Infiltrace karcinomů prostaty CD204+ a CD3+ buňkami koreluje s expresí ERG a fúzí genu TMPRSS2-ERG

Download PDF English version

Authors: A. Burdova ^1,2; P. Rulisek ¹; J. Bouchal ¹; M. Král ¹; V. Student ¹; Z. Kolar ¹
Authors‘ workplace: Medicine, Faculty of Medicine, Palacky University and University Hospital, Olomouc ; Department of Clinical and Molecular Pathology and Institute of Molecular and Translational ¹; Department of Medical Genetics, AGEL Laboratories, Nový Jičín ²
Published in: Klin Onkol 2018; 31(6): 421-428
Category: Original Articles
doi: https://doi.org/10.14735/amko2018421

Overview

Východiska:

Cílem studie byla detekce CD204+ a CD3+ buněk v infiltrátu struktur benigní prostatické hyperplazie, prostatické intraepitelové neoplazie a prostatického karcinomu ve vzorcích prostaty po radikální prostatektomii a korelace intenzity této infiltrace s expresí onkoproteinu ERG i výskytem ERG aktivující translokace TMPRSS2-ERG.

Materiál a metody:

Detekce translokace byla provedena pomocí fluorescenční in situ hybridizace, detekce onkoproteinu ERG a fenotypu infiltrujících buněk byly provedeny imunohistochemicky. Případy byly dále rozděleny do podsouborů podle stupně infiltrace a rozdílů v infiltraci benigních a maligních struktur prostaty.

Výsledky:

Biometrická analýza potvrdila, že množství CD204+ makrofágů v infiltrátu maligních struktur se významně zvyšuje, a to bez ohledu na fúzní stav. Infiltrace CD3+ buňkami se v maligních strukturách zvyšovala pouze u případů s normálním stavem i u případů s prokázanou genovou fúzí. Exprese ERG pozitivně korelovala s infiltrací nádorového stromatu CD204+ makrofágy i CD3+ lymfocyty jen u případů s prokázaným fúzním genem. U případů s prokázanou přestavbou TMPRSS2 genu bez existence fúzního genu byla pozitivní korelace prokázána jen mezi expresí ERG a infiltrací CD204+ makrofágy. U negativních případů žádná korelace prokázána nebyla. Dále se ukázalo, že ve skupině s prokázaným fúzním genem je významně více případů s dobrou reaktivitou CD204+ buněk a ve skupině negativní naopak více případů se slabou reaktivitou CD204+ buněk. Stejný korelační vztah byl pozorován i v případě CD3+ T lymfocytů. CD204+ makrofágy i CD3+ T lymfocyty u případů s prokázaným fúzním genem tak infiltrovaly maligní struktury prostaty intenzivněji. Jejich funkce při malignizaci však je pravděpodobně rozdílná.

Závěr:

Tato asociace mezi přítomností fúzního genu TMPRSS2-ERG a rozdílnou schopností některých zánětlivých buněk infiltrovat maligní struktury v prostatě nebyla dosud popsána. Výsledky potvrzují důležitou úlohu aktivovaného genu ERG při rozvoji zánětu v prostatě, stejně jako vliv zánětlivých buněk na rozvoj neoplastického procesu. Současně nabízejí možnost úvah o zařazení imunomodulačních postupů do terapeutického portfolia karcinomů prostaty.

Klíčová slova:

karcinom prostaty – fúzní gen TMPRSS2-ERG – ERG – imunitní odpověď – CD204+ makrofágy – CD3+ T lymfocyty

Tato práce byla podpořena grantem LF_2018_001 a grantem NPS I LO1304 a DRO (UP, 61989592) Ministerstva školství České republiky.

Autoři děkují MUDr. Kateřině Langové za statistické vyhodnocení a Ing. Ivu Uberallovi za fotografickou dokumentaci.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů.

Obdrženo: 5. 8. 2018

Přijato: 25. 10. 2018

Sources

1. Engelhardt PF, Brustmann H, Seklehner S et al. Chronic asymptomatic inflammation of the prostate type IV and carcinoma of the prostate: is there a correlation? Scand J Urol 2013; 47(3): 230– 235. doi: 10.3109/ 00365599.2012.733961.

2. Fujii T, Shimada K, Asai O et al. Immunohistochemical analysis of inflammatory cells in benign and precancerous lesions and carcinoma of the prostate. Pathobiology 2013; 80(3):119– 126. doi: 10.1159/ 000342396.

3. Stark T, Livas L, Kyprianou N. Inflammation in prostate cancer progression and therapeutic targeting. Trans Androl Urol 2015; 4(4): 455– 463. doi: 10.3978/ j.issn.2223-4683.2015.04.12.

4. Nakai Y, Nonomura N. Inflammation and prostate carcinogenesis. Int J Urol 2013; 20(2): 150– 160. doi: 10.1111/ j.1442-2042.2012.03101.x.

5. Ørsted DD, Bojesen SE. The link between benign prostatic hyperplasia and prostate cancer. Nat Rev Urol 2013; 10(1): 49– 54. doi: 10.1038/ nrurol.2012.192.

6. Hanada T, Nakagawa M, Emoto A et al. Prognostic value of tumor-associated macrophage count in human bladder cancer. Int J Urol 2000; 7(7): 263– 269. doi: 10.1046/j.1442-2042.2000.00190.x.

7. Cao J, Liu J, Xu R et al. Prognostic role of tumour-associated macrophages and macrophage scavenger receptor 1 in prostate cancer: a systematic review and mate-analysis. Oncotarget 2017; 8(47): 83261– 83269. doi: 10.18632/ oncotarget.18743.

8. Martin SK, Kyprianou N. Gene fusions find an ERG-way to tumor inflammation. Cancer Biol Ther 2011; 11(4): 418– 420. doi: 10.4161/cbt.11.4.14499.

9. Mohamed AA, Tan SH, Sun C et al. ERG oncogene modulates prostaglandin signaling in prostate cancer cells. Cancer Biol Therap 2011; 11(4): 410– 417. doi: 10.4161/cbt.11.4.14180.

10. Bartek J, Hamerlik P, Lukas J. On the origin of prostate fusion oncogenes. Nat Genet 2010; 42(8): 647– 648. doi: 10.1038/ ng0810-647.

11. Bostwick DG, Cheng L (eds.). Urologic surgical pathology. 2nd ed. Mosby Elsevier 2008.

12. Kolar Z, Burdova A, Jamaspishvili T et al. Relation of ETS transcription factor family member ERG, androgen receptor and topoisomerase 2β expression to TMPRSS2-ERG fusion status in prostate cancer. Neoplasma 2014; 61(1): 9– 16. doi: 10.4149/neo_2014_004.

13. Irani J, Levillain P, Goujon JM et al. Inflammation in benign prostatic hyperplasia: correlation with prostate specific antigen value. J Urol 1997; 157(4): 1301– 1303. doi: 10.1016/S0022-5347(01)64957-7.

14. Theyer G, Kramer G, Assmann I et al. Phenotypic characterization of infiltrating leukocytes in benign prostatic hyperplasia. Lab Invest 1992; 66(1): 96– 107.

15. Wang XY, Facciponte J, Chen X et al. Scavenger receptor – A negatively regulates antitumor immunity. Cancer Res 2007; 67(10): 4996– 5002. doi: 10.1158/ 0008-5472.CAN-06-3138.

16. Komohara Y, Ohnishi K, Kuratsu J et al. Possible involvement of the M2 anti-inflammatory macrophage phenotype in growth of human gliomas. J Pathol 2008; 216(1): 15– 24. doi: 10.1002/ path.2370.

17. Kurahara H, Shinchi H, Mataki Y et al. Significance of M2-polarized tumor-associated macrophage in pancreatic cancer. J Surg Res 2011; 167(2): e211– e219. doi: 10.1016/ j.jss.2009.05.026.