Flavivirus, původce klíšťové encefalitidy a vakcinace vůči němu
Flaviviry je rod virů z čeledi Flaviviridae. Tento rod obsahuje více 70 různých virů, z nichž mnohé jsou přenášeny členovci, zejména komáry a klíšťaty. Pokud jde o dopad onemocnění, nejdůležitějšími lidskými patogenními flaviviry jsou virus žluté zimnice (YFV), virus horečky dengue (DENV), virus japonské encefalitidy (JEV), západonilský virus (WNV) a virus klíšťové encefalitidy (TBEV).
TBEV lze účinně zabránit aplikací vakcín obsahujících vysoce purifikované inaktivované viry, které se vyrábějí v Evropě a Rusku. Jako substrát se používají primární kuřecí embryonální buňky.
Vzhledem k jejich závislosti na konkrétních vektorech a různých přírodních hostitelích mají flaviviry odlišné geografické rozdělení. Virus klíšťové encefalitidy (TBEV) nebyl nalezen v tropech či subtropech, ale v mnoha částech Evropy, stejně jako ve střední a východní Asii. V těchto oblastech představuje TBEV s více než 10 000 případů za rok jednu z nejvýznamnějších infekcí centrálního nervového systému u dospělých.
Stejně jako ostatní členové čeledi Flaviviridae jsou flaviviry řazeny mezi obalené RNA arboviry. Všechny flaviviry jsou antigenně příbuzné, jak bylo dokázáno při hemaglutinačně-inhibičních testech s polyklonálními séry či při testech ELISA. Nicméně zkřížená neutralizace mezi jednotlivými typy virů z čeledi se omezuje na ty viry, které jsou zařazeny do stejného sérokomplexu (celý rod Flavovirus je rozdělen do 8 sérokomplexů). Identita sekvence aminokyselin v E-proteinech je, pokud srovnáme všechny flaviviry, 40 až 44 %, u flavivirů v rámci sérokomplexu je to 60 až 70 %. U zkřížené neutralizace a zkřížené ochrany zjištěné u virů v rámci jednoho sérokomplexu je jejich rozsah a trvání silně závislé na identitě sekvence aminokyselin v E-proteinech jednotlivých virů. Například prodělaná infekce způsobená virem horečky dengue (DENV) vyvolá dlouhotrvající ochranu proti stejnému sérotypu, ale ochrana proti jiným sérotypům trvá jen několik měsíců.
Proti klíšťové encefalitidě lze účinně chránit aplikací vysoce purifikovaných inaktivovaných virových vakcín. Jejich nasazení v endemických ohniscích infekce se značně liší, největší proočkovanost byla zaznamenána v Rakousku (85 %) a ve Sverdlovské oblasti v Rusku (81 %). Účinnost jak evropských, tak i ruských vakcín je velmi vysoká. Pokud byl dodržen správný vakcinační postup, došlo ve zmíněných oblastech k dramatickému poklesu počtu nakažených osob.
Nová významná hlediska pohledu na mechanismus zprostředkované imunitní ochrany byla získána objasněním složení antigenů flavovirů na úrovni molekul a interakce flavovirů s imunitním systémem.
(tda)
Zdroj:
Heinz F., Stiasny K. Flaviviruses and flavivirus vaccines. Vaccine 30.29 (Jun 19, 2012): 4301–4306
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Štítky
Infekční lékařstvíOdborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Může hubnutí souviset s vyšším rizikem nádorových onemocnění?
- Polibek, který mi „vzal nohy“ aneb vzácný výskyt EBV u 70leté ženy – kazuistika
- AI může chirurgům poskytnout cenná data i zpětnou vazbu v reálném čase
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- „Jednohubky“ z klinického výzkumu – 2024/40
Mohlo by vás zajímat