#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Vitamin D a imunita


Authors: Látalová Vendula;  Kopřiva František;  Dvořák Denis;  Karásková Eva
Authors‘ workplace: Dětská klinika, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci a FN Olomouc
Published in: Čes-slov Pediat 2024; 79 (2): 77-80.
Category:
doi: https://doi.org/10.55095/CSPediatrie2024/016

Overview

Role vitaminu D je klasicky spojována především s kalcium-fosfátovým metabolismem. V posledních letech však máme stále více informací o jeho významném imunoregulačním vlivu, a to jak na vrozenou, tak adaptivní imunitu. Vitamin D má svůj význam při ochraně před patogenními mikroorganismy i v udržení imunotolerance a jeho nedostatek bývá spojován s infekcemi, autoimunitními či nádorovými chorobami.

Klíčová slova:

autoimunita – vitamín D – infekce – vrozená imunita – kalcitriol – 1,25(OH)2D – adaptivní imunita

Vitamin D je prohormon, jenž se vyskytuje v mírně odlišných formách u rostlin i živočichů. V živočišné říši se jeho prekurzor 7-dehydrocholesterol mění v kůži po expozici ultrafialovému záření na vitamin D3 (cholekalciferol), který je následně hydroxylován v játrech na 25-hydroxy-vitamin D3 (kalcidiol).(1,2) Kalcidiol má poločas 3 týdny a dobře odráží zásoby vitaminu D v organismu, protože zohledňuje jak exogenní příjem, tak endogenní tvorbu vitaminu D. Působením 1-α-hydroxylázy vzniká aktivní hormon 1,25(OH)2D (kalcitriol). Tato hydroxylace probíhá v největší míře v proximálním tubulu ledvin, je kontrolována parathormonem, hladinami vápníku a fosfátů a výsledkem je udržení kostní homeostázy.(3) Aktivace kalcidiolu na kalcitriol však probíhá i v dalších tkáních (buňky imunitního systému, epiteliální buňky, placenta atd.) s následnými „neskeletálními“ účinky vitaminu D, kam patří ovlivnění sekrece hormonů, buněčné proliferace a diferenciace a v neposlední řadě regulace imunitních reakcí.(4) Mimo ledviny není aktivace vitaminu D řízena parathormonem, ale lokálními mediátory, jako jsou TNF-α, IL-6 a IFN-γ, a je potlačována zralými dendritickými buňkami.(5)

Imunitní systém zajišťuje obranu proti cizorodým mikroorganismům při zachování tolerance k vlastním tkáním a orgánům, udržuje homeostázu celého organismu a má významnou schopnost adaptace. Vrozená imunita má za úkol především identifikovat nebezpečnou situaci a iniciovat obrannou zánětlivou reakci. Nemá paměť na konkrétní antigen, ale její reakce jsou rychlé a po „rozpoznávací“ fázi má i efektorové mechanismy schopné problém vyřešit. Zahrnuje dendritické buňky, fagocyty, NK buňky, komplementový systém a úzce s ní souvisí i obranné bariéry našeho těla. Mechanismy vrozené imunity jsou také nepostradatelné pro specifickou imunitu, která je reprezentována T a B lymfocyty a produkovanými protilátkami. Naprosto zásadní populací imunitních buněk jsou T lymfocyty, které úzce spolupracují s prvky vrozené imunity a zpětně ji regulují, podílí se na diferenciaci B lymfocytů a tvorbě protilátek, mohou mít cytotoxickou funkci, podporují fagocytózu a produkcí cytokinů ovlivňují všechny fáze imunitní reakce. Specifická imunita má také imunologickou paměť.

Receptor pro vitamin D (VDR) patří do rodiny steroidních nukleárních receptorů a reguluje expresi až 500 genů.(6) Význam vitaminu D pro regulaci vrozené i adaptivní imunity je dán již tím, že VDR je přítomen na všech buňkách imunitního systému (obr. 1).(7) Exprese VDR je závislá na úrovni aktivace imunitních buněk. U T lymfocytů se po aktivaci exprese VDR mnohonásobně zvyšuje, naopak monocyty v průběhu diferenciace na makrofágy či dendritické buňky VDR ztrácejí.(5,8)

Image 1.
Imunomodulační efekt vitaminu D na vrozenou a adaptivní imunitu, upraveno dle(16). Kalcitriol, vznikající účinkem 1-𝛂-hydroxylázy produkované buňkami imunitního systému, uplatňuje svůj účinek vazbou na VDR. Antimikrobiální účinek souvisí především se syntézou katelicidinu, antiinflamatorní účinek začíná již ovlivněním diferenciace APC a sníženou expresí MHC molekul II. třídy. V oblasti adaptivní imunity dochází vlivem kalcitriolu k tolerogennější imunitní odpovědi přes indukci Th2 a regulačních T lymfocytů a downregulaci Th1, Th17 a Th9 lymfocytů.

 

Význam vitaminu D pro vrozenou imunitu

Při rozpoznávání bakteriálních patogenů hrají významnou roli toll-like receptory (TLR), patřící do skupiny PRRs (pattern recognition receptors). Jedná se o transmembránové receptory, které se váží na specifické membránové molekuly na patogenech (pathogen-associated molecular patterns – PAMPs) a řídí syntézu různých cytokinů a antibakteriálních peptidů.(9) Toll-like receptory indukují expresi VDR u monocytů a makrofágů i aktivaci 1-α-hydroxylázy, čímž dochází ke konverzi na aktivní vitamin D – kalcitriol. Kalcitriol vazbou na VDR antigen prezentujících buněk (APC) aktivuje signální dráhu s následnou produkcí katelicidinu s přímým antimikrobiálním efektem na bakterie, kvasinky i viry.(10,11) Například u RSV infekce blokuje antimikrobiální peptid LL37 (aktivní forma katelicidinu) vstup viru do buňky, čímž brání nejen buněčné smrti, ale i dalšímu šíření infekce.(12) Katelicidin je zásadní i v rámci imunitních reakcí na granulomatózní zánětlivé procesy(13) a vitamin D byl historicky používán k léčbě infekcí způsobených Mycobacterium tuberculosis. Kromě antiinfekční imunity má vitamin D vliv i na rozvoj autoimunitních onemocnění (např. sníženou expresí TLR-9 na monocytech, což ovlivňuje produkci IL-6).(14)
Kalcitriol ovlivňuje diferenciaci a funkci APC (např. dendritických buněk), které se díky snížené expresi molekul hlavního histokompatibilního komplexu II (MHC II) na svém povrchu stávají více tolerogenními.(15)

Význam vitaminu D pro adaptivní imunitu

Kalcitriol ovlivňuje T lymfocyty nepřímo a přímo. Nepřímý vliv spočívá v modulaci stimulační funkce APC (downregulace povrchových molekul MHC II a kostimulačních molekul) a z toho plynoucí snížená antigenní prezentace. Dochází k potlačení proliferace autoreaktivních T lymfocytů a nárůstu populace regulačních T lymfocytů (Treg).(17) Cytokiny produkované dendritickými buňkami za přítomnosti kalci-
triolu mohou ovlivnit diferenciaci Th pomocných lymfocytů. Zvýšení Th2 imunitní odpovědi vede ke snížení diferenciace Th1 a Th17 lymfocytů,(18) což může snížit riziko rozvoje autoimunitních onemocnění.(19) Přímý vliv kalcitriolu na T lymfocyty je podmíněn jeho aktivací, při které dochází k mnohonásobně vyšší expresi VDR.(20) Kalcitriol snižuje produkci Th1 cytokinů (např. IL-2, IFN-γ) a Th17 cytokinů (např. IL-17, IL-21).(21) Také u B lymfocytů dochází k vyšší expresi VDR při jejich aktivaci a stejně jako ostatní lymfocyty mají schopnost aktivace 1-α-hydroxylázy, potřebné k syntéze aktivní formy vitaminu D. Předpokládá se, že vliv kalcitriolu na produkci protilátek má svůj význam především u těch autoimunitních onemocnění, jejichž podstatou je proliferace B lymfocytů (např. systémový lupus erythematodes).(22) Kalcitriol indukuje apoptózu aktivovaných B lymfocytů, brání v diferenciaci na plazmatické buňky i paměťové B lymfocyty (u kterých inhibuje přesmyk jednotlivých tříd imunoglobulinů).(23) Kalcitriol dále stimuluje tvorbu IL-10 B lymfocyty, a podílí se tak na imunoregulaci.(24)

Hypovitaminóza D

Dle americké Endocrine Society i středoevropského expertního panelu je cílová hladina 25OH-vitaminu D minimálně 75 nmol/l (75–125 nmol/l ve středoevropském doporučení).(25,26) Deficit vitaminu D nastává při hodnotách pod 50 nmol/l a potenciálně toxická je hladina nad 250 nmol/l.(26) Vitamin D má významné imunoregulační účinky a jeho deficit bývá spojován se zvýšeným rizikem řady onemocnění. Jedná se především o orgánově specifické autoimunity (např. Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus I. typu, Addisonova choroba aj.), systémová autoimunitní onemocnění (např. revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, roztroušená skleróza aj.) i nádorová onemocnění.(16) Doporučené dávkování vitaminu D v dětském věku shrnuje Doporučený postup České pediatrické společnosti a Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP pro suplementaci dětí a dospívajících vitaminem D.(27)

Vitamin D má kromě udržení kostní homeostázy i důležitý imunomodulační efekt. Vzhledem k opakovaně prokázaným nízkým hodnotám vitaminu D u pacientů s imunitně podmíněnými chorobami je v posledních letech kladen důraz na udržování optimálních hladin vitaminu D. V závislosti na zeměpisné šířce, věku a ev. komorbiditách je nutné zvažovat suplementaci tímto vitaminem.


Sources

1.  Holick MF. Vitamin D deficiency. N Engl J Med 2007; 357(3): 266–281.

2.  Czaja AJ, Montano-Loza AJ. Evolving role of vitamin D in immune-mediated disease and its implications in autoimmune hepatitis. Dig Dis Sci 2019; 64(2): 324–344.

3.  Rosen Y, Daich J, Soliman I, et al. Vitamin D and autoimmunity. Scand J Rheumatol 2016; 45(6): 439–447.

4.  Bikle D. Nonclassic actions of vitamin D. J Clin Endocrinol Metab 2009; 94(1): 26–34.

5.  Hewison M, et al. Differential regulation of vitamin D receptor and its ligand in human monocyte-derived dendritic cells. J Immunol 2003; 170(11): 5382–5390.

6.  Norman AW. From vitamin D to hormone D: fundamentals of the vitamin D endocrine system essential for good health. Am J Clin Nutr 2008; 88(2).

7.  Veldman CM, Cantorna MT, DeLuca HF. Expression of 1,25-dihydroxyvitamin D(3) receptor in the immune system. Arch Biochem Biophys 2000; 374(2): 334–338.

8.  Baeke F, et al. Human T lymphocytes are direct targets of 1,25-dihydroxyvitamin D3 in the immune systém. J Steroid Biochem Mol Biol 2010; 121(1–2): 221–227.

9.  Trinchieri G, Sher A. Cooperation of Toll-like receptor signals in innate immune defence. Nat Rev Immunol 2007; 7(3): 179–190.

10.  Liu PT, Stenger S, Tang DH, Modlin RL. Cutting edge: vitamin D-mediated human antimicrobial activity against Mycobacterium tuberculosis is dependent on the induction of cathelicidin. J Immunol 2007; 179(4): 2060–2063.

11.  Barlow PG, et al. Antiviral activity and increased host defense against influenza infection elicited by the human cathelicidin LL-37, PLoS One 2011; 6(10).

12.  Currie SM, et al. The human cathelicidin LL-37 has antiviral activity against respiratory syncytial virus. PLoS One 2013; 8(8).

13.  Sharma OP. Hypercalcemia in granulomatous disorders: a clinical review. Curr Opin Pulm Med 2000; 6(5): 442–447.

14.  Dickie LJ, Church LD, Coulthard LR. Vitamin D3 down-regulates intracellular Toll-like receptor 9 expression and Toll-like receptor 9-induced IL-6 production in human monocytes, Rheumatology (Oxford) 2010; 49(8): 1466–1471.

15.  Széles L, et al. 1,25-dihydroxyvitamin D3 is an autonomous regulator of the transcriptional changes leading to a tolerogenic dendritic cell phenotype. J Immunol 2009; 182(4): 2074–2083.

16.  Sîrbe C, Rednic S, Grama A, Pop TL. An update on the effects of vitamin D on the immune system and autoimmune diseases. Int J Mol Sci 2022; 23(17).

17.  Van Halteren AGS, Tysma OM, Van Etten E, et al. 1alpha,25-dihydroxyvitamin D3 or analogue treated dendritic cells modulate human autoreactive T cells via the selective induction of apoptosis, J Autoimmun 2004; 23(3): 233–239.

18.  Baeke F, Takiishi T, Korf H, et al. Vitamin D: modulator of the immune system. Curr Opin Pharmacol 2010; 10(4): 482–496.

19.  Hewison M. An update on vitamin D and human immunity. Clin Endocrinol (Oxf) 2012; 76(3): 315–325.

20.  Mahon BD, Wittke A, Weaver V, Cantorna MT. The targets of vitamin D depend on the differentiation and activation status of CD4 positive T cells. J Cell Biochem 2003; 89(5): 922–932.

21.  Jeffery LE, et al. 1,25-dihydroxyvitamin D3 and IL-2 combine to inhibit T cell production of inflammatory cytokines and promote development of regulatory T cells expressing CTLA-4 and FoxP3. J Immunol 2009; 183(9): 5458–5467.

22.  Skrobot A, Demkow U, Wachowska M. Immunomodulatory role of vitamin D: a review. Adv Exp Med Biol 2018; 1108: 13–23.

23.  Chen S, Sims GP, Chen XX, et al. Modulatory effects of 1,25-dihydroxyvitamin D3 on human B cell differentiation. J Immunol 2007; 179(3): 1634–1647.

24.  Heine G, et al. 1,25-dihydroxyvitamin D(3) promotes IL-10 production in human B cells. Eur J Immunol 2008; 38(8): 2210–2218.

25.  Pludowski P, et al. Clinical practice in the prevention, diagnosis and treatment of vitamin D deficiency: a Central and Eastern European expert consensus statement. Nutrients 2022; 14(7).

26.  Holick MF, et al. Evaluation, treatment, and prevention of vitamin D deficiency: an Endocrine Society clinical practice guideline. J Clin Endocrinol Metab 2011; 96(7): 1911–1930.

27.  Bronský J, et al. Doporučený postup České pediatrické společnosti a Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP pro suplementaci dětí a dospívajících vitaminem D. Ces-slov Pediat 2019; 74(8): 473–482.

Labels
Neonatology Paediatrics General practitioner for children and adolescents
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#