Editorial

Vážení čtenáři, kolegyně a kolegové,

v tomto čísle Česko-slovenské pediatrie si připomínáme jednu z nejvýznamnějších pediatrických osobností současnosti. V letošním roce oslavila významné životní jubileum doc. MUDr. Věra Vávrová, DrSc., která se do dějin československé medicíny zapsala jako zakladatelka systému péče o nemocné s cystickou fibrózou.

Je jednou z těch významných osobností, které se ke svému oboru dostaly neplánovaně a trochu proti své vůli. 2. dětská klinika tehdy sídlila na pražském Karlově v někdejší budově České dětské nemocnice, která stála na nynějším předmostí Nuselského mostu. Přednosta kliniky prof. MUDr. Josef Houštěk přidělil MUDr. Věru Vávrovou do respirační laboratoře tehdejšího Ústavu výzkumu vývoje dítěte (ÚVVD), kde dostala za úkol zavést vyšetření koncentrace chloridů v potu pomocí pilokarpinové iontoforézy. Znalosti o tzv. mukoviscidóze byly v té době v Československu minimální a prognóza dětí s tímto vrozeným onemocněním byla tragická. Většina dětí umírala v kojeneckém věku a systematická péče neexistovala.

Prof. Houštěk tehdy viděl při studijním pobytu v USA nové diagnostické a léčebné postupy a rozhodl se situaci změnit. Věra Vávrová tedy s kolegy z ÚVVD prakticky „na koleně“ a se spoustou improvizace tyto metody začala zavádět. Současně spolu s patoložkou doc. Benešovou začaly zkoumat epidemiologii cystické fibrózy na základě sekčních nálezů. Přičiněním Věry Vávrové se začal systém diagnostiky a péče rozvíjet. Zprvu byla na vše prakticky sama, ale v průběhu dalších let vytvořila multidisciplinární systém péče, který koncepčně nebyl o mnoho pozadu ve srovnání s Evropou – jen se nedostávalo léků a technologií. Rozvíjel se i výzkum zaměřený zprvu hlavně na mikrobiální osídlení. Věra Vávrová iniciovala také založení pacientského klubu, který se stal modelovou organizací i pro jiná vzácná chronická onemocnění. Snaha o co největší psychosociální podporu nemocných dětí včetně organizace velmi úspěšných táborů nebo výjezdů k moři byla koncem 90. let zcela přerušena zjištěním významu rezistentních mikrobiálních patogenů pro prognózu nemocných a potřebou zavést striktní segregaci podle mikrobiální kolonizace. I přesto se podařilo udržet podporu dětí a jejich rodin na vysoké úrovni.

Po objevení genu pro cystickou fibrózu v roce 1989 se začala významně rozvíjet také genetika a molekulární genetická diagnostika. Díky otevření světu a dostupnosti potřebných léků a technologií se po roce 1990 významně zlepšila prognóza nemocných. Začal narůstat počet dospělých pacientů a významně se zvyšoval věk dožití. Podařilo se také velmi dobře propojit celou disciplínu se světem. Čeští odborníci se podílejí na světovém výzkumu a jsou aktivní ve světových odborných společnostech.

Věra Vávrová byla po půlstoletí aktérkou a hybatelkou tohoto vývoje. Obor, který v Československu založila, se pod jejíma rukama rozvinul prakticky od nuly do současné podoby velmi moderní klinické i vědecké disciplíny s jasnými pozitivními výsledky. Zažila zcela přelomové momenty, jakým bylo zavedení transplantace plic a později možnost podávání kauzální modulátorové léčby.

Pro všechny, kteří paní docentku Vávrovou poznali, byla a zůstává PRVNÍ DÁMOU ČESKÉ PEDIATRIE . Nejen pro úžasné zásluhy na poli medicíny a péče o nemocné děti, ale také díky důstojnosti a morálnímu kreditu, který si vytvořila a udržela v nelehkých dobách. I v tomto ohledu je vzorem pro nás i pro další generace dětských lékařů.

Jubilejní rok paní docentky Vávrové si připomeneme jejími vzpomínkami, vyznáním její žákyně i odbornými příspěvky současných hybatelů motolského Centra cystické fibrózy. Ad multos annos!

Petr Pohunek a Jan Lebl