Vážené kolegyně a kolegové,

dovolte mi, abych se v editorialu, kterým jste se rozhodli právě „prokousat“, krátce zamyslel nad současností a budoucností naší společné péče o ženy s gynekologickými zhoubnými nádory. Je zcela bez jakýchkoli pochybností, že optimální formu péče představuje primární prevence, která se nám v poslední době vcelku úspěšně daří zejména u prekanceróz a karcinomů děložního hrdla, a to i díky profylaktické vakcinaci. Před 20 lety jsme začali krok po kroku pronikat do virové etiologie vzniku těchto nádorů a v současnosti máme k dispozici dvě velmi efektivní a bezpečné profylaktické vakcíny. Nestává se to v medicíně často, ale současná realita naštěstí v tomto směru předstihla i naše nejsmělejší sny. Bez „povinné“ vakcinace všech dívek a dospívajících žen však bude vliv na dlouhodobý pokles incidence prekanceróz a karcinomů minimální. Racionálně organizovaný screening se bude muset zcela jistě provádět ještě nějaké to desetiletí.

Mezi metody primární prevence dnes můžeme počítat i vliv užívání hormonální antikoncepce na incidenci epitelových ovariálních zhoubných nádorů. Nejnovější statistické výsledky prokazují, že u nás již čtvrtým rokem klesá incidence těchto nejhůře léčitelných gynekologických malignit. Efekt plošného a dlouhodobého užívání hormonální antikoncepce od konce 80. let 20. století se konečně dostavil. Tento očekávaný dopad užívání hormonální antikoncepce II. generace u nás kopíruje se zpožděním vyspělé země západní Evropy, přičemž příznivý trend by měl trvat ještě po dobu minimálně následujících deseti let.

Méně příznivou zprávou z analýzy statistických dat je neradostný fakt, že jsme se v rámci EU dostali na první místo v incidenci karcinomů endometria. Tento primát nepochybně souvisí i s ne zcela optimálními stravovacími návyky naší populace a z toho vyplývající obezitou, zejména u žen nad 50 let věku. Představu o nějaké radikální změně přístupu k výživě nepovažuji v našich podmínkách, bohužel, za příliš reálnou. Projektivní efekt užívání hormonální antikoncepce na snížení incidence této malignity by se měl u nás objevit až v horizontu 10 až 15 let.

Statistické analýzy jsou neúprosné, a tak by naším nejaktuálnějším cílem měla být snaha co nejlépe zorganizovat časnou diagnostiku gynekologických malignit a zajistit maximální efektivitu poskytované léčby. Co se nám v praxi dosud podařilo? Domnívám se, že toho není málo. Více než 70 % žen se zhoubnými nádory je chirurgicky léčeno v 15 onkogynekologických centrech. Je nepochybné, že každá užší specializace v našem poměrně širokém oboru a s tím související i centralizace onkogynekologické péče, která se týká jak předoperační diagnostiky, tak individualizované chirurgické léčby, je správnou cestou, z níž mohou naše pacientky stále více a více profitovat. Dále se povedlo dokončit vzdělávací program a legalizovat specializační vzdělávání v onkogynekologii. Logbook i kritéria pro získání této specializace jsou nastavena poměrně přísně (www.onkogynekologie.com), ale je to nepochybně jediná cesta vedoucí ke zkvalitnění péče o ženy se zhoubnými nádory.

V posledních letech se nám povedlo významně zviditelnit českou onkogynekologii v evropském i světovém kontextu. V počtu publikací v onkogynekologických časopisech s IF jsme byli ještě před 10 lety na počet obyvatel mezi zeměmi EU na nelichotivém předposledním místě. Doslova raketový vzestup počtu publikací nás však dnes zaslouženě vynesl mezi evropskou špičku.

Sympatickou formu uznání našich dlouholetých aktivit a tvrdé práce představuje bezpochyby i možnost pořádat kongres IGCS pro rok 2010 v Praze. Pro české účastníky se nám povedlo zajistit redukovaný kongresový poplatek. Podrobné informace mohou zájemci získat na www.kenes.com/igcs. Tento kongres, který proběhne ve dnech 23.–26. října 2010, by měl představovat exkluzivní přehlídku současnosti a budoucnosti světové onkogynekologie.

Závěrem mi dovolte popřát Vám jménem redakční rady našeho časopisu co nejvíce pohody a spokojenosti, a to jak v osobním životě, tak i při každodenní odpovědné práci.

Lukáš Rob