Příprava vojenských anesteziologů na hromadný výskyt raněných v letech 1960–1980

The training of military anaesthetists for mass casualties, 1960–1980

Thanks to their successful post-war efforts, Czech pioneers of anaesthesiology led by L. Spinadel achieved the recognition of anaesthesiology as a higher medical specialization, published in the decree of Ministry of Health ‘On the Professional Education of Physicians’ No. 258/1952. In this document the administration of anaesthesia was declared a medical procedure, whereas until then it had been delegated by the surgeons mostly to nurses or even to trained orderlies. Following this, the Army Medical Service was requested to train a sufficient number of physicians able to anaesthetise in field conditions. From the late fifties the anaesthetic departments of all army hospitals organized two-month courses for reserve medical officers of selected specializations (paediatrics, dentistry), training non-anaesthetic physicians to become ‘physicians with erudition in anaesthesiology’, recognised as an individual military medical specialization and differentiated from specialists in anaesthesiology. These physicians were assessed and could be placed according to their erudition to the field medical units. In this way the Army Medical Administration solved the existing disproportion between the number of specialized anaesthetists and the existing need to provide adequate surgical care for mass casualties.

Thanks to the measures described above the civilian health care system gained a group of several hundred physicians who not only became acquainted with the basics of general anaesthesia during military field-exercises, but who also got trained in carrying out important life saving procedures such as endotracheal intubation, mechanical ventilation, IV access and fluid therapy. Thus a significant number of physicians became much better prepared for providing medical first aid in any life-threatening situation.

Key words:
mass casualties – physician with erudition in anaesthesiology – licence for physicians of the EMS

Autoři: J. Pokorný
Vyšlo v časopise: Anest. intenziv. Med., 16, 2005, č. 5, s. 265-267
Kategorie: Z historie

Souhrn

Díky úspěšnému poválečnému úsilí československých průkopníků anesteziologie v čele s L. Spinadelem se podařilo dosáhnout uznání anesteziologie jako nástavbového oboru ve vyhlášce č. 248/1952 Ú. l., o odborné výchově lékařů. Z toho vyplynulo, že podání anestezie je lékařským výkonem, který do té doby chirurgové svěřovali převážně zdravotním sestrám, popř. i zaškoleným zřízenců. Vojenská zdravotnická služba byla postavena před úkol připravit pro případ válečného konfliktu dostatek lékařů schopných podávat anestezie v polních podmínkách. Od poloviny 50. let byly pro lékaře vybraných oborů (pediatrie, stomatologie aj.) pořádány ve všech vojenských nemocnicích na anesteziologických odděleních kurzy v rámci dvouměsíčních cvičení pro důstojníky zdravotnické služby v záloze. Byli vyškoleni na „lékaře s anesteziologickou erudicí“ a označeni samostatným číslem vojenské odbornosti. Tím se lišili od odborných anesteziologů a mohli být úměrně připravenosti přidělováni k polním zdravotnickým útvarům.Vojenská správa tak řešila tehdy existující velký nepoměr mezi počtem odborných anesteziologů a potřebou zajistit poskytování chirurgické pomoci raněným při hromadném výskytu na úrovni odpovídající úrovni zdravotnictví. Díky tomuto opatření byla v civilním zdravotnictví utvořena skupina několika set lékařů, kteří se na vojenském cvičení seznámili nejen se základy celkové anestezie, ale nacvičili významné život zachraňující výkony jako endotracheální intubaci, umělou plicní ventilaci, venepunkci, infuzní terapii. Díky tomu byl nezanedbatelný počet lékařů významně lépe připraven na poskytnutí lékařské první pomoci u stavů bezprostředního ohrožení života z jakékoliv příčiny než většina ostatních lékařů.

Klíčová slova:
hromadný výskyt raněných – „lékař s anesteziologickou erudicí“– licence pro lékaře ZZS