ÚVODEM

Milé kolegyně, milí kolegové,

všechny lékařské obory se mění – některé před očima, jiné trochu pomaleji, ale jak uvádí docent Jiří Votruba v editorialu, i pneumologie se nepřehlédnutelně posunula od kvantity ke kvalitě a od oboru převážně konzervativního k dynamické součásti nejen interny, ale také onkologie.

Když jsem stážoval na pneumologii před první atestací, zabírala 1. klinika tuberkulózy a respiračních nemocí celou budovu v Kateřinské ulici 19 a celé jedno patro zaujímalo tuberkulózní oddělení. Tam jsme jako stážisté mezi pacienty chodili minimálně, ani chorobopisy se k nim nosit nesměly. Zato obědy pro zaměstnance byly (jako ochrana před nákazou) výživné a jeden kolega během několikatýdenní stáže zvládl přibrat pět kilo. Komplex tehdejších dvou fakultních nemocnic (pražské Fakultní nemocnice II a středočeské Fakultní nemocnice I) přitom měl ještě další plicní pracoviště na Veleslavíně a poté na Žižkově, z něhož se později stalo mediálně proslulé centrum „Klinika“.

Toto číslo Časopisu lékařů českých přináší – ostatně jako vždy – pouze vybrané kapitoly, malou výseč ze současného širokého záběru plicního lékařství. Doplnili jsme ji nesouvisejícím, ale také aktuálním tématem telemedicíny v názorech expertů a několika příspěvky z dějin medicíny. Kromě významného neurochirurga profesora Zdeňka Mračka, zesnulého v létě tohoto roku, na kterého vzpomíná profesora Eduard Zvěřina, nás nedávno opustil i světově uznávaný epidemiolog a dlouholetý přednosta Ústavu hygieny a epidemiologie 1. LF UK profesor Vladimír Bencko – do ČLČ přispíval opakovaně, naposledy přehledem o principech medicíny založené na důkazech.

Petr Sucharda