Základy kognitivní, afektivní a sociální neurovědy; XIII.Tvořivost

Overview

Tvořivost, schopnost tvořit nové pojmy, myšlenky, vynálezy, umění je jedna z nejoceňovanějších lidských vlastností. Pravděpodobně je kontinuem od každodenní do špičkové podoby. Lze ji měřit Torranceovými testy. Investiční teorie má za to, že tvořivost vyžaduje

• intelektové schopnosti,
• znalosti,
• způsob myšlení,
• osobnost,
• motivaci, a
• prostředí.

Existují rodokmeny lidí špičkově tvořivých v různých doménách. Korelace psychometrické inteligence a tvořivosti není výrazná. Míru tvořivosti zvyšuje bilingvalismus. Takzvaná „tvořivá osobnost“ existuje: mezi její rysy patří

• otevřenost novým zkušenostem,
• svědomitost,
• impulzivita,
• autonomie, a
• vyšší skóre Eysenckova psychoticismu.

V současnosti existuje značný počet studií tvořivosti, které užily zobrazovací metody, ale výsledky přehledů a metaanalýza jsou rozpačité.

Výsledky jednotlivých studií jsou optimističtější. Objevují se práce cílené na genetické podklady tvořivosti, byly zjištěny první kandidátské geny. Dlouhou dobu je tvořivost uváděna do vztahu s duševními onemocněními. Dokládá se kosegregace schizofrenie, bipolárního onemocnění a tvořivosti v rodinách. Existují psychosociální limity vědecké tvořivosti.

Klíčová slova:
tvořivost, osobnost, zobrazovací metody, kandidátské geny, duševní onemocnění, psychosociální limity.

Úvod

Tvořivost je vedle moudrosti pravděpodobně jedna z nejoceňovanějších lidských vlastností. Klasická definice tvořivosti říká:

„Dílo nebo řešení problému se považuje za tvořivé do té míry, do jaké je jak novým, tak vhodným, užitečným, správným a cenným řešením zadaného úkolu, a zároveň do jaké míry úkol je spíše heuristický (objevný, vyžadující nový druh řešení), než algoritmický (známý, s rutinním řešením)… Kritéria, podle nichž se rozlišují činy tvořivé od méně tvořivých, jsou

• novost,
• relevance, a
• spontaneita.

Výtvor nebo odpověď jsou tvořivé do té míry, v níž se příslušní odborníci nezávisle shodnou na tom, že jsou tvořivé. Příslušní odborníci jsou lidé obeznámení s oborem, v němž se objevilo řešení problému nebo vzniklo dílo“.

Klíčově významné jsou dovednosti mající vztah k doméně, v níž je jedinec tvořivý (kupříkladu doména fyzika se odlišuje od domény biologa), dále dovednosti mající vztah k samotné tvořivosti a motivace (1).

Pojem tvořivost byl užit v ne-teologickém smyslu prvně v 17. století, vztahoval se k umění, později k vědě, nyní se vztahuje pravděpodobně ke všem oborům lidské činnosti, včetně naprosté každodennosti. Lze totiž rozlišovat „velkou“ a „malou“ tvořivost. První se týká největších jmen umění a vědy, druhá „obyčejných“ lidí. Patrně jde o kontinuum, jehož součástmi jsou každodenní inovace v běžné činnosti, například řemeslné, dále transformující učení definované jako nová a osobně významná interpretace zkušeností, činů a událostí, následuje profesionální, expertní tvořivost, která bývá významná a vlivná ve své době a nakonec tvořivost „mimořádná“, charakterizující „nesmrtelná“ jména všech oborů lidské činnosti (19).

Nejčastější otázky, které si klade současný výzkum tvořivosti, se týkají její (neuro)psychologie, například testování, dále vztahu tvořivosti a inteligence, vztahu tvořivosti k vědomým a nevědomým procesům, vztahu tvořivosti a funkčních systémů mozku, neboli neuronální úrovně, v plenkách je genetika tvořivosti, dlouho studovanou otázkou je vztah tvořivosti a duševních onemocnění, zajímavé jsou sociální limity tvořivosti (3, 14, 31).

V tomto smyslu existují

• „globální“ teorie tvořivosti opírající se o obecné vlastnosti funkce mozku nebo jejich obecné ovlivňování, a
• „lokální“ teorie tvořivosti zkoumající například funkci přenašečových systémů mozku, náladu, nebo architekturu jednotlivých funkčních systémů (11).

Testování tvořivosti

Testy tvořivosti vytvořil E. Paul Torrance v r. 1966 (Torrance Tests of Creative Thinking, TTCT; 39,40), upraveny byly v letech 1974, 1984, 1990 a 1998, mají slovní a obrázkovou podobu. Torranceova definice říká, že tvořivost je

„proces, v jehož průběhu se stáváme vnímaví na problémy, nedostatky, mezery ve znalostech, chybějící prvky, disharmonie atd., proces určování obtíží, hledání cest jak je řešit, tvorby domněnek nebo formulace hypotéz vysvětlujících nesnáze, testování a opakovaného testování těchto hypotéz, jejich modifikace a znovu opakovaného testování a nakonec sdělení výsledku“ (39).

Ve zkušených rukách je test dobrým nástrojem identifikace a vzdělávání nadaných jedinců, zejména dětí (21).

Sternberg a Lubart (33, 36) jsou autory „investiční“ teorie tvořivosti (investment theory), podle níž je tvořivost dána splýváním šesti odlišných nicméně vzájemně propojených „zdrojů“:

• intelektu,
• znalostí,
• způsobu myšlení,
• osobnosti,
• motivace, a
• prostředí.

Klíčovou intelektovou dovedností je schopnost vidět problém novým způsobem, vymknout se z mezí daných konvenčním myšlení – většina studií zdůrazňuje vztah divergentního myšlení a tvořivosti, přes obtíže spjaté s měřením divergence myšlení; (35), dále umění poznat, které myšlenky stojí za sledování a které nikoli, jakož i praktická dovednost – umění „prodat“ nápad.

Dědičnost a gender

Existují rodokmeny vysoce tvořivých lidí. Příkladem je 20 vynikajících hudebníků v 8 generacích (1550–1800) rodiny Bachovy, dále rodina Van Eyckova, Belliniho, Tizianova, Monetova, Coleridgeova, Tennysonova, Wordsworthova, Galtonova, do níž patřili Erasmus a Charles Darwin, jakož i rodina Huxleyova (3, 6). Vyšší míra tvořivosti se dokazuje u lidí, kteří jsou příbuzní spisovatelů (2). Existuje větší počet podob tvořivosti, z čehož plyne podobně jako v případě inteligence teoretický „obecný faktor tvořivosti“ (3).

Francis Galton mylně předpokládal, že je (geniální) tvořivost mužskou záležitostí. Menší prevalence této vlastnosti u žen je spíše podmíněna sociokulturním tlakem. O míře tvořivosti pravděpodobně nerozhoduje gender, ale „stupeň pomužštění“ (maleness). Například hudební tvořivost koreluje s relativně nízkou hladinou testosteronu u mužů a relativně vysokou hladinou u žen (12).

Tvořivost a inteligence

Desetiletí výzkumu prokazují, že je vazba mezi inteligencí a tvořivostí poměrně slabá. Klasická práce z r. 1965 (42) zkoumala soubor 151 dětí a dokázala jen slabou korelaci mezi deseti měřítky tvořivosti a stejným počtem měřítek inteligence a míry úspěchu ve škole (r = 0,09).

Nový typ statistické analýzy těchto dat, a to analýza latentních proměnných, což je metoda, která v době vzniku uvedené studie neexistovala, zjistila, že je korelace mezi inteligencí a tvořivostí vyšší, než byla zjištěna původně, doložila korelaci ve výši r = 0, 9 (34).

Inteligence je, zdá se, pro některé druhy tvořivosti podmínkou nutnou, nikoli postačující.

Teorie prahu (treshold theory) dokazuje slabší vztah mezi inteligencí a tvořivostí pro IQ vyšší než 120 než pro IQ nižší než je tato mez. Preckel et al. (29) ověřoval tuto teorii na reprezentativním vzorku 1 328 německých studentů různých druhů škol včetně škol pro mimořádně nadané děti. Inteligence byla testována testem „dynamické“ (fluid) inteligence a Berlínským testem struktury inteligence, který hodnotí paměť, rychlost zpracovávání informace, a tvořivost ve třech doménách. Teorii prahu se nepodařilo dokázat.

Inteligence a tvořivost jsou množiny, které se překrývají: existují vysoce inteligentní lidé, kteří tvořiví nejsou, pro tvořivost je vyšší inteligence podmínkou nutnou, nikoli postačující. Tvořivost má vztah k mimořádnému talentu, obvykle k jedné doméně, například matematice nebo hudbě, v těchto směrech se projevuje často od adolescence.

Předpokládá se, že míru tvořivosti zvyšuje bilingvalismus. Mechanismus je nejasný. Hommel et al. (13) vyšel z úvahy, podle níž zvládání víc než jednoho jazyka vede lidi ke kognitivní kontrole, která mohutně ovlivňuje zpracovávání informací mechanismem „shora dolů“ (top-down). Z toho plyne, že by lidé, jejichž bilingvalismus je na vysoké úrovni, měli mít lepší úroveň konvergentního myšlení než lidé, jejichž bilingvalismus je na úrovni nižší a naopak: lidé, kteří dva jazyky zvládají hůře než první skupina, by na tom měli být lépe s myšlením divergentním (které se tradičně testuje například otázkou, kolik rozmanitých užití může mít cihla, případně nůž?). Experiment předpoklad doložil.

Osobnost

Mezi vlastnosti osobnosti charakterizující tvořivé osobnosti patří

• otevřenost vůči novým zkušenostem,
• pečlivost,
• nekonvenčnost,
• dominance,
• sebedůvěra,
• autonomie,
• nápaditost,
• hostilita,
• impulzivita,
• vytrvalost,
• asocialita,
• ctižádost, a
• vyšší míra psychoticismu v Eysenkově typologii.

Tvořivá osobnost tedy existuje (9, 27). Tvořiví vědci bývají svědomití a pyšní, umělci spíše úzkostní, emočně labilní, asociální a mají vyšší míru Eysenkova psychoticismu. Jakmile tvořiví lidé tvoří, bývají svou činností pohlceni, jsou cílevědomí, ulpívaví, tvoření je jim odměnou a slastí.

Funkční systémy mozku

Přehledy a metaanalýzy studií tvořivosti, které užily zobrazovací metody, jsou rozpačité. Rozbor 45 těchto studií prokázal inkonzistentní výsledky. Studie totiž užívaly odlišné způsoby testování, téměř každá studie měla svůj. Pro další práce autoři navrhli osm jednotících hledisek:

• zjistit, zda je tvořivé poznávání doménově specifické,
• zvýšit spolehlivost měření,
• užít spolehlivý test IQ a test otevřenosti novým zkušenostem jako kovarianty,
• užít evoluční teorii,
• zlepšit pochopení genetického pozadí,
• zvětšit vyšetřované soubory,
• zlepšit srovnatelnost souborů užitím stejné nomenklatury,
• užít metody umožňující kontinuální, nikoli dichotomické měření jako jsou studie užívající metodu případ versus kontrola (5).

Dietrich a Kanso (8) analyzovali 72 experimentů uveřejněných v 63 studiích. Experimenty testovaly divergentní myšlení, uměleckou tvořivost a vhled (insight). Elektroencefalografické studie divergentního myšlení poskytují inkonzistentní výsledky. Další zobrazovací metody s výjimkou difúzní prefrontální aktivace úměrné míře tvořivosti rovněž. Podobně dopadly studie umělecké tvořivosti s výjimkou toho, že ukázaly aktivaci motorické a temporoparietální kůry.

Naproti tomu studie zkoumající vhled jsou konzistentní: našly aktivaci přední cingulární a prefrontální kůry. Analýza těchto experimentů nedokládá vztah tvořivosti k činnosti pravé mozkové hemisféry, rozostření (defokuzaci) pozornosti, k nízké míře nabuzení nebo k alfa-synchronizaci.

Naproti tomu výsledky jednotlivých studií působí optimističtěji. Vyšetření 100 lidí, z nichž bylo 40 umělců a/nebo vědců oceněných národní nebo mezinárodní cenou, užilo Torranceův test tvořivosti a vyšetření jednofotonovou emisní tomografií. U jedinců s vysokou mírou tvořivosti tato metoda prokázala

• vyšší aktivitu pravého precentrálního závitu,
• pravého culmen (přední část vermis mozečku sousedící s primární fisurou),
• obou středních čelních závitů,
• pravého g. rectus,
• levého frontálního orbitálního závitu,
• levého dolního čelního závitu (Brodmanovy oblasti 6, 10, 11, 47, 20) (obr. 1), jakož i celého mozečku.

Popsané korové oblasti jsou uzly neuronálních sítí velkého rozsahu, které zpracovávají kognici, emotivitu, pracovní paměť a odpověď na nové podněty. Skóre tří rozměrů tvořivosti, plynulosti, originality a flexibility, korelovalo s mírou aktivity měřenou perfúzí pravého středního čelního závitu a pravého g. rectus (BA 6, BA 11).

Míra plynulosti a flexibility vysoce korelovala s perfúzí levého g. temporalis superior a tonsil mozečku.

Z toho plyne, že je míra tvořivosti dána činností sítí integrujících

• percepci,
• volní rozhodnutí,
• kognici, a
• emotivitu (15).

Jung et al. (18) vyšetřili 65 jedinců, u nichž určil skóre divergentního myšlení, považované za jedno z měřítek tvořivosti, a to pomocí dotazníku cíleného na tvořivý výkon (CAQ, Creative Achievement Questionnaire ) a uvedli je do vztahu k tloušťce mozkové kůry. Kromě toho určili i sloučený index tvořivosti (Composite Creativity Index, CCI).

U lidí s vyšší mírou tvořivosti byla v porovnání s lidmi, jejichž míra tvořivosti byla nižší, magnetickou rezonancí zjištěna regionálně odlišná tloušťka mozkové kůry. Negativní korelace s výší CCI byla nalezena v části kůry g. lingualis, pozitivní korelace byla naproti tomu zjištěna v kůře pravého g. cinguli. Nižší objem levé zevní orbitofrontální kůry koreloval s vyšším skóre CAQ, s nímž koreloval i vyšší objem pravostranného g. angularis.

Předběžné výsledky vyšetření třiceti vysoce tvořivých vědců a stejného počtu vysoce tvořivých umělců prokázalo v porovnání s kontrolními, méně tvořivými lidmi, vyšší míru aktivity implicitního (defaultního) systému mozku (22). Kromě toho byla v průběhu testu slovních asociací u vysoce tvořivých lidí zjištěna

• oboustranně vyšší aktivita dolní a střední čelní kůry,
• přední cingulární kůry, a
• levého středního spánkového závitu.

V průběhu testování obrázkových asociací byla zjištěna kromě vyšší aktivity nižších zrakových korových oblastí

• oboustranně vyšší činnost angulárních závitů, a
• středních a dolních čelních závitů.

V průběhu testování detekce tvarů byla zjištěna

• oboustranně vyšší aktivace g. fusiformis,
• přední cingulární kůry,
• precuneu (tyto oblasti jsou mediálními součástmi defaultního systému), a
• horních částí temenních laloků a insuly (4).

Fink et al. (10) vyšetřoval činnost mozku 50 osob, polovina z nich byly ženy, polovina muži, v průběhu tvořivého řešení problémů elektroencefalograficky a funkční magnetickou rezonancí. Zátěží byly čtyři slovní úlohy. Elektroencefalografický záznam prokázal v průběhu originálního řešení úloh vyšší míru alfa synchronizace čelní a temenní kůry oboustranně, což je v porovnání s výše uvedenými studiemi rozporný výsledek. Funkční magnetická rezonance doložila vyšší aktivaci čelní kůry na straně levé. Kromě toho se aktivovala kůra na hranicích temenních a spánkových laloků.

Takeuchi et al. (37) měřil funkční magnetickou rezonancí funkční konektivitu, to je korelace činnosti různých mozkových oblastí v čase ve vztahu k výši psychometricky určené inteligence a k míře tvořivosti. Globální perfúze šedé i bílé hmoty mozku vykazuje signifikantní pozitivní korelaci s individuální psychometrickou inteligencí. Pozitivní korelaci s mírou tvořivosti vykazuje globální perfúze bílé hmoty. Výši individuální inteligenci odpovídá míra regionální perfuze v levostranném g. temporalis superior a insule. Signifikantní a negativní korelace byla zjištěna mezi mírou tvořivosti a perfuzí precuneu.

Kowatari et al. (23) studoval funkční magnetickou resonancí tvořivost expertů a nováčků. Úkolem byl design nového pera. Míra tvořivosti u expertů byla v pozitivní korelaci s převahou aktivity pravostranné prefrontální kůry nad aktivitou levostranné prefrontální kůry, nikoli s aktivitami těchto korových oblastí uvažovanými samostatně.

U nováčků negativně korelovala míru tvořivosti aktivita dolní temenní kůry oboustranně. Trénink, neboli získání expertní zkušenosti, podle autorů přímo ovlivňuje levostrannou temenní kůru a facilituje činnost pravostranné prefrontální kůry, zatímco činnost levostranné prefrontální a pravostranné temenní kůry tlumí.

Thaggard a Stewart (38) vypracovali matematický model slučování kognitivních procesů mozku, nazývají ho procesem konvoluce, jenž je podle jejich názoru podkladem kognitivních a emočních procesů, z nichž vyrůstá tvořivost.

Geny

Výzkum genetických podkladů tvořivosti je v plenkách. Pilotní studie identifikující první kandidátské geny tvořivosti je z r. 2006. Ve skupině 92 zdravých lidí byla zjištěna korelace mezi mírou tvořivosti a genem kódujícím D2 dopaminový receptor, jakož i genem TPH1 (locus TPH-A779C) ovlivňujícím metabolismus serotoninu. Alela A1+ genu DRD2 má vztah k vyšší míře slovní kreativity než alela A1. Nositelé alely A genu TPH1 dosahovali signifikantně vyšší skóre v testech obrázkové a numerické kreativity (30).

Ukkola et al. (41) rozsáhle psychometricky testovali 343 členů 19 finských rodin, v nichž byli profesionální muzikanti a hudební amatéři. Dokázala, že hudební tvořivost, a to jak skládání hudby, tak její aranžování nebo hudební improvizaci, má výraznou genetickou složku. Jedná se o gen kódující arginin-vasopresinový receptor 1A. Neurobiologie vnímání a tvorby hudby tedy má vztah k tvorbě sociální vazby mezi lidmi.

Odchylky dopaminového D2 receptoru v thalamu jsou uváděny do vztahu k psychotickým příznakům a vnímavosti k onemocnění schizofrenií. De Manzano et al. (7) testoval u zdravých lidí divergentní myšlení (považované za míru tvořivosti) a skóre dvou druhů testů, jimiž se divergentní myšlení ověřuje, uvedl do vztahu s hustotou D2 receptorů měřenou PET (pozitronová emisní tomografie) a dvěma radioligandy. Korelace mezi denzitou D2 receptorů a skóre divergentního myšlení je při kontrole pro věk a úroveň poznávacích schopností záporná. Pokles hustoty D2 receptorů v thalamu znamená pokles prahových hodnot pro průchod informace, a tím vzestup toku informace thalamus - mozková kůra. U zdravých lidí to může být mechanismem vyšší míry divergentního myšlení.

Kéri (20) prokázal asociaci polymorfismu promotoru neuregulinového genu 1 s tvořivostí u lidí s vysokou mírou intelektového výkonu a vysokým stupněm školního vzdělání. Nejvyšší skóre dosahovali lidé s genotypem T/T, který je v asociaci s rizikem psychózy a změnami aktivace prefrontální kůry.

Tvořivost a duševní onemocnění

„Genius, který by neměl alespoň nádech šílenství, neexistoval“, je výrok Aristotelův. Zájem o vztah tvořivosti a duševních onemocnění je tedy pradávný. Část studií hledá psychiatrická onemocnění a poruchy osobnosti u mimořádně tvořivých jedinců. Užívá při tom strukturovaný diagnostický pohovor nebo analyzuje biografie. Jedna z nejstarších prací tohoto druhu je z r. 1931 (25). Zabývala se více než 800 lidmi považovanými za geniální. Zjistila vysokou prevalenci různých duševních onemocnění, zcela zdraví lidé byli menšinou.

Juda (17) zkoumala 294 vysoce nadaných umělců a vědců, narozených v německy mluvících oblastech v rozmezí let 1650–1900. Došla k závěru, že se mezi vysoce nadanými jedinci vyskytují psychopatologické změny s vyšší prevalencí než v kontrolní populaci.

Andreasenová (2) doložila vyšší riziko afektivních poruch, zvláště bipolárního onemocnění u 30 spisovatelů v Iowské studii, Jamisonová (16) došla ke stejnému závěru u 47 spisovatelů britských. Ludwig (26) užil biografická data uveřejněná v The New York Times Book Review uveřejněná v rozmezí let 1960–1990 a volil soubor 1 005 jedinců. Doložil vyšší prevalenci bipolárního onemocnění, onemocnění z okruhu schizofrenie a deprese.

Kyaga et al. (24) využil k testování vztahu tvořivosti a duševních onemocnění švédské národní registry s dlouhodobě registrovanými daty souboru 300 000 lidí. Umožňují určit lidi ve „tvořivých povoláních“, například vědce, univerzitní učitele, fotografy, designery, herce, hudebníky a skladatele, spisovatele a lidi v povoláních, která takto tvořivá nejsou. Kromě toho umožňují určit prevalenci schizofrenie, bipolárního onemocnění a unipolární deprese. Data rovněž dovolují určit probandy a jejich příbuzné.

Výskyt jedinců s bipolárním onemocněním a zdraví sourozenci lidí se schizofrenií nebo bipolárním onemocněním byl mezi lidmi s „tvořivých“ povoláních vyšší než v kontrolní skupině. Výskyt lidí trpících schizofrenií nebyl v „tvořivých“ povoláních v porovnání s kontrolní skupinou vyšší, objevoval se však s vyšší než očekávanou prevalencí v podskupině umělců. Výskyt lidí s unipolární depresí, ani jejich sourozenců ve skupině „tvořivých“ povolání vyšší nebyl.

Nelson a Rawlings (28) vyšetřili 100 umělců, 43 mužů a 57 žen ve středním věku 35 let, rozsáhlým souborem testů zaměřeným na:

• osobnost,
• chování,
• „neobvyklé“ zkušenosti,
• kognitivní dezorganizaci,
• introvertní anhedonii,
• impulzivní nonkonformitu,
• vymezení vůči okolí, a
• příznaky afektivních poruch.

Ze studie plyne překrývání „pozitivních“ schizotypálních příznaků a tvořivosti.

Vysoce pozoruhodné je kazuistické pozorování pacientky Anne Adamsové (AA), vědecké pracovnice, stižené primární progresivní afázií, což je neurodegenerativní onemocnění spadající do skupiny frontotemporálních lobárních degenerací. Deset let před tím, než se objevily příznaky, začala AA malovat. Její obrazy odpovídaly schopnosti vyjadřovat malováním hudbu, šlo tedy o transmodální reprezentace. AA byla ovlivněna Mauricem Ravelem, jenž rovněž trpěl primární progresivní afázií, a namalovala Ravelovo proslulé Bolero. Pozdější malby, kdy byla již němá, se posunuly k fotografickému realismu.

Zobrazovací metody prokázaly u AA charakteristickou levostrannou atrofii dolní frontální, insulární, temporální kůry a striata na levé straně. Na straně pravé se však objevilo zvětšení objemu šedé hmoty a zvýšená perfúze zadních neokortikálních oblastí (32).

Limity

V provokativní studii si Charlton (14) položil řečnickou otázku:

„Proč jsou moderní vědci tak nudní, nezáživní, tupí, nezajímaví...(dull)?“

Zároveň si na ni odpověděl:

„Současná věda si vybírá lidi vytrvalé a sociabilní na úkor inteligence a tvořivosti“.

Současná organizace vědy podle Charltona nemilosrdně likviduje lidi zajímavé a s představivostí. Na všech stupních výcviku a kariérního postupu volí jedince, u nichž převažují

• „Svědomitost“ (Conscientiousness), a
• „Přátelskost“ (Agreeableness),

což jsou rysy pětirozměrového modelu osobnosti (Velké pětky, Big Five).

Vědecké revoluce však kromě píle, svědomitosti a vysokého IQ vyžadují vysokou míru tvořivosti, a ta v korelaci se svědomitostí příliš není. Naopak, je v korelaci se střední úrovní rozměru označovaného v Eysenckově modelu nepříliš šťastným pojmem Psychoticismus. Tento rozměr slučuje sobeckost, nezávislost na skupinových normách, impulzivitu, vyhledávání senzací včetně poznávacího stylu charakterizovaného plynulou asociativní tvorbou myšlenek.

Sociopolitické vztahy v současné vědě však vybírají ve směru vysokého skóre svědomitosti a přátelskosti a vyžadují nízké skóre psychoticismu včetně nízké tvořivosti. Charlton si je vědom, že by jeho názor dovedený do praxe znamenal vysoký výskyt nadaných šarlatánů a podvodníků, obranu vidí v oddanosti transcendentní hodnotě pravdy. Jak ji zavést do široké praxe neuvádí.

Charltonově úvaze odpovídá výsledek experimentu. Předpokládá se, že úspěšné inovace závisí na vzniku tvořivých myšlenek. Čím je jich víc, tím vyšší je pravděpodobnost výběru velmi dobrého nápadu. Výzkum však doložil, že lidé ideje nevolí optimálně. Rietzschel et al. (31) dokázali, že lidé z jejich souboru volili ideje považované za proveditelné a žádoucí, a to na úkor originality. Explicitní instruování pokusných osob jak volit tvořivé nebo originální myšlenky efektivitu volby zlepšilo, současně však snížilo u pokusných osob jak pocit uspokojení, tak výši hodnocení volených myšlenek.

MUDr. František Koukolík, DrSc.

Oddělení patologie a molekulární medicíny

Národní referenční laboratoř prionových chorob

Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou

Vídeňská 800

140 59 Praha 4 Krč

E-mail: frantisek.koukolik@ftn.cz