Encyklopedie zdravotnického humoru

Pavel Kasal, Štěpán Svačina

Mladá fronta, Praha, 2018

Ne každý má k encyklopediím a výkladovým slovníkům tak kladný vztah jako dítě z redaktorské rodiny – od Říhovy a Fukovy „Dětské encyklopedie“ jsem postoupil až ke čtyřdílnému „Ilustrovanému encyklopedickému slovníku“, kterým jsem občas i jen tak listoval. Klasické tištěné encyklopedie však beznadějně zastarávají, na jejich místo nastoupila Wikipedie, jeden z nejúžasnějších vynálezů informační doby. Ta o encyklopediích praví, že „jde o strukturované, zpravidla objemné dílo, které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho, více anebo všech oborů“.

Encyklopedie zdravotnického humoru je strukturovaná, není objemná (135 stran čtvercového formátu 215 × 215 mm), ale nepochybně usiluje o zachycení historie i současnosti veselejších stránek nemocí, jejich projevů, léčení a samozřejmě také studia medicíny. Navazuje na „Antologii českého medicínského humoru“ Svatopluka Káše vydanou před 30 lety v Avicenu, kterou antikvariáty stále nabízejí (v Lovosicích za 11 Kč, v Praze za 22, ale i za 90 Kč).

Autorem knihy je doc. MUDr. Pavel Kasal, CSc., původně pediatr, amatérský arachnolog a především přední odborník na medicínskou informatiku. Recenzovaná publikace je jeho prvním, ale zřejmě ne jediným výletem do světa humoru a populární literatury.

První polovinu knihy tvoří slovník autorů. V první kapitole jsou uvedeni autoři sbírek historek a anekdot z medicínského prostředí (Oldřich Hlaváč-Alarich, Josef Káš, Svatopluk Káš, Ctirad John, Petr Bartůněk) a je přidán přehled vydání jejich knih.

Druhá kapitola je věnována ukázkám z pamětí a esejů 29 lékařů a lékařek, jednoho veterinárního lékaře a jedné klinické psycholožky. Jde jistě o subjektivní výběr – vždyť Slovník českých lékařů-spisovatelů uvádí přes 500 jmen. Záběr je široký, od klasických pamětí profesora Vladimíra Vondráčka po „Povídky vesnického lékaře“ sotva známého Ĺubomíra Dulky. Není moc jasné, podle jakých kritérií byli někteří autoři zařazeni do této kapitoly a nikoliv do první, protože v případě Jiřího Kociána, Jiřího Dunděry či Jiřího Nohy (Švejnohy) jde o sbírky historek srovnatelné s Kášem či Alarichem.

Třetí kapitola představuje výběr kreslených vtipů osmi autorů, kteří se systematicky věnovali humorným situacím ve zdravotnictví. Většině z nich byly vydány i celé sbírky z této oblasti: „Další, prosím“ (Miroslav Barták), „Léčba na 100 různých způsobů“ (Vladimír Renčín), „Jak přežít doktora“ (Pavel Kantorek), „Doktorská knížka (Vladimír Jiránek), „Léčba MUDr. Pivrncem“ (Petr Urban).

Druhá část knihy je sbírkou historek, anekdot a aforismů, většinou anonymních, někdy připisovaných konkrétním osobám, většinou univerzitním profesorům. Mnohé jsou samozřejmě zlidovělé a v různých obměnách se tradují v každé generaci zdravotníků (a pacientů).

Čtvrtá kapitola je roztříděna jednak podle oborů (teoretické, interní, chirurgické), jednak podle aktérů (zdravotníci, pacienti). V oddílu o pacientech je pak další třídění podle situací (nedorozumění, vděk, absurdita, sexismus...), trochu to připomíná známé dělení klobouků na zelené, kulaté a slaměné. Možná zde chybí humor v odborné medicínské literatuře, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že (alespoň v současnosti) se redaktor moc nezasměje. Ovšem za zaznamenání stojí pravdivé a jistě dobře míněné konstatování, které mladý výzkumník zařadil do „Diskuse“, že „lepších výsledků dosáhli pacienti, kteří výkon přežili“.

Pátá kapitola, do které přispěl profesor Štěpán Svačina, je poněkud nesystémovým appendixem, protože třeba oddíl o humorných situacích s lékařskou technikou a léky by klidně mohl být v kapitole předcházející. Nejzajímavější jsou „kazuistiky“, informace o lékařském humoristickém časopisu Asa foetida a o sbírkách židovských a německých lékařských anekdot získaných v antikvariátech. Na závěr nechybí podrobný seznam literatury.

Úkolem recenzenta je posoudit, komu je kniha určena a co může čtenáři přinést. Odpověď je jednoduchá. Snad až na velmi nezletilou mládež se knížkou může potěšit každý, ve zdraví a možná ještě spíše v nemoci. Bude jistě vděčným dárkem pro laiky i zdravotníky, najdou se v ní všichni.

Petr Sucharda