Na liberecké patologii je práce široce multidisciplinární

Doc. MUDr. Tomáš Jirásek, Ph.D. absolvoval 2. LF UK v Praze v roce 1999. Postgraduální doktorské studium biomedicíny absolvoval na 1. LF UK a 3. LF UK pod vedením prof. V. Mandyse a v roce 2010 byl jmenován docentem pro obor patologie na 3. LF UK. Jako patolog pracoval na Hlavově ústavu a později na Ústavu patologie 3. LF UK a FNKV. Od roku 2015 dosud působí jako primář oddělení patologie Krajské nemocnice v Liberci; od roku 2016 je přednostou centra PATOS KNL, a.s. Po posledních volbách se stal členem výboru naší odborné společnosti.

Jak se daří patologii v Liberci?

Děkuji za optání, nestěžujeme si, zatím nás patologie baví. Patologii v Liberci se tedy (snad) daří dobře, na palubě panuje dobrá nálada, s adekvátní hladinou hluku.

Máš už zkušenost s prací na pražském univerzitním pracovišti patologie, nyní v krajské nemocnici v Liberci. Jaké jsou rozdíly? Jaká vlastně mají krajská pracoviště specifi ka, co vás trápí, co vás těší? Nechybí ti výuka?

Můžu říci, že rozdíly jsou menší, než jsem očekával; kromě rutinní diagnostiky máme možnost úzce spolupracovat s ostatními laboratorními provozy a využívat jejich přístrojovou kapacitu. Určité vyšetření tak není až tak otázkou konkrétní odbornosti, jako spíše dostupnosti přístrojového vybavení a ochoty/nadšení ostatních kolegů zavádět a učit se nové metody. Jako příklad bych zmínil vyšetřování hematoonkologických onemocnění průtokovou cytometrií, které realizujeme ve spolupráci s místním oddělením lékařské mikrobiologie. V nemocnici této velikosti dle mého názoru nedává ekonomický smysl mít víc přístrojů stejného typu v laboratořích různých odborností. Práce na takovém pracovišti je pak nutně mnohem více týmová a poměrně široce multidisciplinární, což může na druhou stranu přinášet i nové pohledy a nekonvenční řešení některých problémů. Naše nemocnice prostřednictvím své vědecké rady alokuje část prostředků na výzkumné projekty, takže i v této oblasti je situace podobná s fakultními pracovišti. Stran výuky nemůžu říct, že bych ji úplně opustil, na pracovišti probíhá výuka patologie pro zdravotnické obory místní vysoké školy, dále se podílíme na školení zdravotních sester v rámci místní vyšší odborné školy a ve spolupráci s Univerzitou Karlovou pořádáme volitelný týdenní předmět „Patologie a soudní lékařství v praxi“, který je určený pro studenty lékařských fakult se zájmem o naše obory, kdy si mohou vyzkoušet, co taková práce prakticky obnáší. Krajská nemocnice v Liberci je poměrně velké pracoviště s plným spektrem vyšetření, srovnatelné s mnoha pražskými nemocnicemi.

Vaše pracoviště má netradiční uspořádání se začleněným soudním lékařství. Jak funguje takový model?

S podobným uspořádáním obou provozů v jedné budově se lze setkat i jinde (namátkou VFN, FNKV, ÚVN), náš model se liší pouze vyšší mírou integrace obou stále samostatných provozů. Máme jednu společnou pitevnu a o její kapacitu se dělíme; oba provozy mají také společnou histologickou laboratoř. Do jednoho celku s námi spadá i oddělení klinické a soudní toxikologie. V tomto uspořádání fungujeme již pátý rok, tak si troufám říci, že model je životaschopný. Kromě úspory materiálových nákladů a personální kapacity vidím hlavní výhodu v komplexnosti pohledu na pitvy pacientů zemřelých ve zdravotnických zařízeních, se zpětnou vazbou přímo na zainteresované klinické kolegy. Obě pracoviště si dále vzájemně vizitují a konzultují nálezy. Možnost vidovat pitevní nálezy v kombinaci s výsledky toxikologických vyšetření bych určitě doporučil každému patologovi, dle mého názoru je možnost toxikologického vyšetření u pitvaných pacientů málo využívaná a může přinést někdy zásadní zjištění. Naopak v některých případech je možné se opřít o vybavenou patologickou diagnostickou laboratoř, např. při přesnějším zařazování nádorů, zjištěných až při pitvě pacientů z terénu. Mohu říci, že máme v libereckých soudních lékařích skvělé kolegy, se kterými se nám výborně spolupracuje. Naši sekundární lékaři nemají problém získat dostatečnou erudici v provádění pitev v plném spektru, což dle mých informací může být na některých pracovištích již problém. Pitvy jsou ale základ našeho oboru a pitevnu nám asi nikdy nikdo nezbourá.

Jaká byla tvá cesta k patologii? A jaká byla tvá cesta naším oborem?

Během pregraduálního studia na 2. LF jsem učil anatomii a někdy na konci druhého ročníku jsem začal uvažovat o patologii; při rozhodování mi určitě pomohla i stáž na oddělení patologie, kterou jsem v té době absolvoval v náchodské nemocnici. Zkoušku jsem skládal ještě na Hlavově ústavu, byli jsme tuším poslední ročník před stěhováním pracoviště do Motola. Po promoci jsem začal pracovat jako PGS student u tehdy doc. Mandyse ve VFN, záhy jsem jej následoval do FNKV, kde jsem obhájil Ph.D., atestoval i habilitoval. V roce 2014 jsem dostal nabídku vést liberecké pracoviště a jsem zde od roku 2015 dosud; krátkou epizodu představuje mé současné několikaměsíční vedení libereckého a vinohradského pracoviště v roce 2017, kterému jsem se především snažil pomoci v období tamní personální krize.

Čemu se věnuješ hlouběji a rád?

Samozřejmě diagnostice karcinoidů/NETů, dále onkopatologické diagnostice široce, momentálně se zaměřením na hematopatologii a neuroonkologii. V poslední době mě baví využívat techniku makrobloků a makrořezů, zejména k mikroskopickému hodnocení radikality chirurgické resekce u nádorů. Poměrně dost času věnuji i metodickému vedení imunohistologické laboratoře. Výzvou bude určitě zavedení některých metod z neprediktivní molekulární diagnostiky do rutinního provozu během letošního roku. Mám okolo sebe skvělé kolegy a spolupracovníky, ať už z řad lékařů, či nelékařských zdravotnických pracovníků, kteří mé nápady po konstruktivní kritice kreativně uvádějí do praxe, za což bych jim zde chtěl všem moc poděkovat.

Jak hodnotíš práci ve výboru společnosti? Jaké jsou tvoje vize? Na jakých pracuješ úkolech?

Pokud bych hodnotil toto své „premiérové“ funkční období, tak překvapením pro mě je, že se dle mého názoru málo bráníme tlakům od plátců péče a ostatních veřejných institucí, které ve výboru SČP ne vždy chtějí vidět rovnocenného partnera. Nejsme spolek včelařů či holubářů, ale volení zástupci odborné veřejnosti jednoho ze základních medicínských oborů v ČR, a měli bychom tak více vystupovat i navenek. Obecně mi dále vadí absence jasných pravidel, která v důsledku vede k určitému „dvourychlostnímu“ uspořádání našeho oboru. Byl bych rád, kdyby došlo k racionální revizi přístupu k tzv. referenčním laboratořím pro prediktivní testování nádorů a jejich rozšíření i na ta zdravotnická zařízení, kde se podává příslušná „biologická“ léčba a která o vstup do sítě referenčních laboratoří mají zájem. Na druhou stranu musím ocenit snahu všech zúčastněných ve výboru i revizní komise o otevřenost a férovost diskuze nad problémovými záležitostmi. V rámci výboru se v poslední době věnuji především organizaci EHK (pozn. red.: externí hodnocení kvality), kde se nám, zdá se, povedlo nahradit mezilaboratorní srovnání s výměnou preparátů mezi pracovišti novým systémem.

A co děláš, když neděláš?

Mám celkem velkou rodinu, takže volný čas trávím hlavně s nimi, poměrně hodně sportuji - dle sezóny lehokolo, skialpy, lezení po skalách, vloni jsem navíc začal chytat pstruhy, aktuálně dostavujeme chatu. Také dost často řídím auto, ale to je spíš nutné zlo…