Josef Čapek: Česající se

GASK – Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora. Foto Zdeněk Matyásko

Talent Josefa Čapka obsáhl mnoho výtvarných i literárních profesí. Byl nejen známý malíř, grafik a knižní ilustrátor, ale také novinář a spisovatel. A ani tento výčet ještě není úplný. Na české umělecké scéně se začal objevovat od počátku druhého desetiletí 20. století. Tehdy už hodně spolupracoval se svým bratrem Karlem, jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů a dramatiků. Výtvarnému umění se Josef věnoval nejen prakticky, ale i teoreticky. Patřil k okruhu umělců, kteří razili v českém prostředí myšlenky o moderním umění a vytvářeli nová, často zpočátku nepochopená díla. Stal se členem Skupiny výtvarných umělců, která vznikla v reakci na činnost spolku Mánes. Po nějaké době se do Mánesa vrátil a byl i redaktorem časopisu Volné směry. Tam uveřejnil svou zasadní esej Tvořivá povaha moderní doby. Nejvíce ale prakticky rozvinul své představy o moderním, konzervativními názory nesvázaném umění ve skupině Tvrdošíjní. Čapek tehdy vytvářel svůj osobitý styl na základech doznívajícího kubismu. Již dříve, za pobytu v Paříži, ho zaujalo umění přírodních národů Afriky a Oceánie, ze kterého vyšel i při svých teoretických úvahách o umění obecně. Z těchto dvou proudů pro sebe čerpal inspiraci a s kubistickým tvaroslovím zacházel velmi svobodně, s dávkou humoru a citovosti. Jeho styl částečně prošel vývojem, který charakterizuje několik tematických okruhů. Především to byla tvorba pro děti, díky které je asi nejvíce známý. Psal a kreslil knížky pro svou dceru i ostatní dětské čtenáře. Z ilustrací i vyprávění ke knížce Povídání o pejskovi a kočičce dýchá humor a láskyplné vnímání dětského světa. V ilustracích, podobně jako v jeho obrazech vyniká nápadná obrysová linie, převažují oblé tvary, dávané občas do kontrastu s ostrými. Čapkova malířská díla jsou ale od 20. let temnější, stále dramatičtější, sílí v nich jednak sociální povaha a s blížícím se fašismem i jasně humanistický, antifašistický hlas. Tak se od série tzv. chlapů a postav ze společenské spodiny ve 20. letech dostal k námětům honitby, cesty, poutníků a konečně k cyklu Nocí. Tvarově jsou jeho postavy oproštěné od přílišné názornosti, formové zjednodušení a expresivní barevnost přispívají k většímu působení na diváka a ke zdůraznění závažnosti obsahu. Od konce 30. let vytváří i politicky jednoznačné karikatury. Např. Ve stínu fašismu nebo Diktátorské boty. Odpověď nejen na tyto satirické kresby na sebe nedala dlouho čekat. Už 1. září 1939 byl zatčen a celou válku zavřen postupně v několika kocentračních táborech. Jeho tragický osud se završil těsně před koncem války, kdy se v Bergen-Belsenu nakazil skvrnitým tyfem a zemřel. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Má symbolický hrob na Vyšehradském hřbitově.

Obraz Česající se ze sbírek GASK vznikl v roce 1916, kdy Čapek při hledání svého stylu vycházel z kubismu. Postava ženy tu je zjednodušena na geometrické tvary. Zajímavý je motiv rukou, které se změnily na jakýsi plastický čtyřúhelník svírající hlavu. Možná jej přeneseně můžeme vnímat jako kubistické vítězství nad realističtější malbou, která se projevuje právě jedině na zobrazení hlavy. Pastelové barvy světle modré a růžové zjemňují figuru, která působí plasticky. Toho dociluje malíř světelným odstupňováním barevných tónů na šedavém pozadí. Pojetí celku je lyrické, což je pro mnohé Čapkovy obrazy tohoto období typické.

Juliana Boublíková Jahnová