Děti a mládež na počátku mediální a informační společnosti

Souhrn

Společenské funkce mladé a staré generace jsou specifické a komplementární. Funkcí mladé generace je osvojovat si inovace a vnášet do společnosti změny. Mládež jako nejsenzitivnější část společnosti flexibilně reaguje na aktuální společenské podmínky. Proto chceme-li pochopit mládež, musíme zkoumat společnost, chceme-li poznat budoucí vývoj společnosti, musíme analyzovat mládež.

Současná generace se odlišuje od předchozích generací, protože si osvojuje fenomény, které jsou v dosavadní lidské historii nové a kvalitativně odlišné. Ve svém úhrnu komputerizují společnost, vytvářejí informační společnost a digitalizují životní pole a životní styl. Virtuální život mladých lidí v kyberprostoru zpětně působí na mladé lidi a ovlivňuje jejich sociální zrání. Především mladá generace komputerizovala v devadesátých letech společnost. Odlišný přístup generací k novým technologiím vedl v devadesátých letech ke generační propasti, když mládež vytvářela kyberkulturu a starší generace žily v kultuře kontinuálně vytvářené po staletí.

Klíčová slova:
mládež, generace, senioři, média, televize, počítač, internet, informační společnost, digitální věk, inovace, sociální zrání, kyberprostor, kyberkultura, digitalizace životního pole, digitalizace životního stylu

Vztahy mezi generacemi

Je banální pravdou, že každá generace si stěžuje na mládež. Stále je vzpomínáno, jak určitý druh hudby, s kterým se ztotožnila mládež a který společností nebyl přijímán či dokonce budil pohoršení, se s odstupem času stal součástí většinové kultury. Avšak již se nezmiňuje, že je daleko více hudby, která neprojde tímto sítem a natrvalo propadne. Někdy je snaha této generační distanci dávat jiné výklady, např. politické. Postoj společnosti k rock and rollu v Československu padesátých let bývá interpretován politicky jako reakce na kulturu kapitalismu. Avšak v samotném USA byl rock and roll odmítán stejně silně a byl vyvíjen silný tlak k omezení jeho šíření mezi mladou generací a Beatles byli v USA prvotně vnímáni i jako komunistická ideologická diverze. John Lennon byl prominentním objektem sledování zpravodajských služeb USA.

Dalším faktorem zpochybňujícím zjednodušující soudy o mladé generaci je její strukturovanost a diferencovanost. I když všechny příslušníky mladé generace spojuje řada znaků, řadou znaků jsou naopak diferencováni. Hlavním diferencujícím znakem je sociokulturní a vzdělanostní úroveň, která je silně vázána na úroveň původní rodiny. Např. postoj k jednotlivým hudebním žánrům silně souvisí s pohlavím a vzděláním. Techno je oblíbeno především u nejméně vzdělané a nejmladší věkové skupiny chlapců, vážná hudba je spojena se vzdělanějšími a staršími skupinami mládeže [1].

Vzpomínám na zahajující referát primáře Vojtíška na konferenci Duševní zdraví mládeže v Brně v sedmdesátých letech, v němž v úvodu šokoval auditorium expresivní kritikou mladé generace. Po pěti minutách kritiky jmenoval autora této kritiky, kterým nebyl nikdo jiný než Aristoteles. Známá skutečnost opakované kritiky mládeže v každé generaci je využívána ke zpochybňování jakéhokoliv kritického pohledu na mládež.

To, že si na mládež stěžuje každá generace, však neznamená, že této kritice chybí racionální základ, podobně jako kritickému pohledu mládeže na starší generace, kterým vytýká nízkou flexibilitu, konzervatismus a neschopnost přejímat inovace. V podstatě obojí kritika je opodstatněná, avšak nereflektující odlišnou společenskou funkci generací v různých fázích života.

Stará generace má společensky konzervovat ověřené jistoty, má být nositelem různosti zkušeností a udržovat ve společnosti rozmanitost ve vidění reality. Svým přístupem by měla být ve stálé tenzi ke snaze mladé generace problémy, jevy a skutečnost zjednodušovat do černobílé podoby. Přístup staré generace k inovacím musí být zákonitě zkoumavější, váhavější, protože zásobárna jejích zkušeností, s kterými inovace poměřuje, je daleko větší. Inovace u staré generace vstupují do hotových poznatkových, hodnotových a postojových struktur. Mládež k inovacím přistupuje v rámci své primární socializace. Je přirozenou potřebou a funkcí mladého člověka a mladé generace prahnout po novém, po inovacích všeho druhu a začleňovat je do struktur svého myšlení a chování. Právě tato její potřeba a společenská vlastnost je motorem pohybu společnosti a předpokladem rozšířené společenské reprodukce. Naopak stará generace hlídá, aby tlak na změnu nepřekročil u mladé generace únosnou míru, při němž by již hrozila destabilizace společenských subsystémů a celé společnosti až na hranici anomie.

Funkce obou generací jsou komplementární, vzájemně se doplňující. Vychýlení společenské pozice v obou generacích má pro společnost negativní dopady. Gerontokracie české společnosti v osmdesátých letech vedla ke stagnaci společnosti a opačné vychýlení v padesátých a v devadesátých letech vedlo ke společenským excesům jiného druhu.

V živých systémech nelze automaticky určit optimum. Nelze přesně dopředu stanovit chování mladé generace, které je optimální pro naplňování její inovativní funkce ve společnosti, a totéž nelze stanovit ani u staré generace. Jejich chování se pohybuje v určitém koridoru obsahujícím i deviace a teprve z dalšího vývoje vyplyne, jaké formy znamenaly naplnění společenské funkce generace, a co bylo nefunkční či dokonce dysfunkční deviací.

Ve společnosti je trvale přítomná snaha o zodpovězení otázky, jaká je mladá generace. Možnost zodpovědět tuto otázku však implikativně předpokládá zodpovězení řady teoreticko-metodologických otázek. Chci-li hodnotit, musím také měřit, a musím proto mít míru, její jednotky, indikátory, metodiku měření a kritérium hodnocení.

Chci-li mládež hodnotit, musím ji poměřovat podle daného kritéria a měřené míry. Chci-li změřit Mount Everest, použiji metr a zjistím jeho výšku. Čím však budu poměřovat mladou generaci? Chci-li mít ideál mládeže, s kterou budu porovnávat reálnou mládež, musím vědět, pro jakou společnost tento ideál mládeže chci. Snad si čtenář pomyslí, jaké banality zde problematizuji, avšak v současnosti naše společnost trpí absencí společenské vize a prochází mravní a duchovní krizí. Pokud ještě existují společenské hodnoty a normy, kterým je přisuzována platnost, tak v realitě je jejich tlak na reálné chování poměrně slabý. A dokonce čím výše je jedinec na společenské pyramidě, tím méně jsou pro něho tyto normy a hodnoty závazné. Vzniká jakýsi duální systém, jedna stínová realita „jako“ a skutečná realita. Např. ve stínové realitě se hraje hra, že korupce je nepřípustná, vznikají telefonní linky pro oznámení korupce, komise, morální kodexy. Tato stínohra na boj s korupcí při vstupu do skutečného světa končí a korupce funguje jako hlavní mechanismus, který propojuje svět politiky a ekonomiky. Dokonce pravicová vláda a pravicové reformy jsou opřeny o korupci levicových politiků a rozhodující roli na vahách parlamentního hlasování ve prospěch pravicové vlády má bývalý komunista.

Pro jaký svět se připravuje současná mladá generace – pro nominální svět hodnot, norem a politiky bez korupce, či pro reálný svět, v němž korupce patří k hlavním společenským mechanismům? Chtějí být dnešní děti a mladí lidé těmi, kteří financují tuto hru politiků a donkichotsky si myslí, že krást a lhát se nemá, anebo chtějí být těmi, jejichž rukama procházejí korupční peníze a umožňují život ve světě, který jim tak sugestivně od nejranějšího dětství předkládá reklama? Na všechny tyto a další nepříjemné otázky bychom si museli nejdříve odpovědět, abychom se mohli začít potýkat s otázkou, která stála na počátku. Jaká je dnešní mládež?

Ve společnosti, a to ani u lidí, kteří s dětmi a mládeží pracují, není dostatečně osvojeno základní metodologické východisko o vztahu mezi společností a mládeží. Když se objeví mezi dětmi či mládeží nový fenomén, média prezentují údiv zainteresovaných lidí, i když daný fenomén byl dlouhodobě předvídatelný. Ilustrovat to můžeme na jevu, který vzbudil pozornost poměrně nedávno. Skupina dětí brutálně zmlátí jiné dítě, přičemž tato agresivní akce je nahrána na mobil a nahrávka je „zavěšena“ na internet. Spíše se můžeme divit, že to děti nedělaly již dříve, vzhledem k tomu, kolik takových brutálních scén, dokonce i vražd děti vidí v televizi a samy virtuálně provádějí v počítačových hrách.

Chceme-li pochopit děti a mládež, musíme se zabývat společností a chceme-li znát budoucí vývoj společnosti, musíme zkoumat mladou generaci.

Každá mladá generace je svým způsobem stejná a každá generace mládeže má svá specifika. Stejná je tím, že sdružuje jedince ve stejné fázi ontogeneze, kteří zaujímají stejnou pozici ve společnosti, mají stejné společenské funkce a přejímají stejné společenské role. Mládež je nejsenzitivnější sociální skupinou ve společnosti, a proto nejcitlivěji reaguje na nové prvky společenské skutečnosti, s kterými se aktivně vyrovnává a v procesu socializace, kultivace a vzdělávání je začleňuje do svého chování a vědomí. Mladá generace se odlišuje rychlostí a snadností, s jakou její příslušníci přijímají inovace a společenské změny. Tak jako generace seniorů svým způsobem představuje především minulost a kontinuitu společnosti, tak mladá generace zase představuje především její budoucnost a diskontinuitu. Tyto souvislosti mohou mít jak pozitivní, tak negativní konotace.

Při zkoumání generace mládeže, včetně využití metody komparace, nacházíme dvě roviny její sociologické charakteristiky.

První vyplývá z životní fáze a je projevem sociálního zrání. Zde nacházíme odlišnosti od střední a starší generace a shodu s předchozími generacemi mládeže.

Její druhá charakteristika má historický rozměr a odlišuje mladou generaci nejen od stávajících starších generací, ale i od předchozích generací mládeže. Tato odlišnost představuje specifický otisk stávajících společenských podmínek, s nimiž se generace v procesu sociálního zrání vyrovnává a stává se jejich subjektem. Platí závislost, že čím je společnost v rozpětí sociálního věku konkrétní generace mládeže dynamičtější a bohatší na zásadní inovace, tím více se tato generace odlišuje od stabilního základu generace mládeže vyplývajícího ze životní fáze a od předchozích generací.

Nástup informační společnosti

Současná generace mládeže vyrůstá ve společnosti, kterou charakterizuje celá řada zásadních proměn a inovací. K nejzásadnějším patří ty jevy a procesy, které napomáhají vzniku informační společnosti, tedy média, včetně nových informačních a komunikačních technologií.

Vývoj lidské civilizace charakterizuje od jejích počátků postupné narůstání podílu nepřímé komunikace zprostředkované médii. Od prvních kreseb v paleolitu médium charakterizuje kulturu a typ civilizace. Po orální kultuře přišla s knihtiskem gramotná (tištěná) kultura, která je od poloviny 20. století postupně nahrazována dalším typem kultury, postavené na elektronických médiích, a nejnověji kyberkultura spojená s počítačem a internetem. A tak, jak je tomu u každé inovace, s těmito inovacemi se nejdříve seznamuje mládež a stává se jejich subjektem.

Proto je tato stať zaměřena na vliv médií na mládež a význam mládeže pro uplatnění médií ve společnosti. Médiem, které určovalo v druhé polovině 20. století tvář společnosti, byla televize spolu s rozhlasem nazývaná elektronickým médiem. V časové řadě empirických výzkumů od počátku devadesátých let televize hrála dominantní úlohu ve volném čase mládeže a až do konce století její význam a objem času s televizí stále rostl. Její význam rostl zvláště v devadesátých letech a jedním z důsledků bylo vytěsňování četby z aktivit mládeže a přicházející soumrak gramotné (tištěné) kultury. Nebývale dramatický pokles četby zaznamenaný jak poklesem objemu času věnovaného četbě, tak počtem přečtených titulů, proběhl po nástupu komerčních televizí, bulvárních novin a časopisů a dalších produktů masové kultury. Trend poklesu četby je souběžně posilován nástupem médií nové digitální éry – osobním počítačem a internetem.

Graf 1 ukazuje pokles přečtených knih za měsíc od roku 1992 do roku 2001 ve věkových skupinách, tedy v letech, do nichž spadá nástup dvou zásadních procesů – komercionalizace a bulvarizace kultury a komputerizace společnosti. Výsledky byly získány empirickými výzkumy pomocí stejné metodiky v letech 1992 a 2001 (Sak P., Saková K. a kol. Informatizace české společnosti v kontextu globalizace a evropské integrace. Nepublikovaná závěrečná výzkumná zpráva z grantu MK ČR. Informatizace české společnosti v kontextu globalizace a evropské integrace“. Praha, 2003.) Respondent v odpovědi na volnou otázku vypisoval názvy a autory knih, které přečetl v posledním měsíci. Pokles četby je nejvýraznější u věkové skupiny mládeže, jejíž značný podíl studuje na vysoké škole a nejvíce využívá nové technologie pro studium, profesi i volný čas. V této skupině také dochází nejvíce k přechodu od lineárního textu klasické tištěné knihy k hypertextu počítače a internetu.

Přechod kultury tištěné knihy ke kultuře postavené na nových technologiích nazývané kyberkultura ilustruje graf 2. V historicky tak krátkém období, že lze spíše mluvit o časovém bodě, se radikálně proměnil podíl lidí, kteří vlastní osobní knihovnu s více než dvěma sty svazky, a vlastníků osobního počítače. Pochopitelně, že nejdramatičtější proměna je u nejmladší věkové skupiny mládeže. Zatímco v roce 1994 vlastnilo knihovnu v této skupině o 13 % jedinců více než počítač, v roce 2005 již počítač vlastnilo o 40 % více než knihovnu. Za těmito suchými čísly se skrývají zásadní změny myšlení, jednání a životního stylu lidí. Z uvedeného grafu můžeme také vyvodit a pochopit příčiny generační propasti, která se vytvářela v druhé polovině devadesátých let mezi mladou a starou generací. Ve společnosti žily vedle sebe generace dvou kultur, dvou životních stylů, mladá generace vytvářející novou kyberkulturu a stará generace spojená s kulturou kontinuálně se tvořící a proměňující staletí. V posledních letech se však tato propast již zeslabuje v té míře, jak se mění počítačová gramotnost seniorů a jejich disponibilita počítačem a internetem.

Sociologickou technikou časového snímku byly zkoumány časové rozpočty české populace na reprezentativním souboru. Vybraní jedinci týden zaznamenávali do formulářů v půlhodinových intervalech své aktivity. Po následném zpracování vyvstal plastický obraz života a jednotlivých aktivit české populace a sociálních a sociálnědemografických skupin. Z tohoto obrazu exaktně vyplynulo to, co z každodenního života víceméně víme, náš život se propojil s médii, s nimi a jejich prostřednictvím každodenně probíhá. Mládež ve věku 15–30 let z času, kdy nespí, třetinu tráví s médii. Vezmeme-li v úvahu pouze čas mimo práci a školu, potom dokonce již dvě třetiny času prožijí s médii. Považujeme-li tento čas s médii za sto procent, potom rozložení „mediálního času“, podle času spojeného s jednotlivými médii, ukazuje graf 3. Graf zachycuje situaci v roce 2000, od té doby se plynule navyšuje čas věnovaný počítači a internetu a mírně klesá čas s televizí. I když čas věnovaný televizi a její vliv jsou za zenitem, stále ještě představuje výraznou dominantu v životním stylu současného člověka.

Televize – nástroj deviantní socializace

Vliv televize na současného člověka je obrovský a tento vliv je dán tím, že televize působí na dítě od nejútlejšího věku a dalo by se říci, že ho „narkotizuje“ či infikuje téměř od narození, a tento vliv se načítá a promítá přímo do struktury osobnosti. Televize není pro dítě pouze kvalitní pohádka, ale také neustálý tok hloupých reklam vytvářejících falešný svět, do kterého dítě zve a který pak děti dotvářejí a oživují svými touhami, aspiracemi a jednáním. Mladiství delikventi se neodlišují od normální populace tím, co chtějí, ale svou sociální neobratností, která je přivedla do vězení. Avšak mezi jejich hodnotovou orientací a hodnotovou orientací podnikatelů či politiků není podstatný rozdíl [2]; je to hodnotový systém, který je páteří virtuálního světa reklam.

Reklama působí především hloupostí a falešností, další televizní vysílání se vyznačuje násilím, agresivitou, morbidností. Televizní producenti argumentují, že násilí, smrt a zabíjení je součástí života, který televize pouze zobrazuje. Avšak normální divák za celý život neuvidí reálně tolik zla a zabíjení jako za jediný den v televizním vysílání. Pravdivý není ani argument, že televize pouze uspokojuje poptávku diváků. V řadě výzkumů [3] jsem zjistil, že v žebříčcích oblíbenosti akční filmy, zahraniční seriály a thrillery nejsou zdaleka na předních místech. Na místě je otázka, co tímto televizním násilím a deviantními programy producenti a provozovatelé sledují? Proč takto intervenují do socializace mladé generace a sociálního zrání dětí a mládeže? Mediální tlak na deviantní socializaci mladé generace nijak neznepokojuje kompetentní orgány společnosti, parlament a jeho stálou komisi pro sdělovací prostředky, ani příslušné Rady pro elektronická média. V prvních letech vysílání soukromých televizi, kdy ve společnosti jako reakce na obsah vysílání ve společnosti vznikla diskuse a následně petice proti televiznímu násilí, vstoupila do diskuse předsedkyně Stálé komise parlamentu pro hromadné sdělovací prostředky prohlášením, že v liberální společnosti je prioritou zisk majitelů televizních stanic.

Jednou z významných deklarovaných funkcí veřejnoprávních médií je informační funkce. Běžně používané klišé tvrdí, že současný člověk má přemíru informací, že je jimi zahlcen. Já si však dovolím tvrdit, že současný člověk má informací nedostatek. To, co se na člověka valí z televizní obrazovky a z rozhlasu, nemá charakter informace. Jsou to sdělení s velmi nízkou informační hodnotou anebo se dokonce jedná o dezinformaci. Narůstá také podíl tzv. mediálního smogu („ČT2 jiný prostor“, „Vaše rádio, vaše zprávy“, „S námi máte informační náskok“). V současném světě mediální impéria nechtějí již pouze informovat o světě, ona ho chtějí vytvářet. Není pravdou to, co se stalo, ale to, co média řeknou, že se stalo. Média stále troufaleji tvrdí, že „černá je bílá“, a protože žijeme prostřednictvím médií, tak se pro nás černá stane bílou. Média vytvářejí fikci reality a diváci a posluchači tuto fikci jejím sdílením oživují. Děti a mládež jsou vychovávány k nekritickému přejímání mediálních produktů. K algoritmizaci dětí a mládeže slouží i pořady typu reality show, které vtahují diváky do hry a učí je „správnému virtuálnímu rozhodování“.

Na scénu vstupují nové technologie

Avšak tradiční média, a to i elektronická, stále více ztrácejí u mladé generace pozici a jejich místo zaujímají nové informační a komunikační technologie, počítač, internet, mobilní telefon. Ze základu nových médií „vyrůstají“ od devadesátých let další inovační fenomény, např. hypertext, wikipedia – encyklopedie, která je produktem uživatelů internetu, a fenomény přidané hodnoty. Především však vzniká digitalizací těchto médií jednotné prostředí, které umožňuje převádět informace v jakékoliv podobě (data, obraz, video, zvuk) do jakéhokoliv média. Miniaturizace technologií a vývoj softwaru dělají z mobilního telefonu přenosné multimediální zařízení, které umožňuje mimo jiné přijímat internet, sledovat televizi, fotografovat.

S tímto digitálním světem je spojena mladá generace, jejíž nejmladší věkové skupiny se do tohoto světa již rodí. Pochopitelně, že mladí lidé a celá generace, která vyrůstá v kvalitativně odlišném prostředí, s nímž se musí vyrovnat a v němž musí žít, je touto adaptací poznamenána. Dochází k digitalizaci životního pole člověka a postupně i k digitalizaci životního stylu. Základem těchto proměn je počítačová gramotnost a disponibilita počítačem a dalšími technologiemi.

Jak probíhal proces osvojování počítače českou populací a jednotlivými věkovými skupinami, ukazuje graf 4. Jedná se o data ze sedmi výzkumů autora článku, která tvoří časovou řadu. Znak měl tři hodnoty: 1 – nevlastní a nemá k dispozici; 2 – nevlastní, ale má k dispozici; 3 – vlastní a má k dispozici. Z četností těchto hodnot byl spočítán index jako průměr. Index věkových skupin ukazuje, jak významnou úlohu v komputerizaci společnosti měla nejmladší skupina mládeže. Proces komputerizace obsahoval i generační inverzi, v níž děti učily ovládat počítač své rodiče.

Graf 5 ukazuje vývoj přístupu k internetu věkových skupin mladé generace. Za deset let, která zachycuje graf, mladá generace vstupuje do jiného věku, do digitální éry informační společnosti. Od roku 1995 kontinuálně roste vlastní přístup k internetu, zatímco pouhá disponibilita rostla do roku 2002 a pak klesla ve prospěch vlastního přístupu. Ve věkových skupinách mládeže se vlastní přístup pohybuje od 58 do 67 %. Tento podíl se do současnosti dále zvýšil a v podstatě je mladá generace internetem v předstihu před staršími generacemi saturována. Další vybavenost mládeže internetem bude probíhat v typu a rychlosti připojení, ale mezera mezi mladou a staršími generacemi v disponibilitě počítačem se již nebude prohlubovat, ale zmenšovat. Mění se obsah aktivit na internetu, hloubka začlenění internetu do života mladých lidí, objem času tráveného „na internetu“, digitalizace životního pole a životního stylu. Co se však také bude zásadně měnit a o čem zatím víme velmi málo, je vliv digitalizace na lidskou sociabilitu, sociální zrání a jeho výsledek v podobě sociální zralosti.

Životní pole člověka se skládá z biologické, mentální a sociální oblasti [2]. Člověk žije a vyvíjí se v dynamické rovnováze se svým životním polem. Proměna každé ze složek životního pole vytváří tlak na změnu člověka. Digitalizace životního pole, především mentálního a sociálního pole, proto znamená nové vlivy na člověka. Tyto vlivy jsou stále silnější s tím, v jakém věku zasáhla jedince komputerizace společnosti. Nyní dochází k nové situaci, kdy se děti již rodí do společnosti nového typu a sociální zrání dítěte a mladého člověka probíhá také virtuálně v kyberprostoru a v interakci s kyberkulturou. Děti narozené již do komputerizované společnosti dospívají nyní do věku mládeže.

Život této generace čím dál více probíhá v mediální a virtuální realitě. Od narození jsou média vedle rodiny významným socializačním institutem. Osobnost současného člověka se tak na jednu stranu stává mediálním produktem a na druhou stranu v interakci s digitálními technologiemi se ve virtuální realitě stává jakýmsi „přídavným zařízením těchto technologií“. V digitálním a mediálním věku tradiční jevy přirozeného světa dostávají svou digitální či mediální podobu [4].

Život v přirozeném prostoročasu a virtuální život v kyberprostoru

Virtuální realita a kyberprostor generují vlastní časoprostor a rekonstruují prostoročas přirozeného světa, v němž probíhá také sociální zrání nové generace. Život člověka se tak přesouvá z přirozeného světa do mediální a virtuální reality, do kyberprostoru. Sociální zrání člověka se v těchto podmínkách modifikuje dvojím způsobem. V jednom směru tradiční sociální zrání probíhá pomocí nových forem, ale se stejným obsahem a cíli. V druhém směru jde o sociální zrání vzhledem k nové virtuální realitě a kyberprostoru, který má svým způsobem planetární rozměr. Lze očekávat, že tato konkurence „planetárního kyberprostoru“ oslabí vliv a význam sociálních entit nižšího řádu – rodiny, lokality, regionu, národního státu a společnosti – ve prospěch společenství a entit napojených na kybeprostor a v kyberprostoru existujících.

Oslabení vazby člověka na přirozený svět a jeho spojení s virtuální realitou kyberprostoru oslabí kompetence, dovednosti, schopnosti, sociální normy a hodnoty spojené s přirozeným světem a rozvine jejich modifikované formy relevantní pro virtuální realitu. Avšak tyto procesy budou zřejmě rozporuplné a složité vzhledem k tomu, že člověk v evoluci vzešel dlouhým řetězcem forem života z přirozeného světa a po tisíce generací žil jako součást přirozeného světa. Odpoutávání se od tohoto světa zřejmě přinese nečekané fenomény. Za jejich předzvěst můžeme považovat alternativní styly mládeže známé pod názvy EMO a airsoft. V těchto životních stylech se především jedná o vitální a virtuální pohledy v životě mladé generace.

V teenegerovském věku jsou již mladí, kteří se do éry počítačů narodili a od 3 až 4 let života byl počítač součástí jejich životního pole. Reakce těchto skupin na nové fenomény není srovnatelná s chováním jakýchkoliv skupin mládeže v minulosti, protože se jedná o reakce na skutečnost, která se v historii lidstva doposud nikdy nevyskytla.

Vznik nové virtuální reality je pochopitelně provázen také vznikem nových forem deviantního chování a kriminality. S rozvojem nových technologií se rozvíjí i počítačová či internetová kriminalita a bezpečnostní obor, reagující na tyto nové jevy.

Nové negativní formy lidského chování můžeme dělit do tří skupin:

1. deviantní chování odehrávající se virtuálně v kyberprostoru;
2. deviantní chování charakterizované přechody mezi virtuální realitou kyberprostoru a realitou přirozeného prostoročasu;
3. deviantní chování, pro které jsou nové technologie pouze jedním z nástrojů pro kriminalitu v přirozeném světě.

Tak jako máme bankovnictví spojené s novými technologiemi (e-banking), tak máme v návaznosti na e-banking již širokou škálu kriminality. Prostřednictvím počítače existují podvodné výběry peněz z účtů, skryté kamery umožňují získat PIN karet při výběru z automatů. Také nakupování přes internet je provázeno elektronickými podvody a bezpečnost byla od počátku internetových nákupů hlavním rizikem jejich dalšího rozšiřování.

Virtuální sex a erotika daly zrod novým formám sexuální deviace, a zvláště odpudivý je rozvoj elektronické pedofilie. Pedofilní filmy a fotografie vznikají v přirozeném světě s reálnými dětmi a po vytvoření digitálního pedofilního produktu se mohou fotografie a filmy elektronicky šířit bleskovou rychlostí všemi směry po celé planetě. Tolerance současné liberální kultury k dosavadním sociálním tabu a deviacím vytváří vhodné prostředí i pro pedofilii, zvláště když odkryté kauzy ukazují, že k této úchylce mají blízko i jedinci z politických elit. Pedofilní konotaci mají např. kauzy bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce, který vyvíjel tlak ve prospěch obviněných pedofilů, či nedávné rozhodnutí Poslanecké sněmovny ČR o sexuálním styku čtrnáctiletých dětí.

V kyberprostoru je velmi rozšířená komunikace neznámých lidí a jejich seznamování, které často vyústí v reálnou schůzku v přirozeném prostoročasu. Na internetu je však široký prostor pro změněnou identitu, která může být na počátku nebezpečného kontaktu dětí a mladých dívek a chlapců s pedofilními devianty.

Masově rozšířené je hraní počítačových her. Zvláště v dětském věku se jedná o desítky hodin týdně s hrami u počítače. S rostoucím věkem klesá objem času věnovaného počítačovým hrám. Tedy v lepším případě klesá, řadu let je již totiž známá nová závislost, a to na počítačových hrách a na hracích automatech. Tak jako každá závislost, i počítačová závislost a závislost na počítačových hrách se negativně promítá do struktury osobnosti a do životního stylu. Nejenže zplošťuje život a osobnost závislého člověka, ale výrazně snižuje jeho šanci obstát v náročných podmínkách současné konkurenční společnosti.

Z hlediska fylogeneze člověka překotný přesun do virtuální reality má důsledky v ontogenezi části první komputerizované generace. Ve virtuální realitě chybí pot ze skutečné námahy, skutečná krev a oslabuje se autentičnost bytí. Absenci autentického bytí v deformované podobě nahrazují oba životní styly: Airsoft vede mladé lidi k regresi boje o přežití. Bojové skupiny mladých mužů a žen si hrají na válku, boj, zabíjení, aniž by tyto aktivity byly spojeny s jakýmikoliv idejemi. Boj a zabíjení jsou cílem, nikoliv prostředkem k čemukoliv. EMO je alternativní životní styl nejstarších skupin dětí a nejmladších skupin mládeže. Příslušnost k hnutí indikuje černé oblečení a pořezaná zápěstí od skutečných či předstíraných sebevražd.

Jaká je sociabilita spojená s novými alternativními životními styly a jaká je sociabilita spojená s virtuální realitou? Problémem je, že člověk nenechává při návratu do přirozeného světa tuto sociabilitu v kyberprostoru, stejně jako vstupuje do kyberprostoru s výbavou, kterou získal sociálním zráním v přirozeném světě.

Tyto fenomény se stávají pro nastupující generace mládeže nové a společnost ani vědní disciplíny, zabývající se dětmi a mládeží, nemají poznatky, které by umožnily pochopit novou skutečnost, ani metody k jejich zkoumání. To vše je před námi.

Došlo: 12. 9. 2008

Přijato: 21. 12. 2008

Doc. PhDr. Petr Sak, CSc.

Středoškolský institut

Cyrila Boudy 1444

272 02 Kladno

e-mail: sak@mbox.dkm.cz