Jak vznikala obezitologie jako nový medicínský obor

ÚVOD

V minulosti byla obezita vnímána mnohdy jen jako nevýznamná kosmetická záležitost. Od osmdesátých let 20. století nabývá obezita rozměrů celosvětové epidemie. Její globální prevalence se během 40 let ztrojnásobila. Poznání stěžejní úlohy tukové tkáně v sekreci prozánětlivých cytokinů a hormonů a také v patogenezi kardiometabolických a některých nádorových onemocnění vedlo k přehodnocení pohledu na obezitu jako na chronické onemocnění, které přináší závažné nejen zdravotní, ale i socioekonomické následky pro společnost. To přispělo k formování obezitologie jako nového medicínského oboru. Obezitologie zohledňuje jak širokou škálu patogenetických faktorů obezity, tak nutnost interdisciplinárního přístupu při léčbě polymorbidního pacienta s obezitou. Obezita obvykle vzniká interakcí faktorů prostředí s hereditárními faktory, a to nejčastěji při pozitivní energetické bilanci v důsledku konzumace energeticky bohaté potravy a sedavého způsobu života. U geneticky predisponovaných jedinců dochází v odpověď na pozitivní energetickou bilanci snáze k hromadění tukové tkáně. Dnes je známo přes 80 environmentálních faktorů a více než 600 genů, které ovlivňují vznik a rozvoj obezity. Péče o pacienta s obezitou vyžaduje nejen znalosti vnitřního lékařství, pediatrie, endokrinologie, diabetologie, genetiky a výživy, ale i psychologie, fyziatrie a zátěžové medicíny, farmakologie, kardiologie, bariatrické a metabolické chirurgie atd. Vzhledem k četným zdravotním rizikům a komplikacím obezity definuje obezitologie diagnostická a terapeutická specifika pacienta s obezitou i s ohledem na další medicínské obory, jako jsou například anesteziologie, neurologie, urologie, onkologie, ortopedie a dermatologie. Obezitologie na rozdíl od mnoha jiných nově vznikajících medicínských oborů přináší sjednocující holistický pohled na nemoc, její etiopatogenezi, prevenci a léčbu.

HISTORIE

Historicky obory lékařství vznikaly v návaznosti na rozšiřující se poznatky v anatomii, fyziologii a léčitelství již ve starověkém Egyptě, v Řecku a v Římě (1). Obezita, i když byla v minulosti poměrně vzácným onemocněním, neunikla pozornosti starověkých lékařů. Zdravotních rizik obezity si všiml již Hippokratés. Galén v Římě poukazoval na zdravotní závažnost těžké obezity a doporučoval léčit obezitu větším množstvím jídla s malou výživnou hodnotou, rychlým během, masážemi a koupelemi. Ve středověku trpěli obezitou a dnou feudálové a panovníci, kteří od svých osobních lékařů dostávali rady jak zdravě jíst, pít a hýbat se. Na přelomu 19. a 20. století se začala podobně jako v řadě evropských zemí i u nás široce uplatňovat lázeňská léčba obezity. Centry balneoterapie obezity byly Mariánské Lázně, Dolní Lipová, Lázně Jeseník a Karlovy Vary. V roce 1900 vydal lázeňský lékař v Mariánských Lázních a profesor balneologie a klimatologie na Univerzitě Karlově v Praze MUDr. Vladislav Mladějovský publikaci O významu léčení lázeňského při obezitě, dně a cukrovce. V léčbě obezity se uplatňovala hydroterapie, cvičení a salinické minerální vody. Ve 20. století se léčba obezity dlouhodobě zaměřovala na popis různých redukčních diet. Před více než 80 lety popsal u nás redukční dietu o energetickém obsahu 3700–4200 kJ zakladatel české endokrinologie akademik Josef Charvát. Moderně koncipovanou monografii o léčbě otylosti připravili již v roce 1967 nestoři české obezitologie Přemysl Doberský, Rajko Doleček a Jiří Šonka (2). U kolébky české pediatrické obezitologie stály Jana Pařízková a Lidka Lisá.

OBEZITOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI

Odbornost v medicíně je reprezentována odbornou společností, která organizováním kongresů, konferencí a vzdělávacích akcí rozšiřuje znalosti v oboru mezi členy a seznamuje je s nejnovějšími poznatky v oblasti vědy a výzkumu. Klinická odborná společnost vypracovává doporučené postupy pro prevenci a léčbu a zajišťuje konstituování odborných center, která poskytují konziliární služby a specializovanou diagnostickou a léčebnou péči. Tato centra by se měla podílet nejen na postgraduálním vzdělávání, ale i na vědecko-výzkumných aktivitách v oboru.

První obezitologickou společností na světě byla britská Asociace pro studium obezity (The Association for the Study of Obesity – ASO), která si při svém založení v roce 1967 vytyčila za cíl jak edukaci, prevenci a léčbu obezity, tak podporu výzkumu obezity ve Spojeném království. ASO zorganizovala v Londýně v roce 1974 pod vedením Alana Howarda (UK) a George Braye (USA) první Mezinárodní kongres o obezitě (International Congress on Obesity – ICO). Iniciativa Alana Howarda a George Braye na tomto kongresu vedla následně k ustavení Mezinárodní asociace pro studium obezity (International Association for the Study of Obesity – IASO, která byla v roce 2014 transformována na World Obesity Federation – WOF). Evropská asociace pro studium obezity (European Association for the Study of Obesity – EASO) byla založena v roce 1987 skupinou nadšených badatelů kolem prof. Pera Björntorpa z Univerzity v Göteborgu, který se stal prvním prezidentem EASO. Česko v minulosti významně přispělo k aktivitám EASO díky svým zástupcům jak ve Výkonném výboru (Dana Müllerová, vice-president for Central Europe, Vojtěch Hainer, president), tak v Obesity Management Task Force (Vojtěch Hainer, zakládající předseda) a v Preventive Task Force (Dana Müllerová, Marie Kunešová). V roce 1995 byla založena Mezinárodní federace pro chirurgii obezity (International Federation for the Surgery of Obesity – IFSO), která se zabývá bariatrickou a metabolickou chirurgií. Díky úloze Martina Frieda z 1. chirurgické kliniky 1. LF UK, kterou hrál při založení IFSO, se první světový kongres IFSO konal v roce 1996 v Praze. Později se M. Fried zasloužil o založení Evropské odnože (European Branch) IFSO.

Kořeny moderní české obezitologie sahají do osmdesátých let 20. století, kdy se konaly na 3. a IV. interní klinice nynější Všeobecné fakultní nemocnice neformální „obezitologické sedánky“ (3). Na těchto setkáních, jichž se účastnili za 3. internu Jiří Šonka, Štěpán Svačina a Petr Sucharda a za IV. internu Vojtěch Hainer, Marie Kunešová a Vladimír Štich, byly probírány zajímavé kazuistiky a diskutovalo se o novinkách v léčbě a výzkumu obezity. V té době většina pacientů s obezitou byla vyšetřována a léčena endokrinology, a tak nebylo překvapením, že Obezitologická sekce vznikla při Endokrinologické společnosti, která pod vedením prof. Vratislava Schreibera vytvořila prostor pro její aktivitu. O zvýšeném zájmu endokrinologů o obezitu v dalších letech svědčí to, že v roce 1989 byli pověřeni organizováním Endokrinologických dnů v Karviné prof. Rajko Doleček, doc. Vojtěch Hainer, prof. Ratmír Rath a prof. Jiří Šonka a nosným tématem dnů se stala obezita. Na tomto setkání a při dalších akcích se ukázalo, že obezitologie jako multidisciplinární obor však významně přesahuje zájem endokrinologů a že vedle endokrinologie a metabolismu musí zahrnovat další obory, a to nejen vnitřní lékařství a pediatrii, ale i výživu a dietologii, fyziologii fyzické aktivity, fyziatrii, antropologii, psychologii, psychiatrii, základy klinické genetiky a bariatrickou chirurgii atd. Dne 25. listopadu 1993 proto zorganizovali Vladimír Štich, Vojtěch Hainer, Marie Kunešová a Jana Pařízková konferenci „Výživa a tělesná aktivita ve zdraví a nemoci“, na níž byla ustavena Česká obezitologická společnost ČLS JEP (ČOS) jako sdružení lékařů a odborníků jiných profesí zabývajících se obezitou (3). Společnost si při svém založení vytkla řadu cílů, zejména:

• šíření racionálních postupů v prevenci, diagnostice a léčbě obezity
• výzkum etiopatogeneze a léčby obezity
• účast na postgraduálním a pregraduálním vzdělávání v obezitologii
• informování laické veřejnosti o názoru odborníků na dietetiku a postupy doporučované v léčbě obezity
• vypracování návrhů na definici výkonů v obezitologii a jejich úhradu zdravotními pojišťovnami

Ve vedení ČOS se vystřídali v průběhu let Vojtěch Hainer, Marie Kunešová, Martin Fried až po současného předsedu Martin Haluzíka. Z 50 členů při založení se členská základna rozrostla na současných více než 300. Česká obezitologická společnost ČLS JEP má v současnosti čtyři sekce – psychologickou, pediatrické obezitologie (založenou jako společná sekce s Českou pediatrickou společností), nutriční a bariatrickou, která je společná s Českou chirurgickou společností ČLS JEP. Ke vzájemné výměně zkušeností v oboru slouží zejména každoroční konference „Obezitologie a bariatrie“.

ČOS se významně podílela na organizování mezinárodních obezitologických konferencí a kongresů: Round Table Meeting on Obesity Management in Central Europe (ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou UK, Praha 1997), Evropský kongres o obezitě (European Congress on Obesity – ECO, Praha 2004 a 2015), ustavující kongres Evropské odnože (European Chapter) IFSO (Praha 2004), Středoevropský kongres o obezitě (Central European Congress on Obesity – CECON; Karlovy Vary 2008, Praha 2023), 1. Björntorpovo symposium EASO (ve spolupráci s Endokrinologickým ústavem, zámek Štiřín 2009) a 3rd World Congress on Controversies in Obesity, Diabetes and Hypertension (CODHy, Praha 2010).

VÝZKUM V OBEZITOLOGII A OBEZITOLOGICKÉ ČASOPISY

Celosvětová epidemie obezity navodila zvýšený zájem jak o klinický, tak o základní výzkum obezity. Nárůst zájmu badatelů o výzkum obezity se odráží i v téměř trojnásobném vzestupu počtu prací citovaných za rok v databázi PubMed v průběhu posledních 20 let, a to jak těch věnovaných prevenci obezity (7472 citací vloni), tak těch, které se soustřeďují na její léčbu (15 553 citací v loňském roce). Vedle národních výzkumných grantových studií se prevenci a léčbě obezity věnuje řada mezinárodních a evropských projektů (https://easo.org/research/ eu-projects/). Klinickým výzkumem obezity se u nás i ve světě obvykle zabývají obezitologická centra. Základní výzkum je realizován ve spolupráci s teoretickými ústavy univerzitních pracovišť. Pod vedením Jana Kopeckého se u nás stal významným centrem výzkumu biologie tukové tkáně Fyziologický ústav Akademie věd ČR.

Významnou úlohu ve výzkumu v obezitologii sehrává nejen mezinárodní spolupráce při realizaci grantových projektů, ale i vzájemná výměna zkušeností. Na konferencích a seminářích ČOS v minulosti vystoupili přední zahraniční odborníci v obezitologii: prof. A. Stunkard (University of Pennsylvania, Filadelfie), prof. X. Pi-Sunyer (Columbia University, New York), prof. M. Krotkiewski (University of Gothenburg, Göteborg), prof. W. P. T. James (International Obesity Task Force, Londýn), prof. B. L. Heitmann (University of Copenhagen, Kodaň), prof. J. C. Seidell (National Institute of Public Health and the Environment, Bilthoven, NL), prof. H. Hauner (German Diabetes Research Institute, Düsseldorf ), prof. D. Molnár (University of Pécs, Pécs), dr. F. Bellisle (INSERM U341, Hôtel-Dieu, Paříž), prof. S. Inoue (Tokyo University, Tokyo), dr. M. Ohno (Jikei University School of Medicine, Tokyo), prof. B. Guy-Grand (Service de Médecine et Nutrition, Hôtel-Dieu, Paříž), prof. M. van Baak (Maastricht University, Maastricht), prof. S. Rössner (Karolinska Institutet, Stockholm), prof. A. Rissanen (University of Helsinki, Helsinki), prof. R. Bergmann (UCLA, Los Angeles) a mnozí další (1).

K rozvoji oboru obezitologie ve světě bezpochyby přispívají odborné časopisy, které seznamují odbornou veřejnost s nejnovějšími poznatky v disciplíně publikováním originálních prací, přehledných referátů, kazuistik, doporučených postupů atd. Nejprestižnější obezitologický časopis International Journal of Obesity and Related Metabolic Disorders, později označovaný jako International Journal of Obesity, založili již v roce 1976 Alan Howard (Cambridge, UK) a George Bray (USA). Převážně přehledné referáty k aktuální problematice publikuje časopis Obesity Reviews, který vydává IASO, resp. WOF od roku 2000. Ta mj. vydává od roku 2006 časopis International Journal of Pediatric Obesity, resp. v současnosti Pediatric Obesity, který se zabývá obezitou u dětí a dospívajících. Oficiálním časopisem vydávaným Severoamerickou asociací pro studium obezity (nyní The Obesity Society – TOS) je od roku 1993 Obesity (dříve Obesity Research). Časopis Obesity Surgery je od roku 1991 platformou pro publikace z oblasti bariatrické a metabolické chirurgie. V roce 2008 založila EASO Obesity Facts, první evropský odborný časopis, který se věnuje problematice obezity (4). Čeští zástupci jsou členy redakčních rad některých mezinárodních obezitologických časopisů: International Journal of Obesity (Irena Aldhoon Hainerová, Martin Haluzík), Obesity Surgery (Martin Fried, Jitka Herlesová) a Obesity Facts (Associate Editors: Martin Fried a Vojtěch Hainer). S narůstáním zájmu o obezitu se ve světě neustále množí počet obezitologických časopisů. V České republice doposud nemáme monotematický obezitologický časopis. Nicméně řadu podnětů mohou čeští obezitologové najít v časopise Diabetes, metabolismus, endokrinologie a výživa (DMEV), který byl v roce 1998 založen prof. Michalem Andělem.

DOPORUČENÉ POSTUPY PRO DIAGNOSTIKU A LÉČBU OBEZITY

První evropská doporučení pro diagnostiku a léčbu obezity připravilo Obesity Management Task Force (OMTF) EASO již před 20 lety (5), při čemž vycházelo z řady národních doporučení, která byla do té doby publikována již od roku 1995. Validita jednotlivých doporučení byla klasifikována na základě důkazů z dostupných studií a metaanalýz. Mezi citovanými doporučeními byla i ta, která zveřejnila již v roce 1998 Česká obezitologická společnost ČLS JEP (6). Později byla připravena mezinárodním panelem za účasti zástupců IFSO, EASO a ECOG (European Childhood Obesity Group) doporučení pro chirurgickou léčbu obezity (7). Doporučení pro diagnostiku a léčbu obezity se dočkala následně řady aktualizací (8). Poslední verzi doporučených postupů v bariatrické chirurgii zveřejnila v roce 2022 Evropská asociace pro endoskopickou chirurgii (9). Aktualizovaný doporučený diagnostický a terapeutický postup pro všeobecné praktické lékaře publikovala na svých stránkách v loňském roce Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP (10). OMTF Evropské obezitologické asociace připravilo i doporučení pro péči o pacienty po bariatrických operacích (11). V roce 2021 publikovalo OMTF Evropské obezitologické asociace doporučení pro léčbu obezity u dospělých pomocí velmi přísných nízkokalorických ketogenních diet (12). Dva roky poté uveřejnily společně EASO a Evropská federace asociací dietologů doporučené dietní postupy při léčbě osob s nadváhou a obezitou (13). Úlohu fyzické aktivity při redukci hmotnosti shrnul Jakicic et al. (14). V roce 2020 Světová zdravotnická organizace aktualizovala svá doporučení s ohledem na fyzickou aktivitu a sedavý životní styl (15). U nás referoval o preskripcí fyzické aktivity při léčbě obezity Martin Matoulek a kol. (16). Nestorka kognitivně behaviorální terapie obezity u nás Iva Málková se spolupracovníky připravila v roce 2022 rozsáhlý přehled psychologických přístupů při léčbě obezity a nadváhy pro slovenské ministerstvo zdravotnictví (17). Prof. Thomas Wadden et al. ve svém pojednání o intervencích životního stylu při léčbě obezity poukazuje na to, že vedle tradiční intervence ve zdravotnických zařízeních se dnes nabízí využití laických i komerčních iniciativ, telefonu, internetu, chytrých telefonů a dalších digitálních intervencí (18). Jak využívat telemedicínu jako doplněk péče v ordinaci obezitologa vysvětlují turečtí autoři (19).

Obohacení farmakoterapie o nová antiobezitika v posledních letech vyžaduje ucelenou informaci pro odbornou veřejnost (20), proto v roce 2021 publikovala Česká obezitologická společnost ČLS JEP „Společné stanovisko odborných společností k farmakologické léčbě obezity“. V něm se zdůrazňují nejen zdravotní, ale i socioekonomické přínosy zvýšení dostupnosti moderních antiobezitik u vymezených indikací, a to jejich částečnou úhradou z veřejného zdravotního pojištění (21). V roce 2023 bylo stanovisko ČOS k farmakoterapii obezity aktualizováno (22).

Prevence obezity je nedílnou součástí klinické obezitologie, přičemž za realizaci preventivních programů musí přebrat zodpovědnost nejen zdravotníci, ale i celá společnost a každý jednotlivec. D. Müllerová s M. Kunešovou definovaly současné preventivní programy a shrnuly hlavní evropské projekty v prevenci obezity (23).

Praktická doporučení pro diagnostiku a léčbu dětí s nadváhou a obezitou shrnulo Childhood Obesity Task Force Evropské asociace pro studium obezity (24), zatímco zevrubná doporučení pro léčbu obezity u dětí a adolescentů publikovala vloni Americká pediatrická akademie (25). V roce 2023 bylo publikováno EASO a Evropskou federací asociací dietologů (EFAD) společné stanovisko k nutriční léčbě dětí a adolescentů s nadváhou a obezitou (26). Přehled o doporučeních fyzické aktivity u obézních dětí podal Foster et al. (27). Informaci o pilotní studii s aplikací telemedicíny u dospívajících pacientů s obezitou publikovala Veselá a kol. (28). Doporučené postupy v prevenci obezity v dětství a dospívání shrnula přehledná sdělení, která zdůraznila, že vedle rodiny a školy musí sehrávat významnou úlohu v prevenci obezity pediatr (29, 30).

MONOGRAFIE V OBEZITOLOGII

Moderně koncipované monografie věnované obezitologii vycházejí nejen ve světě, ale i u nás již od šedesátých let 20. století (2). Od začátku tohoto milénia se na přípravě odborných publikací o obezitě u nás podílejí nejen obezitologové a bariatričtí chirurgové, ale s nimi i reprezentanti medicínských oborů, které souvisejí s problematikou obezity (31–37, 40–42). Ze zahraničních v současnosti dostupných učebnic obezitologie přináší ucelený pohled na problematiku obezity monografie, kterou zpracoval kolektiv autorů pod vedením dvou předních představitelů světové obezitologie – Thomase Waddena z Pennsylvánské univerzity a George Braye z Pennington Biomedical Research Center v Lousianě (38). Stručná učebnice bariatrické a metabolické chirurgie vyšla v roce 2023 (39).

CENTRA PRO DIAGNOSTIKU A LÉČBU OBEZITY

S nárůstem prevalence obezity v osmdesátých letech 20. století vyvstala potřeba vzniku specializovaných obezitologických pracovišť, která by léčila závažné a komplikované případy obezity, poskytovala konzilia, organizovala postgraduální školení zainteresovaným zdravotnickým pracovníkům a stala se centry klinického výzkumu obezity. Taková centra v té době existovala v řadě západoevropských zemí a v USA. Po dlouholetém úsilí se v roce 1988 podařilo otevřít na IV. interní klinice Fakultní nemocnice I a FVL UK na Karlově náměstí obezitologickou jednotku, která byla prvním komplexně vybaveným centrem pro diagnostiku a léčbu obezity v tehdejších tzv. socialistických zemích (43). U jejího zrodu stálo trio lékařů – Vojtěch Hainer, Marie Kunešová a Vladimír Štich spolu s psycholožkou Blankou Čepickou. Tým doplňovaly v obezitologii vyškolené zdravotní sestry, dietní sestra a v Oddělení zátěžové medicíny prof. Jana Pařízková, MUDr. Ing. Luboš Poušek a MUDr. Jaroslav Větvička. Vedle specializované vyšetřovny vybavené mj. hydrodenzitometrií, nepřímou kalorimetrií, zátěžovou cykloergometrií, bioimpedancí a antropometrickými pomůckami, měla jednotka osm lůžek pro léčbu závažných a komplikovaných případů obezity. O cvičení pacientů, včetně plavání a cvičení ve vyhřátém bazénu, se starali fyziatři pod vedením Jany Hromádkové. Celodenní pohybová aktivita byla monitorována pedometry. K vyhodnocování příjmu energie a nutrientů sloužil vlastní počítačový program „Výživa“. Pomocí sofistikovaných dotazníků bylo posuzováno skóre deprese a jídelní chování. V devadesátých letech jsem měl možnost navštívit obezitologická centra na University of Pennsylvania ve Filadelfii a na Columbia University v New Yorku a v základním vybavení a personálním zajištění byla tato centra srovnatelná s naší obezitologickou jednotkou. V letech 1997–2002 byla obezitologická jednotka jako Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity součástí 3. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice. Došlo k opakovanému neuváženému stěhování tohoto centra, zprvu na Karlov a poté na Fakultní polikliniku v Klimentské ulici, přičemž byla zrušena lůžková základna i pracně vybudovaná aparatura k hydrodenzitometrii. Od roku 2002 obezitologické pracoviště rozvíjí svoji činnost v pražském Endokrinologickém ústavu pod vedením Marie Kunešové (2002–2022) a později Radky Taxové Braunerové (2022 až dosud).

I když se s pojišťovnami podařilo nasmlouvat řadu úkonů prováděných na obezitologické jednotce, a to včetně např. antropometrie, hydrodenzitometrie (později duální rentgenové absorpciometrie), vyšetření dietologem a nepřímé kalorimetrie, nepodařilo se zohlednit časovou náročnost vstupního (cíleného), komplexního a kontrolního vyšetření pacienta s obezitou. Časová náročnost vyšetření pacienta s obezitou je důsledkem často přítomných závažných zdravotních komplikací, psychických a psychosociálních problémů, které komplexně řeší obezitolog se svým týmem, a tím šetří čas nejen pacienta, ale i ostatních lékařů a řady dalších pracovníků ve zdravotnictví.

Po založení ČOS vznikala obezitologická centra v Plzni (Dana Müllerová), v Hradci Králové (Pavoľ Hlúbik), v Ostravě (Rajko Doleček) a v Brně (Dalibor Zeman).

V Praze později vedle obezitologických center na IV. a 3. interní klinice na Karlově náměstí vzniklo na 3. lékařské fakultě pod vedením Vladimíra Šticha Česko-francouzské výzkumné obezitologické centrum. Základy moderní bariatrické chirurgie v Československu položila na I. chirurgické klinice Marie Pešková již v osmdesátých letech 20. století. Její spolupracovník Martin Fried obor dále rozvíjel v mezinárodně uznávaném Centru bariatrické chirurgie v ISCARE a později na OB klinice, kde se soustřeďuje i na metabolickou chirurgii. Velkým přínosem byla u nás (na rozdíl od mnoha jiných států) od počátku těsná spolupráce mezi obezitology a bariatrickými chirurgy. Obezitologicko-bariatrické centrum ve Vítkovické nemocnici, které vede Pavoľ Holeczy, je pojítkem mezi českou a slovenskou bariatrií. V Praze nově vznikají obezitologická centra v Institutu klinické a experimentální medicíny (vedené Martinem Haluzíkem) a ve Fakultní nemocnici v Motole (vedené Ditou Pichlerovou). Centrum bariatrické chirurgie se letos otevírá ve Všeobecné fakultní nemocnici. Přehled současných jak obezitologických, tak bariatrických a metabolických center je uveden na stránkách ČOS (www.obesitas.cz), kde jsou rovněž uvedeny standardy sekce bariatricko-metabolické chirurgie České chirurgické společnosti a ČOS pro personální, odborné a materiálně-technické zajištění bariatrických výkonů.

Úsilí EASO o mezinárodní spolupráci v klinické obezitologii vede již od roku 2008 k postupnému zakládání sítě spolupracujících obezitologických center napříč Evropou (EASO’s Collaborating Centres for Obesity Management – EASO COMs). Požadavky na personální a materiálně technické vybavení těchto center byly definovány v doporučeních EASO v roce 2011 (44). Tým obezitologického centra doporučený EASO zahrnuje:

• lékaře s vyškolením v diagnostice a léčbě obezity, které je dokumentováno certifikátem jako např. SCOPE (Specialist Certification of Obesity Professionals in Europe) Fellows
• registrovaného dietologa či nutričního terapeuta se zkušenostmi v léčbě obezity
• psychologa/psychiatra/behaviorálního terapeuta se zkušenostmi v léčbě obezity
• fyziatra/tělovýchovného lékaře se zkušenostmi v léčbě obezity
• zdravotní sestry vyškolené v diagnostice a léčbě obezity