Už asi není udržitelné fungovat bez subspecializací
Vyšlo v časopise:
Čes.-slov. Patol., 56, 2020, No. 2, p. 54
Kategorie:
Interview
MUDr. Kristýna Pivovarčíková, Ph.D. je absolventkou Lékařské fakulty v Plzni. Po ukončení studia v roce 2014 nastoupila na Šiklův ústav patologie Fakultní nemocnice Plzeň. Ve stejnou dobu započala i své postgraduální doktorské studium pod vedením profesora O. Hese, které ukončila v roce 2018 úspěšnou obhajobou disertační práce s udělením titulu Ph.D. V roce 2019 složila atestační zkoušku v oboru patologie. Od roku 2014 působí též jako odborný asistent patologie při výuce pregraduálních studentů na Lékařské fakultě v Plzni. Během let absolvovala dvě zahraniční stáže - v roce 2016 v Calgary laboratory services (Calgary, AB, Canada) a v roce 2019 v Service d´Anatomie et Cytologie Pathologiques, Hôpital Tenon, HUEP, Sorbonne Université (Paris, France). V roce 2019 získala za svou dlouhodobou publikační činnost na poli urogenitální patologie stipendium Mezinárodní společnosti urogenitální patologie (International Society of Urogenital Pathology/ISUP).
Jaký je život na plzeňském ústavu patologie a v Plzni obecně?
Patologie v Plzni není jen jedna, ale celkem dvě – Šiklův ústav patologie a Bioptická laboratoř, s.r.o. a v rámci těchto dvou pracovišť se v Plzni potkává přes 30 patologů. Já jsem „full-time“ zaměstnanec Šiklova ústavu patologie. Je to velký ústav při FN Plzeň s širokým spektrem operativy a renálním centrem. Co se života v Plzni týká, já jsem původem z Českých Budějovic (jak říkají jihočeši – z Budějc) a mé srdce stále patří jižním Čechám. Se jménem Pivovarčíková se ale žije dobře v obou těchto městech :-)
V posledních letech pozorujeme narůstající zájem mladých absolventů medicíny o náš obor. Čím si tento trend vysvětluješ? Může v tom hrát roli i určitá změna pohledu na patologii jako takovou? Studenti si stále více uvědomují, že patologie není jen o „pitvání mrtvol“, ale představuje moderní diagnostický obor a jeden ze základních pilířů medicíny.
Celkově si myslím, že je to více faktorů v jednom. Jednak to budou asi důvody lehce primitivnější - absence úzkého kontaktu s pacientem a klidnější provoz bez služeb. Zároveň si myslím, že je to hodně o motivaci a představení oboru potenciálním zájemcům z řad studentů. Dobrý a nadšený pedagog podle mě udělá hodně. Úbytek v počtu pitev asi ve většině všichni shledáváme jako trend příznivý, zároveň ale všichni víme, že základ a tradice oboru je právě na pitevně a je to část, kterou by si měl projít každý začínající patolog. Koneckonců, dobře odvedená pitva mnohokrát dokáže překvapit a nadchnout víc, než pět apendicitid v řadě. Zvláštní trend, který za posledních 5 let u nás na ústavu pozorujeme, je příliv pouze žen. Ale možná je to jen následek celkové feminizace medicíny.
Co tebe osobně vedlo k rozhodnutí stát se patoložkou?
Limitovaný styk s pacienty, život bez služeb a Ondra Hes :-). Ve třetím ročníku medicíny jsme na výuku praktik dostali právě Ondru, který je skvělým a pohotovým pedagogem, který opravdu umí nadchnout pro věc. Navíc jsem od přírody lehce vznětlivá až výbušná a na práci s pacientem bych neměla dost trpělivosti. Ten život bez služeb se mi úplně nevyplnil, ale v rámci renálního a transplantačního servisu se přeci jen bavíme o velmi klidném provozu a výjimečných stavech v porovnání s ostatními klinickými obory. Je to velmi zajímavá práce, která za tu chvilku nepohodlí rozhodně stojí.
Nedávno jsi obdržela Lamblovu cenu za svůj příspěvek o primárním dobře diferencovaném neuroendokrinním tumoru ledviny. Máš v úmyslu se problematice nádorů ledvin či neuroendokrinních nádorů věnovat i do budoucna?
V rámci velkých ústavů je teď již asi neudržitelné fungovat bez subspecializací. Má to svá pro a proti. Jako lékař čerstvě po atestaci jsem během předatestační přípravy dost nelibě vnímala, že určité spektrum biopsií je z provozu zcela vyfiltrováno a směřováno právě k specialistům. Na stranu druhou, není možné obsáhnout celé spektrum poznatků a soustavně se 100% dovzdělávat ve všech odvětvích – jsme přeci pouze lidé. A z pohledu potenciálního pacienta, každý by radši na operaci do rukou chirurga, který daný výkon dělá 2x týdně a ne k lékaři, který tento zákrok letos ještě nedělal. A patologie nefunguje jinak. Já jsem se ve své subspecializaci orientovaná na GU patologii (především nádory ledvin a močového měchýře) a renální a transplantační patologii. Na ústav jsem před lety nastupovala na “zkušenou“ a do prezenčního doktorského studijního programu pod vedení Prof. Hese. To dalo mé kariéře relativně jasný GU směr. Renální a transplantační program pak byla asi shoda náhod a i přes trpké začátky musím říct, že je to krásná část patologie, kouzelná úzkou spoluprací s nefrology a rychlostí a bezprostředností dopadů naší práce na péči o pacienty.
Jak vůbec vidíš budoucnost morfologické diagnostiky renálních nádorů, i s ohledem na množství nově vznikajících jednotek a sílícího vlivu molekulárně-genetických metod?
No, myslím si, že by sis měl počkat na příští číslo Česko-slovenské patologie, tam se to všechno dozvíš… nebudu předbíhat.
Máš nějaké koníčky? :-)
Koníčka nemám, velkých zvířat se bojím. Jsem ale hrdou majitelkou postaršího velmi agresivního a nespolečenského kocoura jménem Štěpán, který je i přes všechny nepříznivé rysy a těžce dohledatelné povahové klady mou velkou láskou.
Štítky
Patologie Soudní lékařství ToxikologieČlánek vyšel v časopise
Česko-slovenská patologie
2020 Číslo 2
Nejčtenější v tomto čísle
- Primární vaskulitidy – současná diagnostika a léčba
- Sekundární vaskulitidy – opomíjené manifestace řady onemocnění
- Dermatofibrosarcoma protuberans s fibrosarkomatózní transformací: kazuistika
- Patofyziologické mechanismy rozvoje ANCA asociovaných vaskulitid