Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2009

Overview

V roce 2009 bylo v České republice u 1 107 pracovníků hlášeno celkem 1 313 profesionálních onemocnění, z toho bylo 1 245 nemocí z povolání a 68 ohrožení nemocí z povolání. Incidence profesionálních onemocnění představovala 28,7 případů na 100 tisíc nemocensky pojištěných zaměstnanců v civilním sektoru. Ve srovnání s rokem 2008 klesl celkový počet diagnostikovaných profesionálních onemocnění o 90, tj. o 6,4 % případů. Nejvíce profesionálních onemocnění bylo hlášeno z Moravskoslezského kraje (317, tj. 24,1 % případů). Nejčastěji onemocněli pracovníci v odvětví ekonomické činnosti „zdravotní a sociální péče“ (214, tj. 16,3 % případů). V kategorii nemocí z povolání přestavoval nejčastější diagnózu syndrom karpálního tunelu (308, tj. 24,7 % případů). Onemocnění svrabem s 129 případy a kontaktní alergická dermatitida s 128 případy obsadily druhé a třetí místo. U ohrožení nemocí z povolání v roce 2009 dominoval také syndrom karpálního tunelu (46, tj. 67,6 % případů).

Klíčová slova:
nemoci z povolání, ohrožení nemocí z povolání, incidence, trendy vývoje.

Úvod

Podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb. (2) se v České republice za nemoce z povolání považují nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek. Nemoci z povolání jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu tohoto nařízení. Uvedený seznam nemocí z povolání obsahuje celkem 83 položek rozdělených do 6 kapitol.

Ohrožením nemocí z povolání jsou podle zákoníku práce (4) takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze hodnotit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání. Z toho důvodu musí být pracovník podle druhu rizika trvale nebo přechodně přeřazen mimo stávající riziko.

Dne 1. ledna 1998 nabyla účinnosti vyhláška MZ č. 342/1997 Sb. (3), která stanovuje postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají. Podle této vyhlášky podezření na nemoc z povolání z podnětu ošetřujícího lékaře nebo osoby trpící onemocněním posuzuje a posléze případně uznává místně příslušné „středisko nemocí z povolání“. Jde celkem o 18 zdravotnických zařízení, jejichž seznam je uveden v příloze citované vyhlášky spolu se stanovením spádové oblasti.

Diagnóza nemoci z povolání se opírá

1. o klinický obraz onemocnění, který musí být potvrzen objektivními vyšetřovacími metodami a musí dosahovat určitého minimálního stupně klinické závažnosti,
2. o ověření podmínek vzniku onemocnění na pracovišti krajskou hygienickou stanicí, respektive Státním úřadem pro jadernou bezpečnost (u nemocí způsobených ionizujícím zářením).

V kladném případě pak příslušné „středisko nemocí z povolání“ vydá posudek, kterým se uznává nemoc z povolání. Tento posudek je zaslán pacientovi, zaměstnavateli, u kterého nemoc vznikla, jeho registrujícímu praktickému lékaři, lékaři závodní preventivní péče a dalším určeným institucím. Na předepsaném formuláři se nemoc z povolání hlásí také Národnímu registru nemocí z povolání, který je veden od roku 1991 ve Státním zdravotním ústavu a jehož správcem je ÚZIS ČR.

V tomto článku předkládáme čtenářům hlavní statistická data o počtu a složení nemocí z povolání a ohrožení nemocí z povolání (dále budeme mluvit souhrnně o „profesionálních onemocněních“) hlášených do Národního registru nemocí z povolání v roce 2009.

Profesionální onemocnění

V roce 2009 bylo u 1 107 pracovníků diagnostikováno celkem 1 313 profesionálních onemocnění, z toho bylo 1 245 nemocí z povolání a 68 ohrožení nemocí z povolání. U 161 osob byly v průběhu roku hlášeny dvě, u 14 osob tři, u 3 osob čtyři, u 2 osob pět nemocí z povolání, ohrožení nemocí z povolání nebo jejich kombinace. Nejčastěji se vyskytovala kombinace syndromu karpálního tunelu na pravé a na levé ruce (81 případů), který vznikl buď při práci s přetěžováním končetin, nebo při práci s vibrujícími nástroji.

Oproti roku 2008 (1) klesl absolutní počet pracovníků postižených profesionálním onemocněním v roce 2009 o 8, tj. o 0,7 %, a počet případů hlášených profesionálních onemocnění klesl o 90, tj. o 6,4 %. Také incidence profesionálních onemocnění klesla z 30,7 případů v roce 2008 na 28,7 případů na 100 tisíc pojištěnců v civilním sektoru v roce 2009 (tabulka 1).

Nejvíce profesionálních onemocnění bylo vyvoláno působením fyzikálních faktorů (kapitola II seznamu nemocí z povolání) – celkem 658, tj. 50,1 % případů. Ve srovnání s rokem 2008 byl v roce 2009 zaznamenán nárůst u nemocí dýchacích cest a plic (kapitola III) a u nemocí přenosných a parazitárních (kapitola V), a to o 57, respektive 27 případů. Naopak k poklesu došlo u nemocí způsobených fyzikálními faktory (o 108 případů), u nemocí kožních (o 58 případů), u nemocí způsobených chemickými látkami (o 5 případů) a u nemocí hlasivek (o 3 případy).

Nejvíce profesionálních onemocnění bylo hlášeno z kraje Moravskoslezského – 317, tj. 24,1 % případů. Nárůst o 13, respektive 14 a 16 případů proti roku 2008 byl zaznamenám v kraji Olomouckém, v kraji Vysočina a v kraji Středočeském. V dalších krajích klesl počet hlášených případů o 3 až 30 případů. Největší pokles byl zaznamenán v kraji Pardubickém.

Nejpočetnější kategorii profesionálních onemocnění v kraji Moravskoslezském představovala onemocnění způsobená fyzikálními faktory – celkem 197, což představuje 29,9 % všech případů hlášených v rámci kapitoly II seznamu nemocí z povolání v celé České republice (tabulka 2). Šlo zejména o nemoci z vibrací (položky II.6 až II.8 – celkem 112 případů) a o nemoci z dlouhodobého nadměrného a jednostranného přetěžování končetin (položky II.9 až II.11 – celkem 72 případů). V Moravskoslezském kraji bylo také hlášeno nejvíce onemocnění dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice – celkem 71 případů, tj. 29,7 % všech případů hlášených v celé České republice v rámci kapitoly III seznamu nemocí z povolání. Jednalo se zejména o pneumokoniózu uhlokopů (66 případů).

U dvou pracovníků vzniklo profesionální onemocnění při plnění pracovních úkolů na různých místech České republiky a 17 pracovníků onemocnělo přenosnými a parazitárními nemocemi při práci v zahraničí.

Od 1. ledna 2008 platí v České republice nové kódy pro klasifikaci ekonomických činností, tzv. CZ-NACE. V roce 2009 vznikala profesionální onemocnění nejčastěji u osob pracujících v odvětví ekonomické činnosti „zdravotní a sociální péče“ (CZ-NACE Q86 až 88 – celkem 214 případů). V sestupném pořadí následovalo odvětví „těžba a dobývání nerostných surovin“ (CZ-NACE B05 až 09 – celkem 181 případů), dále odvětví „výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků“ (CZ-NACE C25 – celkem 151 případů) a odvětví „výroba motorových vozidel“ (CZ-NACE C29 – celkem 121 případů). V dalších odvětvích bylo hlášeno podstatně méně onemocnění.

V rámci odvětví ekonomické činnosti „zdravotní a sociální péče“ vznikala zejména přenosná a parazitární onemocnění (celkem 173 případů, z toho scabies 128 krát). Jiná profesionální onemocnění zde byla zjišťována méně často:

•  profesionální dermatózy dvacetkrát,
• syndrom karpálního tunelu z přetěžování končetin desetkrát a z vibrací dvakrát,
• epikondylitida z přetěžování končetin čtyřikrát,
• rakovina kůže z ionizujícího záření dvakrát,
• artróza palce ruky z přetěžování končetin jedenkrát,
• astma bronchiale jedenkrát, a 
• alergická rýma jedenkrát.

Onemocnělo celkem 90 sester, 41 sanitářů-ošetřovatelů, 22 pracovnic sociální péče, 20 lékařů, 6 uklízeček, 5 rehabilitačních pracovnic a 5 zdravotních laborantů, dále 4 pečovatelky, 3 pracovnice prádelny, 3 zubní technici, 3 údržbáři, 2 rtg laboranti, 2 truhláři, 2 interní auditoři, 2 řidiči sanitky, 2 lázeňské a 2 pomocné kuchařky.

Nemoci z povolání

Kapitola I – nemoci způsobené chemickými látkami

V roce 2009 chemické látky způsobily celkem 5 akutních intoxikací (třikrát z oxidu uhelnatého, jednou ze zplodin hoření a jednou z izokyanátů). Dále byla ohlášena 2 nádorová onemocnění způsobená chemickými látkami (nádor laryngu z chrómu a nádor mandle z polycyklických aromatických uhlovodíků). Doba latence, tj. doba od prvního kontaktu s karcinogenem do manifestace nádoru, byla u nádoru laryngu 12 let a u nádoru mandle až 36 let.

Kapitola II – nemoci způsobené fyzikálními faktory

Fyzikálními faktory bylo způsobeno celkem 593 onemocnění hlášených v roce 2009, což představovalo 47,6 % ze všech hlášených nemocí z povolání. Přehled a zastoupení jednotlivých položek hlášených v rámci kapitoly II uvádí tabulka 3.

Nemoc způsobená ionizujícím zářením (položka II.1)

bylo hlášeno 9 nádorových onemocnění. Bazaliom kůže byl diagnostikován u 6 důlních dělníků, kteří byli exponováni ionizujícímu záření v uranových dolech převážně v letech 1953–1990 (doba latence byla u bazaliomů v rozsahu 32–55 let, medián byl 53,5 let).

Nádor mandle byl zaznamenán u 65letého lamače uranových dolů, který pracoval v riziku ionizujícího záření v letech 1970–1981.

Spinaliom vznikl u dvou bývalých rentgenologů. Jeden z nich byl exponován rtg záření v letech 1951–2004, druhý v letech 1968–1993 (doba latence byla 56 a 39 let, protože oba spinaliomy byly poprvé diagnostikovány již v roce 2007).

Rakovina plic z radioaktivních látek bude uvedena zvlášť v rámci položky III.6.

Porucha sluchu způsobená hlukem (položka II.4)

byla zjištěna u 22 osob. Onemocněli pracovníci v 12 profesích, nejčastěji byli postiženi zámečníci-svářeči (pětkrát), truhláři a soustružníci (po třech případech).

Práce s vibračními nástroji (položka II.5)

způsobila v roce 2009 celkem 230 onemocnění, což představovalo 18,5 % ze všech nemocí z povolání hlášených v tomto roce.

Onemocnění cév rukou z práce s vibračními nástroji (položka II.6)

bylo diagnostikováno celkem 59krát. Onemocněli zejména brusiči kovů-cídiči odlitků (23krát) a zámečníci-nástrojáři (13krát). V dalších 9 profesích byli postiženi jeden až čtyři pracovníci.

Poškození periferních nervů z práce s vibračními nástroji (položka II.7)

vzniklo celkem 161krát, což bylo o 17 případů více než v roce 2008. Syndrom karpálního tunelu byl zjištěn 152krát, poškození ulnárního nervu v oblasti lokte šestkrát a v oblasti Guyonova kanálu třikrát. Onemocněli zejména zámečníci-svářeči (46krát), brusiči kovů-cídiči odlitků (20krát), horníci-lamači (17krát). V dalších 37 profesích byl postižen jeden až šest pracovníků.

Nemoci kostí a kloubů z vibrací (položka II.8)

byly hlášeny v 10 případech u různých profesí, přičemž artróza zápěstního kloubu byla zjištěna jednou, artróza drobných kloubů rukou dvakrát, rhizartróza třikrát a artróza loketního kloubu čtyřikrát.

Nemocí z přetěžování končetin (položky II.9–II.11)

bylo v roce 2009 hlášeno celkem 332 případů, což bylo o 98 případů méně než v roce 2008.

Poškození šlach, šlachových pochev, úponů, svalů a kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování končetin (položka II.9)

bylo v roce 2009 zjištěno celkem 162krát. Nejčastěji byli postiženi montážní dělníci (36krát), zámečníci-svářeči, brusiči skla a brusiči kovů (po deseti případech). V dalších 52 profesích onemocněl jeden až pět pracovníků.

Epikondylitida kosti pažní byla zjištěna 81 krát, v 51 případech šlo o radiální a ve 30 případech o ulnární epikondylitidu. Artróza kloubů byla zaznamenána celkem 27krát, z toho rhizartróza 13x, artróza loktů 6x, artróza ramenního kloubu 3x, artróza drobných kloubů rukou 2x, artróza zápěstí 2x a artróza kolenního kloubu jednou.

Impingement syndrom byl diagnostikován celkem 8krát. Stenozující tendovaginitida (skákavý prst) vznikla 27krát, Morbus de Quervain byl diagnostikován osmkrát. Jiná poškození šlach, šlachových pochev, úponů nebo svalů se vyskytovala méně často nebo pouze ojediněle.

Poškození periferních nervů z přetěžování končetin nebo z tlaku, tahu nebo torze(položka II.10)

bylo zjištěno v roce 2009 celkem 166 krát. Syndrom karpálního tunelu byl diagnostikován 156krát a léze ulnárního nervu v oblasti lokte vznikla 10krát. Onemocněli zejména pracovníci při výrobě motorových vozidel (CZ-NACE C29 – 39 případů), dále pracovníci při výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků a při výrobě elektrických zařízení (CZ-NACE C25 a CZ-NACE C27 po 21 případech). Nejčastěji byli postiženi montážní dělníci (52krát), dále horníci (11krát), zámečníci-svářeči (9krát), řezníci-bourači masa (9krát), dojičky (8krát) a šičky (7krát).

Bursitida z tlaku (položka II.11)

se v roce 2009 vyskytla třikrát v oblasti subakromiální (jednou u poštovní doručovatelky a dvakrát u montážních dělníků) a v oblasti olekranonu jednou (brusič skla).

Kapitola III – nemoci týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice

V roce 2009 bylo v rámci této kapitoly hlášeno celkem 239 nemocí z povolání, což bylo o 59 případů více než v roce 2008. Přehled hlášených onemocnění podle jednotlivých položek, evidenčních kódů a diagnóz obsahuje tabulka 4.

Pneumokoniózy (položka III.1)

způsobené prachem s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého byly v roce 2009 diagnostikovány u 106 pracovníků, což bylo o 20 případů více než v předchozím roce. Převažovaly pneumokoniózy uhlokopů s typickými rtg znaky (celkem 63 případů).

Nejvíce onemocnění bylo hlášeno z Moravskoslezského a ze Středočeského kraje (68 a 22, tj. 64,2 % a 20,8 % případů). Onemocněli zejména pracovníci při těžbě uhlí (CZ-NACE B05 – celkem 85, tj. 80,2 % případů). V dalších sedmi odvětvích ekonomické činnosti onemocněl jeden až pět pracovníků.

Nemocí plic a pohrudnice způsobených azbestem (položka III.2)

bylo  roce 2009 hlášeno celkem 36 případů,což bylo o 8 případů více než v roce 2008. Nárůst o 6, respektive o 4 případy, byl zaznamenán u pleurálních hyalinóz a u rakoviny plic ve spojení s azbestózou nebo hyalinózou.

Azbestóza vznikla u pracovníků, kteří byli azbestu exponováni v letech 1957–1990 (medián doby latence pro azbestózu byl 48 let).

Hyalinóza s poruchou plicních funkcí vznikla u pracovníků, kteří byli vystaveni azbestu v letech 1949–1997 (doba latence zde byla v rozsahu 24–60 let, medián byl 42 let).

Mezoteliom pleury vznikl u 4 pracovníků exponovaných azbestu v letech 1966–1994 (doba latence pro mezoteliom byla 29–42 let, medián byl 37 let).

Rakovina plic z azbestu vznikla u 4 pracovníků exponovaných azbestu v letech 1957–1993 (zde byla doba latence 23–51 let, medián byl 42 let).

Svářečská plíce (položka III.4)

vznikla u jedné pracovnice, která svařovala celkem 21 let.

Rakovina plic z radioaktivních látek (položka III.6)

byla v roce 2009 hlášena u 13 osob, což bylo o 8 případů více než v roce 2008. Uvedení pracovníci byli exponováni ionizujícímu záření při těžbě a úpravě uranových rud převážně v letech 1948–1979. Nejkratší doba latence byla pro rakovinu plic 46 let, nejdelší 60 let, medián byl 53 let.

Exogenní alergická alveolitida (položka III.9)

typu farmářské plíce byla zjištěna u dvou zemědělských pracovníků, sladovnická plíce byla diagnostikována jednou při výrobě sladu a izokyanátová plíce u vznikla u 6 dělníků, kteří byli exponování výparům lepidel.

Bronchiálním astmatem nebo alergickou rinitidou (položka III.10)

onemocnělo v roce 2009 celkem 64 pracovníků. Kombinace onemocnění astmatem a alergickou rinitidou se vyskytla celkem 10krát. Nejčastěji byli postiženi pracovníci při výrobě potravinářských výrobků (CZ-NACE C10 – 23, tj. 31,1 % případů) a pracovníci při výrobě textilií (CZ-NACE C13 – 10, tj. 13,5 % případů). Největší zastoupení měli pekaři (18krát), montážní dělníci (osmkrát) a kuchaři (šestkrát). V 51,4 % případů bylo onemocnění způsobeno pouze jedním alergenem. Ve zbývajících případech se na vzniku onemocnění podílelo více nox.

Nejčastějším vyvolavatelem onemocnění byla mouka (26krát), dále jiné potravinové přípravky (14 krát), lepidla (12 krát) a chemické látky (10 krát). Ostatní noxy byly zastoupeny méně často nebo pouze ojediněle (latex se uplatnil dvakrát).

Kapitola IV – kožní nemoci z povolání

Kožních nemocí z povolání bylo v roce 2009 diagnostikováno celkem 175, což bylo o 58 případů méně než v roce 2008. Kontaktní alergická dermatitida se vyskytla 128krát, iritační dermatitida 46krát a urtika v jednom případě. Onemocněli zejména pracovníci při výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (CZ-NACE C25 – 33, tj. 18,9 % případů), pracovníci při výrobě motorových vozidel (CZ-NACE C29 – 23, tj. 13,1 % případů) a pracovníci poskytující zdravotní a sociální péči (CZ_NACE Q86 až 88 – celkem 20, tj. 11,4 % případů). Zastoupení jednotlivých etiologických nox uvádí tabulka 5. Latex způsobil onemocnění u 4 osob.

Kapitola V – nemoci přenosné a parazitární

Nemocí přenosných a parazitárních bylo v roce 2009 hlášeno celkem 229 případů. Jejich přehled uvádí tabulka 6.

Přenosných a parazitárních nemocí s interhumánním přenosem (položka V.1)

bylo diagnostikováno celkem 180 případů (o 28 případů více než v roce 2008). Nejvíce onemocnění vzniklo v kraji Ústeckém (celkem 40, tj. 22,1 % případů). Nejčastěji onemocněli pracovníci poskytující zdravotní a sociální péči (CZ-NACE Q86 až 88 – m celkem 178, tj. 98,3 % případů).

Svrab

byl zjištěn u 126 osob, přičemž u tří osob byl v průběhu jednoho roku svrab diagnostikován dvakrát. Proti roku 2008 došlo k nárůstu o 18 případů. Onemocnělo 56 zdravotních sester, 33 ošetřovatelů-sanitářů, 18 pracovníků sociální péče, 4 pečovatelky, 3 lékaři, 2 uklízečky, 2 pracovnice prádelny, 2 řidiči sanitky, 2 rehabilitační pracovnice, 2 studentky zdravotních škol, jedna instruktorka v domově pro mentálně postižené a jedna rtg laborantka.

Nejčastěji byli postiženi pracovníci z domovů pro seniory (29 případů), dále pracovníci z interních a kožních oddělení (26 a 16 případů) a zaměstnanci léčeben pro dlouhodobě nemocné (10 případů).

Virových hepatitid

bylo v roce 2009 hlášeno 16 případů. Z nich byla akutní hepatitida A zastoupena osmkrát, akutní hepatitida E a akutní hepatitida B se vyskytly po třech případech a chronická hepatitida B byla zaznamenána dvakrát. Ve srovnání s rokem 2008 došlo k nárůstu hlášených onemocnění o 4 případy.

Hepatitidou A onemocněly 3 zdravotní sestry, dále dva lékaři, jedna laborantka, jedna rehabilitační pracovnice a jeden údržbář. Jeden pracovník byl před vznikem onemocnění proti tomuto typu žloutenky očkován, ostatní očkováni nebyli.

Akutní hepatitidu E prodělaly dvě zdravotní sestry a jeden pracovník sociální péče.

Akutní, popř. subakutní hepatitidou B byl postižen jeden lékař, sestra a řidič pohřebního vozu. Žádný z nich nebyl předem očkován. Chronickou hepatitidou B onemocněl chirurg a zdravotní sestra. Oba byli v předchozích letech proti tomuto onemocnění kompletně očkováni.

Epidemická keratokonjuktivitida

postihla 14 zdravotnických pracovníků (9 případů bylo na očních odděleních, 3 případy v domovech seniorů a 2 případy na interním oddělení). Ve srovnání s rokem 2008 došlo k nárůstu o 8 hlášených onemocnění.

Antropozoonóz (položka V.2)

bylo v roce 2009 diagnostikováno celkem 32 případů, což bylo o 10 případů méně než v roce 2008. První dvě místa obsadily trichofycie a Lymeská nemoc.

Onemocnění trichofyciemi bylo hlášeno ze 4 krajů České republiky, nejvíce z kraje Plzeňského a Jihočeského (po čtyřech případech). Postiženi byli zemědělci při ošetřování hospodářských zvířat (9krát), pracovníci zoologické zahrady (2x) a jeden veterinář.

Lymeskou nemocí onemocnělo 5 pracovníků lesnictví, dále jeden vodohospodářský dělník, pasák dobytka, ošetřovatel zoologické zahrady, bezpečnostní pracovník, psovod a brusič kovů.

Tropické nemoci přenosné a parazitární (položka V.3) bylo v roce 2009 hlášeno celkem 17 onemocnění, což bylo o 9 případů více než v roce 2008. Askariózou onemocnělo 6 pracovníků v Afghánistánu a jeden v Mexiku. Malárií se nakazily dvě osoby v Libérii a jedna osoba v Ugandě, popřípadě v Etiopii.

Campylobakterová enteritida byla diagnostikována u dvou pracovníků v Afghánistánu.

Po jednom případě se vyskytla horečka dengue (Indonésie), amébóza (Irák), giardióza (Afghánistán), virová encefalitida přenášená klíšťaty (Kosovo) a leishmanióza (Súdán).

Kapitola VI – nemoci způsobené ostatními faktory a činiteli

Pod kapitolou VI bylo v roce 2009 hlášeno onemocnění hlasivek u dvou osob. Onemocněly dvě učitelky základních škol ve věku 42 a 59 let, které nadměrně zatěžovaly hlasivky 13 a 33 let. Jednalo se o těžkou fonastenii (dvakrát), o nedomykavost hlasivek (dvakrát), o těžkou dysfonii (jednou) a o uzlíky na hlasivkách (jednou).

Ohrožení nemocí z povolání

V roce 2009 bylo u 63 postižených pracovníků diagnostikováno celkem 68 ohrožení nemocí z povolání, což bylo o 8 případů méně než v roce 2008. Jejich přehled podle jednotlivých položek seznamu nemocí z povolání uvádí tabulka 7.

Nejčastěji se jednalo o poškození periferních nervů z přetěžování končetin a o poškození periferních nervů při práci s vibrujícími nástroji (položky II.10 a II.7 – celkem 28 a 18 případů). V rámci těchto položek byl diagnostikován lehký syndrom karpálního tunelu u 25 mužů a u 21 žen. Ohrožení nemocí z povolání bylo nejčastěji hlášeno z kraje Moravskoslezského (28, tj. 41,2 % případů). V dalších sedmi krajích bylo ohrožení nemocí z povolání zjištěno v 1 až 12 případech. Postiženi byli především pracovníci při těžbě a dobývání uhlí a při výrobě motorových vozidel (CZ-NACE B05 a C29 po 12 případech).

Závěr

Provedený rozbor dat ukázal, že v roce 2009 byl ve srovnání s rokem 2008 v České republice zaznamenám nejen mírný pokles počtu případů hlášených profesionálních onemocnění, ale také mírný pokles počtu postižených osob s diagnostikovaným onemocněním. V absolutních počtech se pokles týká téměř všech kategorií profesionálních onemocnění, s výjimkou infekčních nemocí (zejména svrabu), alergických i nealergických onemocnění plic a nádorových onemocnění, jejichž počty v roce 2009 mírně vzrostly.

Snižování počtu diagnostikovaných profesionálních onemocnění v posledních letech nelze ale jednoznačně interpretovat jako jev pozitivní. Spíše je projevem podhodnocení skutečného výskytu profesionálních onemocnění vznikajících na území České republiky. Faktorů ovlivňujících počty hlášených případů je několik a působí komplexně. Patří k nim nejen růst nezaměstnanosti, ale také nedostatky v poskytování pracovně-lékařské péče o zaměstnance a tzv. „černý trh práce“.

Narůstající nezaměstnanost ve svých důsledcích ovlivňuje nejen chování dosud zaměstnaných osob, ale také chování některých zaměstnavatelů. Stále častěji se setkáváme s tím, že se zaměstnanci z obavy před ztrátou práce nedostavují na preventivní prohlídky nebo své obtíže nepřiznávají. Je to důsledek toho, že někteří zaměstnavatelé nemají zájem postižené pracovníky dále zaměstnávat a ukončují s nimi pracovní poměr ještě v době, kdy probíhá šetření o možné profesionalitě onemocnění. Tito pracovníci pak jen těžko nacházejí novou práci a rozšiřují řady nezaměstnaných.

Práce na publikaci byla provedena s podporou MSM0021620807 a Monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva.

MUDr. Zdenka Fenclová, CSc.
Klinika pracovního lékařství
1. LF UK a VFN
Na Bojišti 1
120 00 Praha 2
E-mail: zdenka.fenclova@lf1.cuni.cz