Uchopení střely

V lékařské a soudně-lékařské praxi nastává v případě střelného poranění potřeba vyjmout z těla střelu. Tato střela je v případě šetření události orgány činnými v trestním řízení významným důkazem a zpravidla bývá předkládána k balistické expertize, která má hodnocením stop na povrchu střely identifikovat zbraň pachatele. Proto je velmi důležité, aby povrch střely byl co nejvíce chráněn před porušením v důsledku nepřiměřené či nevhodné manipulace. Už samotný kontakt střely s cílem zanechá na jejím povrchu určité stopy, případně deformace, které snižují způsobilost střely k individuální identifikaci, a nevhodný způsob vyjímání z těla oběti může střelu ještě více znehodnotit.

Na Trilaterálním sympoziu traumatologů, forenzních lékařů, soudních balistiků, policistů a hasičů, které se uskutečnilo ve dnech 25.–27. května 2011 v Rožnově pod Radhoštěm, zazněla v diskuzi zajímavá otázka, zda existuje způsob či doporučení, jak nejlépe střelu z těla vyjmout.

V případě, že poškozený přežívá, je úkolem lékaře vyjmout střelu způsobem co nejšetrnějším vůči pacientovi. Operační pole je často velmi omezené a použitelná instrumentální technika má své hranice. Naproti tomu soudní lékař má při pitvě poškozeného operační pole zcela volné a k výsledku se dopracuje i zcela jednoduchým nástrojem.

Z pohledu forenzní balistiky lze akcentovat následující body a doporučit optimální řešení:

1. Tvarová, materiálová a rozměrová variabilita střel je velmi pestrá a lékař by se měl z rentgenového snímku (případně z CT) dovědět, s jakou střelou přijde do kontaktu (ne vždy se střela nalézá v měkkých tkáních, často pevně ulpívá ve šlachách nebo v kosti a její vyjmutí vyžaduje větší sílu). Střela bývá více či méně zdeformovaná anebo neúplná, také může jít o fragmenty kovového pláště střely s nebezpečně ostrými hranami.

2. Jak a za co střelu uchopit? Uchopení střely může být obecně stabilní a nestabilní. Krajně nestabilní je lehký úchop ve dvou protilehlých bodech, naopak stabilní je pevný úchop ve třech bodech. V praxi není vždy možné (a někdy to není ani žádoucí) střelu uchopit nástrojem ve třech dostatečně vzájemně vzdálených bodech.

Úplně nejhorší je opakovaný nestabilní úchop doprovázený vysmeknutím střely. Správné je jedno stabilní a pevné uchopení (i za cenu vytvoření hlubokých vtisků).  Pro dostatečně spolehlivé uchycení střely je vhodné ji náležitě obnažit (netahat jen za vyčnívající okraj).

Stabilní a nestabilní poloha úchopu je pro jednotlivé typy střel demonstrována na následujících obrázcích. Balisticky významná oblast na povrchu střely je vyznačena.

Jaký nástroj pro uchopení střely zvolit? Je lepší, když pracovní čelisti jsou měkké a hladké anebo naopak tvrdé a zdrsněné? Mohlo by se zdát, že optimální je použít nástroj s relativně měkkými a hladkými plastovými čelistmi (asi ano, pokud je střela volně přístupná).

Uchopení střely pevně vklíněné je však velmi problematické, nástroj s hladkými a měkkými čelistmi snadno sklouzne, takže je nutné střelu uchopit znovu. Zpravidla se nepodaří přiložit nástroj opakovaně na stejné místo, což způsobí další porušení povrchu střely.

Samotné vysmeknutí střely z úchopu, doprovázené vytvořením škrábanců na plochách, které původně s čelistmi nástroje v kontaktu vůbec nebyly, způsobí více škody než dva protilehlé, hluboké, ale ohraničené záseky (vtisky vroubkovaných čelistí) od jednoho pevného sevření nástrojem.

Chirurgické kleště existují v několika modifikacích a je otázkou praktických zkoušek, které lze doporučit jako nejvhodnější. I tak zůstane s ohledem na variabilitu střel na operatérovi, jaký nástroj i s ohledem na lokalizaci střely v těle poškozeného zvolí. Nejčastěji používaným nástrojem bývá anatomická nebo adaptační pinzeta. Soudní lékaři často vyhmatávají a vyjímají střely přímo rukou.

Opláchnutí z těla vyjmuté střely ve studené vodě, důkladné vysušení, zamotání do gázy a uložení do pevné, papírové anebo plastové obálky, popsané údaji o případu, s datem provedení zákroku a podpisem lékaře, je vše, co kvalitní zajištění balistického materiálu pro následné trestní řízení vyžaduje. Skleněná zkumavka není pro uložení střely optimální. Několikrát se stalo, že horlivý úředník při razítkování obálky zkumavku trefil. Střepiny obálku porušily a při transportu došlo ke ztrátě střely.

Ing. Lubomír PLANKA, CSc.

Kriminalistický ústav Praha

E-mail: kup1@mvcr.cz