PATOFYZIOLOGIE A KLINIKA EDÉMU MOZKU

Edém mozku je definován jako stav, při kterém dochází k abnormální akumulaci tekutiny v mozkové tkánia objemovému zvětšení mozku. Důsledkem edémumozku je nitrolební hypertenze, která nemocného přímo ohrožujena životě. V současné době není známá žádná kauzální léčba edému mozku, který není chorobou, ale symptomemu celé řady klinických patologických stavů. Proto je studiu patofyziologie edému mozku na experimentální úrovnivěnována soustavná pozornost. I když se stále užívá dělení edému mozku podle patogeneze na typ vazogenní (přizvýšené permeabilitě hematoencefalické bariéry) a cytotoxický (při poruše buněčného metabolizmu), práce z posledníchdeseti let ukazují určitý posun v pohledu na význam tyto kategorie striktně odlišovat v patofyziologii edémumozku. Ukazuje se, že žádný z uvedených typů edému se nevyskytuje samostatně, ale naopak jsou oba přítomnysimultánně v časovém průběhu patologického stavu postihující mozek. Za důležitý je považován naopak primárníinzult, který ovlivňuje buďto stav hematoencefalické bariéry a vede k vazogennímu, extracelulárnímu edému, nebobuněčný metabolizmus s následným cytotoxickým, celulárním edémem. Morfologické dělení edému na extracelulárnía celulární přesněji reflektuje skutečnost, že edémem je porušena homeostáza vnitřního prostředí mozku.Současný pohled na klasifikaci a patofyziologii edému mozku je předmětem tohoto přehledu.

Klíčová slova:
nitrolební hypertenze, edém mozku, vnitřní prostředí mozku.