Sartany versus ostatní antihypertenziva v terapii hypertenze

Úvod

Renin-angiotenzin-aldosteronový systém (RAAS) hraje důležitou úlohu v regulaci tlaku krve a vnitřního prostředí organismu. Poruchy v tomto systému přispívají k patofyziologii rozvoje hypertenze, městnavého srdečního selhání a onemocnění ledvin. Poruchy RAAS také kvůli jeho přímému vlivu na cévní endotelové buňky vedou ke zhoršení některých patologických dějů, jako jsou například zánětlivé postižení endotelu a následná tvorba aterosklerotických plátů. Blokátory RAAS, tedy inhibitory ACE a sartany, tak hrají důležitou úlohu v prevenci i terapii kardiovaskulárních onemocnění. Každá z těchto skupin léčiv však ovlivňuje RAAS na jiné úrovni, což se odráží v odlišných farmakologických vlastnostech. Sartany jsou proti inhibitorům ACE většinou lépe snášeny, s menším rizikem nežádoucích účinků. Řada studií navíc prokazuje příznivý efekt sartanů v porovnání s ostatními třídami antihypertenziv.

Výsledky studií

Studie LIFE (Losartan Intervention For Endpoint reduction in hypertension) se soustředila na porovnání losartanu a beta-blokátoru atenololu v souvislosti s kardiovaskulární a cerebrovaskulární morbiditou a mortalitou. Oba léky snižovaly v obdobném měřítku krevní tlak. Losartan však byl oproti atenololu spojen s poklesem celkového relativního rizika o 13 % (p = 0,021) a současně s poklesem relativního rizika rozvoje fatální i nefatální cévní mozkové příhody o 25 % (p = 0,001). Terapie losartanem také v porovnání s atenololem vedla k výraznější redukci hypertrofie levé komory. Studie tak poukazuje na skutečnost, že monoterapie losartanem vykazuje větší protektivní vaskulární efekt než monoterapie atenololem.

Studie TRANSCEND (Telmisartan Randomized AssessmeNt Study in ACE iNtolerant subjects with cardiovascular Disease) se zabývala terapií telmisartanem v porovnání s podáváním placeba. Výzkum jasně prokázal příznivý efekt telmisartanu oproti placebu v souvislosti se snížením kardiovaskulární mortality a morbidity a současně se signifikantním poklesem prevalence hypertrofie levé komory.

Studie TRENDY (Telmisartan versus Ramipril in renal ENdothelial DYsfunction in type 2 diabetes), DETAIL (Diabetics Exposed to Telmisartan And enalaprIL) a IRMA 2 (IRbesartan in patients with type 2 diabetes and MicroAlbuminuria) prokázaly nefroprotektivní efekt sartanů a inhibitorů ACE u pacientů s diabetickým poškozením ledvinných funkcí. Terapie vedla ke zlepšení funkcí endotelu a k signifikantnímu poklesu albuminurie.

Rozsáhlá metaanalýza 31 studií čítající 225 764 pacientů léčených blokátory RAAS, blokátory kalciových kanálů a dalšími antihypertenzivy prokázala snížení rizika městnavého srdečního selhání o 24 % s poklesem systolického tlaku o 5 mmHg. Současně však došlo k výraznějšímu poklesu rizika srdečního selhání ve skupinách podstupujících terapii sartany nebo inhibitory ACE v porovnání s blokátory kalciových kanálů.

Další metaanalýza 6 studií prokázala signifikantní pokles rizika cévní mozkové příhody při terapii sartany oproti inhibitorům ACE (OR = 0,92; 95% CI 0,85–0,99; p = 0,037).

Závěr

Výsledky dostupných studií naznačují, že blokátory renin-angiotenzin-aldosteronového systému jsou z hlediska morbidity a mortality na kardiovaskulární nemoci nadřazeny ostatním skupinám antihypertenziv. Sartany, které se v terapii hypertenze používají spolu s diuretiky (např. hydrochlorothiazidem), jsou však současně oproti inhibitorům ACE lépe snášeny a přinášejí menší riziko nežádoucích účinků.

(holi)

Zdroj: Verdecchia P., Gentile G., Angeli F., Reboldi G. Beyond blood pressure: evidence for cardiovascular, cerebrovascular, and renal protective effects of renin-angiotensin system blockers. Ther Adc Cardiovasc Dis 2012 Apr; 6 (2): 81−91; doi: 10.1177/1753944712444866.