Budoucnost bispecifických protilátek v terapii DLBCL a FL

   

Nová bispecifická IgG1 protilátka epkoritamab, cílící na antigeny CD3 a CD20, byla schválena pro pacienty s relabujícím či refrakterním (R/R) difuzním velkobuněčným B lymfomem (DLBCL) a folikulárním lymfomem (FL) po selhání minimálně 2 linií předchozí terapie. Podává se v monoterapii a aktuálně je jedinou bispecifickou protilátkou v této indikaci schválenou k subkutánní aplikaci. Zkušenosti s ní shrnul doc. MUDr. David Belada, Ph.D., ze IV. interní hematologické kliniky LF UK a FN Hradec Králové.

   

Schválení epkoritamabu bylo podpořeno výsledky studie Epcore NHL-1, která zahrnovala pacienty s R/R lymfomy, tedy s nepříznivou prognózou. Ve větvi pro DLBCL činila celková léčebná odpověď (ORR) 62 %, přičemž 40 % pacientů dosáhlo kompletní odpovědi (CR). U těchto pacientů lze očekávat výrazné prodloužení přežití a celkově příznivou prognózu. Ve větvi pro FL byla celková léčebná odpověď ještě vyšší, a to 82 %, se 63 % kompletních odpovědí. U pacientů s nepříznivou charakteristikou (POD24) byla míra CR téměř stejná jako u ostatních, konkrétně 61 % oproti 64 %. Medián přežití bez progrese (PFS) u FL činil 18 měsíců, což je u této skupiny významné.

Dobrý bezpečnostní profil

Toxicita epkoritamabu byla ve studii dobře zvládnutelná. Syndrom z uvolnění cytokinů (CRS) byl zaznamenán u poloviny pacientů, avšak závažné příhody stupně 3 se vyskytly pouze u 3 % nemocných. Zavedení intermediární dávky do schématu postupného navyšování (step-up) výrazně snížilo celkový výskyt CRS a omezilo závažnost syndromu. Lokální reakce v místě podání byly časté, ale zpravidla spontánně odezněly. Neurotoxicita (syndrom ICANS) byla zaznamenána u 6 % pacientů, přičemž ve většině případů byla mírná a reverzibilní. Zároveň ICANS nebyl pozorován u žádného z pacientů s FL, kteří byli léčeni epkoritamabem podle 3stupňového schématu navyšování dávky (n = 86). Ukončení léčby kvůli nežádoucím příhodám bylo nutné pouze u 4 % účastníků, což svědčí o velmi dobré toleranci tohoto léčiva.

Budoucí perspektivy

Epkoritamab představuje novou možnost léčby nehodginských lymfomů (NHL). Zkušenosti s tímto lékem v Česku jsou zatím omezeny na klinické studie. Do budoucna se očekává rozšíření použití epkoritamabu v časnějších liniích léčby, zejména na základě výsledků probíhajících klinických hodnocení, jako jsou studie Epcore FL-1, Epcore FL-2, M20-621 a M22-128.

  

2 otázky pro... doc. MUDr. Davida Beladu, Ph.D.

Jakou vidíte budoucnost bispecifických protilátek v oblasti léčby difuzního velkobuněčného B lymfomu (DLBCL) a folikulárního lymfomu (FL)?

Budoucnost bispecifických protilátek v terapii DLBCL a FL vidím v časnějších liniích léčby, než je dosud schváleno a podáváno. U FL bychom se měli snažit v 1. linii zcela eliminovat chemoterapii, jako se to podařilo například u nemocných s chronickou lymfocytární leukémií (CLL). Bispecifické protilátky by v tom měly sehrát klíčovou roli. U DLBCL jakožto agresivního lymfomu je zatím role chemoterapie stále důležitá, i přesto budou hrát bispecifické protilátky zásadní úlohu při vývoji léčebných schémat. 

Vidíte v budoucnosti jako reálné podávání epkoritamabu v centrech s rozšířenou péčí u pacientů s FL?

Určitě si to dokážu představit. V případě FL a epkoritamabu se jedná o čistě ambulantní léčbu, která může probíhat i v těchto centrech. Podmínkou je samozřejmě dostatečná erudice celého týmu stran potenciálních nežádoucích účinků, ať již akutních (jako například syndrom z uvolnění cytokinů /CRS/), tak i chronických (riziko imunodeficitu a infekce). Je třeba získat v této oblasti zkušenosti, ale taková cesta je reálná a pro pacienty samozřejmě bude vítaná.

   

MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz