Problematika hodnocení tělesné způsobilosti u seniorské populace

Overview

Určitá míra tělesné způsobilosti je naprosto zásadní pro samostatné vykonávání každodenních aktivit. Je dána úrovní jednotlivých komponent tělesné zdatnosti (svalová síla, vytrvalost, flexibilita, stabilita), které samozřejmě podléhají procesům stárnutí. Naštěstí je v silách každého jedince tyto procesy ovlivňovat (zpomalit a oddálit jejich nástup) a to i v pozdním věku. Je tedy v zájmu jedince i celé společnosti využít veškerá možná preventivní opatření a pomoci tak seniorům prožít aktivní a spokojené stáří. Nejjednodušším a zároveň nejlevnějším způsobem je zařazení adekvátní pohybové aktivity do každodenního života. Aby byla tato aktivita co nejefektivnější, musí být uzpůsobena aktuálním potřebám a možnostem každého jedince. K tomu nám slouží nejrůznější metody hodnocení stavu tělesné způsobilosti. Cílem tohoto článku je stručně a přehledně popsat jednotlivé přístupy k hodnocení tělesné způsobilosti u seniorské populace a uvést standardizované nástroje běžně používané v zahraničí (některé i v České republice)..

Klíčová slova:
aktivní stárnutí – tělesná způsobilost – tělesná zdatnost – hodnocení

Tělesná způsobilost u seniorů

Schopnost vykonávat aktivity každodenního života je do značné míry dána úrovní jednotlivých komponent tělesné zdatnosti, které v podstatě určují tělesnou způsobilost každého jedince. Dobrou tělesnou způsobilostí tedy rozumíme schopnost jedince, v tomto případě seniora, žít nezávisle^(1–2). Tělesná zdatnost, tedy i způsobilost, přirozeně klesá vlivem procesů stárnutí. Bohužel není v naší moci tyto procesy zastavit, ale určitě je v naší moci ovlivnit jejich postup a průběh. Vhodná pohybová aktivita a celkově zdravý životní styl má obrovský vliv na průběh a kvalitu stáří každého z nás. Důležitosti pohybové aktivity si byli dobře vědomi i naši předci. Například již Hippokrates 400 let před naším letopočtem řekl velkou pravdu, která platí dodnes: „Naše tělo je předurčeno k funkci (pohybu), jinak strádá, je náchylnější k chorobám a nefunguje“. Dostatek pohybové aktivity je důležitý v každém věku, ale s přibývajícími léty její význam dokonce stoupá. V mládí úroveň tělesné zdatnosti náš život zásadně neovlivňuje. Nezáleží totiž na tom, jak rychle vyjdeme schody například z metra. Později může ale relativně snadno nastat situace, kdy budeme řešit otázku, zda ty schody vyjdeme vůbec. A to už je něco, co náš život zásadně ovlivní.

Zařazení pohybové aktivity do každodenního života seniorů je tedy velmi vhodné, ale je nutné přistupovat ke cvičení obezřetně s ohledem na zdravotní stav a aktuální úroveň tělesné způsobilosti. Pohybová aktivita seniorů by měla být cílena, aby byla co nejefektivnější a pomohla lidem v pokročilém věku udržovat si nezávislost po co nejdelší dobu a předcházet předčasnému a urychlenému průběhu stárnutí. Před zahájením účinného pohybového programu je nutné znát silné a slabé stránky seniora a vědět, na co se zaměřit nejvíce. K tomu nám slouží nejrůznější způsoby hodnocení tělesné způsobilosti. Z definice tělesné způsobilosti vyplývá, že můžeme hodnotit jak jednotlivé činnosti každodenního života, tak jednotlivé komponenty tělesné zdatnosti, které tyto činnosti určují a to sice subjektivně nebo objektivně.

Hodnocení tělesné způsobilosti

Jak jsme již zmínili, detailní znalost aktuální tělesné způsobilosti je nutnou podmínkou nejen pro plánování efektivních pohybových program, ale i pro jejich dokumentaci a vyhodnocování. Navíc schopnost hodnotit tělesnou způsobilosti, respektive jednotlivé komponenty tělesné zdatnosti, je naprosto zásadní pro včasnou diagnostiku poklesu pod hranici umožňující nezávislé fungování. Pokud nežádoucí pokles nezachytíme včas, výrazně nám klesají možnosti nápravy a stav seniora se pak začne výrazně zhoršovat i v ostatních zdánlivě vzdálených oblastech. V neposlední řadě je detailní hodnocení tělesné způsobilosti důležité v rámci výzkumu k identifikaci hlavních determinant zdravého stárnutí a jejich využití pro vzdělávání a motivaci seniorů nebo oddálení zdravotního postižení a invalidity. Hodnocení tělesného stavu, které se provádí v rámci komplexního nebo funkčního geriatrického hodnocení je velmi žádoucí a přínosné, ovšem pro potřeby uvedené v tomto článku je považováno pouze za orientační.

Hodnocení tělesné způsobilosti u seniorské populace je sice velmi důležité, ale zároveň poměrně problematické. Důležitou roli hrají faktory jako například bolest, aktuální zdravotní stav, úroveň kognitivních funkcí, užívané léky apod., které mimo jiné přispívají velmi rozdílné úrovni, která je právě pro seniorskou populaci typická.

V zahraničí hodnocení tělesné způsobilosti zastává důležitou roli jak v klinické gerontologii, tak ve výzkumu. Navzdory důležitosti funkční způsobilosti pro tuto populaci, neexistuje nástroj (tzv. zlatý standard), který by tento konstrukt přesně měřil. V 90. letech byla tělesná způsobilost nejčastěji hodnocena pouze na základě tvrzení testované osoby nebo osoby blízké či ošetřovatele/lékaře. Mluvíme tedy o subjektivních metodách hodnocení. Tyto metody byly jak ve výzkumu, tak v běžné praxi používány po několik desetiletí. Jejich převážně metodologické nedostatky týkající se reproduktibility, přesnosti či citlivosti ke změnám vedly k zavedení objektivních metod hodnocení. Tyto metody objektivně kvantifikuji buď úroveň jednotlivých komponent tělesné zdatnosti jako je svalová síla, vytrvalost, flexibilita a stabilita, nebo vlastní provedení dané činnosti přímo že života. Příkladem může být čas potřebný k oblečení kabátu, vstání z postele apod. Výsledkem objektivního hodnocení je tedy čas potřebný k vykonání daného úkolu nebo počet opakování, často převedených do odpovídajících kategorií. Objektivní metody se v posledních dvou dekádách staly vyhledávanými nejen pro potřeby výzkumu, ale i pro klinickou praxi. Přehled jednotlivých metod hodnocení je uveden na obrázku 1.

Ovšem oba typy hodnocení mají svůj smysl a zachycují důležitou informaci o stavu tělesné způsobilosti testované osoby. I když subjektivní metody hodnocení často podceňují reálný stav, tak na druhou stranu zachycují individuální pohled a vnímání konkrétní situace. Objektivní metody naopak pouze simulují danou aktivitu bez zohlednění případných adaptací či modifikací, které senior v dané situaci v běžném životě využívá. I když se kliničtí pracovníci i výzkumníci shodnou, že je důležité testovat úroveň tělesné způsobilosti u seniorské populace, tak nejvhodnější metoda hodnocení je stále diskutována. Výběr by měl tedy vycházet z cílů testování a charakteristiky testované populace. V praxi se běžně využívá kombinace obou přístupů. Příkladem muže být subjektivní hodnocení činností (ADL, IADL) doplněné o objektivní hodnocení jednotlivých komponent tělesné zdatnosti (SPPB). V následující části tedy uvádíme přehled standardizovaných a používaných nástrojů hodnocení tělesné způsobilosti.

Přehled používaných nástrojů

Subjektivní metody. Subjektivní metody hodnocení jsou běžně využívány v praxi či ve výzkumu a to jak v zahraničí, tak v České republice. Jak jsme již zmínily, tyto medy jsou založeny na hodnocení stavu na základě vlastní zkušenosti testované osoby nebo znalosti stavu testované osoby bez možnosti ujištění, zda dotyčný danou aktivitu určitě zvládá nebo ne.

Nejběžněji využívané standardizované nástroje:

Barthel Index⁽³⁾

Index of ADL (activities of daily living)⁽⁴⁾

Lawton IADL (instrumental activities of daily living) scale⁽⁵⁾

Functional Independence Measure⁽⁶⁾

Functional Assessment Measure⁽⁷⁾

Physical Disability Index⁽⁸⁾

Physical functioning of the Short Form 36 Qestionnaire⁽⁹⁾

Advanced Activities of Daily Living⁽¹⁰⁾

Objektivní metody. Objektivní metody jsou rovněž velmi často využívány v praxi či ve výzkumu. Jejich cílem je objektivně kvantifikovat předvedený výkon v reálném čase na základě předem stanovených kritérií. Můžeme je dále rozdělit na nástroje, které hodnotí provedení konkrétní činnosti každodenního života (nástroje hodnocení činnosti) a na nástroje, které hodnotí úroveň jednotlivých komponent tělesné zdatnosti nutných pro zvládání těchto činností (nástroje hodnocení tělesné zdatnosti). Oba způsoby hodnocení mohou být prováděny v laboratoři nebo v terénních podmínkách. Laboratorní testy jsou typické pro mladší sportovně založené jedince. Pro seniorskou populaci jsou využívány spíše zřídka. Nejčastěji jde o mladší seniory v dobré tělesné kondici. Laboratorní testování je finančně a časově náročné a navíc pro většinu seniorů nerealizovatelné. Jelikož tělesná způsobilost a tedy i zdatnost je velmi komplexní konstrukt, který nelze změřit jedním testem, tak jsou jednotlivé testy seskupeny do testových baterií a sestrojeny tak, aby bylo hodnocení možné provádět v terénních podmínkách včetně domácího prostředí. Samozřejmě, že jsou v praxi využívány i jednotlivé testy samostatně, často jako součást komplexního nebo funkčního geriatrického hodnocení. Příkladem může být test schopnosti vstát ze sedu na židli, test známý jako „up-and-go test”, test rychlosti chůze, test síly svalového stisku apod. Tyto testy ale nehodnotí tělesnou způsobilost nebo zdatnost, ale pouze její součást.

Nejběžněji využívané standardizované nástroje:

a) hodnocení činnosti

Physical Performance Test Battery⁽¹¹⁾

Physical Performance and Mobility Examination Battery⁽¹²⁾

Continuous Scale Physical Functional Performance Battery⁽¹³⁾ – vyžaduje laboratorní podmínky

Physical Functional Performance 10⁽¹⁴⁾

b) hodnocení tělesné zdatnosti

Bruce Protocol Stress Test^(2,15) – vyžaduje laboratorní podmínky

Functional Fitness Assessment⁽¹⁶⁾

Short Physical Performance Battery ⁽¹⁷⁾

MacArthur Battery⁽¹⁸⁾

Functional Fitness Battery⁽¹⁹⁾

Senior Fitness Test Batteryg⁽¹⁾

The Groningen Fitness test for the Elderly⁽²⁰⁾

Health ABC Battery⁽²¹⁾

Mgr. Kateřina Macháčová, Ph.D.

CELLO FHS UK, Praha

Mgr. Kateřina Macháčová, Ph.D.

e-mail: katerina.machacova@yahoo.com

V roce 2004 absolvovala magisterský program na FTVS UK v Praze. Na téže fakultě v roce 2009 ukončila doktorandské studium zaměřené na problematiku hodnocení tělesné zdatnosti u seniorské populace. V rámci postgraduálního studia absolvovala zahraniční stáž na Institutu Gerontologie při Wayne State University v Detroitu, Michigan (USA), kde poté působila jako Senior Research Scientist. Po návratu do ČR v r. 2010 se v rámci společnosti ILA, s.r.o. podílela na přípravě a řízení projektů v oblasti zdraví a aktivního stárnutí. Spolupracuje s CELLO FHS UK. Je autorkou/spoluautorkou odborných publikací zaměřených na úlohu tělesné zdatnosti a mobility u seniorů či pacientů se závažným pohybovým omezením.