Květa Válová: Rozháněč mraků

GASK – Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora Foto Oto Palán

Mluvíme-li o Květě Válové, nelze opomenout její sestru dvojče Jitku. Byly spolu celoživotně spojené, samy říkaly, že tvoří jednu duši. Jejich malířská a kreslířská tvorba ukazuje, že mezi nimi, přes veškerou spřízněnost, přece jen určitý rozdíl byl.

Pocházely z průmyslového Kladna, kde strávily celý život a které je chtě nechtě do jisté míry inspirovalo. Vystudovaly Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u Emila Filly, kterému vděčily za jeho citlivé pedagogické vedení. I když po skončení školy žily ve velmi skromných podmínkách a o jejich díle věděl jen úzký umělecký okruh, tvořily stále se stejným zaujetím, až tvrdošíjností. Od 50. let byly členkami skupiny Trasa, která sdružovala výtvarníky podobných nátur a názorů.

Květa a Jitka Válovy patří k nejvýznamnějším představitelkám tzv. nové figurace, kterou rozvíjely v době, kdy se u nás v 60. letech prosazovala abstrakce. Lidská postava pro ně byla prostředníkem k vyjádření nejniternějších, existenciálních pocitů. Hlavně na počátku své tvorby se zaměřily na lidi dělnických profesí spojených s kladenskými doly a hutěmi. Obdiv Válovek, jak se jim důvěrně říkalo a dnes už oficiálně říká, k těžké fyzické práci a její umělecké ztvárnění ale nezapadal do představ komunistických pohlavárů o zobrazování šťastných dělníků jako budovatelů nového řádu.

Jitka zaznamenávala i později ve svých malbách a kresbách napětí a souhru i nesoulad energií působících na člověka. Květin projev byl monumentálnější, zajímal ji člověk jako jev, který odolává tíži své existence. Jeho pevnost a srostlost se zemí se projevila v zobrazení lidské robustnosti, je to člověk jako balvan odrážející nepřízně osudu.

Tentokrát představujeme obraz Květy Válové Rozháněč mraků ze sbírek Galerie Středočeského kraje. Je na něm robustní postava muže, vyznačená silnou obrysovou linií, jak se pokouší rozehnat mraky na nebi dřív, než se spojí v jednolitá temná mračna. Chce včas předejít nesnázím i těžkým ranám, které by mohly zdánlivě nevinně působící mraky vnést do osudu člověka. Mraky procházejí i jeho transparentní postavou, jsou tedy jak kolem něj, tak i v něm. Každý z nás v sobě nese víc nebo míň takových mraků a i s těmito vnitřními muž bojuje. Chce patrně ochránit nejen sebe, ale i ostatní. Obraz obsahuje psychologické zobecnění odvíjející se od každého jednotlivce.

Juliana Boublíková Jahnová

Ces-slov Pediat 2023; 78(Suppl 1): S2