Simplicia a nádoby jezuitské lékárny v Telči

Overview

Jezuitská lékárna v Telči vznikla pro potřeby zdejší koleje po roce 1657 a vytrvala i po zrušení Tovaryšstva Ježíšova v roce 1773, kdy ji poslední lékárník Ignác Lyro odkoupil a přemístil z klášterních prostor do jednoho z domů na náměstí. U příležitosti soupisu majetku a následného prodeje vznikl podrobný inventář veškerého lékárenského vybavení od skříní, přes laboratorní pomůcky až po jednotlivé suroviny a léky. Soupis je rozdělen na část simplicií a hotových léčiv, poslední strany zaznamenávají pomůcky a nádoby užívané k zpracování, výrobě léků a jejich uchovávání. Léčiva zahrnují různé části rostlin, minerály, drahokamy či části živočichů. Seznam je veden vesměs abecedně, někdy s vyčleněnými skupinami podle typu. Každá z položek je opatřena údajem o množství a ceně. Mnoho surovin přitom pochází ze zámoří, oblastí, kam zdejší jezuité odcházeli jako misionáři. Z původního bohatého zařízení se dochovaly pouze tři lékárenské skříně a několik nádob, především dýhových krabic a keramických stojatek. Dochované části lékárny spolu s inventářem dávají poměrně dobrou představu o vybavení i vybavenosti telčské jezuitské apatyky prodávající zboží z různých částí světa. Jezuitský konvent tak vykresluje jako důležité centrum pro obyvatele města nejen v polovině 18. století, jehož tradice zůstává ve zdejší lékárně dodnes.

Klíčová slova:
lékárna • Tovaryšstvo Ježíšovo • 18. století • léčiva • lékárenské nádoby

Úvod

Základ každé lékárny tvořily nejen léčivé přípravky, ale i tzv. simplicia, základní suroviny zahrnující drogy rostlinného původu, minerály, oleje, klovatiny a řadu dalších látek. Každé z nich mělo v přehledném lékárenském řádu své místo a nádobu, ve které bylo skladováno a připraveno k prodeji či dalšímu použití. V jezuitské lékárně v Telči se drogy uchovávaly podobně jako v ostatních apotékách v dřevěných skříních, keramických stojatkách a dýhových krabicích, z nichž se dodnes některé dochovaly. O bohaté škále simplicií svědčí především inventář (obr. 1) sepsaný po zrušení jezuitského řádu, zaznamenávající množství a cenu, na kterou se daná váha vyhodnotila. V bohatém seznamu nepřekvapí ani velký počet surovin z Asie a Ameriky, často pocházejících z území misijní činnosti jezuitského řádu.

Historie telčské lékárny spolu s tematikou lékárnických skříní již byla popsána především ve starším článku J. S. Nováka¹⁾, dochovaný inventář však odhaluje řadu zajímavých přírodních produktů, které stojí za zvláštní připomenutí. Podobou lékárenského prostoru v obecném měřítku se alespoň do menší míry zabývá většina literatury s historicko-lékárenskou tematikou²⁾. V případě Telče je předmětem dalšího výzkumu situování oficíny a dalších místností souvisejících s chodem lékárny. S jistotou lze prozatím říct, že oficína se nacházela v budově koleje³⁾. Předpokládat lze i malířskou výzdobu místnosti, její forma ani ikonografie však nejsou známy. Dějinami lékařství spjatými s jezuitským řádem se v současné době zabývá především Karel Černý, autor řady poutavých článků působící na Ústavu dějin lékařství Univerzity Karlovy⁴⁾, další texty lze nalézt spíše ze starší doby⁵⁾. Lékárnictví je studováno i u dalších řádů, např. milosrdných bratří⁶⁾ či kapucínů⁷⁾. V literatuře je možné se mimo jiné dočíst o výjimečném životě jezuitského botanika Gregoria Josepha Camela⁸⁾, jenž procestoval Jižní Ameriku a Filipíny, na svých cestách studoval tamější flóru a rostliny užíval jako farmaka. Podobným způsobem se na získávání znalostí nejen o nově objevených rostlinách a jejich účincích podílela řada jezuitských bratrů vysílaných na daleké misie. Historie první výpravy jezuitských misionářů do Nového světa se začala psát roku 1678⁹⁾ a přibližně o 100 let později byla léčiva objevená v Novém světě již běžnou součástí lékárnického sortimentu. Nicméně popisy rostlin a jejich účinků vznikaly již o mnoho let předtím, první ucelený popis představoval Codex Badianus Martina de la Cruz (1552)¹⁰⁾. Pro současného pozorovatele je dovoz surovin z celého světa poutavým faktem, transkontinentální transport však probíhal daleko dříve. Obchod s léčivými rostlinami je znám od 9. století, kdy se dovážely podobně jako koření přes stěžejní přístavy – Benátky, Malta, Janov a Florencie. Zatímco dispozice lékáren a jejich místností zůstávala víceméně stejná, prodávaná léčiva procházela neustálým vývojem, který souvisel se zámořskými cestami a nově dováženými rostlinami. Jezuité v tomto ohledu sehráli důležitou roli a nově objevené rostliny zapojili do lékárnického sortimentu, dosáhli tím navíc originální nabídky poutavé pro zákazníky. Ačkoliv se první lékárny neomezovaly žádnými nařízeními a uložená a prodávaná léčiva závisela spíše na lékárníkovi, brzy vznikaly první lékopisy s recepty pro přípravu léčiv¹¹⁾. Od roku 1729 bylo v českých zemích v platnosti Dispensatorium medico-pharmaceuticum Pragense. V době zrušení jezuitského řádu vchází v platnost Pharmacopoea Austriaco provincialis (1774) platná pro celé Rakouské císařství¹²⁾.

Rostliny, minerály a další drogy jako nezbytná simplicia

O produktech prodávaných v jezuitské lékárně v Telči nás informuje výše zmiňovaný inventář uložený v Moravském zemském archivu. K jeho sepsání došlo v souvislosti s uzavřením lékárny 5. února 1774, jak dosvědčuje úvodník dokumentu¹³⁾. V době uzavření se veškerý materiál v celkové hodnotě 2512 zl. 24 kr. (vídeňský zlatý, krejcar) nalézal ve skladu „pod dohledem města Vídně“, z toho byla simplicia vyčíslena na 750 zl. 36 kr. Kromě výše uvedených materiálií je zde zaznamenáno množství různých léků, řada nádob a vybavení nezbytné k lékárenské a přípravné laboratorní činnosti. Veškeré položky jsou opatřeny údajem o zde nalézaném množství, včetně ceny, která byla, alespoň pro skupinu medikamentů „Composita Achemica medicamenta“, vyčíslena v poloviční ceně její skutečné prodejní hodnoty. Na závěr inventáře jsou uvedeny podpisy lékárníka Ernesta Bernera a jihlavského lékaře Johanna B. Michaila Sagara, kteří inventuru a vyčíslení provedli (obr. 2). Dokument doprovází několik listin z korespondence s Guberniem v Brně, nejvyšším správním úřadem, zajišťujícím mimo jiné prodej telčské lékárny poslednímu jezuitskému lékárníkovi Ignáci Lyrovi. Uvedené drogy sloužily především k léčebným účelům, řada z nich je nicméně známa i pro další využití. Po výčtu simplicií, někdy řazených do skupin, jindy dle abecedního pořádku celku, inventář pokračuje uvedením tzv. komposit, již hotových léčivých přípravků.

Rostlinná léčiva

K nejcennějším položkám rostlinných léčiv patřily dnes poměrně běžné části rostlin. Pro současného člověka může být překvapující výběr ze dvou druhů léčivých aloe, z nichž byla dražší Aloe vera, Aloe succotrina (v inventáři (dále jen zkratka inv.) Aloe succotrin., 1¼ lb. (libra) za 1 zl. 45 kr.), užívaná již ve středověku jako prudké projímadlo¹⁴⁾. Proti kolice a bolesti¹⁵⁾ se využívaly dnes málo časté bobule vavřínu, baccae lauri (inv. baccar. laur., 28 kr. za 3½ lb.). Dále u nejvíce ceněných položek najdeme zastoupení hřebíčku – Eugenia caryophyllata (inv. caryophil., 1¼ lb. za 6 zl.), oblíbeného koření užívaného rovněž pro znecitlivění v rámci zubního lékařství.

V inventáři jsou některá simplicia psána pohromadě dle typu nebo části rostliny (např. kůry, kořeny apod.), další jsou pak samostatně seřazeny dle abecedního pořádku. Ze skupiny kůr byla důležitým jezuitským artiklem především chinovníková kůra – cortex chinae (inv. cort. chinae), dovážená z Nového světa. V Telči se množství 4 lb. cenilo na 6 zl. 48 kr. K prodeji byla dále kůra granátového jablka, cortex (inv. cort. Granati, ½ lb. za 8 kr.), guajaku léčivého – guaiacum officinale (inv. guajac, 3 lb. za 30 kr.) z Jižní Ameriky s účinky na kožní choroby a údajně i syfilis¹⁶⁾ a kašti (inv. sassafras, ½ lb. za 24 kr.). Kůra se využívala i ze stromů mandlovníků (inv. myrobol., ½ lb. za 4 zl. 12 kr.), odebíraná až z pěti jeho druhů.

Jezuitská lékárna v Telči nabízela poměrně široký výběr olejů různých rostlinných léčiv, v inventáři uvedených v jedné skupině. Zaznamenán je olej z kopru vonného – anethum graveolens (inv. ol. anethi, 5 lt. (vídeňský lot) za 2 zl. 30 kr.), dále anýzový (inv. ol. anuis, 4 lt. za 48 kr.), hřebíčkový (inv. ol. caryophil, 5 lt. za 4 zl. 30 kr.), skořicový (1½ lt. za 18 zl.), levandulový (4 lt. za 1 zl. 40 kr.), z muškátového oříšku (inv. ol. macis., 1½ lt. za 3 zl.), majoránkový (inv. ol. majoran., ½ lt. za 24 kr.) na potírání unavených údů, nervů a šumění v uších, myrhový (inv. ol. myrhae, 3 lt. za 1 zl. 48 kr.), z routy vonné (inv. ol. rutae, 4½ lt. za 2 zl. 42 kr.) na poranění kloubů a zhmožděniny, šalvějový (inv. ol. salviae, 5 lt. 1 q. za 2 zl. 30 kr.), vavřínový (inv. olea laurin, 8 lb. za 3 zl. 44 kr.), opiový (inv. ol. piuthebaii, 2¾ lb. za 19 zl. 45 kr.), absintový (inv. ol. absynth, 1 lt, za 24 kr.) či oleje z rostliny melaleuca cajuputi (inv. ol. cajebut, 1½ lt. za 3 zl. 45 kr.), původem z Indonésie a užívané při hysterii, epilepsii, revmatismu i bolení zubů¹⁷⁾. Mezi oleji je uveden i olej vitriolový, dnes označovaný jako kyselina sírová (inv. ol. vitriol., 6 lb. za 1 zl. 12 kr.).

Další skupinu léčiv dle inventáře představovaly klovatiny čítající 31 typů včetně kalafuny (inv. gum. colophon, 1 lb. za 6 zl. 12 kr.), borovicové pryskyřice, pryskyřice z guajaku léčivého (inv. gum. guajac, 20 lt. za 1 zl. 40 kr.), myrhy (inv. gum. myrhae, 3 lb. 14 lt. za 6 zl. 44 kr.) či kafrovníku (inv. gum. camphor., 2 lb. 23 lt. za 6 zl. 12 kr.) z východní Asie. K nejdražším patřila pryskyřice z ločidla čertova lejna (inv. gum. sagapen) v množství 1 lb. 26 lt. oceněné na 11 zl. 12 kr. či pryskyřice ze svlačce počistivého (inv. gum. scamon., ½ lb. za 2 zl. 45 kr.), užívaná jako pročišťovací prostředek, a pryskyřice z marulky lékařské (inv. gum. storac. Calaminth, 1½ lb. za 3 zl. 15 kr.) na různé záněty a rány.

Na velké množství kořenů uchovávaných v lékárně upomíná mimo jiné lékárenská skřínka uložená v Muzeu Vysočiny Jihlava v pobočce v Telči, zdobená výjevy krajin na čelech zásuvek (obr. 3, 4). Zatímco částečně dochovaný dřevěný lékárenský nábytek je určen pro 27 druhů kořenů, lékárna jich dle soupisu nabízela na 64. K těm nejdražším přitom patřila dnes oblíbená rebarbora, tedy reveň kadeřavá (inv. rhabarbar, lat. Rhabarber, 4¼ lb. za 17 zl.). Její kořen se užíval jako projímadlo a měl povzbuzovat chuť k jídlu. Prodáván byl i dnes oblíbený a často užívaný zázvor (inv. zinziber alb., zinziber album, 8 lt. za 80 kr.), jehož způsoby užití se uváděly již ve středověkých rukopisech.

O něco méně početná byla skupina semen s 36 druhy, mezi nimi např. semena okurky (inv. cucumer, cucumero, ½ lb. za 11 kr.), tykve (inv. cucurbit., cucurbita, 3½ lb. za 1 zl. 10 kr.) původem z latinské Ameriky, či melounu (inv. melon, 6 lb. za 1 zl. 42 kr.), rostlinami pěstovanými i u nás již v 16. století. Mezi zajímavější artikly patří semena či spíše výtrusy plavuně vidlačky (inv. lycopodu, 1 lb. za 40 kr.) užívané při kožních zánětech a sloužící rovněž k obalování pilulek.

Součástí lékárenského sortimentu bylo dnes běžné známé a užívané ovoce či koření. K dostání byly různé druhy sušeného ovoce, dosvědčující oblíbenost exotického zboží. Tyto drogy již v inventáři nevytvářejí samostatné skupiny. Nabízely se např. datle (inv. Dactyl., 1 lb. za 18 kr.) a fíky (inv. ficus, 1 lb. za 10 kr.). V širokém sortimentu nechyběly ani houby, i když jsou spíše výjimečné. V pramenech se objevuje např. agaricus, žampion mandlový (inv. agaricus mund., 48 lt. za 30 kr.) původem ze Střední Ameriky, mnohem více je však zastoupeno koření dovážené z celého světa. Např. kardamom (inv. cardamom., 3½ lt. za 10 kr.) původem z oblasti Indie a Pákistánu užívaný jako účinné projímadlo a při střevních potížích. Zcela běžně se dovážely i listy vavřínu (1 lb. za 16 kr.). Mnohem cennější byl květ, macisdis, muškátovníku pravého (inv. macis. flor., 1 lb. za 7 zl. 30 kr.), užívaný nejen jako koření, ale i jako doporučovaný lék na slabost žaludku. K běžnějším lze zařadit např. koriandr (inv. coriand., 1½ lb. Za 15 kr.). Jako porovnání cen koření a vzácných surovin s běžnějšími druhy rostlin dobře poslouží květy heřmánku římského známého též jako rmen (inv. chamaemelum nobile, flores chamomil. Roman., 1¼ lb. za 51 kr.), často používané, ač dovážené, byly i listy seny s projímavými účinky (1 lb. za 1 zl. 10 kr.) či její lusky (20 lt. za 1 zl. 25 kr.). Zvláštní užití umožňovalo líčidlo obecné – phytolacca decandra (inv. gra. kermes, granula kermes, ½ lb. ta 2 zl. 4 kr.) užívané pro barvení vín či cukrovinek. K nebezpečným drogám patřila jádra hořkých mandlí – amygdala amara (inv. Amigdal. amar., 64 lt. za 42 kr.). Kromě výše uvedených příkladů inventář zaznamenává i nespočet dalších drog, např. dvojčet trnatý, ledvinovník, orchideje, bobule vavřínu, myrhovník, ricin, kolokvintu obecnou apod.

Léčiva živočišného původu

K nejcennějším a bezesporu nejzajímavějším exponátům patří hned několik zástupců simplicií z živočišné říše. Velrybí produkt Ambra grisea (inv. abra grÿsee) byl vyčíslen v množství 20 gr. (grain¹⁸⁾) za 42 kr., tedy přibližně v ceně 1 lt. za 9½ zl. Značné ceny dosahovalo pižmo z jelenovitého zvířete kabara pižmového, jedno z nejdražších přírodních materiálů často užívané k výrobě parfémů. V Telči bylo k dostání za poměrně velkou částku 9 zl. 45 kr. za pouhých 6 q., což odpovídá ceně jednoho lotu za 6 zl. 30 kr. K dostání byly rovněž bezoárové kameny¹⁹⁾ vzniklé v žaludcích přežvýkavců, např. bezoar occidentale (inv. bezoar occid., 2 zl. 15 kr. za 1½ lt.) ze žaludku jihoafrické antilopy losí²⁰⁾, bezoar z Goy (inv. bezoar de Goa, 1 lt. 1q. za 1 zl.) či nejdražší bezoar orientale (inv. bezoar oriental) v ceně ½ q. za 2 zl. 15 kr. Název Collae piscium (inv. Colloe piscium, 1½ lb. za 7 zl. 30 kr.) označoval výtažek z plovacího měchýře jeseterovitých ryb, jeseteří klíh, zv. vyzina²¹⁾.

Poměrně rozmanitý byl výběr sádel, tvořící v inventáři samostatnou skupinu, od lipana – axungia aschiae (inv. axung asch., 4 lt. za 9 kr.), přes sádlo bobří – castoris (inv. castor., 1½ lt. za 4 zl. 48 kr.), psí (inv. canis, ½ lb. za 24 kr.), zaječí (inv. leporis, ½ lb. za 48 kr.), štičí – lucii piscis (inv. luciipisc., ½ lb. za 18 kr.), jezevčí (inv. taxi, 1 lb. za 1 kr.) až po medvědí (inv. ursi, ¾ lb. za 45 kr.). Sádlo vepřové ani hadí, rovněž obvykle prodávané, se v inventáři neuvádí.

Součástí lékárenské nabídky nebyly pouze drogy rostlinného či živočišného původu, bylinné směsi a podobné přípravky, jak by se na první pohled mohlo zdát. Z dalších přírodních produktů se nabízel např. žlutý (cera citrina, inv. cerae citrinae, 10 lb. za 6 zl.) a bílý včelí vosk (cera alba, inv. ceruss alb., 9 lb. za 2 zl. 15 kr.), nechyběl ani bílý (corallium album, inv. corrall. alb., 2 lb. za 1 zl. 36 kr.) a červený korál (corallium rubrum, inv. corrall. Rubr., 2 lb. za 1 zl. 12 kr.). Korál spolu s myrhou, smaragdem, aloe a dalšími ingrediencemi byl mimo jiné součástí tzv. klementinských pilulek²²⁾, kterými se řád proslavil. Cynomorium podivné, fungus malitensis neboli cynomorium coccineum (inv. fungus melitensis, 8 lt. za 1 zl. 23 kr.), se stalo od středověku velmi ceněným zbožím pocházejícím z Malty. Užívalo se na zastavení krvácení či jako afrodiziakum²³⁾. Jedinečný, v lékárnách však často užívaný, je i legendární roh jednorožce (inv. unicorn. fosil., unicornis fossilis), ve skutečnosti roh narvalí, v Telči prodávaný 4 lb. za „pouhých“ 5 zl. Vysoce toxickou drogu v rámci zboží představoval kantharidin (cantharid., 8 lt. za 48 kr.), látka z brouka puchýřníka lékařského – Cantharis vesicatoria, užívaná v malých dávkách rovněž jako afrodiziakum.

Léčiva z neživé přírody

Různé druhy minerálů jsou uváděny v rámci simplicií i komposit. Mezi simplicii je jím např. minerál salmika – sal ammoniac (inv. sal. Amoniac., 5 1/25 lb. za 8 zl. 15 kr.). Poměrně běžnou byla skupina kamenů a drahokamů, rovněž užívaných k léčení. V inventáři jsou zaznamenány různé druhy od karneolu (inv. carneol, ½ lb. za 40 kr.), granátu (inv. granat, ½ lb. za 13 kr.), hematitu (inv. hematit, 10½ lb. za 2 zl. 34 kr.), magnetu (inv. magnet, 2 lb. za 40 kr.) až ke smaragdu (inv. smaragd, 6 lt. za 9 kr.) či pemze (inv. pumicis, 5 lb. za 14 zl. 15 kr.) ke hlazení povrchů a obrušování kůže. Z jedovatých polokovů se prodával známý arsen, a to hned ve třech formách, který bylo možné pořídit v nejběžnějším typu Arsenicum album za cenu 2 lb. za 24 kr.

Malou, nicméně nebezpečnou skupinu představovaly kyseliny označované jako spiritus, duch, samostatně klasifikované i v inventáři. V telčské lékárně bylo uloženo pět druhů, mezi ně patřila kyselina dusičná (inv. spirit. nitr., spiritus nitri, 2 lb. za 1 zl.), silná žíravina, k jejíž výrobě se v Evropě dospělo již ve 14. století, kyselina chlorovodíková (inv. spirit. salis., spiritus salis, 1 lb. za 30 kr.) a kyselina sírová (inv. spirit. sulphi, spiritus sulphur, 4 lb. za 2 zl.). Pod názvem argentum vivum (inv. argent. vivi., 2½ lb. za 5 zl. 37 kr.), „živé stříbro“, se ukrývala rtuť²⁴⁾, zmíněn je i zlatý pigment.

Uvedené skupiny a příklady reprezentují bohatý sortiment telčské lékárny, za sekcí simplicií poté následují komposita, vzhledem ke specifičnosti textu však již nejsou v této studii uvedena. Komplexnost lékařského zázemí však dále dokládá soupis lékařské literatury.

Knihovní zázemí

O teoretickém zázemí lékárny i medicínské praxe si lze udělat poměrně dobrou představu z inventáře knihovního fondu někdejší jezuitské koleje. Pod sekcí „Libri Medici“ (obr. 5) a signaturou „B1“–„B4“ bylo možné dohledat řadu medicínských knih. K dílům spadajícím přímo pod křídla farmacie přitom patří především kniha německého farmakologa Johana Schrodera Pharmacopoeia a Clavis Pharmaceutica Schroderiana Friedricha Hoffmana popisující výrobu a složení řady přípravků. Většina titulů je věnována lékařství jako takovému, např. Medicina mentis et corporis patrně od autora Ehrenfrieda Walther von Tschirnhaus, několik publikací Miscellaanea Medica, spis o těle a jeho funkcích Samueala Strimesia Somatologia, Anatomie Philipa Verheyena či specializovaný spis Williama Musgraveho De Arthritide. Vědecký zájem o medicínu v Telči dokládá text Friedricha Hoffmanna Používání a důkladné vykazování a využívání telčského čistícího hořkého pramene²⁵⁾, uvedený mezi prvními tituly. Široký záběr zahrnující medicínu, ale i astrologii prezentuje Astrologischer Spiegel či spis s neurčitým názvem Von der Magia Naturali. Mezi lékařskými knihami jsou občas zařazeny i medicíně poněkud vzdálenější témata, jakým je například soubor citátů a aforizmů starověkého lékaře Hippokrata – Hypocratis Aphorismi. Řada dalších spisů pojednává o historii medicíny, chirurgii, praktické medicíně či anatomii, jejich jazykem je latina, němčina a francouzština a pocházejí převážně z konce 17. století²⁶⁾.

Stojatky v kontextu lékárnického vybavení

Výše zmíněný inventář se částečně zabývá i hmotným vybavením lékárny²⁷⁾ včetně stojatek pro ukládání simplicií i složených léčiv. Kromě toho vyjmenovává i řadu dalších nepostradatelných lékárnických předmětů. Do současné doby se dochoval jen nepatrný zlomek představující pouhé tři typy předmětů – čtyři keramické stojatky, dvě dřevěné stojatky a šest kusů dřevěných krabic, přitom původní vybavení zahrnovalo i řadu předmětů potřebných pro výrobu medikamentů, od hmoždířů, skleněných aparatur až po váhy. Keramické stojatky²⁸⁾ se užívaly na masti či tekuté léky, naopak krabice a dřevěné stojatky na suché části přípravků, ať již rostlin, minerálů, či živočišných substancí. Tekuté medikamenty byly často v nádobách skleněných²⁹⁾, ty se však v Telči nezachovaly.

Keramická stojatka z telčské pobočky Muzea Vysočiny Jihlava (obr. 6) představuje jednoduchý válcový typ zdobený modrým malovaným rámem pro nápis. Obdélníková páska je vsazena do čtveřice listů, dvou po horní i dolní straně, mezi nimi vyrůstá květina o šesti okvětních lístcích. Oblé konce pásky dovršuje dekorativní seskupení listů. Blízký styl představuje i stojatka v Muzeu Vysočiny Jihlava doplněná monogramem IHS (obr. 7). Bílé obdélníkové prázdné textové pole je opět vsazeno mezi dvojice volutově stočených listů, mezi nimi je v horní části vyplněn květ lilie a po stranách vsazen členitý list s vroubkovaným okrajem. Pod pásem je situován monogram IHS ve žluté barvě doplněný křížem v horní polovině písmene H a třemi hroty při spodní části. Stejným způsobem je provedena i další nádoba, jež jako jediná vyobrazuje nápis látky, „CINNABAR ART.“ (obr. 8) odkazující na rumělku, lat. cinnabaris, užívanou jako červené barvivo. V inventáři byla v době uzavření lékárny zaznamenána v množství 2½ lb. a ¼ lb. v ceně 6 zl. 15 kr. a 38 kr. Tento typ nádob se obvykle užíval na masti, lektvary apod., které se uzavíraly kůží převázanou pod vystouplým okrajem³⁰⁾. Obě nádoby odpovídají středoevropské tvorbě od konce 17. století³¹⁾, která se udržuje i v polovině a ve druhé polovině 18. století. Srovnat ji lze s nizozemskou produkcí konce 17. a první poloviny 18. století, běžně se vyskytovaly i nádoby německého³²⁾ či italského původu³³⁾. Stojatky nepochybně českého či slovenského původu mají však svůj vlastní charakter spjatý pravděpodobně s keramikou habánskou, která proudy evropské tvorby reflektovala. Obdobný styl s folkloristickými prvky v modré barvě kolem bílého nápisového rámce nalezneme ve sbírce hospitalu Kuks, tamější nádoba vzešla z dílny habánských mistrů³⁴⁾ a pochází z konce 17. století³⁵⁾. Rovněž u telčských kusů je možné předpokládat dle dohledaných analogií jejich výrobu již v 17. století³⁶⁾. Poslední keramická stojatka připomíná svým tvarem džbánek s útlým válcovým hrdlem a uchem. Přední část opět zdobí modrý rám lidového charakteru. Tvar nádoby je ve střední Evropě běžně užíván v lékárenské praxi již od renesance³⁷⁾ a sloužil pro uchovávání olejů nebo sirupů. Z hlediska stáří se pravděpodobně jedná o mladší kus z produkce některé lidové dílny.

Dřevěné stojatky reprezentují dvě velké vyřezávané nádoby nepravidelného tvaru. Ojedinělá díla zručného řezbáře sloužila pro uložení farmaceutického prostředku (obr. 9, 10). Noha je u paty zdobena dvěma mýtickými zvířaty s ploutvovitými končetinami, ještěřím tělem a otevřenou tlamou (obr. 11). Obě bytosti jsou situovány za sebou, přičemž první hledí k čelní straně a druhá k zadní části. Kalich tvoří soubor dekorativních motivů z rokaje, listoví a vejcovitých motivů, vrchol je zvýrazněn oblou římsou a završen bustou mladé ženy s rozpuštěnými vlasy, štítkem před hrudníkem a korunou na hlavě. Celkové pojetí je nesmírně dynamické, expresivní a detailně provedené. Druhá nádoba zachovává podobné členění i výzdobu, pouze ještěr na patě nádoby zůstává osamocen a je opatřen křídly. Zvíře polehává na předních končetinách, hledí s otevřenou tlamou k levé straně a jeho dlouhý ocas probíhá za tělem zpět k hlavě, kde se dekorativně stáčí. Busta první nádoby je velmi podobná, opatřená odlišným účesem s loknami. J. S. Novák ve své stati o historii lékárny v Telči osoby již dříve identifikoval jako Marii Terezii, vzhledem k podobě bust s portréty císařovny je toto ztotožnění pravděpodobné. Nádoby uměleckého charakteru původně sloužily na theriak. Honosná schránka tak zdůrazňovala význam uchovávaného obsahu a dodávala mu na kouzlu jedinečnosti. Otázkou je datace děl a jejich sepětí s jezuitským řádem. S přihlédnutím k pokročilému dynamickému baroknímu slohu i zpodobnění císařovny je možné původ nádoby datovat do doby prvního „světského“ majitele lékárníka Ignáce Lyra³⁸⁾. Theriak, léčivá směs považovaná za všelék, byl v množství 10 lb. 5 uncí v telčské lékárně vyčíslen na 8 zl. 50 kr., jeho cena ve spisu Pharmacopoea Austriaco – provincialis z roku 1774 je přitom stanovena na 10 kr. za lot³⁹⁾, tedy na cenu podstatně vyšší.

Dřevěnými dýhovými krabicemi k uchovávání pevných léčiv, přírodních minerálů, semen a dalších sušených částí rostlin se literatura příliš nezabývá. Krabice dochované z původního vybavení jsou jednotné velikosti i výzdoby, tvar kvádru s oblými hranami je doplněn snímatelným víkem kopírujícím spodní část. V původním inventáři byly užívány v několika velikostech. Ze 106 evidovaných nádob se dodnes dochovalo pouze šest exemplářů v jedné velikosti. Přední strana je vždy opatřena červeným mramorováním a malovanou nápisovou bílou páskou s červeným lemováním a textem odpovídajícím textu lékárenských skříní. Dochované krabice sloužily k uchovávání boraxu „BORAX. VEN“ (obr. 12) (borax veneta, tetraboritan sodný, Natrium tetraboricum), minerálu dováženého z Tibetu benátskými mořeplavci, dle inventáře (inv. Borax. Venet.), v době uzavření lékárny se zde nalézalo 2½ lb. za 5 zl. 30 kr. Dále v krabicích byla uchovávána semena kmínu „SEM. CARVI“ (semen carum) původem z Asie, či semena anýzu „SEM. ANIS“ (semen anisum) užívaných jako koření v množství 6 lb. za 1 zl. 12 kr., listů seny „FOL. SENNAE“ (folia sennae) (obr. 13, 14, 15), dříve běžně užívané rostliny, v ceně 1 zl. 10 kr. za 1 lt. a semen kučiby dávivé „NUC. VOMIE“ (nucis vomitae). Krabice listů seny a s označením „EQUORUM“ nesou před textovou částí navíc symbol oválného základu a dvouramenného kříže v horní části odpovídajícím alchymistickému znaku pro prach (lat. pulvis)⁴⁰⁾. Patrně se jednalo o již rozdrcené části surovin, v případě druhé krabice navíc o léčivou směs z vavřínu, kořenu hořce a dalších simplicií⁴¹⁾. Zajímavé je, že toto léčivo v inventáři uvedeno není, patrně v době uzavření lékárny nebylo k dispozici a nádoba byla prázdná. Z hlediska analogií lze tyto telčské předměty srovnat s exponáty v Českém Krumlově či v barokní lékárně v Polné. Krabice v Českém Krumlově zaujímají oválný tvar v jednotné černé barvě doplněné bílou nápisovou páskou s červeným okrajem. Oválný i obdélný základ mají krabice v Polné, opatřené žlutým nátěrem a bílo-modrou nápisovou páskou. Naopak podobný typ mramorování jako v Telči najdeme např. na dřevěné stojatce z cisterciáckého kláštera v Plasích.

Závěr

Archivní dokumenty i dochovaný mobiliář jezuitské lékárny v Telči svědčí nejen o každodennosti lékárenské praxe, ale také o intelektuálním zázemí lékárníků. Zdejší širokou nabídku léčiv doplňovaly a obohacovaly cizokrajné rostliny a jiné suroviny dovážené z různých kontinentů i z nových oblastí kolonizovaných Evropany, především Nového světa. Rozkrýváním dalších a dalších skutečností se postupně otevírá pestrý svět novověkého člověka, který nemusel být omezen pouze tuzemskými surovinami a mohl zakusit jedinečnosti cizích krajů prostřednictvím léčivých přípravků a pochutin. O využívání surovin a léků citovaných v inventáři nám hodně napovídá jak jejich množství, jež zde bylo zaznamenáno v době zrušení jezuitského řádu, tak i cena odrážející nejen náročnost přípravy, ale i „vzácnost“ daného simplicia či kompositu. Telč, která ve svém centru vychovávala budoucí misionáře, tak nestála na okraji veškerého dění, jak by mohla na první pohled naznačovat její odlehlost, ale byla právoplatnou součástí rušného běhu jezuitské transnacionální komunity zahrnující bohaté kontakty se světem. Různorodý inventář telčské lékárny je toho důkazem. Nádoby na léčiva pak představují ryze funkční a praktickou stránku celého lékárenského života, v němž se nezapomíná na určitou reprezentativnost a smysl pro detail.

Článek vznikl v rámci výzkumného projektu NAKI II „Telč a jezuité, řád a jeho mecenáši“, č. DG16P02M043.

Střet zájmů: žádný.

Mgr. Anna Hamrlová 

Národní památkový ústav, ústřední odborné pracoviště v Telči

Hradecká 6, 588 56 Telč

e-mail: hamrlova.anna@npu.cz