#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Nádory penisu spojené s výskytem dalších novotvarů


Authors: E. Geryk;  D. Pacík;  J. Kozel;  A. Čermák
Published in: Urol List 2012; 10(4): 6-11

Overview

V letech 1976–2005 bylo do registru nádorů hlášeno 280 vícečetných nádorů penisu (NPe), tj. 17,9 % z 1 565 všech jejich případů za uvedené období. Z nich u 155 mužů s primárním NPe se vyskytlo 165 dalších novotvarů, u 125 mužů s následným NPe předcházelo 169 jiných novotvarů. Počet primárních NPe kolísavě rostl do roku 1997 a pak klesal, následných NPe se zvyšoval do roku 2005. Ze 14 krajů se ve čtyřech vyskytlo 42,5 % vícečetných NPe (Praha, Jihočeský, Moravskoslezský, Jihomoravský). U primár­ních NPe bylo 23,2 % časných, 2,6 % pokročilých a 74,2 % neznámých stadiích, resp. 41,6 %, 17,6 % a 40,8 % u následných NPe. Ze 165 následných novotvarů (včetně 29 synchronních) po NPe bylo 31 nádorů kůže, 40 trávicího, 31 urogenitálního a 25 dýchacího systému, z nichž bylo 26,1 % časných, 22,4 % pokročilých a 51,5 % neznámých stadií. Ze 169 novotvarů předcházejících dalším NPe bylo 71 nádorů kůže, 44 urogenitálního systému a 20 kolorekta. V říjnu 2007 přežívala pětina mužů s primár­ním NPe a třetina s následným NPe. Vzhledem k vícečetným případům většiny malignit z pohledu zpracovaných údajů se dispenzární péče v ČR nejeví dostatečnou. Výskytu následných pokročilých stadií je třeba předejít aktualizací guidelines a screeningem nejčastějších novotvarů.

Klíčová slova:
nádory penisu vícečetný- výskyt- rozložení podle věku, času, místa, synchronní a metachronní novotvary - klinická stadia


Nádor penisu (NPe) není mezi zhoubnými novotvary (ZN) v ČR příliš početný, počet jeho onemocnění v letech 1976–2009 do­sáhl v Národním onkologickém registru (NOR) 1 913 případů (graf 1), což bylo 0,21 % ze všech ZN u mužů za uvedené období. Do 50 let věku se vyskytlo jen 11,6 % NPe s kumulací 42,6 % případů ve věku 65–79 let (graf 2). V roce 2009 bylo hlášeno 99 (1,9/100 tis.) NPe a 21 (0,4/100 tis.) zemřelých [1].

Graph 1. Trend 1 913 nádorů penisu v ČR v letech 1976–2009.
Trend 1 913 nádorů penisu v ČR v letech 1976–2009.

Graph 2. Věkové zastoupení nádorů penisu 1976–2009.
Věkové zastoupení nádorů penisu 1976–2009.

Zlepšující se léčbou u nemocných s 90% převažujícím spinocelulárním NPe se dosahuje relativního přežívání 5 a 10 let u 76,9 % a 63,5 % mužů [2]. Incidence NPe v řadě zemí Asie, Afriky a Jižní Ame­riky dosahuje podíl 10–20 % ze všech ZN a je spojována s úrovní osobní hygieny, chronickými záněty, fimózou, obřízkou [3], kouřením, kombinovanou léčbou psoralen-UV záření [4,5] a působením papillomaviru HPV, i když prokazatelné studie chybí. Také u nemocných s NPe dispenzární péče kromě záchytu metastáz nezahrnuje diagnostickou rozvahu k prevenci dalšího topograficky a histologicky odlišného novotvaru, jehož biologická povaha a klinické stadium ovlivňuje zahájenou léčbu a délku přežití. Protože při nízké incidenci nemusí být NPe věnována případná pozornost, uvádíme stručnou charakteristiku.

METODIKA

Při zpracování vícečetných NPe jsme dodrželi metodiku rozboru 290 312 ná­do­rových multiplicit u české populace [6]. K primárním a následným NPe (dg. C60) nahlášeným do databáze NOR od května 1976 do prosince 2005 vztaženým k rodným číslům nemocných byly přiřazeny další následné a předcházející novotvary (dg. C00–C97 a D00–D48). Po kontrole kódů a verifikaci ÚZIS ČR k 17. 10. 2007 byla jejich identifikace odstraněna. Klinická stadia a ostatní údaje o vícečetných ZN byly zpracovány do kontingenčních tabulek podle klasifikace v době stanovení diagnózy. Novotvary byly po­psané podle výskytu synchronního (do jednoho roku po primárním ZN) a metachronního (v dalších letech).

VÝSLEDKY

V letech 1976–2005 bylo do registru nádorů hlášeno 280 vícečetných NPe, tj. 17,9 % z 1 565 všech NPe za uvedené období. Podle pořadí se vyskytlo 155 pri­márních NPe se 165 následnými novo­tvary a 125 následných NPe po předchá­zejících jiných 169 tumorech. U 109 mužů byl NPe druhou diagnózou, u tří mužů čtvrtou, u čtyř 5., 7., 12. a 13. diagnózou. Počet primár­ních NPe kolísavě rostl do roku 1997 a pak klesal, počet následných NPe rostl do roku 2005 (graf 3). Ze 14 krajů bylo 12,1 % vícečetných NPe evidováno v Praze, 10,4 % v Moravsko­slezs­kém, 10 % v Jihomorav­ském a Jihočeském kraji (graf 4).

Graph 3. Trend 280 nemocných s vícečetnými nádory penisu 1976–2005.
Trend 280 nemocných s vícečetnými nádory penisu 1976–2005.

Graph 4. Nemocní s vícečetnými nádory penisu podle krajů (procentní zastoupení za období 1976–2005).
Nemocní s vícečetnými nádory penisu podle krajů (procentní zastoupení za období 1976–2005).

Klinická stadia

Z primárních NPe bylo hlášeno 23,2 % v časných, 2,6 % pokročilých a 74,2 % neznámých stadiích, z následných NPe 41,6 % v časných, 17,6 % pokročilých a 40,8 % neznámých stadiích. Tyto rozdíly se projevily také v zastoupení stadií podle věku, kdy nejvíc bylo 48,8 % primárních NPe ve věku 50–69 let a 62,4 % následných NPe nad 70 let s velkým podílem stadií nehlášených (graf 5). Jejich počet se snížil po metodickém opatření v roce 1996 u primárních NPe na třetinu, u ná­sledných NPe mírně vzrostl, přičemž u obou skupin se zvýšil podíl časných stadií na 17,4 % a 36,8 % (graf 6).

Graph 5. Klinická stadia nádorů penisu podle věku.
Klinická stadia nádorů penisu podle věku.

Graph 6. Klinická stadia vícečetných nádorů penisu podle dekád.
Klinická stadia vícečetných nádorů penisu podle dekád.

K říjnu 2007 ze 155 mužů s primárním NPe přežívalo 33 (21,3 %) a zemřelo 122 (78,7 %) osob, z žijících bylo 10,3 % v časných a 11 % neznámých stadiích, zemřelo 12,9 % v časných, 2,6 % pokročilých a 63,2 % neznámých stadiích. Ze 125 mužů s následným NPe přežívalo 43 (34,4 %) a zemřelo 82 (65,6 %) osob, z žijících bylo 24 % v časných, 2,4 % pokročilých a 8 % neznámých stadiích, zemřelo 17,6 % v časných, 15,2 % pokročilých a 32,8 % ne­známých stadiích (graf 7).

Graph 7. Přežívající a zemřelí s primárním nebo následným nádorem testis podle klinických stadií (stav k říjnu 2007).
Přežívající a zemřelí s primárním nebo následným nádorem testis podle klinických stadií (stav k říjnu 2007).

Jiné zhoubné novotvary

U 155 mužů se vyskytlo 165 jiných následných novotvarů, z toho 29 během prvního roku po primárním NPe, 108 v první dekádě, 27 ve druhé a jeden po 28 letech (graf 8). Z nich bylo 40 ZN trávicích cest (z toho 24 kolorekta), 31 ZN kůže, 25 ZN plic, 16 ZN močových cest (z toho 11 ledvin) a 15 ZN prostaty (graf 9). Z 29 synchronních novotvarů bylo po pěti nádorech prostaty, trávicích, dýchacích a močových cest a 4 ZN kůže. Nejmladší muž s NPe a dalším tumorem měl 36 let, nejstarší 90 let. Za uvedených 30 let bylo po NPe hlášeno 43 (26,1 %) následných novotvarů ve stadiu časném, 37 (22,4 %) pokročilém a 85 (51,5 %) neznámém (tab. 1). Mírně příznivější bylo zastoupení časných stadií u následných novotvarů v mladším věku, ze kterých do 69 let bylo 1,5krát víc než pokročilých stadií ale 1,4krát méně než neznámých, jejichž počet se zvyšoval s věkem (graf 10).

Graph 8. Výskyt 165 následných novotvarů po 155 primárních nádorech penisu.
Výskyt 165 následných novotvarů po 155 primárních nádorech penisu.

Graph 9. Následné novotvary po primárních nádorech penisu.
Následné novotvary po primárních nádorech penisu.

Graph 10. Věkové zastoupení klinických stadií 165 následných novotvarů po primárních nádorech penisu.
Věkové zastoupení klinických stadií 165 následných novotvarů po primárních nádorech penisu.

Table 1. Klinická stadia primárních nádorů penisu a následných novotvarů.
Klinická stadia primárních nádorů penisu a následných novotvarů.

Pokud se týká 125 pacientů s následným NPe, předcházelo jim 169 jiných pri­márních novotvarů s převahou 71 ZN kůže, 26 ZN pohlavních orgánů, 20 ZN kolorekta a 18 ZN močových cest (graf 11).

Graph 11. Novotvary předcházející následným nádorům penisu.
Novotvary předcházející následným nádorům penisu.

DISKUZE

Studie 1 808 mužů přežívajících s NPe ze SEER registrů popsala nesignifikantně vyšší riziko dalších nádorů jazyka, mandlí a bronchů s kumulativní incidencí 19,7 % během 20 let, z nich přes polovinu byly tumory dlaždicových buněk. Jen malá část pacientů podstoupila úvodní radiotera-pii [2]. K výskytu dalších bukálních a bronchiálních karcinomů přispělo kou­ření, u postižení mandlí a jazyka se zva­žuje vliv alkoholu a HPV infekce [7]. Je zajímavé, že nebyl popsán žádný případ následné anální rakoviny spojované s afekty anogenitálního epitelu lidským papillomavirem [8] a její rostoucí incidencí u části populace [9], ze které sexuálně rizikovým chováním získává 60 % mužů anální infekci HIV a 20 % cytologické abnormality análního kanálu [10].

Ve srovnání s tím byl náš soubor 12krát menší s vyšším počtem nehlá­še­ných stadií u penilních i dalších novotvarů znemožňující posoudit časná a pokročilá stadia v rámci dispenzární péče. I když v urologické ambulanci nepředstavují více­četné NPe zásadní otázku při diagnostické rozvaze, nelze je bagatelizovat ve spektru ostatních multiplicit urogenitálního sys­tému. Jejich počet za 30 let zahrnoval v našem souboru 13 712 mužů s primární dg. C60–C68 a 15 720 následnými novo­tvary, kromě toho dalších 17 602 mužů s následnou dg. C60–C68 a předcháze­jícími 21 741 novotvary (tab. 2). I když mechanický průměr čtyř pacientů za pracovní den s další odlišnou malignitou za uvedené období je matematicky zjedno­dušující, není důvodem k odmítnutí dispenzární péče zaměřené na rodinný výskyt malignit, genetické poradenství a význam samovyšetřování pacientů. Ně­které společné epidemiologické rysy multiplicit u nádorů penisu, prostaty [11] a varlat [12] lze u nemocných vnímat jako projevy dědičné predispozice a syndromů, k jejichž posouzení a evidenci zatím chybí v ČR podmínky ve srovnání např. se skan­dinávskými registry [13,14]. Na adresu těchto zemí si po zkušenostech [15] nelze odpustit poznámku, že jejich společným rysem je vysoká podpora výzkumu a vý­voje, orientace na „high-tech“ obory, podpora školství, fungující veřejná správa, potírání kriminality a korupce. Výskyt ná­sledných novotvarů u 1 677 722 potomků a sourozenců 846 448 onkologicky ne­mocných ze švédského registru familiár­ních nádorů z prosince 2002 byl porovnán s výskytem v běžné populaci a potvrdil během prvního roku zvýšené relativní riziko následných nádorů rekta, plic, pros­taty, melanomu, prsů a cervixu. Z jejich statistiky a z popsaných klinických zkuše­ností se doporučuje, aby riziko následných tumorů bylo objektivizováno co nejdříve po zjištění první diagnózy před zahájením klinického a genetického poradenství s dostatečnou délkou dispenzarizace [16]. Geografická distribuce multiplicit využívající možností prostorové vizualizace GIS (Geographical Information Systems) [17] může podpořit algoritmy dispenzární péče primárního nádoru a časnější zjištění familiárních malignit. I když trendy primár­ních NPe nejsou rutinní součástí urogeni­tálních přehledů [18], lze jejich statistiku sledovat na webu ČOS [19] a světo-vých údajů [20]. V nich pokračující růst incidence většiny malignit bortí i při nespor­ném přínosu současné medicíny představu o zdravější populaci jako příslovečnou karetní stavbu. Je nesporné, že k delšímu a uspokojivému přežívání populace je prioritní trvalá osobní odpo­vědnost a prevence nádorů, těch primár­ních i následných.

Table 2. Porovnání počtu vícečetných nádorů urogenitálního traktu mužů 1976–2005.
Porovnání počtu vícečetných nádorů urogenitálního traktu mužů 1976–2005.

ZÁVĚR

Jestliže v letech 1976–2005 bylo 19,5 % nových nádorů v ČR spojeno s výskytem dalšího novotvaru [6], pak u penilních nádorů se to týkalo 17,9 % případů z 1 565 nově hlášených. Bez ohledu na pořadí u 280 mužů s NPe se nejvíce vyskytlo 102 nádorů kůže, 75 urogenitálního a 60 trávicího systému. Riziku jejich výskytu je potřebné kromě metastáz věnovat zvýšenou dispenzární péčí a samo­vyšetřováním uvědomělé populace s cílem snížit počty následných pokročilých klinic­kých stadií.

Zpracování podkladů podpořilo MZ ČR projektem koncepčního rozvoje výzkumné organizace 65269705 (FN Brno).

Za ověření vstupních údajů a metodické připomínky k textu děkujeme dlouholeté pracovnici ÚZIS ČR, paní Elišce Vankové.

MUDr. Edvard Geryk

Odbor ekonomiky, FN Brno

Jihlavská 20, 625 00

egeryk@fnbrno.cz


Sources

1. ÚZIS. Novotvary 2009 ČR. Praha: ÚZIS ČR, 2012: 264, www.uzis.cz.

2. McMaster M, Feuer EJ, Tucker MA. New malignancies following cancer of the male genital tract. In: Curtis RE at al. New malignancies among cancer survivors: SEER cancer registries 1973–2000. Bethesda (MD), Nat Canc Inst 2006; 257–284.

3. Brinton LA, Li JY, Rong SD et al. Risk factors for penile cancer: results from a case-control study in China. Int J Cancer 1991; 47(4): 504–509.

4. Stern RS. Genital tumors among men with psoriasis exposed to psoralens and ultraviolet A radiation (PUVA) and ultraviolet B radiation. The Photo­chemo­therapy Follow-up Study. N Engl J Med 1990; 322(16): 1093–1097.

5. Tseng HF, Morgenstern H, Mack T et al. Risk factors for penile cancer: results of a population-based case-control study in Los Angeles County (US). Cancer Causes Control 2001; 12(3): 267–277.

6. Geryk E, Dítě P, Kozel J et al. Nádorové multiplicity u české populace. Čas Lék Čes 2010; 149(4): 178–183.

7. Herrero R, Castellsague X, Pawlita M et al. Human papilomavirus and oral cancer: the Inter­national Agency for Research on Cancer multi-center study. J Natl Cancer Inst 2003; 95(23): 1772–1783.

8. Peters RK, Mack TM, Bernstein L. Parallels in the epidemiology of selected anogenital carcinomas. J Natl Cancer Inst 1984; 72(3): 609–615.

9. Daling JR, Madeleine MM, Johnson LG et al. Human papillomavirus, smoking, and sexual practi­ces in the etiology of anal cancer. Cancer 2004; 101(2): 270–280.

10. Machalek DA, Poynten M, Jin F et al. Anal human papillomavirus infection and associated neoplastic lesions in men who have sex with men: a systematic review and meta-analysis. Lancet Oncol 2012; 13(5): 487–500.

11. Geryk E, Pacík D, Čermák A et al. Další primární novotvary u nemocných s karcinomem prostaty ve srovnání s jeho incidencí, mortalitou a prevalencí. Onkologie 2010; 4(2): 89–93.

12. Geryk E, Kozel J, Pacík D et al. Vícečetné nádory testis. Urol pro prax 2013(1): v tisku.

13. Engholm G, Ferlay J, Christensen N et al. NORDCAN-a Nordic tool for cancer information, planning, quality control and research. Acta Oncol 2010; 49(5): 725–736.

14. Engholm G, Ferlay J, Christensen N et al. NORDCAN: Cancer Incidence, Mortality, Prevalence and Survival in the Nordic Countries, Version 5.1 Asso­ciation of the Nordic Cancer Registries. Danish Cancer Society, 2012, Available: http://www.ancr.nu, accessed on day/month/year.

15. Geryk E, Landys K, Persson G et al. Švédský onkologický registr. Klin Onkol 1996; 5: 163–166.

16. Bermejo JL, Hemminki K. Familial risk of cancer shortly after diagnosis of the first familial tumor. J Natl Cancer Inst 2005; 97(21): 1575–1579.

17. Štampach R, Kubíček P, Geryk E et al. Health statistics in international databases and their cartograp­hic visualisation. Questiones Geographicae 2012; 31(3): 77–88.

18. Geryk E, Pacík D, Čermák A. Nádory prostaty a varlat u české a světové populace. Urol List 2012; 10(1): 19–25.

19. http://www.linkos.cz/.

20. Curado WMP, Edwards B, Shin HR et al (eds). Cancer Incidence in Five Continents. Vol. IX, IARC Scientific Publication No. 160, 2008; 897.

Labels
Paediatric urologist Urology
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#