Genová terapie v léčbědiabetes mellitus

V patogenezi diabetes mellitus I. i II. typu se nepochybně uplatňuje více predispozičních genetických faktorů. Dosoučasné doby nejsou známy jeden nebo jenom několik konkrétních genů, jejichž odchylka by mohla onemocněnívyvolat. Výjimkou je pouze relativně vzácný „Maturity Onset Diabetes of the Young“ (MODY), jenž je způsobenmutací v jednom ze známých 6 genů. Proto se principy genové terapie zaměřují především na přípravu obnovitelnýchzdrojů inzulín produkující tkáně, která by mohla být použita jako substituce zničených nebo selhávajících β-buněkpankreatu. Současné experimentální přístupy zahrnují stimulaci embryonálních či dospělých kmenových buněkk proliferaci a diferenciaci směrem k fenotypu β-buněk, indukci proliferace stávajících β-buněk, transdiferenciacineinzulárních buněk v glukózo-senzitivní inzulín produkující buňky a přípravu vhodné zvířecí tkáně pro xenotransplantaci.Genetická manipulace může být také použita ke snížení allo i autoimunitní reakce (např. místní expreseimunosupresivních cytokinů či ligand navozujících apoptózu aktivovaných Tly mfocytů, příprava zvířecích kmenůpostrádajících některé geny kódující vysoce imunogenní proteiny či produkující některé lidské imunosupresivní čiantikoagulační faktory). Mohou být také připraveny tzv. „superostrůvky“ se zvýšenou produkcí antiapoptotickýchmolekul či antioxidačních enzymů. Pro prevenci autoimunitního procesu při diabetu I. typu a možná i k navozeníspecifické tolerance vůči vybraným auto i alloantigenům se nyní také studuje možnost vakcinace pomocí fragmentůDNA, které kódují specifické auto či alloantigeny. Genová trapie dává také naději pro léčbu cévních a neurologickýchkomplikací diabetu a pro ovlivnění inzulínové rezistence.

Klíčová slova:
genová terapie, diabetes mellitus, Langerhansovy ostrůvky, transplantace, kmenové buňky.