděná kapitola je podrobně analyzována. Do jednotlivých podskupin je rozděleno 18 anorganických a jeden organický vláknitý prach.

Další významnou částí manuálu je pojednání o látkách, které se mohou uplatnit jako alergeny, uvedeno je více než 250 látek. Oddíl věnovaný aerosolům je koncipován jako samostatná kapitola. Obsahuje základní definice aerosolů, prachu, vláknitého prachu, kouře a dýmů, mlhy a ultrajemných aerosolů. Kapitola se zabývá účinky aerosolů, pojednává o inhalaci, depozici a clearance. Definuje aerodynamický a difuzní ekvivalentní průměr částic. Zvláštní odstavec je věnován fibrogenním aerosolům v závislosti na velikosti aerodynamického průměru částic a jejich střední pravděpodobnosti průniku do jednotlivých kompartmentů dýchacích cest. Mezi nejdůležitější patří skupina schopná pronikat do alveolární oblasti, označená písmenem A a číslem 3, pro níž je stanovena hraniční hodnota (NPK) 1,5 mg/m³, a skupina označená písmenem E (č. 1) označovaná jako vdechovaný prach s NPK 4 mg/m³. Tyto hranice je možno překračovat až do dvojnásobku uváděných hodnot za předpokladu, že se nejedná o prachy s typickými specifickými účinky.

Jako biologicky tolerované hodnoty průmyslových látek (BAT-Werte – Biologische Arbeitsstofftoleranzwerte) jsou přijímány hodnoty expozičních testů látek, kdy zdraví zaměstnanců není poškozováno ani při opakovaných a dlouhodobých expozicích. Hodnota BAT je překročena, jestliže u téhož pracovníka při opakovaných vyšetřeních střední parametry sledovaných koncentrací leží nad hladinou přijaté hodnoty BAT. Z jednoho pozitivního výsledku nemusí být nutně odvozovány zdravotní poruchy.

U karcinogenních průmyslových látek a u látek s nedostatečnými podklady se určují BLW (Biologische Leitwerte – biologicky závažné koncentrace), které se rovněž udávají středními hodnotami a představují vlastně náměty pro další podrobná studia.

Kapitola XII označená jako Stoffliste obsahuje sedm stran vybraných látek pro účely jejich biologického označení (BW – Biologischer Wert), označení biologické tolerance (BAT – Biologische Arbeitsstofftoleranzwerte), karcinogeního účinku (EKA – Expositions Äquivalente für Krebserzeugende Arbeitsstoffe) a biologicky závažné koncentrace (BLW – Biologischer Leitwert). Tabulka obsahuje název látky, údaj o vstřebatelnosti kůží, zařazení do skupiny karcinogenních účinků, zařazení BW, BAT, EKA, BLW, vyšetřovaný biologický materiál (plná krev, erytrocyty, moč, plasma, sérum), dále jsou uvedeny údaje o době odběru materiálu (bez omezení, na konci směny, po opakovaných směnách, před směnou, po určitém počtu hodin po skončení směny).

Zvláštní pozornost je věnována procesům charakterizujícím působení některých látek na organismus a nezařazených mezi hlavní normované ukazatele jako např. dráždění, nepříjemné čichové podněty, procesy návyku a adaptace apod. Například u procesu adaptace čichového orgánu dochází k různě rychlému vyčerpání citlivých smyslových zakončení, člověku se může zdát, že škodlivina vyvětrala, či přestala unikat, ale dále ji vdechuje, případně až k závažnému poškození zdraví či smrti (např. H₂S). Při procesu adaptace si člověk na stálou či opakující se koncentraci látky v ovzduší zvykne a může se pohybovat v prostředí s nebezpečnou koncentrací, aniž by ji vnímal (kouřové plyny a CO).

Prof. MUDr. Antonín Nauš, DrSc.