Diferenciální diagnostika hypertrofie levé komory
V diagnostice hypertrofie levé komory (LK) je nadále zlatým standardem echokardiografické vyšetření, s preferencí 2D zobrazení. Obdobný echokardiografický obraz však může mít rozdílnou etiologii, důležité je proto vždy pátrat po příčině. Význam diferenciální diagnostiky hypertrofie LK ve své přednášce zdůraznila MUDr. Hana Poloczková, Ph.D., z 1. interní kardioangiologické kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně.
Charakteristika hypertrofie LK
Hypertrofie LK je charakterizována jako nárůst masy LK na > 115 g/m2 u mužů a 95 g/m2 u žen. Rozvíjí se jako adaptační kompenzační mechanismus v důsledku déletrvajícího tlakového či objemového přetížení nebo se jedná o primární proces probíhající v myokardu, kam spadají nejčastěji geneticky podmíněné hypertrofické kardiomyopatie a dále infiltrativní či střádavá onemocnění. Nezbytné je proto komplexní vyšetření i pečlivá diferenciální diagnostika. Pokud echokardiografie nestačí, bývají indikovaná CT či MRI zobrazení.
Důsledek dlouhodobého přetížení srdce
Hypertrofie může být důsledkem neléčené nebo nedostatečně léčené hypertenze. Často tito pacienti mohou mít koincidenci s ischemickou chorobou srdeční, být po prodělaném infarktu myokardu a podobně, což může modifikovat klinický obraz. Zapotřebí je dobrá korekce krevního tlaku a úspěšná terapie může vést k regresi hypertrofie.
Hypertrofií, která by neměla být příliš výrazná (do cca 13 mm), se ovšem vyznačuje i tzv. atletické, respektive sportovní srdce, adaptované na vrcholovou zátěž. Přerušení tréninku vede k regresi hypertrofie (podle posledních prací i v průběhu 1 měsíce), kterou lze zachytit na MRI. K odlišení hypertrofické kardiomyopatie (HCM) od atletického srdce slouží skórovací systémy a kritéria.
Důsledek primárního postižení myokardu
Příčinou hypertrofie LK bývají ve 40–60 % případů mutace v genu pro sarkomerový protein, v 5–10 % jiné příčiny genetické i negenetické (vrozené poruchy metabolismu, neuromuskulární onemocnění, mitochondriální onemocnění, malformační syndromy, amyloidóza, novorozenec diabetické matky, hypertrofie navozená léky /takrolimus, hydroxychlorochin, steroidy/) a ve 25–30 % se etiologie nezjistí. U sarkomerové HCM má klíčovou roli magnetická rezonance, zejména v případě apikální formy, která může být na echokardiografii často buď přehlédnuta, nebo nedostatečně dobře znázorněna.
Geneticky podmíněné jsou také Fabryho choroba, Danonova choroba či syndrom PRKAG2. Každé z těchto onemocnění se vyznačuje specifickými abnormalitami na EKG, echokardiografii či MRI i typickými extrakardiálními projevy. Poměrně značná část pacientů s mutací PRKAG2 je ohrožena náhlou srdeční smrtí, přednášející proto zdůraznila potřebu na tuto chorobu myslet, i když patří mezi vzácné.
Echokardiografie je důležitá rovněž pro detekci srdeční amyloidózy. Podle echokardiografického nálezu lze vyslovit podezření na amyloidózu, ale nelze přesněji určit, o jakou konkrétní amyloidózu se jedná. Podezření na toto onemocnění může potvrdit MRI, a ač také není schopná rozlišit jeho typ, poskytuje řadu dalších důležitých informací. Pacient s amyloidózou by měl podstoupit MRI s ohledem na sledování účinnosti terapie. V diferenciální diagnostice amyloidóz se uplatňují scintigrafie s fosfátovými deriváty či endomyokardiální biopsie.
Eva Srbová
redakce proLékaře.cz
Zdroj: Poloczková H. Diferenciální diagnostika hypertrofie levé komory. Echodny 2023, Olomouc, 15. září 2023.
Zkrácenou informaci o přípravku naleznete zde.
3500-CZ-2300042
