Pohled neurologa na buněčnou a genovou léčbuchorob nervového systému

Overview

Lézionální poškození mozku a míchy je velmi závažné a zpravidla nezvratné. I v příznivém případě existuje jen malánaděje na funkčně významnou úpravu léze.Neurony a glie se vyznačují minimální regenerací. Plasticita a adaptabilitasice představují velmi významné mechanizmy, které mohou přispět ke kompenzaci strukturálních i funkčních poruchNS, přesto u lézionálního postižení dochází k trvalému strukturálnímu i funkčnímu výpadku. Proto byla transplantacerůzných buněk včetně neuronů z fetálního mozku nebo geneticky upravených buněk navrhována jako slibný léčebnýpostup. Nezbytnou podmínkou však bylo jednoznačné ověření v pokusech na zvířatech a v kontrolovaných klinickýchstudiích. S využitím se počítá u atroficko-degenerativních a cévních chorob NS, nádorů, úrazů, záchvatovýchonemocnění, zánětlivých a demyelinizačních chorob, u nichž má klíčový význam náhrada neuronů, glie a podporaregenerace. Největší pozornost je věnována transplantaci, k níž lze využít embryonální kmenové buňky, fetálníneurální buňky, kmenové buňky kostní dřeně aplikované stereotakticky, hematogenně či intrathekálně. Na základězkušeností s transplantací fetálních nervových buněk u 3 pacientů s Parkinsonovou nemocí a transplantace kostnídřeně u roztroušené sklerózy mozkomíšní (n 1) je poukázáno na bioetickou problematiku a přínos metody proneurovědní obory a klinickou neurologii.

Klíčová slova:
bioetika, buněčná a genová léčba, nádory CNS, Parkinsonova nemoc, roztroušená skleróza.