Vliv tělesného tréninku na velikostischemické dysfunkce levé komoryu nemocných s chronickou ischemickouchorobou srdeční

Overview

Dvacet dva nemocných s chronickou ischemickou chorobou srdeční (ICHS) a reverzibilní ischemií myokardu při zátěži, prokázanou fotonovou emisní počítačovou tomografií (SPECT), absolvovalo osmitýdenní rehabilitační program. Před zahájením cvičení byla otestována jejich výkonnostspiroergometrickým vyšetřením a nemocní byli randomizováni do 2 skupin. Skupina A (10 nemocných) cvičila na úrovni anaerobního prahu (trénink vysoké intenzity), skupina B (12 nemocných)trénovala na úrovni 60 % anaerobního prahu (trénink nízké intenzity). Cvičební jednotka včetnězahřívací a relaxační fáze trvala 50 minut a opakovala se 3krát týdně. Před a po rehabilitačnímprogramu byla u všech nemocných provedena spiroergometrie a zátěžová pulzní tkáňová dopplerovská echokardiografie k posouzení regionální systolické a diastolické funkce levé komoryv zóně ischemie, lokalizované předtím zátěžovým SPECT-em. Echokardiograficky byly hodnocenynásledující parametry: vrcholná rychlost pohybu ischemické oblasti v systole (Si), vrcholná rychlost pohybu ischemické oblasti v časné diastole (Ei) a při síňovém stahu (Ai), a byl počítán poměrEi/Ai. S výjimkou poklesu klidové hodnoty Ai z 8,4 ± 1,3 cm/s na 7,3 ± 1,3 cm/s (p < 0,05) u cvičícíchskupiny A se žádný parametr regionální funkce levé komory po osmitýdenním rehabilitačnímprogramu významně nezměnil. Maximální dosažený výkon při spiroergometrii však po rehabilitaci významně narostl jak ve skupině A (z 145 ± 36 W na 162 ± 39 W, p < 0,01), tak i ve skupině B(z 112 ± 36 W na 122 ± 36 W, p < 0,05). Lze uzavřít, že osmitýdenní rehabilitační program vysokéa nízké intenzity sice zlepšil toleranci zátěže při spiroergometrii, nevedl však k významnémuzlepšení regionální systolické a diastolické funkce levé komory v oblasti reverzibilní ischemie.

Klíčová slova:
Tělesný trénink - Ischemie myokardu - Tkáňová dopplerovská chokardiografie